Do Babiše se může

Do Babiše se může, řeklo by se v bohatýrských časech mého mládí, když jsem působil v deníku a s kritikou vysoce postavených osob to nebylo snadné. Dnes se může do každého, nicméně do Babiše se mydlí s obzvláštním zaujetím. Pozoruhodné je, proč se do něj mydlí. Překvapilo mne, že na Letné se sešlo čtvrt milionu zájemců o nezávislost justice. Kdyby žádali, aby justice byla spravedlivá a právo nebylo odtrženo od spravedlnosti, chápal bych to.

Dodnes není uzavřen případ severočeské insolvenční mafie, který ukázal, že útočný konkurz, který má spřízněného soudce, je beztrestná loupež velkého rozsahu. Jak by to nelákalo, když se jedná o tak velké peníze? Bezcitnost českých soudů při uvádění lidí do finančního otroctví prostřednictvím exekucí je bezpříkladná.

Cílené úniky policejních odposlechů a pasáží z vyšetřovacích spisů zase naznačují, že někdo má k dispozici tyto mocné nástroje nátlaku na soudy, a někdo holt ne. Český soudní systém s obvodními, krajskými, vrchními a nejvyšším soudem v takové prťavé zemi je nejkomplikovanější na světě. Když připočteme ještě ústavní soud a evropský soud pro lidská práva, můžete to hnát do šestého patra, než se někdo dozví, jak to vlastně po těch letech dopadlo. Neříkám, že tam nejsou slušní lidé, říkám jen, že míst, kde lze někomu účinně zkroutit ruku, je příliš mnoho. Jestlipak ti lidé na Letné tuší, jak to funguje?

Nezávislost justice je velké téma, ale na Letné šlo spíše o závislost opozice na volbách, ze které by se chtěla vyprostit. Jistěže i převraty a revoluce patří do demokracie jako naplnění vlády lidu. Ale je lepší, když se demokracie odehrává v mezích parlamentního boje. Mám přitom na mysli praktičtější věci, než je beznadějný pokus o svržení vlády, dokonce s vyhlídkou, že když opozice vyhraje a dosáhne tak předčasných voleb, část jí z parlamentu úplně zmizne.

Ale dobrý boj může být i boj marný. Tady bych však rád upozornil na osudy návrhu opozičních poslanců Radka Holomčíka, Dany Balcarové, Jana Zahradníka, Jana Hrnčíře, Vlastimila Válka, Petra Pávka a dalších na zrušení povinného přimíchávání biopaliv první generace z řepky, řepy a kukuřice, tedy slovy práva o vydání zákona, kterým se mění zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Návrh vyvolal úpornou debatu, ale nakonec byl smeten. Nicméně zazněla informace, že vláda chystá něco podobného, samozřejmě komplexnějšího, takže o bezvýchodnou situaci nejde.

Pozornost byla samozřejmě soustředěna na řepku, kterou pěstují, ale hlavně zpracovávají na metylester Babišovy podniky Agrofertu, nyní ve svěřeneckém fondu. Iniciátorem návrhu byli hlavně Piráti, ale ti mydlili víc do řepky než do Babiše. Vládní strany to nicméně přinutilo nastupovat k sebevražedným vystoupením, kdy hájily řepku i za cenu zesměšnění. Vřele doporučuji nahlédnout do sněmovního stenoprotokolu, byť nad ním strávíte pár hodin.

http://www.psp.cz/eknih/2017ps/stenprot/030schuz/s030327.htm

Téma řepky je však vzrušující jako obraz neomezeného vlivu zájmových skupin v Česku. Chybí jim protiváha, takže si mohou dovolit cokoliv. To u nás funguje všude, v energetice, dopravě, stavebnictví, bydlení, financích. Ale v řepce se to nedá tak snadno schovat, když je to malebně rozlezlé všude po krajině. Vládní poslanci bavili výklady, jak je všechno v pořádku a řepka pomáhá půdní úrodnosti. Řekněme si tedy o řepce trochu víc.

