P.C. Roberts: Trumpova řeč v OSN

donald trump
20.9.2017 10:04
Včera dopoledne jsem poslouchal část projevu Trumpa v OSN, který mě uvedl do takových rozpaků nad ním i nad naší zemí, že jsem nemohl jinak a přístroj jsem vypnul.

Moc by mě zajímalo, zda záměrem toho, kdo tuto hanebnou řeč sepsal, bylo zostudit Trumpa a tím též Ameriku, anebo je její autor skutečně tak přeplněn neokonzervativní pýchou a arogancí, že už naprosto oslepl i ohluchl k rozporům, vyčuhujícím mu z textu projevu jak bolavé palce.

Jen pár příkladů:

Trump zeširoka líčil, jak moc Amerika respektuje suverenitu všech zemí i suverénní vůli jejich lidu, a jak se USA, bez ohledu na svou vojenskou sílu, nikdy nepokoušejí prosazovat proti jakékoli z těchto zemí vůli svoji. Co si to ta naše administrativa myslí – nebo co si to může myslet? Co Jugoslávie a Srbsko, co Afghánistán, Irák, Libye, Somálsko, Egypt, Sýrie, Jemen, Pákistán, Krym, Ukrajina, Venezuela, Honduras, Ekvádor, Bolívie, Brazílie, Argentina – a to zmiňuji pouze země, které se jen v tomto probíhajícím století staly cílem vojenských útoků, svržení vlád a odstranění těch politických vůdců, kteří se zájmům USA dostatečně nepřizpůsobili?

Arogance toho projevu byla skutečně bezprecedentní.

Po ujištění, že Amerika tedy respektuje každého, vytasil však Trump jeden požadavek za druhým i jednu hrozbu za druhou proti suverenitě Iránu a Severní Koreje, a požádal zbytek světa, aby jej v tomto útoku podporoval.

Přitom žádná z těch dvou zemí není pro USA hrozbou. Na rozdíl od USA a Izraele nevedla Severní Korea od roku 1953 válku s nikým a Irán válčil jen v osmdesátých letech minulého století, když jej napadl Irák. Nicméně jsou obě tyto země ze strany USA vystaveny neustávajícím útokům a přímo na půdě OSN jim Trump pohrozil totálním zničením.

Zde je pár vět někdejšího amerického ministra zahraničí Colina Powella k tomu, jak Washington vnímá jiné národy:

„Mysleli jsme si, že víme, co se bude dít v Libyi. Mysleli jsme si, že víme, co se bude dít v Egyptě. Mysleli jsme si, že víme, co se bude dít v Iráku – a v každé té zemi jsme se svým odhadem budoucího dění naprosto propadli. Věcí, kterou totiž musíme brát v úvahu je ta, že všude existuje nějaká struktura, která tu společnost drží pohromadě. A jak jsme se dověděli zvláště z Libye, když odstraníte vršek čili vedení, celá ta věc se rozpadne.... a dostanete chaos.“

A chaos je právě to, co Washington ve světě rozsévá. Přináší chaos desítkám milionů lidí, ničí jejich životy i budoucnost jejich zemí. To je tedy to, co Trump nazývá respektem k druhým i k suverenitě jejich zemí. Pod pláštíkem „války proti teroru“ zakrývá Washington své zločiny, a desítky milionů zabitých, zmrzačených a vyhnaných ze svých domovů označuje za pouhé „kolaterální (okrajové) škody“.

Mezinárodní ankety dokazují, že svět považuje USA za mnohem větší nebezpečí pro zachování míru než Severní Koreu či Irán. Avšak Trump označil USA za největšího světového ochránce míru

A přitom existoval kdy, či existuje dnes ve světě, jeho větší narušitel?

