Prosincový průzkum SANEP

Na druhém místě se ziskem převyšujícím 16% volebních preferencí, zůstává ODS. Ta funguje jako gravitační pole pro pravicové voliče. Zdá se ale, že tato gravitace není natolik silná, aby ODS někdy dosáhla síly, kterou kdysi měla.

Třetí stálicí české politiky jsou Piráti, kteří pomalu, ale jistě posilují. Tím, jak získali slušný volební výsledek v komunálních volbách ve velkých městech a představili své reprezentanty, kteří je budou zastupovat na radnicích v příštích čtyřech letech, galvanizovali další zájem veřejnosti. Strana Pirátů je natolik ideově nevyhraněná a přitom působící svěžím dojmem, že to zatím zvyšuje její atraktivitu. Tuto alternativu volí jak řada bývalých voličů levice, tak i pravice, kteří nechtějí už příliš slyšet o tradičních politických stranách. Jediným lékem na tuto velmi pravděpodobnou naivní představu části voličů o pozitivní roli Pirátů, můžou být jen a jen zklamání, která tito přinesou voličům svými reálnými vysledky. Pokud například pirátský primátor Prahy, Hřib, nebude, jako vedle Bartoše nejviditelnější představitel Pirátů, zvládat pozici primátora (anebo bude jen pánským vydáním zmatené primátorky Krnáčové), můžou jít pirátské preference rychle dolů. Je však zřejmé, že to nebude do jarních eurovoleb.

Za Piráty následuje s velkým odstupem šest politických stran s preferencemi, které se buď již dlouhodobě pohybují okolo hranice volitelnosti do sněmovny 5% (KDU-ČSL, STAN A TOP 09) anebo se k této hranici shora nezadržitelně blíží. Okamurova SPD, je zřejmě „postižena“ především rétorikou A. Babiše, která svým antiimigračním poselstvím vede k postupnému „vyzobávání“ hlasů z donedávných preferencí Okamurovy SPD.

Nezadržitelně směřují k hranici 5% preferencí také komunisté, jejichž volební šance aktuálně podle SANEP dosahují 5,8%. Komunisté svým rozhodnutím konstruktivně podpořit z mimovládní pozice Babišovu vládu sice vykonali pozitivní práci pro republiku, ale za necelé tři roky ve volbách budou mít zřejmě velké existenční problémy. Řekněme to zcela otevřeně, vážné existenční problémy, protože tato strana přestala být u významné části svých bývalých voličů stranou protestu.

Stejně nezadržitelným způsobem se k hranici 5% přibližují také sociální demokraté. Aktuálních 5,5% volebních preferencí opravdu není žádná sláva, ale je to především důvodem k velmi vážnému zamyšlení. Straničtí šíbři by především měli rozpustit své klientelistické sítě a snažit se stranu budovat na seriózních politických základech tak, jak tomu bylo ještě v nedávné minulosti. Chce to obnovit přirozený výběr kádrů, například přímými volbami předsedů okresů, krajů i celé strany. Umožnit v primárních volbách při sestavě kandidátek také účast registrovaným příznivcům strany (tedy nejen členům) tak, aby byla kandidátka strany např. pro volby do sněmovny zvolena s co největším interesem veřejnosti. Nechci už mluvit ani o programu, kde se za rok od katastrofy ve sněmovních volbách nezměnilo v programové dílně vůbec nic. Strana mlčky souhlasí s razantním navyšováním vojenských výdajů, s vojenskými misemi AČR. Nepřichází s žádnými atraktivními změnami například v ekologické politice. Anebo v oblasti lidských práv (sňatky homosexuálů). Pokud jde o oblast sociální politiky je jistě chvályhodné, že strana přišla, díky své aktivní ministryni práce a sociálních věcí Maláčové, s některými pozoruhodnými návrhy. Ale celou svou politickou silou by se nyní měla zaměřit zejména na otázku řešení komunálních a sociálních bytů a také na řešení potřebných změn legislativy a současně praxe v oblasti exekucí. V zemi jsou potenciálně statisíce lidí, kteří díky svým – podle hypotéčních bank - nedostatečným příjmům, nemohou dosáhnout na hypotéční financování. A systém výstavby levných komunálních nájemních bytů je v nedohlednu. Řešení přijaté MMR a posvěcené premiérem Babišem a ministryní financí, které vychází z představy o poskytování dotací obcím na výstavbu komunálních bytů, je prokazatelně nedostatečné. A je to politická chyba hnutí ANO. Výstavbu bytů pro potřeby obcí a jejich občanů je potřeba postavit na seriózní a dlouhodobě finančně udržitelný základ. Pokud jde o exekuce, tento problém se týká zhruba 2,5 mil. osob. Má mnoho vrstev, které je třeba řešit velmi sofistikovaně, postupně a specificky. Ale již dnes nebo spíše zítra je možné změnit legislativu tak, aby do dluhové pasti a v plen vymahačským firmám nepadali každoročně další statisíce lidí. A samozřejmě řešit vedle toho problematiku těch dřívějších exekucí.

Jak jsem vypozoroval, část vedoucích funkcionářů ČSSD se jaksi už smiřuje s myšlenkou, že eurovolby dopadnou pro tuto stranu špatně. A současně tito lidé blouzní o tom, že už ty příští volby, tedy krajské a senátní volby v roce 2020, dopadnou skvěle. Ze zkušenosti se obávám, že strana, která propadne ve volbách pod hranici 5%, zmizí politicky v Bermudském trojúhelníku. Zatím jedinou výjimkou z tohoto pravidla byli lidovci, kteří po svém sestupu z politické první ligy ve volbách v roce 2010 se o tři roky později v roce 2013 dokázali do sněmovny vrátit. Pět měsíců do voleb není tak krátká doba, aby se nedalo ještě mnohé konstruktivně udělat. Prostě ČSSD by měla dosáhnout v eurovolbách takového výsledku, aby v evropském parlamentě zachovala svou účast.