Prolomení Benešových dekretů je důkazem nezávislosti soudů

ivan david 2
25.6.2019 09:55
Někdejší předseda legislativní rady Vlády ČR mi kdysi řekl, že soudy jsou velmi nezávislé. Hlavně na zákonech. Jako soudní znalec jsem se nikdy nesetkal u soudu s nějakou nekorektností. Jako svědek ano. Jako podezřelý jsem asi třikrát "podával vysvětlení", které stačilo, abych nebyl obviněn. Jako ministr jsem byl poněkud překvapen, že všech 12 trestních oznámení, která byla profesionálně podrobně zpracována, bylo odloženo.

Šlo o takové drobnosti jako zneužívání pravomoci veřejného činitele, nebo tehdy nový paragraf o nedbalosti při správě cizího majetku. Fakticky šlo o rozkrádání a korupci v rozsahu stamiliónů. Písemné oznámení o odložení bylo doručeno až mému nástupci s tím, že se může odvolat. Předem sdělil, že se neodvolá, aniž by o "oznámeních nasvědčujících spáchání trestného činu" cokoli věděl. Zločinnosti je přece třeba nepřekážet. Velí tak instinkt sebezáchovy a instinkt kariérismu. O trestní oznámení se zajímal jeden investigativní novinář, ale když se dozvěděl o podstatě jednoho z nich, rozklepal se a přiznal, že je "to je nebezpečné". Velcí zlodji jsou přece vlivní, že.

Jako svědek jsem byl vyzván advokátem žalované strany (Tomášem Sokolem), abych vyjmenoval diváky, kteří byli napadeným tvrzením obžalovaného v ČT 1 v hlavním vysílacím čase ovlivněni v neprospěch žalobce. Při vyslovení pochybnosti, zda to pan advokát myslí vážně, jsem byl soudkyní varován před sankcí a rovněž vyzván k vyjmenování ovlivněných diváků. Připustil jsem, že je vyjmenovat nemohu, a tak v ČT napadený žalobce prohrál a musel zaplatit soudní výlohy (a jak známo, pan Dr. Sokol není levný).

U českého soudu vítězný šlechtic, jehož fotografie v uniformě důstojníka německých hitlerovských elitních sborů kolují po internetu, nebyl usvědčen a bude obdarován. Jak mnoho úsilí stojí někoho neusvědčit? Jak mnoho úsilí zcela nezávisle bez cizího zasahování stojí neprokázat trestný čin a trestní oznámení odložit? Zatímco současná ministryně Marie Benešová mluvila o justiční mafii, justiční mafie je se svou nezávislostí spokojena. Tak jako je možné nezávisle něco neprokázat, je jistě stejně možné uvěřit předloženým důkazům a někoho držet ve vazbě, a nebo i odsoudit. Existuje přece zásada volného hodnocení důkazů. Nelze říci, že na objednávku, vždyť žádná objednávka nebyla vystavena a nikdo jí nepředložil.

Kariéra soudců a státních zástupců a jiných orgánů "činných" může být výrazně urychlena jejich vstřícností k očekávání těch, kteří mají na povyšování vliv. To je taky korupce. V Poláčkově "Domě na předměstí" se majitel domu chlubí: "Na vojně jsem dobře chápal, a ak jsem postupoval." A tak na vyšších stupních hierarchie lze očekávat zvláštním způsobem vyvinutou osobní integritu. Samozřejmě je správné tomu nevěřit. Vždyť jak by to vypadalo, kdyby se to připustilo? Slušný občan přece vidí jen to, co mu ukazují ti prokádrovaní.

 

 

ivan david
Ivan David je lékařem s odborností psychiatr. Levicový politik a aktivista. V minulosti byl ředitelem psychiatrické léčebny v Bohnicích. V letech 1998 – 1999 ministr zdravotnictví. V roce 1999 ve vládě nepodpořil souhlas s agresí NATO proti Jugoslávii. Byl poslancem Parlamentu ČR za ČSSD. Je autorem projektu Nová republika a provozovatelem stejnojmenných stránek.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

pavlovsky

Téměř identický  komentář jsem napsal téměř před 10 léty. Zjišťuji, že soudní praxe je taky identická, tedy nezájem, povrchnost, tak jak to ÚS  oředvedl v kauze ostravského hoteliéra, o níž se zmiňuji na závěr mého komentáře:

Už se soudit nebudu.


