Tip na čtení: Analfabetka, která uměla počítat

anafabetka
12.5.2015 22:25
Pokud hledáte knihu, kterou si můžete vyplnit jarní nebo letní volné dny, zkuste sáhnout po románu švédského spisovatele Jonase Jonassona Analfabetka, která uměla počítat. Kniha, která v loňském roce patřila k nejprodávanějším románům u nás, potěší i náročnějšího čtenáře, který dokáže ocenit satiru švédské i jihoafrické společnosti, stejně jako absurdní humor.

Analfabetka, která uměla počítat je v pořadí druhou knihou švédského spisovatele a novináře Jonase Jonnasona. Svou prvotinu vydal Jonnason přitom v roce 2009, anglicky ale vyšla až o tři roky později. Jeho román Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel se stal hned po vydání nejúspěšnější švédským románem roku a během následujících čtyř let se po světě prodalo více než pět milionů výtisků této knihy.

Také autorův druhý počin, Analfabetka, která uměla počítat, se hned po vydání začal prodávat rychlostí blesku. Čtenáři, kteří již četli Stoletého staříka, mohou tušit, co od Analfabetky očekávat. Nápad i styl vyprávění je totiž velmi podobný. V knize se prolínají reálné postavy a historické události s nepravděpodobnými a absurdními situacemi. Zatímco první polovina knihy se nese ve svižném tempu a nadálé situace čtenáře nijak nepřekvapují, druhá část je o poznání odvážnější a snad by se chtělo napsat i „ujetější“. Jako by autor chtěl do knihy dostat co možná nejvíce absurdnosti. Což je bohužel v konečném důsledku možná spíš na obtíž. Nicméně i přesto to neznamená, že by Analfabetka byla knihou, kterou by nebyla škoda si přečíst.

Hlavní hrdinkou románu je černošská dívka Nombeko, která přestože vyrůstá v ghettu v Jihoafrické republice, a živí se jako vynašečka latrín, vyniká geniální myslí a šťastnou povahou. Poté, co je pro svůj intelekt a matematický talent, který se od analfabetky netrpí, vyhozena z práce, rozhodne se využít příležitosti a opustit předměstí Johannesburgu. Její putování trvá jen chvíli, neboť ji hned v centru města srazí autem šéf oddělení výzkumného centra zabývající se výrobou atomové bomby. Vzhledem k její barvě kůže a vysokému postavení řidiče, který ač byl v době jízdy nalitý jako žok, soud rozhodne v neprospěch Nombeko. Ta si musí trest za poškození auta odpracovat v sedmileté službě právě u onoho šéfa výzkumného centra.

Souběžně s tímto příběhem se ve Švédsku odehrává příběh jiný, ve kterém se čtenář seznamuje s radikálním republikánem, paradoxně původně posedlým monarchistou, Ingmarem Qvistem a jeho syny – dvojčaty Holgerem 1 a Holgerem 2. Oba příběhy se protnou ve chvíli, kdy se Nombeko podaří uprchnout do Švédska. Bohužel si nevědomky přiveze i atomovou bombu… Tím také začíná smršť neuvěřitelných a překombinovaných událostí.

Co nelze Nombeko upřít, je fakt, že jako hrdinka je velmi sympatická a čtenář jí bude fandit od první chvíle. S výjimkou jednoho ze švédských dvojčat – Holgera 2 je však většina osob v knize nějakým způsobem bláznivých nebo mírně řečeno natrvdlých. Přestože se to v Analfabetce jen hemží politikou, věřím, že autorovým cílem nebylo nijak moralizovat o politické korektnosti. Na to je v knize příliš mnoho humoru. Bohužel právě na tuto skutečnost poukazovali švédští literární recenzenti, kteří si kladli otázku, kam je až možno v humoru zajít.

Pokud se rozhodnete si Analfabetku přečíst, nelekněte se její tloušťky, román má totiž více než čtyři sta stran. Přesto nemusíte mít strach, že ji nedočtete, má spád a čte se velmi dobře. Jestliže patříte k milovníkům absurdního humoru, bude se vám Analfabetka líbit. A možná si pak ze zvědavosti přečtete i Stoletého staříka..


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.