Člověk by se rád dověděl, zda zbytek světa, konkrétně pak Rusko a Čína, už z Washingtonu tu zprávu dostaly. Jde o washingtonský plán na „reformu“ OSN. Je to plán na přeměnu této organizace v další instrument americké zahraniční politiky, jakými už dnes jsou NATO a EU. Ta zpráva, se kterou Trumpa do OSN vyslali, aby ji zde přednesl, obsahuje očekávání Washingtonu, že OSN bude vždy stát za válečnou zahraniční politikou USA a všichni její oponenti budou izolování a poté i přiřazeni k tzv. „špatným zemím“ jak je Washington definuje.

Vyjádřeno jinak: Washington nepřijímá žádná omezení svého unilateralizmu (jednostranné vlády). Což znamená válku s tou zemí, která ji nepřijme.

Překlad: Lubomír Man

lubomirman
Jsem spisovatel a publicista (Obrys Kmen, Outsidermedia, Nezakladnam, Halo noviny atd.)

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Dona

Mať názor na Spojené štáty je jedna strana mince. Druhá strana mince ukazuje, že napriek všetkým zločinom, sa väčšina obyvateľstva a politikov:

1./ buď bojí a radšej Štátom prikyvujú v nádeji, že práve im dajú pokoj ako odmenu za poslušnosť - najmä po vojnách v Iraku, Lýbii..., kde svet videl čoho sú Štáty schopné. Obrazy z týchto vojen nenechajú nikoho ľahostajného, okrem sadistov a maniakov zabíjania ( pripomínam fotografie z Abú Ghraib - tam ste tých maniakov a úchylov videli, medzi vojakmi a vojačkami bežný výskyt ). Príkladom sú štáty v Afrike, Japonsko, Južná Kórea...

2./  Buď nahlas reptajú, kritizujú, protestujú na demonštráciách, v novinách, na internete, v TV... ale keď príde na lámanie chleba, odsúhlasia všetko čo Štáty chcú , napríklad v NATO  - ako my v Európe.

3./ Buď sú kvázi potichu, sú nenápadní, nič nevypustia von, čo by mohlo privolať pozornosť Štátov, nič od Štátov radšej nechcú, len aby boli mimo zorného poľa. Žijú skromne, nebažia po americkej slobode a demokracii, po konzume a hollywoodskych filmoch - naopak udržujú svoju kultúru a vieru. Ak Štáty prejavia " náhodou " o nich záujem, ihneď sa svorne postavia proti sebelukrativnejším návrhom....Príkladom takýchto štátov môže byť Myanmarsko, kým nevybuchol problém s Rohingami. Mimochodom, Barmanci sú v práve a Su držím palce, aby odolala nátlaku tak OSN, ako aj Spojeným štátom. Druhým príkladom je Thajsko, Laos, Kambodža ...

4./ Buď majú toľko ropy a plynu, že žiadna taktika im nepomôže. Sú a stanú sa terčom " farebnej revolúcie ", alebo ich k poslušnosti dotlačia. Príklad Venezuely, Saudov,Kataru...

5./ Buď sa vzoprú, odmietnu poslušnosť, odmietnu platiť dolárom - Spojené štáty vojensky zakročia spolu s Britmi a Francúzmi, Španielmi + NATO a v zničenej zemi zanechajú chaos. Potom prídu ako víťazi a nadiktujú si podmienky, za ktorých " pomôžu zničený štát  postaviť na nohy. Nikdy nezabudnú postaviť vojenskú základňu. Príkladom môže byť Irak, Kosovo, Japonsko, Južná Kórea...

6./ Buď sú zásadne proti USA, ale chýba im taktika a rozvaha. Príkladom Severná Kórea. Keby boli ticho a nevytrubovali do sveta svoje zámery, dnes mohli byť v závetrí.

Skupín štátov, občanov a politikov je ešte viac, ktoré z rôznych nám neznámych dôvodov sedia v OSN a nevypískali Tumpetu už pri prejave. Pohľad na delegácie sediace v sále a počúvajúce tento prejav je alarmujúci a evokuje , že " je niečo choré v štáte dánskom "

Záver: Či sa nám to páči a či nie, či chceme, alebo nie, sú pánmi väčšiny sveta - a ešte dlho budú - kým sa súčasná menšina nepremení na väčšinu štátov, občanov a politikov.