Zlatá kaplička povstává z popela

obrazek
2.9.2013 07:49
Turbulence kolem Národní divadla ustaly a my, obyčejní diváci, už snad nebudeme muset rozplétat nechutné - kdo s kým proti komu a za kolik, a můžeme se těšit na připravený repertoár nastávající divadelní sezóny, který je zajímavý a konečně nabízí pro každého něco!

Národní divadlo má mezi "národními" institucemi těžké postavení především proto, že má značnou konkurenci v množství dalších divadel. Musí-li navíc každou sezonu odolávat také tlakům politickým - nekompetentním zásahům nekompetentních ministrů a jejich náměstků, je skoro s podivem, že se v nastávající sezoně podařilo ve Zlaté kapličce nastavit rozmanitou a zajímavou dramaturgii bez extrémních výkyvů, které známe z minulých sezón. Podaří-li se v budoucnu obří organizaci s patnácti sty zaměstnanci ochránit od politických manýrů, nejlépe pod vedením správní rady s ekonomickou i uměleckou odpovědností, pak se snad českému národu začne opravdu blýskat na lepší časy.

18. září premiéra opery Toufar v divadle Kolowart

Jednou z nejkřiklavějších obětí novodobých českých dějin se stal kněz Josef Toufar. 25. února 1950, na den přesně dva roky po komunistickém převratu, oslavovaném až do roku 1989 jako den „Vítězství československého pracujícího lidu“, zemřel J. Toufar ve státním sanatoriu v Praze na následky předchozího mnohatýdenního mučení. Záminkou k jeho lednovému zatčení byla zvěst o zázraku, o kterém podali zprávu farníci z kostela Nanebevzetí Panny Marie v Číhošti. Podle jejich svědectví se při dvou prosincových mších opakovaně pohnul křížek za farářovými zády.

Komunistická Státní bezpečnost tento dodnes nevysvětlený úkaz okamžitě využila pro své tažení proti církvi. Na straně druhé ustanovila katolická církev tzv. „zázrakovou komisi“ a pokusila se dosáhnout Toufarova svatořečení. Tyto dva krajní póly vytyčují hřiště, na kterém se odehrává úsilí o interpretaci tzv. „číhošťského zázraku.“

Autor libreta: Aleš Březina, režie Petr Zelenka, alt – Soňa Červená, kontratenor – Jan Mikušek, mluvené slovo – Vladimír Javorský

2. - 5. listopadu přijíždí Moskevské umělecké akademické divadlo

Moskevské umělecké akademické divadlo zkráceně MCHAT, vzniklo původně jako Moskevské umělecké divadlo (MCHT), a bylo slavnostně otevřeno 14. října 1898. Divadlo poskytlo jednomu ze svých zakladatelů Konstantinu Sergejeviči Stanislavskému prostor využít nové prostředky a divadelní postupy, kterými se později celosvětově proslavil, především při inscenování her Antona Pavloviče Čechova a Maxima Gorkého. V listopadu budeme mít jedinečnou příležitost shlédnout dvě inscenace tohoto slavného souboru - 2. a 3. listopadu 2013 Poslední oběť od Alexandra Nikolajeviče Ostrovského a Bílou gardu od Michaila Bulgakova

21. listopadu premiéra inscenace Jedenácté přikázání ve Stavovském divadle

„Nezapřeš ženy své!“ I tak by se mohla jmenovat nejhranější Šamberkova komedie o zapřisáhlých starých mládencích. Právě zapření vlastní manželky jednoho ze čtyř přátel, který se bojí ostatním přiznat, že porušil sázku a oženil se, je základní zápletkou hry. K odhalení pravdy přispěje ženskou lstí a intrikami samozřejmě ona zapřená manželka. Staromládenecký spolek je rozpuštěn. A zdá se, že v pravý čas, protože po staromládenectví už nikdo z nich netouží. František Ferdinand Šamberk měl velký cit pro komediální situace a hra je mimořádnou hereckou příležitostí nejen pro čtyři „starých mládence“. Režisérem a autorem výrazné autorské úpravy je David Drábek, jehož dramatický a režijní styl se vyznačuje mimořádnou ostrostí na hranici grotesky. Ve svých inscenacích se často opírá o herecké improvizace. Jedenácté přikázání se objeví na repertoáru činohry Národního divadla po rovných osmdesáti letech.

