Eman Pluhař: Cena uranu z Krušných hor

obrazek
18.10.2017 13:43
Jak odborná literatura uvádí, radium bylo nejdražší. V roce 1930 se cena pohybovala v rozmezí 50 000-125 000 dolarů za jeden jediný gram, v přepočtu asi dnešních půl miliónu dolarů. Surovinou pro výrobu radia byla uranová ruda, která byla vzácná (tady se věda zase jednou mýlila), obsah radia v uranové rudě byl nepatrný, výroba nákladná a svoji roli sehrál i mýtus nově objeveného prvku s tajemným zářením.

O ovládnutí lukrativního trhu s radiem soupeřili Belgičané (s uranovou rudou z Konga), Kanaďané (s rudou od Velkého Medvědího jezera) a Čechoslováci (s rudou z Jáchymova). Tři naleziště uranu představovala víceméně celé zásoby uranu planety. Zvláštní a pro uchování evropské civilizace byl rozhodující případ Belgičanů, kteří jen málo let poté značnou část svých zásob uranové rudy dovezené z Konga, uklidili z Belgie do bezpečí před Hitlerem a skladovali v New Yorku. Aniž by tušili, že jen několik let později ji prodají Američanům za 5 000 dolarů za tunu velmi bohaté rudy. Kanaďané prodávali stejnému zákazníku podobně kvalitní rudu za 12 000 dolarů za tunu. Žádná z obou stran nevěděla, že prodává uranovou rudu pro výrobu atomové bomby. Uran určený pro záchranu civilizace před Hitlerem tak pocházel i z africké kolonie. V tom byl paradox. Z afrických kolonií obvykle přicházely jiné zprávy. Literárně známý je příběh koloniální stanice na slonovinu v Kongu řízené šíleným Kurtzem, o kterém vypráví Joseph Conrad v románu Srdce temnoty.

V roce 1945 byl na řadě Jáchymov. Tento uran učaroval Sovětskému svazu jen pár dnů poté, co druhou světovou válku ukončily v Pacifiku atomové bomby, vyrobené z uranu z Konga a Kanady. A městečko Jáchymov obdrželo nečekanou návštěvu. Přístupy k šachtám uranových dolů obsadily jednotky Rudé armády a začaly kontrolovat propustky, které vydávalo velitelství Rudé armády v Karlových varech. 24.srpna se v Jáchymově objevil „nejzkušenější geolog“ Alexandrov s generálem neslavné tajné služby Michajlovem na inspekci uranového dolu Svornost. Zprávu o inspekci odeslali do Moskvy na adresu člena hlavního štábu sovětského Atomového projektu, který měl na starosti dostatek uranu (Savenjagin). Zpráva byla základem pro rozhodnutí sovětské špičky vybudovat v Krušných horách uranovou kolonii. Kurtzem se stal Malcev, bývalý velitel koncentráků u uhelných dolů v oblasti Vorkuty a proto pro Krušné hory navrhl běžnou výstavbu koncentračních táborů a popravy na výstrahu. Návrh s koncentračními tábory se pak uskutečnil pouze v československé části kolonie a souostroví se v okolí Jáchymova postupně rozrostlo na deset koncentračních táborů. Oběti byli českoslovenští vlastenci po komunistickém puči v roce 1948. Počet popravených osob je znám jenom z německé části. Statistika uvádí 67 popravených zastřelením v Moskvě. K dovršení hororu se v předpolí uranových dolů a zakázané zóny stavěly na německé i československé straně „Kulturní domy“ s řeckými sloupy. To byl surealismus v retušování těžby uranu.

