Pozvánka ke knize – Čtěte a žijte, mocipanny, mocipáni

obrazek
8.10.2013 06:50
Tak si tak pro všechny ženy říkám, píp pes na všechny odstíny šedé... Ta údajně ženami nejčtenější kniha je zároveň kniha nejčastěji zapomínaná v hotelových pokojích. Je to skutečně kniha, po které ženská duše touží, nemohla by nás na podzim rozzářit jiná než šedá? Tak si tak pro všechny politiky říkám, píp pes na mocipány, kteří necítí hloubku svých kořenů a nechávají se svazovat diktátem pozemským. Tak si říkám, a pak velím – na noční stolek položte v podzimně meditační čas knihu, která vás naučí, jak zacházet se sebou i s ostatními – Tao teťing.

Lao-c´- Tao te ťing, O tajemství hlubším než hlubina sama, Dokořán, Praha, 2013

Není to tak těžké, číst verše, věřte mi. Náš vnitřní odpor a neschopnost nechat se jimi pohoupat, pramení jen a pouze ve strachu. A také v lenosti, což je, jak už vědět nechceme, smrtelný hřích. Ve strachu a v lenosti, že by se mohlo začít s tím pevně zažitým, s tou naší krásnou pracně budovanou ego strukturou něco dít. Čtu jen literaturu faktu, říká můj otec, potřebuji informace, chci vědět. Poezie mi nic „nedává“. Říká, a je strašně sám a je mi ho strašně líto. Potřebuje, chce, natahuje se … neumí dávat, neumí se dávat, neumí nechtít, životu neodporovat a už se to asi nenaučí. Cílem učení je vědět každý den víc, cílem Taa je mít den ode dne méně...

Cítím potřebu to pro všechny, kteří se nebojí a nelení, stále a znovu opakovat. Knihy, obzvláště ty, které nenabízejí „informace“ na zlatém podnose, mají fantastickou a magickou moc přetáčet tok života. Stačí půlkrok, stačí to zkusit zrovna dnes večer a zítra přidat ještě dva verše, číst tam, kam oko padne, a ještě dnes se začnou dít věci. A zítra, zítra už něco ve vás bude úpět, jako to úpí na Boschových obrazech. A něco se bude radovat, jako když to poprvé zří světlo světa a pozná barvy. Život touží být žit tak nějak správně a kdykoliv ho z venku přijde naťuknout nějaký pomocník, dobrá kniha to umí výborně, dobrý člověk dobrého slova ještě lépe, život, jeho drobné nenápadné denní události, se ve směru dobrého zavrní, napřímí, tak nějak vědecky to celé zareaguje. Jo, napřimování dost bolí, proto ten strach, ale člověk rovných zad má tak nějak lepší rozhled.

Tao te ťing, moudrost, kterou v 5. století před Kristem soustředil v jedno místo zvané kniha pán jménem Lao-c´, není jen meditační knihou pro život člověka jakékoliv doby jakéhokoliv místa, je to také politický manuál pro všechny s privilegiem vést své bližní. Čas se nachýlil a politika tak, jak je dnes praktikována, a tak jak je pokřivenými zrcadly sledována, končí. Možná se zase budou hodit skuteční vůdci, kteří jen skrze dobré ovládání vlastních nitek budou moci vést i ostatní. Věřím, že přichází čas obrody skrze obrozující se, a doufám, že přijde dříve, než to s námi slunce zabalí. Katolická církev nedávno vyzvedla jednu ze svých oveček na pomyslný pozemský trůn a vypadá to, že tato korunovace se opravdu povedla. Kéž by nás toužilo vést více takových.

