Cesta k nové vládě otevřena

Bylo to způsobeno tím, že A. Babiš vykradl programově jak sociální demokracii, tak komunisty a s důrazem na zajištění růstu důchodů se hnutí ANO miliardáře Babiše stalo jakýmsi hlavním garantem zájmů důchodců v zemi. A nebyla to jediná voličská skupina, kterou A. Babiš komunistům (a ještě ve větší míře sociálním demokratům) doslova ukradl.

Díky tomu, že se občanské strany, počínaje ODS, lidovci, TOP 09 a Starosty, odmítli podílet na vládě s trestně stíhaným A. Babišem, dostali se komunisté do role premiérotvůrce a vládotvůrce. Je to poprvé od listopadu 1989, co v takové pozici komunisté jsou. Do vlády nepůjdou, ale získají politické koncese a vliv na vládu, jaký od konce roku 1989 neměli.

Sjezd komunistické strany navštívil také prezident republiky M. Zeman. M. Zeman chtěl vyjádřit svou účastí na sjezdu především svůj dík komunistickým voličům, za to, že jej jako jediného kandidáta levice, volili v prezidentské volbě. A zároveň svojí účastí na sjezdu chtěl vyjádřit podporu těm představitelům KSČM, tedy především V. Filipovi, kteří chtějí podpořit vládu vedenou hnutím ANO. I když v zásadě je komunistům lhostejné, zda to bude vláda koalice hnutí ANO – ČSSD anebo minoritní vláda hnutí ANO podpořená kromě KSČM také stranou SPD T. Okamury. Prostě komunisté si svůj vstup do pater vládní politiky užívají, zjevně chtějí ukázat svou státotvornost.

Je ovšem otázkou, zda si KSČM i po tomto svém manévru, kdy podpoří v příštích třech a půl letech vládu miliardáře A. Babiše, udrží ve volbách podporu protestních hlasů. Osobně se domnívám, že podpora Babišovy vlády ze strany KSČM je jakousi mitterandizací české politiky, respektive české komunistické strany. Skoro bych se vsadil, že podporou vlády komunisté ještě více ztratí podporu dalších voličských skupin. Na druhou stranu ale komunistům zřejmě nic jiného nezbývá, alespoň k takovému závěru pravděpodobně došli, neboť A. Babiš ve svých návrzích v oblasti sociální politiky zašel tak daleko (výrazné slevy v jízdném důchodcům a studentům; výrazné nárůsty důchodů atd.), kam se sociální demokraté a komunisté zdráhali a obávali zajít. A. Babiš v dnešním denním tisku jako inzerci zveřejňuje toto své populistické opatření, které může mít pozitivní dopad zejména na důchodce nad 65 let, kteří jsou v dobrém zdravotním stavu (a mohou tedy cestovat i na delší vzdálenosti) a jsou slušně solventní (ti nesolventní samozřejmě na drahé jízdenky mít stejně nebudou), ale v každém případě to alespoň velká část z nich (a také studentů) jistě ocení. Prostě komunisté budou alespoň u toho....

Páteční předsednictvo ČSSD rozhodlo, vlastně většinou jednoho jediného hlasu, o pokračování rozhovorů o koalici s hnutím ANO. Dalo by se říci, že nabídka pěti ministerstev včetně sociálními demokraty požadovaného ministerstva vnitra, alespoň v tuto chvíli sice zabrala, ale ani tak nedojala velkou většinu členů ČSSD. Je otázka, jaká je a zejména jaká bude nálada v členské základně soc. dem. nejen dnes, ale také za pár týdnů. Vyjednavači ČSSD v čele s J. Hamáčkem musí přinést nějaké hmatatelné další výsledky jednání, například odstranění vlivu Tomia Okamury ve sněmovně. Tedy, zamezení jakési alternativní parlamentní většiny v poslanecké sněmovně ad hoc tvořené hnutím ANO, komunisty a Okamurou. Prostě vedení ČSSD se musí pokusit o to, aby rozchod Babiše s Okamurou dlouhodobě narušil vážným způsobem jejich vztahy a neučinil ze soc. dem. ve vznikající koalici, jen jejich fíkový list.

Obávám se však, že takové manévrovací možnosti se A. Babiš za žádnou cenu nevzdá. Byl by sám proti sobě. A je otázkou, jak daleko budou sociální demokraté na tomto trvat. Vedení ČSSD si musí umět představit, jakou politickou zátěží pro stranu bude pobyt v koaliční vládě, v jejímž čele stojí trestně stíhaná osoba. A dále ve vládě, kde jejich hlasovací síla ve sněmovně může být kdykoli nahrazena hlasy poslanců strany T. Okamury.

Vedoucí osobnosti strany po překonání první překážky v podobě předsednictva strany budou podrobováni celému seriálu dalších zkoušek, který za pár týdnu vyvrcholí vnitrostranickým referendem o tom, zda jít do vlády s hnutím ANO či nikoli. Byl jsem vždy, od vyhlášení výsledků voleb v říjnu 2017, pro to, aby strana do vlády šla. Tedy, aby splnila svou přirozenou státotvornou úlohu. A současně, aby si vytvořila nové stranické lídry. Teď jde o to, aby osobnosti, které půjdou za ČSSD do vlády, byly dostatečně silné, aby byly schopny se prosadit v tvrdé konkurenci s A. Babišem a jeho lidmi na mediálním trhu. Jinak řečeno, aby takové osobnosti byly schopny přivést ve volbách zpátky hlasy, které ČSSD ve volbách v roce 2017 i v těch třech či čtyřech předchozích postupně ztrácela.

Pokud ČSSD nepůjde do vlády, bude to pro stranu rovněž velmi složité. Prostě její poslanci, kterých je patnáct, nebudou příliš vidět. A pokud nebudou příliš vidět, nemůže se jim povést, aby se stali lídrem opozice, což také příliš volební preference ČSSD nepovzbudí. Zvláštní kapitolou by bylo, pokud by stranické referendum ČSSD skončilo zamítnutím spolupráce s hnutím ANO. Pokud taková situace nastane, to by bylo vůbec to nejhorší, co by se ČSSD mohlo stát. Potom tato strana bude vypadat jako zcela rozdělená, nefunkční, nepoužitelná a nehodná důvěry voličů. Doufejme jen, že taková situace vůbec nenastane.

Jiří Paroubek