Sezóna protestů

Výčet toho, proč by se měla jít trojkoalice do ústraní stydět, by byl dlouhý. Začínal by „řeckou lží“, která ji přivedla k moci, když vyděsila lidi hrozbou státního zadlužování. Po volbách se karta obrátila a zadlužování se stalo nejoblíbenějším sportem trojkoalice. Základem je finanční kutilství, kterým soustavně podtrhává státní příjmy ve prospěch bohatých. Už loňský deficit byl rekordní, ale zdá se, že rekordy jsou od toho, aby se překonávaly. Rozpočtový schodek za letošní leden a únor je dokonce dvakrát vyšší, než byl v loňském roce za stejné období, protože proti nevelkému přírůstku výdajů o 4,6 procenta (kopíruje růst HDP a inflaci) nestojí růst příjmů, ale naopak jejich pokles o 2,6 procenta. Není divu, že ve vládě, které se to sype na hlavu, vznikla panika. Jejím výsledkem je sebevražedné rozhodnutí o zdvojnásobení dolní sazby DPH co možná nejdřív, nejlépe už od října.

Skutečnost, že opravdu jde o výsledek paniky nad „řeckým“ vývojem financí vlády rozpočtové odpovědnosti, dokazuje veřejně deklarované překvapení dokonce i Kalouskova stranického kolegy z TOP 09, ministra zdravotnictví Leoše Hegera. Ještě před dvěma týdny zachraňoval vládu před jistým pohřbem, pokud by nedokázal odvrátit zhroucení systému zdravotní péče, a teď může do stejného maléru nečekaně spadnout znovu. Jak píše Václav Pergl v Právu, zvýšení DPH znamená, že zdravotnictví zaplatí za léky, materiál a všechny další služby nejméně deset miliard korun navíc. To by mohlo vážně ohrozit přidání peněz lékařům a sestrám v tomto a dalších letech. Lékařské odbory už varují, že takový scénář je pro ně nepřijatelný. "Tento skokový nárůst DPH bude pro nás zásah, se kterým jsme nepočítali," přiznal podle Práva ministr.

Penzijní reforma má potřebu zvyšování daní zamaskovat, proto byla tak rázně ukončena debata, přestože návrh reformy v dnešní podobě prostě nedává smysl. Rázné ukončení debaty odsoudil i prezident Václav Klaus, i když jeho představa o minimálním důchodu (zrušení zásluhovosti) není o nic přitažlivější. Expertní tým NERV chtějí opustit po Pavlu Kohoutovi další ekonomové, informuje Miroslav Zámečník. Toho pobuřuje naprostá necitlivost vlády k tomu, co všechno by měli pojištěnci zaplatit. Vláda otevírá přístup ke zlaté žíle také reklamním a mediálním agenturám s bombastickou náborovou kampaní do individuálních fondů. NERV naopak prosazoval švédskou zkušenost, kdy fondy pojištěnce neznají, dostanou jen číslo z centrály a nemohou tedy vnucovat i plejádu dalších produktů.

K smíchu je také představa, na kterou upozornil Jan Keller, že občan na začátku životní dráhy musí věštit vývoj své pracovní kariéry na 30 let dopředu, zejména jestli ho nepotká úraz, rozvod nebo jiná finanční katastrofa (či nedejbože nezaměstnanost a krize). Vstup do systému je dobrovolný, ale vystoupit se nedá. Kdo do toho jednou vleze, za tím zaklapne past a dalších 30 let musí být schopen za všech okolností platit. Kdo nezaplatí svůj „dobrovolný“ příspěvek navíc, tomu bude mu místo penze narůstat dluh vůči systému. Jak to nakonec dopadne, tušíme - přijde místo penze exekutor?

Tohle všechno a mnoho dalšího se tedy bude probírat v sobotu v Praze na Náměstí republiky a možná i jinde. Sezóna protestů začala. Pesimisté tvrdí, že nemůže být hůř, optimisté jsou opačného názoru. Pak si je třeba sezóny užít, může být docela krátká. První akce je pro zahřátí, v těch dalších se musí více konkretizovat prostředky i cíle. A rovnou uvažovat o tom, co potom. Až to spadne.