Eman Pluhař: Sověti založili v Krušných horách kolonii na těžbu uranu

obrazek
29.4.2017 12:10
Některé vzpomínky jsou opravdu zvláštní. V publikaci s názvem Hledání uranu za Labem (Bildverlag, Witzschdorf, 2011) vzpomínají veteráni (Sověti) na své úspěchy v Krušných horách, když zakládali kolonii na těžbu uranu. Snad kdyby vzpomínali pod názvem Velká uranová loupež.... ale i tak je to poučné čtení, i když s množstvím odborných výkladů a úvah sovětských vymytých mozků. Pravda je krutá: když nenašli potřebný uran ve své velké zemi mezi Polskem a Pacifikem, vyrojili se „za Labem“, jak nazývají m.j. i Krušné hory.

Začali v Jáchymově a odkud se pak propracovali přes hranici do Německa a tedy do své vlastní okupační zóny. Za dané situace to byli prosťáčci, ale lze si dobře představit, že jejich činnost v Krušných horách skutečně rozhodovala o budoucím postavení anebo dokonce o existenci sovětské velmoci. Tak odborník Kotelnikov vzpomíná, jak přišel někdy v roce 1946. A sotva přišel, už musel zachraňovat roční plán těžby uranu v dole nedaleko československých hranic. Stalo se, že horníci (Němci) odešli slavit Vánoce a plán byl splňěn teprve na dvacet procent. S tresty za nesplnění plánu byl geolog Kotelnikov patrně dobře obeznámen. Do Krušných hor byl odvelen ze Sibiře, kde v létě mapoval a lze se jen dohadovat, že v této části SSSR viděl četné koncentrační tábory. V zimě pohodlně vysedával u kreslícího prkna v Novosimbirsku. Pak byl zařazen do expedice (Severnaja expedicija) do Krušných hor, kde ale jenom první den přespal v lázeňském hotelu (s plakátem, kde ženské ruce nabízely energii v radonové koupeli), ale pak na něj čekalo jen podzemí v Johanngeorgenstadtu (Objekt 1) na československé hranici. Velitelem byl plukovník (Bachvalov). Na dotaz, co vlastně umí, po pravdě odpověděl: “Geologické mapy, ale jen v měřítku 1:200 000.“ Plukovník pak rozhovor rázně ukončil: „Země teď potřebuje důlní geology a horníky. Každý sovětský odborník bude proto dělat to, co je nutné, a ne to, co by si přál.“ Stal se tedy důlním geologem a ředitelem uranového dolu.

O Vánocích roku 1946 pak nakonec do boje za splnění plánu nastoupila celá ruská kolonie včetně Severní expedice. Podzemí starých stříbrných dolů se otřásalo výbuchy až jeden z nich musel narazit na černé žilky těžkého kovu „pro pokusy akademika Korčatova“ (Kotelnikov). Ale jak si po šedesáti letecvh vzpomíná, jednoduché to nebylo: „Když Němci odešli slavit Vánoce, všichni sovětští kolegové sestoupili do podzemí, počínaje ne zvlášť početnými vojáky až k vysoce postaveným inženýrům. Všichni pracovali bez přestávky a neúnavně bez vyfárání až do večera 31.prosince. V podzemí jsme pili, spali, vrtali, odstřelovali, nakládali, odtlačovali důlní hunty a nalezenou rudou plnili plechové barely... a tak to šlo nepřetržitě až k bezpodmínečnému splnění plánu těžby.“

Kotelnikov je tedy správný sovětský hrdina a jeho nadřízený je Andrejev. Ten vzpomíná, že v Krušných horách musel „zlikvidovat americký jaderný monopol.“ Další veterán (Pribitkov),který byl ohrožen existencí amerických atomových zbraní, alespoň konstatuje, že: „v Sovětském svazu byly v té době známé jen malé výskyty uranu ve Střední Asii a na Ukrajině. Sovětská vláda proto věnovala zvýšenou pozornost hledání uranu nejen v SSSR, ale i v zemích východní Evropy: v Německu, Československu, Bulharsku, Polsku.“

Radioaktivitě sovětská vláda pozornost nevěnovala. Zde se neuplatňuje hrdinství, ale logika ignorantství. Radioaktivní prach a popel, nemoci z ozáření, z kontaminace potravin, lesních plodin, zvěře či podzemní vody se vlastně nevyskytují. Celkově vadí jen nedostatek přístrojů pro měření radioaktivního záření ( přístroje nebyly sovětskou vládou dodány, protože „ ještě nikde na světě neexistovaly“). Dva přístroje si pak specialisté smontovali sami na základě „studie akademika Sverdlova z třicátých let“ (Kotelnikov). I to odpovídalo celkovému „duchu doby“. Vedoucí chemické laboratoře (Samojlovová), která analyzovala tisíce vzorků uranové rudy z Krušných hor, určité pochybnosti měla, ale znala pouze dvě ženy, které s určitostí tvrdily, že záření se skutečně dá fyzicky cítit a to v blízkosti beden s uranovou rudou před odvozem do SSSR. Sporadicky se sice vyskytují úvahy o „hustém osídlení střední Evropy“, ale ne vv této souvislosti, ale ve vztahu k lovu ( důvod nepříznivých podmínek pro lov v Krušných horách). Jiný veterán (Ussolcev) naopak považoval podmínky pro lov v Krušných horách i přes husté osídlení za velmi dobré, “protože Němci o lovnou zvěř pečují.“