„Nyní je však v tomto systému bez etiky středem modla a svět se stal modloslužbou tohoto bůžka-peněz. Poroučejí peníze! Poroučí všechno to, co slouží tomuto idolu. A k čemu dochází? Na obranu této modly se všichni shlukují do středu a ti, co jsou na okraji, padají.“ (papež František)

Nejen Bible, ze které vyrůstá papež, ale i kniha O tajemství hlubším než hlubina sama je určena pro všechny pány a paní tam nahoře. A protože každý chceme být vedoucí, jde jen o to, na kolik zúčastněně jsme schopni číst. Na kolik jsme schopni pokládat si v průběhu četby stále stejnou otázku: A co já na to? Umím naslouchat aniž bych se dral ke slovu? Nakolik dávám, aniž bych očekával úroky? Jak silná je moje láska?

Ano, je to hra s a proti našemu egu. Četba je pracná, někdy to opravdu bolí, někdy jste unavení a nechcete, ale někdy, někdy vám uprostřed té čtenářské práce blikne, a konečně víte, proč a kde stojíte, a dokonce i kam máte jít. Nejsou v životě lepší okamžiky než tyhle bliky.

V duchu starých Řeků, v duchu Platónových dialogů, mám za to, že učit se dá jen nápodobou, skrze příklad, který učiníte sami ze sebe. Takže čtěte, čiňte se tichým příkladem, nu, tady jsou mé stále příliš halasné večerní meditace s Taem:

I když vneseš soulad do velkého rozladění,

vždy zůstane něco neusmířeného

Copak je možné se s tím spokojit?

Proto moudrý dodržuje levou stranu smlouvy

a neobviňuje druhou stranu

(Lao-c´- Tao te ťing, O tajemství hlubším než hlubina sama, Dokořán, Praha, 2013, str. 93)

Tento citát medituji již opravdu dlouho neb je o pozemském dělení a spojování a tedy také o lásce. Čemu jinému se tak asi mám na mateřsko-rodičovsko dovolené věnovat než lásce. Jako žena začátku 21. století evropské kultury vyjímečná, nezávislá, se spoustou dalších přívlastků, pseudo-práv a hlavně s podkůží vyrytou pekelně dobrou radou – však i bez muže si poradíš, bojuji vnitřně o to, jak se držet své levé strany smlouvy a pravou nechat muži srdcem mým vyvolenému. Jak rychle jsme v průběhu jednoho století my ženy zapomněly na trpělivé podepírání našich pánů, ač by byl jejich boj sebenesmyslnější, a emancipační spirálou jsme odfrčely kamsi do prázdna, kde jsou páni takhle maličtí, vůbec už k nepotřebě, ale kde zůstáváme obvykle s vlastní paličatostí zcela sami a bez pomoci. Takže ten můj boj právě teď je o tom, jak toho pána nedokonalého Nechat Být a milovat ho právě s tou - láskou pečlivě vybranou - nedokonalostí. Ach jo, hlavně mu do toho furt nekecat. Jak já bych Ti ráda pomohla, jak já bych Ti to jen vysvětlila. Jak já bych se ráda zbavila těch vnitřních monologů, ve kterých Ti to vždycky pěkně natřu. Ač to všechno vím, ač mám „ty správné informace“, jak se věci dělají a mají dělat, jak si ve vztazích neubližovat, stále stejně a dokola činím i špatně a jen tiše doufám, že i skrze to špatně postupuji někam k Tobě, kde už nebudu mocipaní, ale v pokoře spočinuvší zase panna. Někdy mě to tak strašně štve, že se prostě všichni musíme vykoupat v čase, že není vyhnutí té praxi dobrého a zlého, někdy bych už tolik chtěla být na konci, složit ruce a říct dokonáno, domilováno, tak jsme to nějak zkouleli, muži můj, a teď hlavně klid. Stále se ale škrábu na hranici, stále obviňuji druhou stranu, že je druhou stranou, že ji celou nepřehlédnu, neovládnu, že to tam na té straně nechodí po mém. Kéž nám naše děti stále pomáhají!

Ctnostný naplňuje, ale kéž by toho nechal!

