Existuje poučení z krizového vývoje?

Jiri-Paroubek-1403-05
17.7.2019 12:19
Česká republika je hospodářsky ve velmi dobré kondici. Hospodářství roste, podíl státního dluhu k HDP se již několik posledních let snižuje a veřejné finance státu jsou zcela pod kontrolou. Oproti zmatené a archaické hospodářské politice pravicových vlád přinesly vlády ČSSD a hnutí ANO a hnutí ANO a ČSSD klid a stabilitu a růst životní úrovně širokých vrstev obyvatelstva.

To, že má premiér Babiš určité problémy v oblasti střetu zájmů a že je trestně stíhán, je smutným faktem. Ideální by tedy bylo, kdyby sám sebe dokázal nahradit v čele vlády nějakým jiným politikem z hnutí ANO. Zkrátka, kdyby hnutí ANO přešlo na stejný model řízení, jako polská strana Právo a spravedlnost. Všichni vědí, že za nitky v této straně tahá její předseda Kaczyński, ale v čele vlády stojí někdo jiný. Tento model vcelku funguje a Polsko se rozvíjí, zejména v hospodářské oblasti, velmi uspokojivým způsobem.

Poučení číslo jedna z krizového vývoje, podle mého názoru je, že sociální demokraté napříště musí volit takového kandidáta na ministra, a to čehokoliv, který bude mít potřebnou erudici a schopnosti, aby vysoký ústavní úřad zvládl. Pokud vím, místopředseda ČSSD Šmarda je jistě úspěšným starostou desetitisícového města, ale o resortu kultury v rámci celého státu ví opravdu jen málo. Řekněme si otevřeně, že skoro nic. Prezident má tedy zcela oprávněnou obavu, že tento muž svěřený úřad nezvládne. Podobným způsobem ostatně postupovali v minulosti i prezidenti Havel a Klaus. Klaus dokonce zabránil odvolání sobě milého ministra, i když ten zrovna schopnostmi k řízení ministerského úřadu nepřekypoval (V. Bárta). Jinak řečeno, předseda ČSSD by si měl před jmenováním předem ověřit, zda je jeho nominant opravdu vhodným kandidátem.

S "kreativním" výkladem Ústavy, tak jak jej provádí ve vztahu ke svým ústavním pravomocem prezident Zeman, je potřeba počítat do té doby, dokud pozice premiéra bude oslabena tak, jak v současné době oslabena je. Můžeme však očekávat, že skončí odchodem prezidenta Zemana z jeho úřadu za tři a půl roku.

Druhé poučení z krizového vývoje je, že příští prezident by měl, již ve stádiu prezidentské kampaně, veřejnosti jasně sdělit, že chce být přísně ústavním prezidentem. Jak to kdysi (údajně) formuloval po roce 1945 tehdejší prezident E. Beneš: „Jsem ústavní prezident, mám názory, jaké má vláda“. Jinak řečeno, příští prezident musí být voliči zavázán, že nebude zasahovat do pravomocí předsedy vlády. A tam, kde je uvedeno v Ústavě, že má prezident jmenovat funkcionáře státu bez uvedení časového limitu, musí pracovat bezodkladně.

V tomto případě by to znamenalo, že prezident jmenuje Šmardu ministrem a předtím odvolá jiného představitele ČSSD z ministerstva kultury. Takže bychom již zhruba dva měsíce měli jiného ministra. A bylo by plně na odpovědnosti ČSSD, zda tento ministr svou misi v čele ministerstva zvládne.

A třetí poučení je, že ministerský předseda musí mít svůj štít bez poskvrny, jinak se vydává v plen aktivistickému prezidentovi.

Jiří Paroubek

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Jiří Volný st.

To připomenutí Edwarda Beneše je velmi úsměvné. Je všeobecně známo, že pokračoval v politice Hradu, ve stopách TGM. Oba měli svého ministra zahraničí, Masaryk Beneše a Beneš Masaryka. O prezidentských dekretech, což se rovná pravomoci krále nebo císaře, se mluví dodnes. Představme si, že by i Miloš Zeman byl takto loajální k vládě a mohl si dosadit svého ministra do Černínského paláce a hlavně měl pravomoc vydat dekret na zabavení majetku svých protivníků.