František Ferdinand Šamberk, režie David Drábek, hrají: Alois Švehlík, Jana Boušková, Saša Rašilov, Martina Preissová, Jana Pidrmanová

6. února 2014 premiéra představení Poslední příběh Julese Verna v Laterně magice

Nový projekt, který pro Laternu magiku připravila režisérka Alice Nellis, přiblíží poslední dny Julese Verna. Okolo autora, uvězněného na lůžku ve stavu mezi vědomím a nevědomím, se na jevišti střídají krajiny a příběhy nejznámějších verneovek (Pět neděl v balóně, Dvacet tisíc mil pod mořem, Do středu Země) s apokalyptickými vizemi budoucnosti ze „zapomenutého“ románu Paříž ve dvacátém století. Boj o jeho vydání i Verneovy pochybnosti o tom, zda se lidstvo posedlé vědecko-technickým rozvojem vydalo správným směrem, zachycují realistické pasáže inscenace. Můžeme se těšit na okouzlení vzrušujícími příběhy a pestrými obrazy Verneových románů, které v jedinečné kombinaci filmu, tance, činohry a hudby může nabídnout pouze Laterna magika.

Alice Nellis, režie: Alice Nellis, obsazení zatím není známo.

13. března 2014 adaptace Urizdilova Kvartýru na Nové scéně

Johanes Urzidil (1896-1970) studoval v Praze germanistiku, slavistiku a dějiny umění. Byl přítelem F. Kafky a F. Werfela. V letech 1922-1933 působil jako tiskový rada německého velvyslanectví, oženil se s dcerou pražského rabína Gertrudou Thiebergerovou. Před pogromem utekl do Anglie, později se usadil ve Spojených státech a spolupracoval s Hlasem Ameriky. Ústřední postavou jeho povídky Poslední zvonění je služka, jejíž pány donutí nacisté uprchnout. Zanechají jí nejen byt a veškeré vybavení, ale i peníze. Náhlé a ničím nezasloužené štěstí najednou začne nabývat až hororových obrysů. Služka si do bytu nastěhuje svoji sestru, která jí se svým nacistickým milencem začne ničit život. A zatímco jsou z domu pozvolna odváděni Židé, sestra si užívá peněz a cizího majetku. Tragické finále, kdy hlavní hrdinka svoji sestru zavraždí, je jen zoufalým pokusem člověka, který se snaží najít východisko z beznaděje. Autorem adaptace a režisérem je divadelní a filmový režisér David Jařab, který byl jedním z režisérů a uměleckým šéfem Divadla Komedie.

Johanes Urzidil, režie: David Jařab, obsazení není zatím známo.

30. dubna 2014 premiéra válečného eposu 1914 ve Stavovském divadle

Robert Wilson, přední americký divadelník a vizuální umělec, si letos na jaře přiletěl sám pečlivě vybrat obsazení pro svůj již druhý pražský projekt. Netradiční casting, v němž nastoupili všichni herci zároveň a při výběru šlo více než o dramatický projev o sílu soustředění, gesta a pohybu. Z několikahodinového castingu pak vzešla skupina devíti českých herců a hereček, doplněná o mužskou posilu ze Slovenského národního divadla a budapešťského divadla Víg. Tato skupina pod Wilsonovým vedením promění klasiku české literatury Osudy dobrého vojáka Švejka protkanou s protiválečným opusem Karla Krause Poslední chvíle lidstva v rámci kabaretu plného scénických obrazů, hudby a překvapivého humoru v podobenství nejen o roce 1914, ale i o našich časech. Je na co se těšit!

Režie: Robert Wilson, obsazení zatím není známo.

katerina-vaclavu
Vystudovala Fakultu humanitních studií, obor Elektronická kultura a sémiotika. Na volné noze pracuje jako redaktorka internetových stránek. Zajímá se o filosofii člověka, umění a především literaturu.
Klíčová slova: kultura, volný čas

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.