Česká republika má největší podíl orné půdy oseté řepkou v Evropské unii. V EU se řepce věnovalo roku 2017 průměrně 6,3 procenta orné půdy, ale v Česku se tento podíl blížil 16 procentům a rok na to vyskočil skoro na 17 procent. Je pětkrát větší než v sousedním Rakousku, ale to patří k evropským zemím s nejmenším podílem této technické plodiny. Pokud jde o Německo, roku 2017 byl český podíl o pětinu větší. Letos už to bude jinak. Podle Eurostatu Německo plochy řepky o čtvrtinu snížilo, ale v Česku zůstáváme na svém.

https://ec.europa.eu/eurostat/tgm/table.do?tab=table&plugin=1&language=en&pcode=tag00100

Co to dělá s půdou? Na portále iRozhlas tomu věnovali kvalitní analýzu. „Intenzivně a k přírodě nešetrně můžete pěstovat prakticky jakoukoli plodinu. Ale řepka je toho symbolem,“ říká významný český přírodovědec prof. Jakub Hruška.

Tady doplním, že prof. Hruška působí na Univerzitě Karlově, v akademickém Ústavu výzkumu globální změny a dalších institucích. Politicky patří k liberálním zeleným (LESS) v rámci TOP 09. Tam se uchýlila podstatná část českých enviromentálních odborníků, kteří hledali nějakou funkční politickou platformu. Raději bych je viděl na levici, ale ta je k těmto tématům dost hluchá.

„Půda se při pěstování řepky velmi vyčerpává, co se týká základních živin: dusíku, fosforu, vápníku, draslíku. Největší vadu řepky vidím v tom, že se tak extrémně chemizuje. Stříká se až desetkrát za rok. Na řepku se používá nejvíc kontroverzního totálního herbicidu glyfosátu (známého také jako Roundup) na hektar,“ uvedl dále prof. Hruška.

Zemědělci znají 71 mikroorganismů, které mohou vyvolat onemocnění řepky, a 57 druhů škodlivého hmyzu. Chemických přípravků pro ošetření řepky je však ještě mnohem víc. Jak se řepka ošetřuje, to popisuje  prof. Jan Moudrý ze Zemědělské fakulty Jihočeské univerzity:

„Pro zvýšení zimovzdornosti, zpomalení dlouživého růstu nadzemní hmoty a posílení růstu kořenů, zkrácení a zpevnění stonku, zvýšení počtu a velikosti nasazených generativních orgánů a omezení jejich redukce, ke sjednocení rozdílného zrání stonků a šešulí, zmenšení pukání šešulí a pro vysušení nežádoucí zelené části porostu lze aplikovat regulátory růstu, dozrávání a desikanty.“

Desikant glyfosát byl sice od letošního roku konečně ministerstvem zemědělství zakázán, ovšem jen pro plodiny určené pro potravinářské účely. Jak to vyhodnotí pěstitelé řepky, to se teprve uvidí.

Ale vraťme se ještě k textu kolegů rozhlasáků. Zaznamenávají také názor Svazu pěstitelů a zpracovatelů olejnin, kteří se ohrazují ke zmíněné kritice v brožuře Mýty a fakta o pěstování a zpracování řepky olejky v ČR:

„I když jsou to látky svým způsobem škodlivé, správným používáním 'selským rozumem' nám pomáhají k tvorbě nezávadných potravin, prostých nežádoucích chorob, včetně jejich toxinů v potravinách. (...) Používání všech přípravků podléhá velmi propracované legislativě. Veškeré registrované přípravky jsou prověřovány z hlediska vlivu na lidské zdraví, zdraví užitečného hmyzu a zvěře. Musí odpovídat nejen českým, ale i evropským normám.“ 

https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/repka-dotace-zlute-pole_1805100610_pek