Při podepsání smlouvy se Sovětským svazem byli přítomni ministři první československé poválečné vlády. Podepsali ji pouze vládní pověřenci (za československou vládu ministr H.Ripka, za sovětskou vládu I. Bakulin, patrně z ministerstva vnitra, kam spadal těžký průmysl, těžba nerostných surovin a koncentráky pracovních sil). Smlouva, která měla uspokojit jaderné ambice Sovětského svazu, byla nazvána „Dohoda mezi vládou SSSR a vládou ČSR o rozšíření těžby rud a koncentrátů v Československu, obsahujících radium a jiné radioaktivní prvky, jakož i o jejich dodávkách do SSSR“. Uzavřena byla narychlo už 22. listopadu 1945, ani ne dva měsíce po návštěvě sovětských geologů v Jáchymově. Souhlas s ní vyslovila nezvolená československá vláda, sestavená v Moskvě. Nesla označení přísně důvěrná a protokol ke smlouvě byl tajný. Krajně podezřelá byla i okolnost okolnost, že smlouva nestanovila cenu „radioaktivního prvku“ anebo komodit dodávaných do Sovětského svazu, ale pouze stanovila, že cenu určí až budoucí smíšená československo-sovětská komise, která se ustaví stejnou dohodou. V 4. článku této dohody se alespoň stanoví postup, který se má pro kalkulaci ceny použít. Ten je převzat ze smluv v afrických koloniích, kde měl zajišťovat minimální zisk těžebního podniku a minimální cenu pro odběratele. V textu dohody o ceně se proto praví: „Určení cen za rudy a koncentráty a za radium bude v souhlase s paragrafem 5 této úmluvy na podkladě svéstojných nákladů s připočtením normálního procenta zisku .“

Na počátku práce Československo-sovětské komise přesto k poctivému hledání ceny uranu došlo a to je jediný světlý okamžik jinak veskrze perverzních dějin československé těžby uranu a celého uranového průmyslu. Vlastenec a člen komise ing. Václav Kolář navrhoval cenu 600-1500 dolarů za kilo uranu, tedy až 1 500 000 dolarů za tunu při odhadu 400 tun celkových zásob v Jáchymově. V jiné a tajné ceně, kterou stanovila komise, se pak uran dodával do Sovětského svazu a v protitahu Sovětský svaz dodával ve stejné ceně jako ekvivalent služby, důlní stroje a zařízení. V této konstrukci koloniálního podvodu se Československo stalo odběratelem také souvisejících služeb moře sovětských specialistů. Jen na německé straně kolonie jich pracovalo deset tisíc. V krajiním případě tento druh obchodu s uranem znamenal, že Praha v případě vyšší ceny sovětských dodávek musela rozdíl uhradit. Sovětský svaz ovšem platil i dodávkou německých válečných zajatců jako důlních otroků (kolik si asi započítal za otroka dodaného do Jáchymova?). A pokud si do výrobních nákladů započítal stavbu koncentračních táborů ( stavební jednotky Rudé armády), silnic a snad i letišt nutných pro obranu uranových dolů před útokem ze Západu, který nebyl daleko, Československo muselo za těžbu uranu dokonce platit. Co všechno si sovětská strana započítala, je otevřená otázka, ale stěžejní dílo německých a sovětských historiků o těžbě uranu v době Studené války (R.Boch,R.Karlsch:Uranbergbau im Kalten Krieg) cituje výrok jednoho z exponovaných sovětských specialistů z „bezpečnosti“, který naznačuje, že se účtovat mohla i vojenská obrana uranového revíru a snad i celého socialistického tábora ( „uranová naleziště jsou důležitou součástí obranného systému celého socialistického tábora“). Naproti tomu československá strana snad si mohla započítat i práci 15 000 politických vězňů, kteří se stali obětí teroru po komunistickém převratu v roce 1948 a byli vězněni na práci v uranových dolech kolem Jáchymova (kde dodnes nemají památník). Také je známo, že oba dva velké těžební podniky s názvem Wismut AG a Jáchymovské doly,n.p. pracovaly se ztrátou. Jeden z ředitelů podniku Jáchymovské doly n.p. (A.Schindler) popsal stejnou obchodní směnu sice dobovou frází, ale vyjímečně vystihující jádro věci: „Sovětský svaz nám posílal zkušené specialisty a poskytoval v každém ohledu materiální pomoc.“