Šikovný ostří, ale kéž by neostřil

Bohatý plní truhly zlatem a jadeitem,

ale stejně je neuchrání

Mocný má tituly a bohatství,

ale stejně jej pýcha zahubí

Je-li dílo dokončeno, odejdi,

protože taková je cesta nebe

(str. 17)

Nestrachuj se o peníze, touží být počítány, nepočítej je, nepočítej s nimi. Ti co se nebojí, ti, kteří neslouží modlám, ti nespadnou. Nemají kam padat. Starej se o své dílo, nemáš na něj zas až tolik času. A své dílo, svá malá dílka, dobře znáš. Až budou jednou o hlavu větší než ty, vypusť je a hlavně, hlavně ani jim do jejich světů nekecej.

Chtěla jsem být chytrá a stále toužím po moudrém stáří, ale už dnes tuším, že i moudrost je bláznovství. Stále lačné Ego je tuze špatný pán, ale může být dobrý služebník. Když někdy pozoruji na ulici tváře svých bližních, ty občas škleby, svislé koutky a ve tváři hluboké naštvané zářezy, říkám si, že by lidé měli pro sebe chtít víc než jen něco jako nepadat na sociální dno. Že to ego se musí nejdříve budovat, že musíme dělat kraviny a chtít víc, než nám může být dáno, že musíme budovat, ohraničovat se, činit se vyjímečnými. Ale pak jednou přijde čas protisměru, kdy je třeba bourat a přestavovat, brečet a naříkat, nebo jednoduše stárnout. Ať chceme nebo nechceme, musíme nejdříve chtít, aby mohl přijít okamžik, ve kterém se chtění bude moci samo v nechtění rozplynout. A až bude i toto dílo hotovo, pak můžeme odejít.

Umíš poslouchat, když brány nebes se otevřou?

A umíš poslouchat, když jsou zavřené?

Prosvěcuješ čtyři části světa,

aniž bys o tom věděl?

Dávat život a sytit bytosti, ale nevlastnit

působit, ale nevytvářet závislost

vést bez vedení

tomu říkáme Tajemná Síla

(str. 19)

Vést bez vedení. Vést sebe tak, že prozáříš ostatní. Jak jen se tohle dělá? Wang-Pi, slavný komentátor knihy Tao te ťing, říká, že pod pojmem síla se rovněž skrývá pojem ctnost. Ten, kdo nic nechce, dostává, kdo má málo, může mít přístup k počátku, což se rovněž čte jako štěstí či úspěch. Tao se chová k člověku podle toho, jak on se chová k Tau. Mudrc či vladař by neměl tvarovat lidi podle forem, které jsou jim cizí. Dobrý muž se spoléhá na dobrotu, aby udržel řád i u těch, kteří nejsou dobří. Je to ta dobrota, která spojuje, nikoliv odděluje dobré od zlého.

Až tedy dočtete, milé zase panny a své panství dobře spravující páni, verše, které si právě vaše oko pro vaši hlavu vybralo, pak se vydejte do svých všedních dnů a zkuste je ze sebe nevytratit. Zkuste být pootevření a kdykoliv vám bude chtít šeď, peníze či jiný nesvár tuto živou ránu zacelit, braňte se. Vezměte psa na procházku do lesa, však vám tam vítr tu díru znovu vyfouká, poslouchejte, jak šumí Tao ve vašich dětech nebo se jednoduše hluboce podívejte do očí toho, koho milujete. Jo, jasně, ať to zní ale jak chce pateticky, pravidla jsou jednou dána, někteří je poznají dříve, jiní zemřou bez poznání, šanci mají ale všichni, a tak je dán náš stále více než spravedlivý svět.

katerina-vaclavu
Vystudovala Fakultu humanitních studií, obor Elektronická kultura a sémiotika. Na volné noze pracuje jako redaktorka internetových stránek. Zajímá se o filosofii člověka, umění a především literaturu.
Klíčová slova: kultura, volný čas

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.