Tak jo, normy máme. Ale jak si potom vysvětlíme to, o čem hovořila jedna z předkladatelů zmíněného poslaneckého návrhu Dana Balcarová (Piráti)? Třeba, že naše voda už je tak znečištěná zemědělskou chemií, že není boha jak ji vyčistit? Upozornila na fakta ze semináře České akademie věd, který se odehrál přímo na půdě Poslanecké sněmovny:

„Velké množství podzemních vod, které slouží jako zdroje pitné vody, je kontaminováno pesticidy do té míry, že je velký problém je čistit a v podstatě v některých případech už není možné z nich procesy, které jsou dnes dostupné v čistírnách, připravit vodu, která má kvalitu pitné vody. A to je velký krok zpátky, protože Česká republika vždycky měla kvalitní pitnou vodu a neměli jsme tyto problémy. Je možné, že v budoucnu je budeme mít mnohem větší. Nejenom že voda vysychá z podzemí, ale také bude tak nekvalitní, že nebude možné ji využít k pití. Pitná voda je velký problém právě v důsledku pěstování biopaliv první generace.

Druhá věc je ohrožení biodiverzity. Od 90. let došlo k úbytku ptactva v české krajině na polovinu, stejně tak k úbytku hmyzu, který je naprosto alarmující. To všechno má dopad na to, jak bude česká krajina fungovat a jak bude plodná.“

K tomu přidám informace ze Zprávy o stavu zemědělství za rok 2016, poslední, která byla ministerstvem předložena. Najdeme tam údaj o celkových dotacích ve výši 55,3 miliardy korun a podnikatelském důchodu („zisku“) 20,2 miliardy korun. Kam to šlo, nevím, ale mzdy byly na 81 procentech republikového průměru. Řepky se týká věta: „Ve vývozu se nadále stále více prosazují zemědělské suroviny na úkor výrobků s vyšší přidanou hodnotou.“

Velmi pochmurně vyznívá úvod této zprávy:

„I přes pokračující agro-environmentální a podobné podpory přetrvávají problémy ve vztahu zemědělství k životnímu prostředí (zejména pokud jde o kvalitu půdy a její vodní režim). České zemědělství jako celek tak pomalu reaguje na probíhající klimatickou změnu a na nezbytnost rychlejšího přijetí účinných adaptačních opatření, také v zájmu zajištění budoucí konkurenceschopnosti českých zemědělských podniků.“

Půdní fond se za jediný rok 2016 zmenšil o 3 600 hektarů. Tímto zběsilým tempem je orná půda zastavována soustavně. Trochu se zvyšoval podíl ekologicky obhospodařované půdy (12 procent z celkové rozlohy), ale tři čtvrtiny vykazovaných čísel představují neobdělávané trvale zatravněné porosty.

Další důležitý údaj: Podíl propachtované zemědělské půdy na celkové obhospodařované ploše je v českém zemědělství jedním z nejvyšších ze zemí EU. Zpráva uvádí odhad, že 70 procent zemědělské činnosti se odehrává na pronajaté půdě. Chybí tam základní motiv udržovat půdu živou, s potřebným podílem organické hmoty. Kdo by investoval, když neví, jestli ho vlastník příští rok nevyhodí?

Zpráva neobsahuje výraz „půdní blok“. V ČR přitom máme největší půdní bloky v EU, to je další prvenství. Velké monokullturní plochy jsou pak líhní pro škůdce a choroby, proto jsou ošetřovány velkými dávkami chemických přípravků. Letos je aktuální obrovské přemnožení hlodavců. To budou jedové hody! Lhostejně se přechází, že jsme zahubili dravce, kteří dříve udržovali rovnováhu.

Už si toho všímají i Hospodářské noviny (převzal jsem to z Euroaktivu):

Podle Václava Zámečníka z České společnosti ornitologické jsme svědky kolapsu fungování krajiny jako celku. „Druhy, které byly považovány za běžné, se stávají vzácnými a vzácným druhům hrozí vyhynutí. Ubývající ptáci nám dokládají, že není dostatek další živé přírody v zemědělské krajině. Mizí hmyz i rostlinné druhy. To se může promítnout i do naší ekonomiky hospodaření, kde například chybějící opylovači způsobí propady produkce některých plodin či ovoce. Krajina je více náchylná k extrémním projevům klimatických změn jako přívalové deště nebo delší sucha, hrozí eroze půdy a nedostatek vody, což může vést k nižší úrodě,“ popisuje Zámečník.