Veteráni z Krušných hor zažili i veselé chvíle. Vrchní pamětník Česnokov (později činný v Československu na uranové komisi) si pochvaluje, že „pracovní morálka Němců byla výtečná. První, kdo mě v dole spatřil, hlásil Pozor! Přišel vrchní inženýr.“ Samojlovová si přivezla z Německa loveckého psa a jiní vzpomínají jak v „duchu internacionalismu“ slavili Měsíc německo-sovětského přátelství anebo se Svazem sovětsko-německého přátelství jezdili na výlety. Na jednom z nich jsou na pramici v Sprévském lese u Berlína. Na jiném stojí ve třech řadách nad sebou. Jeden žasne, jak rychle Němci dokážou opravit prasklou pneumatiku jízdního kola, jiný vzpomíná, jak se rádi navštěvovali a cestou autobusem „zpívali naše písně v doprovodu harmoniky“. V tom nejvíce vynikal Objekt 111 (I.I.Tolmačjov).Jiný pamětník z ruské kolonie dostal od plukovníka (Malceva) zajímavou nabídku: “Zaplatím vám a ženě dovolenou v Karlových Varech.“

Než se podařilo „zlikvidovat americký nukleární monopol“ (1949) bylo nutno v roce 1946 vojensky uzavřít sedm německých okresů (velitelství v Johanngeorgenstadtu a Schwarzenbergu) a v tak vzniklé kolonii na těžbu uranu usídlit 10 959 „sovětských odborníků“ (Andrejev). Na české straně museli vybudovat nad Jáchymovem koncentrák (stavební čety plukovníka Malceva), nejdříve pro 4000 německých válečných zajatců, které si dovezli ze Sovětského svazu. “

Je dobře vědět, že „ Dodávky uranu do Sovětského svazu v letech 1946-1949 zajistili provoz prvního průmyslového reaktoru a stavbu dalších reaktorů pro výrobu plutonia a rozjezd závodu pro obhacování uranu“ ( Andrejev). Hlavou ruské kolonie v německé části Krušných hor se stal bývalý velitel koncentračních táborů v Kaluze a Vorkutě (Malcev), a hlavou na české straně sovětský geolog (Česnokov), který dobře ztělesňoval symbiózu neškodných „užitečných idiotů“ a teroru. Jak z připojené bibliografie vyplývá, Česnokov vydal ještě v roce 1995 publikaci s názvem „ Budování uranového průmyslu v zemích východní Evropy“ . Snad by mohla prokázat služby „zemím východní Evropy“ jako doličný materiál při podání hromadné žádosti o reparace. Publikace neobsahuje jediné stanovisko dnešního ruského státu jako právního nástupce Sovětského svazu.

Zpráva z Jižní expedice do „československé části Krušných hor“ (Južnaja expedicija) by byla také zajímavá, ale zatím se asi nenašla. Veteráni by si mohli zavzpomínat na Svaz československo-sovětského přátelství a na své veselé české kumpány. Bylo by jistě zajímavé se dočíst, jak se těžba uranu z Krušných hor rozšířila jejich zásluhou na celé území země. Alternativně by tuto zprávu mohli napsat geologové s opačným profilem, tedy ti, kteří v tom uranovém hornictví nejeli. Haldy z dolů a jedovatá jezera z úpraven uranové rudy stojí dnes uprostřed krajiny. Jsou to mlčenliví svědci, ale mluví výstižnou řečí a jsou a zůstanou testem legitimity a vlasteneckého charakteru každé vládní garnitury od roku 1989. Také ve tváři postižených je dodnes možno rozeznat horor, který popsal Josef Conrad v románu V srdci temnoty. Konfederace politických vězňů v roce 2003 na konferenci „Jáchymovské peklo“ podala v tomto směru jasnou bilanci: „244 popravených, 10 000 ubitých a zastřelených, 250 000 uvězněných z politických důvodů, stovky tisíc rozvrácených rodin a morální devastace národa.“

eman-pluhar
Čech žijící v Německu, člen SPD, na počátku 90. let působil v Praze v rámci Nadace F. Eberta

