Rum, co není rum

Politici zemí V4 tento problém nyní komunikují tak, že je to chybou Evropské unie, která něco takového umožňuje. Je však třeba si uvědomit, že viníkem v tomto případě není oblíbený terč hněvu Čechů – Brusel – ale Česká republika sama.

Vzpomeňme si, jaké pozdvižení před lety vyvolal spor o pomazánkové máslo a o to, že se tak tento výrobek nadále nebude moci jmenovat, protože zkrátka nesplňuje složení, které musí výrobek mít, aby se mohl nazývat máslem (nejméně 82 % živočišného tuku). Vzpomeňme si, jaký hněv zde byl kvůli nařízení EU, které hovořilo o tom, že proto aby se uzenina mohla nazývat špekáčkem, musí mít nejméně 56 procent hovězího a vepřového masa. Vzpomeňme si na Petra Macha, předsedu Svobodných, který před posledními volbami do Evropského parlamentu (2014) sbíral hlasy lidí nespokojených s „euronesmysly“, tedy například s tím, aby se džus jmenoval jen nápoj z čerstvého ovoce, a nikoli z koncentrátu, či aby byl rumem nazýván skutečně rum, který se vyrábí výhradně z cukrové třtiny, a ne dnes již Tuzemský rumu, který se vyrábí ze zředěného lihu, do něhož se přidává rumová esence… A tak dále a tak dále a tak dále.

Evropská unie, na rozdíl od České republiky, vystupuje dlouhodobě nikoli proti ochraně, ale pro ochranu spotřebitele. Samozřejmě často pod tlakem zemí, které mají samy velmi vysoký standard ochrany spotřebitele a nechtějí, aby tím například trpěl jejich vývoz (rozdílné ceny výroby). To, že se na pultech českých obchodů objevují potraviny nižší kvality než na pultech obchodů v západní Evropě, je dáno nikoli dílem zlotřilé EU, která k nám ty hrůzy dováží, ale dílem toho, že je zde zkrátka povolen nižší standard kvality než v jiných zemích EU. A pokud to EU v některých případech narovnává (viz například máslo či rum, čeští občané a čeští politici se ještě na „výmysly Bruselu“ zlobí.)

Pokud například předáci zemí V4 hovoří o tom, že v limonádě stejného názvu a stejného výrobce je v západní Evropě a v zemích V4 rozdílný podíl ovocné složky, je třeba se podívat na to, zda ty západní země vůbec umožňují prodávat pod stejným názvem limonády s takovým podílem ovocné složky, s jakým se pod stejným názvem prodává u nás. Zřejmě se ukáže, že nikoli…

Je dobře, že se představitelé zemí V4 začali zabývat rozdílnou kvalitou potravin v zemích V4 a západní Evropě, ale občané by si měli být vědomi toho, kde se tento problém skutečně vzal a že neustálé hudrování na nesmysly z Bruselu týkající se například pojmenovávání potravinářských výrobků tyto rozdíly, k radosti potravinářských výrobců i obchodních řetězců, podporuje a v podstatě jistým způsobem i legitimizuje.

Pokud Češi chtějí kvalitní potraviny, musí je zajímat, co si za své peníze kupují a musí tlačit na své politiky, aby ti proti vůli obchodních řetězců (čím méně kvalitní výrobek, tím nižší nákupní cena pro řetězec – a čím menší konkurence nízké kvalitě kvalitou vyšší, tím vyšší může být marže i na nízké kvalitě, a tím tedy vyšší zisk pro řetězec), ale i potravinářských výrobců (například téměř monopolu Agrofertu ministra Babiše) prosadili na národní úrovni takovou legislativu, která bude české spotřebitele chránit. Inspirace mají země V 4 u západoevropských států skutečně přehršle. Stačí jen chtít…