Cenou, kterou stanovila Československo-sovětská komise, bylo zřejmě fiktivní číslo, které se vymýšlelo pro sestavení „řádné“ a „vyrovnané“ bilance vývozu československého uranu a dovozu sovětského šmejdu. Jaké poměry v komisi panovaly a o čem se skutečně v komisi rozhodovalo, ukazují nedávné rešerše německých a ruských historiků v sovětských archivech. Doklady o ceně nenašly, ale alespoň se jim podařilo najít dokumenty, které osvětlují, jak a kým byla komise z Moskvy řízena. Jedním z nich je rozkaz sovětského ministra vnitra Kruglova z 24. srpna 1946 o organizaci a transportu uranové rudy z Československa do Sovětského svazu, který nařizuje:

1.Ochranu a přepravu rudy k hranicím Sovětského svazu, jakož i doprovod k Závodu č.1, zajišťuje sovětská část Sovětsko-Československé komise. Až do dokonční oprav tunelu před stanicí Mukačevo bude přeprava vedena přes stanici Čop a Seget a po dokončení oprav přes stanici Mukačevo do Lvova.

2.Ministerstvo vnitra SSSR zajišťuje ochranu přepravy rudy na cestě od hranic k místu příjezdu.

Sovětský svaz po sobě zanechal v Česku spoušť a ekologické zátěže s poločasy rozpadu na tisíce generací české populace. Jedinou skutečnou cenou, kterou zaplatil za uran pro atomové bomby, je mohutné odvětví mrtvého uranového průmyslu. Později, když odpadla potřeba dodávek uranu do Sovětského svazu, protože měli dost vlastního uranu, musel tento průmysl znovu a znovu ospravedlňovat důvod své existence ( nakonec jaderné elektrárny) a úspěšně pokračovat v radioaktivním pustošení země. Celková bilance nezaplacených dodávek uranu do Sovětského svazu činí 8 000 tun uranu z Jáchymovska a dalších 100 000 tun z jiných československých revírů. Stejně jako Československo za uran nedostalo zaplaceno nic, nic nedostalo zřejmě také východní Německo či pozdější NDR, kde dodávky činily dokonce 200 000 tun uranu ( ovšem snad se mohly se započítat do reparací za válečné škody). Právní vztah Česká republika a Ruská federace se od německé situace liší a Česká republika by měla uplatnit reparační nároky za sanaci starých ekologických zátěží a za nezaplacené dodávky uranu.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

eman-pluhar

Tématem není CIA, tématem je koloniální velmoc Sovětský svaz, která se tiše vytratila a  nezaplatila za 108 000 tun elementárního uranu.

cernik

Nikoliv!
To je pokus nastolit realistické uvažování.
CIA sledovala kohokoliv od prostých občanů po celém světě až po US-prezidenty.
Proto má ke všemu nějaké informace. 
A právě ty je třeba porovnat s těmi informacemi ze sovětských (ruských) pramenů.
Přece se nebudeme bát informací ze země,  která přes 200let buduje svobodu a demokracii, 
kterou dokonce i vyváží do celého světa.

eman-pluhar

Pane Černíku, má to snad být pokus o vtip? Uranovou kolonii v Krušných horách provozoval Sovětský svaz a relevantní archivy jsou proto v Moskvě a ne v Americe. Těžažská kolonie představovala stejnou civilizační a hospodářská zkázu jakou byly už ruské kolonie na Kamčatce, v Sibiři anebo belgické v Africe.Můj názor je, že máte iluze o "pokrokové energii" nebo o "pokrokovém společenském řádu" v Sovětském svazu anebo iluzi o proruském vlastenectví, když už nic jiného nezbývá. 

cernik

A ve Washingtownu(v Langley) by nestálo na to se souběžně zeptat?
Tam přece taky leccos vědí?

 

eman-pluhar

Dnešní ruská vláda ví velice dobře, že včerejší sovětská vláda za dodávky československého uranu nezaplatila. Bude proto nejlépe, když Vaši otázku položíte v Moskvě.

jan-vysocina

A to víte odkud, že za uran sovětská vláda nezaplatila? Byla by nějaká fakta kromě nezávazných  komentářů několika jednotlivců?