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

eman-pluhar

To "přerozdělování" uranu z Krušných hor do SSSR mělo pro SSSR strategický význam a určitě měli protileteckou obranu pro případ zákroku ze strany USA, tedy z jižního a západního směru. To je otázka pro vojenské odborníky. Z mých rešerší vyplynulo, že vnitřní "obrana" zahrnovala 2% tajných "spolupracovníků" (nakonec asi pár tisíc lidí). Ale podívám se do literatury, jestli něco v tom vojenském  ohledu najdu.Já jsem k tomu utajovanému tématu přistupoval jinak a to hledáním odpovědi na logickou otázku - proč tak velká země jde těžit uran do tak malé země a tak malých Krušných hor? Jednoduchá odpověď zní: protože nic jiného neměli. To se samozřejmě musí dokazovat atd. srovnáváním známých technických údajů (obsahy, úprava, odstředivky či jinak).Jeden z těch veteránů to že nic neměli teď také přiznává v těch perverzních vzpomínkách na Krušné hory (Hledání uranu za Labem).Mimochodem: moje otázka napadne každého, kdo se  vyzná v tom dnešním uranovém hornictví. Uranová ložiska se musí dnes nahlásit do registru SN, který vede IAEA ve Vídni. Ruská federace jich tam má nahlášeno asi sto, Kazachstán také tolik, pak Uzbekistán a Kirgistán (či jak se ta země jmenuje). Proč  tedy ti Sověti musí narukovat do Jáchymova? Vaše formulace Kdy tedy byl vypraven z nádraží Ostrov nad Ohří první vlak s uranovou rudou do SSSR, je naprosto správná, to je cesta k rekonstrukci těchto dějin, ale vyžadovala by další komentář pana Olberta, který toto svědectví naznačil. Stejně tak by se mohli ozvat českoslovenští geologové, o kterých píšete, že Sovětům poskytli nesprávné informace, a také ten podnik DIAMO, který má vlastnit archiv svých temných předchůdců a mohl by si zaplatit historika, aby mu sepsal podnikové dějiny. A svědectví by také měla podat Konfederace politických vězňů, protože mým hlavním záměrem a motivem je zřízení Památníku patriotů vězněných v uranových dolech.

rezjir10

Hezké,ale vůbec neuvádíte procenta uranu v rudě.  A ještě také kritický čas, který potřebujete, abyste z té rudy dostal čistý uran k výrobě atomové bomby, zvláště když existuje důvodné podezření, že zkouška v r. 1949 nebyla zdaleka první zkouškou. A jak ti dotyční vůbec měřili, kolik toho čistého uranu vytěžili, když neměli ani přístroje na měření radioaktivity.

A není divu, že sovětští geologové do Jáchymova ani nezamířili, když měli k dispozici zprávu československých geologů, že v oblasti žádný uran nenachází.

Ötázka zní, kdy byl vypraven první vlak z Ostrova nad Ohří do SSSR s údajným nákladem uranové rudy.

Další otázka je, jakým způsobdem byla zajištěna protiletecká ochrana Jáchymova před případným amíckým bombardováním od r. 1946. Kde se nacházely protiletecké baterie a zda tam vůbec byly atd. atp. Tatáž otázka se samozřejmě týká protiletecké ochrany celého Krušnohoří i na německé straně. Měla-li těžba v tomto prostoru pro SSSR nějaký strategický význam, tak zcela určitě byla organizována její adekvátní vojenská ochrana.

eman-pluhar

Konečně první svědectví z druhé strany. Já bych ty vlaky s uranovou rudou skutečně vypravil v protisměru. Ze svědectví pana Olberta, ale teď víme, že vlaky s uranovou rudou byly vypraveny do Sovětského  svazu a sice  z nádraží Ostrov nad Ohří a měly ozbrojený doprovod. Na nádražní budově ovšem žádná pamětní deska není. Proč asi?

eman-pluhar

Pane Králi, ano. S tím dolováním lithia by měli jít někam jinam, nejlépe na Kamčatku. V Krušných horách by se už nikdy nic dolovat nemělo. Je to posvátné místo.

Roland Olbert

Žádná Velká uranová loupež se nekonala.

Vše bylo tak legální, srovnatelně, jako současné pobyty amerických okupantů v celé Evropě...

Když si přečtete i další články autora, týkající se těžby uranu v uvedené lokalitě, musíte dojít k neodbytnému závěru,

že mu především vadí, že se ložisek uranu nezmocnili Američané, takže na vítězích 2.svět.války nenechá

nit suchou.

Kolonie založili Sověti, po propuštění německých válečných zajatců však bylo potřeba dalších a o to se horlivě postarala

z domácích zdrojů KSČ a její hon na všechny, kteří měli ten nesprávný sociální původ...  a nejen na ty.

Pracovní tábory byly po letech zrušeny a těžbu převzal státní podnik Uranový průmysl Příbram.

Pro široké okolí to byl největší zaměstnavatel s nadstandartními platy, takže se těžilo o sto šest, dokud se těžba vyplácela.

A samozřejmě se vše vytěžené posílalo po železnici s ozbrojeným doprovodem do tehdejšího SSSR.

(Z nádraží Ostrov n/Ohří.)

Pokud autor zmiňuje ..."Haldy z dolů a jedovatá jezera z úpraven uranové rudy stojí dnes uprostřed krajiny..." 

,tak realita je ta, že naprostá většina oněch hald vznikla až po zrušení pracovních táborů a další těžbou.

O dnešních údajných "jedovatých jezerech" nemá nikdo ani potuchy, snad autorova představa, dodat svému článku

na dramatičnosti.

 

 

 

Drak

Zajímalo by mně, jestli je pan Pluhař stejně kritický k nastávající těžbě lithia, kterou chystá tahle vláda a zase s předáním do cizích rukou.

Vy vidíte všichni jen to co bylo, ale nevidíte co je.