Cílová rovinka volebního klání, politici do ní zítra vběhnou…

ivan prikryl 2019
7.10.2021 08:22
Co je vlastně cíl? Ve volebním maratonu běžely strany se svými týmy. Dodržely sportovní (politickou) etiketu, pravidla? Kolik faulů, mystifikací mnozí potřebovali, aby to „vyzeralo“ jako suverénní výkon? To mají posoudit voliči, když ani oni nejsou (možná) vždy objektivním rozhodčím. Ale právo jejich volby je svaté (ústavní), a budou to oni kdo ponese následky, pokud podlehnou planému mámení či klamům.

Dost filosofie. Je to jak Olympijské hry. Disciplín je více, nejen maraton, ale i jiné, významné.  Mně jde o jednu z nich – o problematiku bydlení. Tedy o vážnou věc důležitou k životu, o realizaci uznávaného práva na bydlení, život. Tedy vážně.

Je dobře že prakticky všechny politické strany považují situaci v bydlení za neúnosnou. Padlo mnoho analýz popisující etapy transformace a omylů, když řešení devadesátých let pomohlo k levnému bydlení jedné generaci a nemyslelo na perspektivu, na důsledky transformace bez principu komplexnosti a vize budoucnosti. Opakovat to nehodlám.

Doufám, že se konečně změní zavedené praxe poslední dekády. Mluvím o vládě, zdůrazňuji. Dobrý program, ale faktická nečinnost. Ono je to, uvědomuji si, mnohem delší období, možná dekády dvě. Programové prohlášení plné naděje, realizace mizerná. Příklad za všechny je ten současný, kdy koaliční partner – ČSSD předložil zákon, který naplňoval vizi programového prohlášení vlády – dostupné bydlení, jako návrh poslanecký. Je dobré, že se k němu majoritní koaliční partner – hnutí ANO podpisem paní Dostálové připojil, ovšem osudy takových návrhů jsou složité, především, kde předvolební konkurence nutí ostatní politické strany nepodpořit návrh, který není z jejich dílny. A tak jej bude třeba předložit znovu. Změní se po volbách i toto?

Když sledujete volební kampaň, programy stran, sociální sítě a propagační materiály, jste (možná) plní naděje, též ale obav, že se naplní to již klasické: „Měli jsme ty nejlepší úmysly, dopadlo to jako vždycky“. Jak? No prostě sublimací slibů.

Je jistě dobře, že většina lídrů politických stran například rehabilituje družstevní formu výstavby, je ale třeba nalézt skutečnou shodu a kvalifikovaný přístup. Slova neškodí, ale je třeba činů. Právní úprava bytových družstev (stejné platí i o společenství vlastníků) je á priori tak složitá a komplikovaná, že odborníci praxe, Svazu českých a moravských bytových družstev říkají, že funkce ve vedení již nikdo nechce dělat. Družstva budou potřebovat (nejen) odbornou pomoc, jinak je to jen fráze.

Také moderní nástroje možných podpor s vědomím přísných pravidel regulace veřejné podpory ze strany EU vyžaduje kvalifikovaný přístup. Družstva spojující (možná) veřejné prostředky s významným osobním plněním členů, mají své místo vskutku po celém světě, Evropu nevyjímaje. Stanovy družstva například v USA čítají jednu – dvě stránky textu, u nás několik desítek. Milí politici, slib nestačí, je třeba činů. Změn přístupu.

Exekutiva, vláda, kterou vítězné strany sestaví, je místo, kde se formulují ekonomické či právní nástroje, strategii a cíle. Osnovou má být právě realizace slibů politiků.

Pracoval jsem v mnohých funkcích ve státní správě. Je v ní dost vzdělaných odborníků, teoretiků, ale praktické zkušenosti povětšinou nemají. Odborný aspekt je problém.

Jediné řešení pro dobrý program, potřebné revize zákonů i tvorbu nových je tedy spolupráce exekutivy s odbornou veřejností. Mohl bych jmenovat svazy a spolky založené obcemi a městy, družstevníky, vlastníky, nájemníky, developery, realitními kancelářemi, firem podnikajících ve stavebnictví, podporovatelů sociálního bydlení. Pokud o nich politici jako strategičtí dirigenti exekutivy nevědí, rád jim úplný seznam jmenovitý předám. To je práce na pět minut.

