Zbyněk Fiala: O České televizi v Senátu

ct logo
12.4.2017 07:39
Konference o roli České televize v naší společnosti hostil Senát. Byla tam spousta odborníků a analytiků, jen z ČT tam nebyl nikdo.

Hrozné věci zněly v Senátu na adresu České televize. Začněme tou nejstrašnější – návrhem zrušit koncesionářské poplatky a přejít na financování státním rozpočtem. Že by to narušilo její nezávislost na politicích? Pravý opak je pravda, pokud se to udělá jako na Slovensku, kde se televizní rozpočet odvíjí od hospodářského růstu. Je tam pevně stanoveno zákonem konkrétní procento HDP, které má veřejná televize dostat. S tím nikdo nic neudělá, ledaže by chtěl zákon změnit, ale to není snadné, vysvětluje publicista, vysokoškolský učitel a jeden z nejpilnějších českých mediálních analytiků Petr Žantovský.

Děje z bedny se sice propíraly v Senátu, ale šlo jen o senátní prostory, které Jan Veleba a jeho klub nezávislých senátorů nabídl pro konferenci o roli České televize v naší společnosti. Odmítá obavu, že tím chtěl ovlivnit volbu generálního ředitele. Reagoval na žádost, kterou dostal v únoru, a tehdy ještě nikdo netušil, že tato volba neproběhne řádně na podzim, ale předčasně už v dubnu.

Bylo to bohužel o nich, bez nich. Senátor Veleba pozval generálního ředitele ČT Petra Dvořáka osobním dopisem, ale dostal odmítavou odpověď z oddělení vnější komunikace. Generálního ředitele totiž vyprostil z nepříjemné povinnosti jiný úd horní komory českého parlamentu, výjezdní zasedání senátní stálé komise pro sdělovací prostředky, kterou se nakonec podařilo zorganizovat právě do ČT, a – to je ale náhodička – na stejný den, jako měla Velebova konference.

Kdyby tam byl, mohl by reagovat na tvrzení hradního mluvčího Jiřího Ovčáčka, že duchem Kavčích Hor je názorová stádnost. Jiné názorové proudy se potlačují. Je to vliv napojení na TOP, jak se někdy soudí? To není přesné vystižení problému, říká Ovčáček. Teď je to možná víc TOP, předtím Unie svobody a před ní zase Čtyřkoalice. Vždycky to byly názory z okruhu „nepolitické politiky“, nebo taky „pravdy a lásky“, či „levicového liberalismu“, který ve skutečnosti není ani liberální, ani levý.

Je to názorový proud, se kterým se setkáme napříč politickými stranami, dokonce i v KSČM, pokračuje Ovčáček. Václav Moravec si pozve zástupce vlády a opozice, a oba pak společně kritizují Zemana nebo Babiše. Pluralita tam znamená, že vystupují různí lidé, ale říkají stejné věci.

Proč si platit něco, co nechci? To byla otázka, kolem které se točila řada vystoupení. Senátor Veleba navrhuje řešení typu daňových asignací – ČT se mi nelíbí, pošlu to tedy nějaké jiné veřejné kulturní instituci. Brněnský právník Zdeněk Koudelka, který se opakovaně ucházel o místo v Ústavním soudu, navrhuje, aby se systém koncesionářských poplatků doplnil o reparace.

Občan, který byl ČT poškozen, by mohl být třeba pět let od těchto poplatků osvobozen. Nebo by mohl využít nějaké „náhradní plnění“. Tak, jako v čase povinné vojny byla pro odmítače náhradní civilní služba, by měl mít občan možnost osvobození od sledování televize s právem přispívat někomu jinému.

Bývalý člen Rady ČT, hudebník a spisovatel Petr Štěpánek hřímal jako bůh hromovládce: Proč si máme platit něco, co nám škodí? Máme to zrušit? Zbořit? Zakrýval jsem si hrůzou uši, ale pak se ukázalo, že je taky trochu srandista. Nicméně závěr byl racionální. Koncesionářské poplatky se zaváděly, když vznikalo rádio a mělo ho pár lidí. Dnes má televizi každý a poplatky jsou spíše nějaká daň navíc. Takže má smysl poplatky zrušit a nahradit je rozpočtem.