Vrátit do krajiny pestrost by pomohla obnova remízků, tůní, mokřadů, ale i zrušení regulací potoků a říček. Změnu k lepšímu by přinesly i menší půdní bloky nebo zavedení dočasně nesečených pásů na loukách.

https://euractiv.cz/section/evropske-finance/news/intenzivni-zemedelstvi-ohrozuje-ptaky-i-hmyz-z-krajiny-mizi-i-drive-bezne-druhy/

Připomeňme, že velké rozlohy jsme převzali od družstevnictví za totáče, které nám vnutilo po sovětském vzoru středoevropským poměrům neodpovídající americké farmářské metody. Zachovali jsme tedy to nejhorší z minulého režimu. Zabetonovaly to restituce. Za katastrofou, o které mluví i ornitologové, jsou pak velké rozlohy chemicky promořených monokultur, které představují pro ostatní organismy poušť.

Celé české zemědělství je v sevření bezohledných zájmů, mezi kterými prosvítá žlutá řepka jako symbol chybějícího zájmu s tím něco udělat. Boj za biopaliva je obzvlášť komický. Ve svém životním cyklu často spotřebují větší množství fosilních paliv než nahradí, jak prokázal už roku 2007 Vojtěch Máca z Centra pro otázky životního prostředí UK. Tady nám jde tedy pokrytecky o klima, ale současně odmítáme větší podíl obnovitelných zdrojů v energetice, jak nám vyčítá Evropská komise.

Jestliže řepka do nafty musí, alternativy si neškrtnou a likviduje se další oblast pro odbyt českého výzkumu, rozhořčuje se další spolupředkladatel poslaneckého návrhu na zrušení povinného podílu biopaliv Radek Holomčík (Piráti):

„A co my tím zákonem, tou původní podobou vlastně dodavatelům říkáme? A nejenom dodavatelům, ale i třeba na ně navázaným technologickým firmám? Investujte si, do čeho chcete, ale biopaliva stejně budete používat dál, ať se děje, co se děje. A my vidíme velký potenciál právě v alternativách, které povedou jednak ke snižování emisí v dopravě a snižování závislostí na fosilních palivech. Vidíme velký potenciál i z hlediska hospodářství. Tady je řada inovativních firem. Vysoké školy dělají vysoce zajímavý a hodnotný výzkum.

A my chceme prostě tenhleten status quo, který nepomáhá téměř nikomu, odšpuntovat k tomu, aby se konečně začalo v tomto státě investovat do rozvoje a vývoje smysluplných technologií.“

http://www.psp.cz/eknih/2017ps/stenprot/030schuz/s030327.htm

Do Babiše se může, ale Babiš přivedl do vlády ministra průmyslu Karla Havlíčka, který bere vážně potřebu vymanit se z tohoto sevření a hodně si slibuje právě od výzkumu a vývoje nových technologií. Když jsem ho viděl u Václava Moravce spolu s prof. Jiřím Švejnarem a doc. Ilonou Švihlíkovou, působil na mně velice věrohodně. Neměla by však zapadnout ani Švejnarova poznámka, že nejsme sami, kdo chce zvedat technologickou úroveň a vydělávat na vyšší přidané hodnotě. Tohle přece plánují všechny vlády všude na světě.

Možná i Babiš pochopí, proč se do něj může. Příliš podlehl sebeobrannému boji a málo se pere za lidi, kteří ho do premiérského křesla vyzdvihli jako někoho, kdo se těm mocným zájmům může postavit. Ano, o spravedlnost, opravdovou a všude kam se podíváš, o tu tady jde mnohem více, než o jakousi justici.