Svobodu pro egyptskou islámskou revoluci…?!

11.2.2011 12:16
Na svém facebooku jsem ostře kritizován za svůj velmi skeptický pohled na neskutečné naivismy politiků, novinářů při hodnocení egyptské situace.

Aby bylo jasno: Uznávám právo každého národa vybrat si formu vlády, která mu vyhovuje. A to i tehdy, kdy pro okolní svět se jedná o špatnou zprávu.

A tak si Němci ve 30. letech vybrali demokraticky režim Adolfa Hitlera a u nás v Československu jsme nechali v roce 1946 triumfálně zvítězit komunisty.

Snad největším a navíc opakovaným naivismem s krajně nebezpečnými důsledky je setrvalá představa nejvyšší americké reprezentace o samospasitelnosti svobodných demokratických voleb. Tento oblíbený omyl vrší jeden americký prezident za druhým a důsledky jsou vždy katastrofické.

A tak Jimmy Carter podporoval iránskou islámskou „demokratickou“ revoluci, nepodržel šáha a je tak spolutvůrcem dnes nejvíce fundamentalistického nábožensky fanatického a i mezinárodně nebezpečného iránského režimu.

Svou skvělou hřivnu k důkazu o neschopnosti předvídat procesy v muslimském světě dokázal prezident Bush. Prosadil demokratické volby v Pásmu Gazy a islámské teroristické hnutí Hamás už nikdo nikdy nevypudí. Donutil k demokratizaci Pákistán, nepodržel strategického spojence generála Parvíze Mušarafa a dnes Pákistán, se svým jaderným arzenálem může každou chvíli přejít do rukou Tálibánu, který zcela kontroluje asi ¼ území.

Včera se zaskvěl Barack Obama, který šibalsky naznačil, že očekává ještě ten večer historickou změnu, se kterou přijde prezident Mubarak ve jménu demokracie a svobody. Jako téměř vždy měla CIA chybné informace a Mubarak v obsahově skvělém státnickém projevu, téměř na způsob: „Jsme jeden tým… 30 let nedočkavě čekám, kdy budeme moci provézt změny...“ odmítl diktát zvnějšku. Koho tím myslel je nabíledni.

Kdo dočte tento příspěvek až sem, bude nechápavě nade mnou kroutit hlavou a pokládat mne za stoupence diktatur.

To přirozeně chce vysvětlení: Jsem si vědom toho, že s výjimkou Turecka, stojí ve všech muslimských zemích v čele ten či onen diktátor, nebo alespoň autoritativní vůdce. Jsem si vědom toho, že všechny tyto země jsou policejními státy, že svoboda jednotlivce mnoho neznamená, že tajné policie mučí a zřejmě i vraždí odpůrce režimu. Všechny tyto země bez rozdílu se opírají rovněž o silnou armádu, která leckdy neslouží jen k obraně teritoria, ale má i represivní charakter dovnitř země.

Ano. Z evropského úhlu pohledu jde nesporně o nedemokratické režimy, ať už je včele státu prezident či emír. Je tu ale jedno „ale“: Irán, Gaza, Pákistán atd.

Mladým lidem svolávajícím se esemeskami a facebookem bych fandil. Ano, v ulicích je asi 1 milión obyvatel, tedy 1/80 národa. Ubozí, negramotní Egypťané z jihu, žijící za 3 dolary denně, ovšem možná ani netuší, co se v Káhiře děje. A budou-li volit, dají téměř s jistotou hlas těm, kdo jim nyní pomáhají, aktivistům Muslimského bratrstva.

Ale nejde jen o ty ubohé a negramotné. Mám každodenní informace z jedné středostavovské káhirské rodiny. Otec úředník, který si ještě přivydělává bokem, dcera studentka, inteligentní, prozápadní, studující sociologické vědy (v Káhiře si ovšem nedovolí sundat šátek), syn pracující po hurghádských hotelech. Plíživá chudoba se postupně dostávala i k nim v souvislosti (podle nich špatnou)  ekonomickou liberalizací před pěti lety. Možná prvé tři dny váhali, zda to, co se děje na ulicích není náhodou dobré. Dnes se modlí za stabilitu, obnovu pořádku a to, aby už konečně vrátil někdo těch 17 tisíc uprchlých kriminálníků do vězení. Bojí se vycházet ven a tajně a mlčenlivě podporují Mubaraka a Sulejmana.

Egypt samozřejmě už dnes zažívá revoluci. A je více než pravděpodobné, že dříve či později poteče krev. Egypt není Česko, kde jakékoliv dramatické změny se udají bez jediného výstřelu. Tak tomu bylo v únoru 1948 a tak tomu bylo v listopadu 1989. Jde tedy jen o to, aby té krve bylo co nejméně.

Přeji Egypťanům, aby si vybrali svou budoucnost podle svých představ. Ale vím, že výsledek, který zvolí se mým představám líbit nebude.

jiri-vyvadil
Vědět, co v politice nastane, mě baví...

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

tony
Každý národ má takovou vládu jakou si zaslouží.V této souvislosti můžeme počítat s nárůstem radikálního islamismu.Dříve nebo pozdéji se prodere k moci a pak se nějací slepí politici chytnou za nos,ale to už bude pozdě.podívejte co se děje u italských břehů.Zatím ,a bude hůř.
kosina
Kdyby Mubarak za 30 let vlády něco udělal pro obyčejné lidi, mohl jeho režim vydržet další desetiletí. Viz Libye, kde Kaddáfí vládne už od roku 1969 a žádné vzpouře lidu nečelí. Lidi vyhnala do ulic hlavně nezměrná chudoba a až v druhé řadě touha po svobodě. Egyptskou revoluci vnímám primárně jako sociální boj.
racek
Hmm, tekže všechny, kteří to budou chtít dělat jinak než my nebo se nám svými zvyky nelíbí, budeme okupovat nebo co? Jak si to jen představujete, vážený pane? A nemluvte o nějakém vojenském nebezpečí. To je téměř nulové.