Když byl už můj důchodový věk naplněn a já jsem pracoval přes čas.. můj tehdejší šéf nesouhlasil s mým odchodem do důchodu...byl jsem ředitelem závodu technického zabezpečení a patřil k menežmentu firmy "takoví lidé jako vy neodcházejí do důchodu“..měl jsem dost nabídek pracovat ve svém oboru Průmyslová energetika ve společnostech blízkých mému bydlišti, dceru čekaly ještě cca 2 roky studia na Přírodovědecké fakultě...mne práce vždy bavila, také jsem učil externě na průmyslovce a vedl diplomky na moravských el. fakultách.....pak nastaly problémy... během ledna 2003 se názor mého šéfa na moji práci změnil, výsledek konkurzu na firmu, která by měla v naší společnosti provést povinný energetický audit...nedopadl podle jeho představ (měl v úmyslu auditem pověřit své kamarády), já jsem trval na svém ..... takže ten tvrdohlavý děda (já) by dělal stále potíže...tak vymyslel reorganizaci (divizmí ředitel), kde už pro mne nezbylo místo...a nabídl odstupné...na tu dobu slušné, leč nebyl to zlatý padák.

Já jsem odcházel k 1. 4 .2003, smlouva o hmotné motivaci přecházela z roku 2002, tak mi mělo být vyplaceno na čtvrtletních prémiích asi 130 tisíc, na kontu mi však přibylo méně, než jsem předpokládal.... když jsem pátral po příčině...tak na hodnotícím lístku (čtvrtletně vyhodnocoval p. divizní ředitel a jako podřízený jsem měl podepsat, že jsem s tím byl seznámen)...bylo vše přeškrtnuté..takže jsem si prémii nezasloužil. Já jsem se sám hodnocení nezúčastnil...hodnocení neproběhlo..byl jsem už důchodce.....tak už jako důchodce jsem po něm požadoval vyplacení 130 tisíc, dal jen 100 tisíc..zbytek 30 tisíc... že později, přiznal mi však jen cca polovinu (13 tisíc stále zadržoval)...prý okolí s tím nesouhlasí. Pak jsem zjistil i to, že těch cca 13 tisíc rozdělil jiným lidem, zřejmě tomu okolí...... no, budiž jim přáno.Tak jsem na těch 13 tisíc podal žalobu).

Nutno podotknout, že mi nabídli mimosoudní vyrovnání 11 tisíc (soudil jsem se o 13 tisíc)...já však jsem hrdě odmítl (o takových už psal Petr Bezruč...kdo chce nás bít...kdo chce nás urážet, my nevíme o pánu žádném.. pocházím od Kyjova).....předpokládal jsem, že odbory mi dají právního zástupce, slíbily..leč nedaly...pan Středula se zviditelňoval v již vyhrané stávce odborářů v Autoškoda, pan Štech si moje žádosti vždy pozorně a se zájmem přečetl.., ale v jeho kompetenci nebylo rozhodnot o právním zastoupení, no a prosoudil jsem na poplatcích 50 tisíc..., veškerá podání k obecným soudům jsem si vypracoval sám.