Poplatky navíc stejně nestačí. Ekonom Radek Žádník popsal, jak se s Fondem poplatků hospodaří. Roku 2003 ČT zavedla pravidlo, že tento fond bude mít i charakter rezervy a začala do něj převádět přebytky svého hospodaření. Ty skončily s generálním ředitelem Janečkem v roce 2011. Od roku 2012 už se jen čerpá na úhradu ztrát a odtekly tak 2 miliardy korun. Je to divné hospodaření, protože navenek se rozpočet ČT a jeho výsledek vykazuje jako „vyrovnaný“. Tohle bude třeba rozštípnout. Buď je peněz málo, nebo je tahle televize moc velká.

Větší problém než ve financování je však v dohledu nad orientací veřejnoprávního vysílání. Tedy ve způsobu, jak je volena Rada ČT. Je sice zástupcem veřejnosti, ale volí ji politici v Poslanecké sněmovně, jejichž vliv by naopak měla odfiltrovat. Předseda FITES Martin Vadas připomněl, že česká právní úprava se odvíjela z německé, konkrétně bavorské, kde vznikla po válce pod tlakem vítězných mocností. Řekněme, jako dar.

My jsme ji však bohužel převzali jen částečně, proto ta závislost Rady ČT na parlamentních politických stranách. Přesto byla spojena se spoustou nadějí. Když se na začátku 90. let zákon s Radou ČT přijal, Vadas byl šéfredaktorem zpravodajství a uvítal ji jako záruku nezávislosti novinářů. Nějaký čas to tak fungovalo, ale dnes jsme jinde. Sám Vadas má za to, že nejlepší by bylo bavorský zákon prostě přeložit, protože je to model, který se v Německu po těch 70 let osvědčil.

Vyjádřil se také k problému plurality. Kdysi bylo víc publicistiky, bývala i Klekánice nebo Černé ovce. Točila to jiná studia, vládla konkurence, nebyli jen Reportéři. (A Nedej se!, dodal bych. To ty publicistické masakry zatím přežilo.)

Informační hody Euronews, které jsou bohaté i v Rusku, ale u nás je chytneme leda na internetu, popisoval náš autor Jan Campbell. Ale tohle si asi napíše sám.

Příspěvek bezpečnostního analytika a někdejšího chartisty Jana Schneidera se týkal absence kvalifikované diskuse v České televizi, proto zařadil i poučnou vložku, aby bylo jasné, o čem je řeč:

  • · Diskuse je věcný rozbor, jehož cílem není rozhodovat, nýbrž shromáždit argumenty a připravit půdu pro racionální postup.
  • · Debata je již formalizované vedení sporu, na jehož konci má být výsledek. Ten je dán hlasováním nebo usnesením rozhodčích.
  • · Polemika znamená vyvrátit názor protivníka, nikoliv už hlasováním, ale jeho diskreditací.
  • · Eristická dialektika je agresívní způsob vedení sporu zaměřený na vítězství za každou cenu.
  • · Propaganda je druh sociálního ovlivňování a stojí na čtyřech pilířích – jednoduchost, oslovení emocí, oslovení představivosti a opakování. Opakování je klíčové. Žádná fakta.

V ČT nám jde o diskusi, zdůraznil Schneider, nikoliv tedy, že by televize měla cosi rozhodnout. Měla by poskytnout prostor pro kvalifikované rozbory z různých stran, kvalifikované shromáždění argumentů. Tohle ale vidí dost chmurně. Zavzpomínal: Co chtěla Charta? Chtěla dialog s mocí, avšak moc se nechtěla bavit se svými kritiky. Tahle situace se moc nezměnila. Zas tu jsou skupiny, které nechtějí pustit ke slovu své kritiky.

Debatní panely v ČT jsou podle něj propagandistické, protože jsou z valné části velmi jednostranné. Propaganda nesnese zrcadlo, nesnese konfrontaci, srovnání. Má téměř hrůzu z odlišných názorů, zpochybňování mainstreamu.

Propaganda má hrůzu z pochybností, a tím podle Schneidera odkopává jeden ze základů evropské civilizace, na které se sama tak ráda odvolává, a totiž údiv - to je základ filozofie. Schneider dokonce tvrdí, že otázky jsou někdy důležitější než odpovědi.

V ČT se však velice často dozvídáme odpovědi na otázky, na které se nikdo neptal…

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.