Firmy svazy a spolky jsou těmi kdo znají praxi, potřeby v jejich oblastech činnosti či slabá místa dnes složité, zauzlené, nejasné či dokonce absentující právní úpravy. Slovům politiků či úkonům justice se musíte mnohdy divit, když mají řešit případy kde právní úprava absentuje. Jeden příklad za všechny je sdílené ubytování, skloňované jako činnost Airbnb. Veřejnost hovoří o tom, že jde o krátkodobé pronájmy bytů, ale původní smysl této činnosti hovoří o „sdíleném ubytování“. Systém vznikl v roce 2007 v San Francisku, když dva pozdější zakladatelé platformy, tehdy spolužáci Brian Chesky a Joe Gebbia neměli na zaplacení nájmu. Přinesli tedy nafukovací matrace a založili sdílené ubytování „matrace + snídaně (Air bed and breakfast).

Nejde tedy o krátkodobý podnájem, jak mnozí hovoří, ale o sdílení bytu hostem spolu s uživatelem, vlastníkem, nájemníkem. Pojem sdílet vyjadřuje spoluužívání, ale praxe je jiná. Jde fakticky o podnikání, „pseudosdílení“ bytu trvale nabízeného ke krátkodobým pobytům. Svět tento způsob upravuje, reguluje, u nás povětšinou nikdo neumí ani přesně pojmenovat, o co jde. V tom světle jsou úkony našich soudů či státní správy problematické, zákonnou úpravu opět předloženou poslanci ponechali poslanci v Parlamentu bez pozornosti. Ano, dopadá to jako vždy.

Můj závěr je jednoznačný. Je třeba skončit s planými sliby, nekvalifikovaným přístupem. Od nájmů, přes možnosti výstavby bytů nájemních s úvěrováním ze strany státu či z veřejných zdrojů jako návratnou pomoc, přes konečnou formulaci pravidel sociálního bydlení k faktické pomoci mladým lidem, je toho hodně co je třeba udělat. Spravedlivý, nikoliv slepý ale motivující i výchovný přístup k nepřizpůsobivým, či odlišení nákupu bytů jako nástroje pro zisk a akumulaci kapitálu (který je spravedlivé zdanit) od nákupu bytu jako rezervy pro rodinu či rozumný pronájem, či ukončit pohled na developery jako škůdce jen proto, že podnikají za účelem dosažení zisku. Ochrana nájemníků i investorů a perspektiva nových metod výstavby jako je 3D tisk domů a bytů. Je toho mnoho.

Jak na to?

Myslím, že vítěz voleb, lépe budoucí vládnoucí koalice nesmí dosažení důvěry v Parlamentu považovat za naplnění cíle a ztratit paměť. Ano, oni mají mandát od voličů, ale jinak vidí problémy bydlení senioři, jinak mladí lidé. Chápu, že každá strana ví, jací voliči jejich stran a hnutí převažují, ale nyní budou muset pracovat pro všechny.

Volbou nikdo nezmoudřel (ač se tak politici chovají) je třeba realizace programů a ochota k diskusi a hledání konsenzu v parlamentu. Doporučil bych toto:

  1. Příprava programového prohlášení – bezodkladně vyzvat odborníky, zmíněné svazy a spolky, aby stručně zhodnotili stav v jejich předmětu činnosti a navrhli nutné opatření, jejich formu, zákony. o návrhy. Jistě na to stačí týden, adresy i seznam rád dodám.
  2. Bylo by ale vhodné pro tento účel vytvořit trvalý pracovní tým. Nikoli jako grémium nadřízené kompetencím exekutivy, ale jako konzultační grémium. Není to nic složitého, práci on-line nás pandemie naučila. Něco jako NERV, nebo třeba „bytová tripartita“, kde se sejdou zástupci odborníků, exekutivy a parlamentních stran, byť třeba dvakrát v roce k diskusi.
  3. Doporučil bych i změnu v Poslanecké sněmovně. Nikoliv podvýbor, ale vznik výboru pro problematiku bydlení, jako stálý výbor sněmovny. Jistě nebude bez práce.
  4. Velice významná je role měst a obcí. Politici volají po „státní“ výstavbě, pronajímání „státních“ bytů, dotace ze strany „státu“. To nepovažuji za formulaci správnou. Stát nic nepostaví, může ale z veřejných zdrojů výstavbě pomoci. Proto vznikl návrh o veřejné prospěšnosti v oblasti bydlení, (zákon o dostupném bydlení dle Rakouského vzoru), proto je třeba podpořit další možné metody, třeba využití principu „PPP“,(Public Private Partnership) jako poskytování veřejných služeb – v bydlení – prostřednictvím spolupráce veřejného a soukromého sektoru. Hezké heslo, ale hodně práce i nutná právní úprava. Svojí roli musí dostat i kraje.

Politici, nenechte se zmýlit. V sobotu, po 14 hodině nejste v cíli, jde o jen první etapu. Konečný úspěch je jinde. Splnit slibované. Tak se, prosím, ukažte. 

JUDr. Ivan Přikryl, veterán bytové politiky.

 


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.