Pomsta komunistů

25.2.2011 13:14
Na dnešní den připadá jeden z nejpotupnějších svátků minulého režimu... Vítězný únor. Jeho potupnost spočívala mimo jiné i v tom, že demokratická veřejnost - s výjimkou několika desítek odvážných studentů - v podstatě tiše stála za závěsy u oken a čekala, jak to dopadne.

Líčit komunistický režim je poněkud nudné. Měl mnoho tváří tu brutálnějších tu méně brutálních a tak jako každý polototalitní režim, který vydržel tak dlouho, měl nesporně i své klady. Plošné sociální jistoty a nulová nezaměstnanost k nim nepochybně i pro dnešní generaci cosi znamená. A dokonce právě dnes, kdy nejpravicovější z vlád v historii demokratického státu připravuje orgie zvýšení daňové zátěže pod záminkou chimérického navýšení důchodů někdy za 20 let a kdy škrty – slovy premiéra Nečase tak tupé, že by je mohl dělat orangután – opět výrazně stáhnou začínající oživení. To samozřejmě je vodou na mlýn všem extrémistům včetně KSČM.

V roce 1990 byla ideální příležitost se s komunisty trvale rozloučit. Jako tehdejší předseda Československé strany socialistické jsem se spolu s lidovci a ČSSD o to pokusil. Ale byla to OF, která s heslem: „Nejsme jako oni“ nechala komunisty účastnit se volebního klání. Potřebovali komunisty, aby mohli proti nim mobilizovat celý národ. A vyplatilo se jim to : Lidé jim v zájmu záchrany před návratem totality házeli hlasy jako o život. Ale vyplatilo se to i komunistům. Po prvním testu demokratických voleb už úvahy na jejich zákaz byly složité.

A tak je tu máme dodnes. Nikdy nemohou být ve vládě, na to jsou pro většinu společnosti - a přirozeně - nestravitelnými. Je to parazitující strana, která poutá na sebe hlasy zoufalých voličů, avšak přeměňuje je v to jediné, co se jí umožňuje: v poslanecké platy svých vyvolených.

Vesele si mohou povídat, co chtějí, soudružka poslankyně Semelová může volat po bolševizaci strany a hájit hrdiny pohraničníky, kteří stříleli na ty, kde chtěli opustit tuto zemi.

Je to strana podvodná a parazitující. Vytváří virtuální dojem, že lidem může pomoci, ale ve skutečnosti je odsouzena k tomu, že jí ti ostatní jen dovolí sbírat drobty spadlé z jejich stolu.

Tak takový je dnešní Vítězný únor.

Potupný i dnes.

(Autor je mluvčím ČSNS 2005 pro oblast justice a právního státu)

jiri-vyvadil
Vědět, co v politice nastane, mě baví...

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

paul
Komunismus je nejstrašnější a nejhorší forma kapitalismu. (T.Romanescu 1962)
antonspelec
Obávám se, že definice vítězného února se dá pojmout z mnoha pohledů. Pokud člověk nahlédne do učebnic dějepisu, či do jiných článků na internetu (třeba do pouhé wikipedie), dozvídá se, že se toho v té době přeci jen odehrálo trochu víc..takže vlastně není co komentovat. Možná mne trochu mrzí, že k tomu únoru toho pan doktor Vyvadil nenapsal o něco víc a třeba něco nového, či zajímavého. Neboť o podobná, nudná a zejména povrchní líčení této doby se často snaží mnoho jiných politiků. Jen je škoda, že články nezaujatých odborníků historiků, či politicky nezaujatých lidí, kteří si tuto dobu pamatují a tudíž mají k tomuto tématu co říct, člověk aby pohledal. Co se týče dnešní KSČM, nechápu v čem je problém a ani proč by je chtěl pan doktor Vyvadil zakazovat. Komunistické strany zcela legálně a normálně existují v demokratických zemích po celé Evropě. KSČM nikde nehlásá nic nezákonného, ani nikoho k ničemu nezákonnému nenabádá (narozdíl od bývalé DS). Zajímavé je, že zoufalství voličů KSČM často stoupalo právě za vlád ČSSD, například v roce 2004 při volbách do Evropského parlamentu. Nicméně podstatné je to, že voliči KSČM evidentně netouží po tom, aby příjemné poslanecké platy a platy za různé funkce a výbory dostávali poslanci jiných politických stran. Pana doktora Vyvadila samozřejmě chápu, protože neexistence KSČM by samozřejmě znamenala více křesel (a především tedy těch platů) pro ostatní „nekomunisty“. O parazitování bych také polemizoval, neboť pan doktor Vyvadil, jakožto neúspěšný kandidát do senátu, jistě již vícekrát zaslechl výsledky veřejného mínění, které poukazují na skutečnost, že většina Čechů by senát zrušila, neboť jim přijde zbytečný. A to nemluvím o různých funkcích výborech atd., každopádně v tom problém evidentně pan doktor Vyvadil nevidí. Co se týče pohraničníků, tomu já bohužel vůbec nerozumím. Na základě čeho jsou souzeni či odsuzováni tito lidé? V roce 68 se u nás začalo cosi dít a okamžitě tu byli Rusové. Koho tedy soudíme? Proč nesoudíme za zločiny komunismu Brežněva a další sovětské vůdce, kteří měli faktickou moc? Soudíme pohraničníky, což byli obyčejní lidé, kteří měli rodiny s dětmi a kteří tuto práci museli povinně vykonávat a kteří museli proti imigrantům střílet. Proč tedy nesoudíme ty, kteří vytvářeli tehdejší zákony a normy? Nebo ty kteří měli moc toto změnit? Ale otázka je kdo měl takovou moc? Proč když soudíme pohraničníky proč nesoudíme Mašíny, kteří také zabíjeli? Ano, oni stateční utíkali za lepším a za penězi, teda pardon ..za svobodu!, narozdíl od pohraničníků, kteří i se svými rodinami a dětmi byli „zbabělí“ a dělali co se jim řeklo a tím podporovali režim. Když to shrnu kolem a kolem, mám pocit, že většina politiků vytváří dojem, že chce lidem pomoci..například zbavit je parazitujících zlých komunistů. No a většina obyčejných lidí je bohužel odsouzena k tomu, aby sbírala ty drobky.
zdobinsky
Pane Vácha na světě toho donucovací formou funguje neskonale víc, než jen socialismus. Již i jen každý stát je forma organizovaného násilí, i pracovní proces je forma organizovaného násilí, kterému se musíme podřídit, nechceme-li zemřít.
milosvvv
Ze strany člena ČSSD se mi to zdá příliš tvrdé. KSČM vlastně zaujala pozice, které my jako sociální demokracie jsme opustili. Jestliže útočíme tímto způsobem na KSČM, útočíme v podstatě na naši minulost. Socialismus byl naším programem za první republiky i v období 1945-1948. Od socialismu jsme ale odešli (nejen u nás) k sociálnímu státu, tedy vlastně ke kapitalismu s lidskou tváří. Oni se vzdali násilné cesty k socialismu, ale o socialismu (resp. demokratickém socialismu) jako výhledovém cíli stále hovoří. Pokud vím, nemají to rozpracováno, asi to sami nevidí moc aktuálně, ale kdo ví - sovětský blok se také zhroutil nečekaně. Problém je ovšem v tom, že demokratický socialismus je asi iluze. Kapitalismus resp. tržní hospodářství funguje na základě ekonomického přinucení, plánované hospodářství ale asi nemůže fungovat bez administrativního donucení a to se moc neslučuje s demokracií.