Když jsem pak (po reorganizaci) odcházel do důchodu (1. 4. 2003) obdržel jsem jako odměnu "krácení" motivační složky, podotýkám, že to bylo prvně za dobu mé pracovní kariéry. Měl jsem uzavřenou manažerskou smlouvu s předem stanovenou motivační složkou za její splnění. Úkoly jsem splnil, takže jsem předpokládal její vyplacení...omyl, tehdejší ředitel, dnes ještě význačnější státní činitel mi ji prostě nevyplatil...důvod: bylo to po skončení 1. čtvrtletí, takže případné neoprávněné vyplacení by prý ze mne těžko pak páčil. To byla zástěrka skutečný důvod byl jiný, ale to nechci tady rozebírat. Přesto po dalším, mnou vynuceném jednání tvrdil, že mi to doplatí...jednalo se o cca 30 tisíc, že není důvod to nadále zadržovat. Pak mi telefonoval, že okolí s tím nesouhlasí, tak mi vyplatí jen polovinu (to svědčí o jeho profesní síle). Soudil jsem se sám, všechny argumenty jsem si musel opatřovat, ale neměl jsem přístup do společnosti (tam jsem měl přístup po téměř 40 letech práce zakázán), tak jsem využíval argumentů, co dala žalovaná. Soudkyně okresního soudu nepovolala ani jednoho mého svědka, zatímco svědci protistrany byli povolávání okamžitě. Nakonec spis měl téměř 300 stránek, odvolal jsem se ke krajskému soudu, tam jsem neuspěl, moje důkazy nebyly přijaty, takže následovala žaloba na obvnovu řízení, zjistil jsem, že úkoly nebyly vydány podle platné směrnice pro rok 2003, která byla vydána až po mém odchodu do důchodu, se zpětnou platností od 1.ledna 2003, ale podle staré směrnice, kde podmínky a mechanismus hodnocení motivační složky byl úplně jiný. Dle soudů je to úplně jedno...dle mne, kdo chce psa bít...ten si hůl najde. Zajímavý byl postoj krajského soudu v prvním kole, kde mi bylo řečeno, že se mohu dovolat k Nejvyššímu soudu, ale pak dovolání nebylo možné, neb se jednalo o částku menší, než stanovuje dovolací mechanismus. To také svědčí o kvalitě Krajského soudu, kde senát tvoří profesionální soudci. Tak jsem podal Návrh na obnovu řízení, z důvodů, že prvoinstanční soud v závěrečném stání v prvním kole rozhodoval v jiném složení při vynesení rozsudku, než probíhala první dvě stání. Rozhovory senátorek: taky ses to dozvěděla...až teď...odpověď... před chvílí. Novému senátu stačilo cca 10 minut, aby pochopil co se v cca dvou 8 hodinových stáních projednávalo, aby pochopil způsob vedení výkazů v kontrolingové sekci SAPu. Navíc, existuje judikát Nejvyššího soudu, kde i když se změní jeden senátor...je soud vadně obsazený, soudům to však nevadí... nemáme precedenční soudnictví. Takže následovala stížnost k Ústavnímu soudu, ten zachoval se podobně jako v případě zrušení voleb do parlamentu v roce 2009, ovšem s opačným znaménkem. Jeho výrok "....jestliže soudy 1. stupně a odvolací zmíněnou otázku posoudily odlišně od stěžovatele...jde o právní závěr ústavně nezávislých soudů, do jejichž rozhodovací činnosti je ingerence US nepřípustná. Rozhodnutí soudů, ať již v původním řízení, jenž bylo ukončeno pravomocnými rozsudky...tak i v řízení o žalobě na obnovu řízení, a žalobě pro zmatečnost byla vždy řádně odůvodněna...a svá právní posouzení přiměřeným způsobem odůvodnily.."Jestli zdůvodnění, že je vlastně jedno podle které platné či neplatné směrnice je odměna vyplacena...pak je to přiměřené.

 

Závěr: bývalá ministryně Kovářová v jednom rozhovoru řekla, k soudu se nechodí pro spravedlnost, ale pro rozsudek. Takže vůbec nevěřím žádnému ze soudů se kterými jsem se v mé kauze setkal....nevěřím ani Ústavnímu soudu, prostě, když dokázal Ústavní soud rozhodnout o neplatnosti voleb v r.2009. Nebo když ÚS rozhodl, že majitel hotelu může vyžadovat prohlášení, že ruský obšan j e povinen mapsat prohjlášení, že nesouhlasí s anexí Krymu a pak jej ubyruje Jsem důchodce...už se soudit nebudu... Kdybych to byl věděl...tak bych k soudu nechodil (Knoflíková válka)