Jak skončit se zlem úniků z policejních spisů?

Jiri-Paroubek-1403-02
11.9.2017 16:03
V posledních letech jsme zažili celou řadu kauz, ve kterých se manipuluje prostřednictvím médií s veřejným míněním. Průběh těchto kauz byl prakticky vždy stejný. Z policejních spisů unikly informace, které měly ovlivnit veřejné mínění v neprospěch obviněného či obžalovaného.

Takový člověk byl prakticky odsouzen ještě před tím, nežli proběhl soud. Snad nejzřetelněji jsme to zažili u soudu s Davidem Rathem, nyní to zažíváme u soudu s Janou Nečasovou. A jiným případem je také velmi podivné obvinění šéfa České unie sportu advokáta Miroslava Jansty, doprovázené prakticky okamžitě úniky údajných odposlechů z policejních spisů.

To je praxe, která se naprosto rozchází s běžnou praxí právního státu. Ale je to praxe tak běžná v naší zemi, že už málokomu přijde divné, že se takové metody narušující celistvost právního státu a ničící jeho instituce uplatňují.

Sněmovní komise, která zkoumala mj. také tuto problematiku, došla k závěru, že doporučí změny některých zákonů, které pak ztíží či znemožní úniky z policejních spisů. Komise zároveň konstatovala, že za úniky z policejních spisů nestojí advokáti obviněných, v jejichž zájmu to vesměs není, protože by komplikovali život svým klientům, ale přímo policisté. Vytvořil se tak protiprávní systém, který nerušeně funguje.

Osobně si myslím, že úprava souvisejících zákonů je dobrá věc, ale není to to hlavní. Řešení spočívá, podle mého názoru, v personální oblasti. V policejním útvaru, kde k úniku dojde a kde je za spis odpovědný určitý policista, by mělo dojít bez milosti k personálnímu řešení. Kromě postihů peněžních na odměnách a platech také třeba postihy trestní a zejména vyhazovy policistů z útvarů, v nichž k úniku došlo. Pokud tento nešvar nebude řešen radikálně, nepodaří se ho odstranit.

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Jiří Volný st.

Vraťme se do minulosti. Mnohé korupční kauzy byly smeteny problematickými soudci ze stolu a otrávení policisté, případně státní zástupci, mohli tak akorát odejít do civilu. Pokud je mnohdy těžce získaná informace zveřejněna ve sdělovacích prostředcích, potom jejich práce nepřišla úplně vniveč. Navíc veřejnost má právo být informována a veřejnost to evidentně zajímá. Stále se však jedná pouze o těch deset procent ledovce nad hladinou. Nadstandardní vztahy policistů a novinářů však nejsou pouze českou specialitou. O tom, že se používají i v politickém klání, o tom není pochyb. 

cernik

Velmi často dochází k jevům, které znamenají porušení zákona.
A jediná reakce je: změnit zákon, ještě více ucpat díry.
A navíc velká většina občanů mechanicky reaguje s názorem, 
že jedině tak je to správné.

Zopakujme si věc, jako takovou:
Policejní vyšetřování, následné obvinění a poté souzení, 
mnohdy vazba a pak izolace ve vězení jsou tak masivním útokem  na osobnost
podezřelého a jeho nejbližších  a posléze i mnohdy odsouzeného, ve znatelné většině právem, 
že je třeba s tím tzv. něco dělat.

A zase si zopakujme:
zákony tvoří lidé,  ne roboti, čili lidé sami nedokonalí, 
tudíž zákony jsou pak samy o sobě nedokonalé.
Lidé z tzv. silových rezortů (policie, státní zastupitelství, soudci, právníci, kteří mohou 
připravovat mimořádná rozhodnutí (stížnosti pro porušení zákona, udílení milosti) 
navíc ve velké většině trpí komplexem neomylnosti, výlučnosti, domnívají se, že pro funkci 
byly snad samotným Bohem vybráni.
A proti nim stojí novináři, 
kteří často věcem nerozumí, vycházejí z politické orientace svého listu
(o tom psát, a o tom ne). A nehledají pochybnosti,což by mělo být jejich prvotním úkolem.

A pak je tu parlament, který své poslance vydává ke stíhání. A ten se ústy svých 
poslanců vyjadřuje, že on není ani policií, ani státním zástupcem, ani soudcem.
A čím tedy je vrátným, který podle personálií se rozhoduje, zda někoho někam vpustí, tedy lépe vypustí?

Proč tedy k oněm únikům ze spisů dochází, když třeba J.Paroubek zde konstatoval, že to není 
v zájmu šetřených a obviňovaných? 
Únikový "oznamovatel", musí zústat v anonymitě, nijak si nemůže vychutnat aplauz davu, 
naopak se třese před odhalením.
Zbývá tedy zástupce medií. Ten se na chvilku sice může přiohřát tím, co "vyzařuje" jeho solokapr, 
ale dobře ví, že ta sláva je dost jepičí.
Ti neprivilegovaní, kteří ono "info" nenašli na svém stole, 
mají dobrou možnost psát a hovořit o jeho parciálnosti,o jeho časté nesrozumitelnosti a víceznačnosti.

Z toho, tak logicky rezultuje domněnka, že úniky ze státních silových složek  jsou zájmem státu,
otestovat si veřejné mínění a paki podle toho modifikovat další postup.
Vyšetřovaný/obviněný tím (většinou) také nic nezískává, 
někdy se tlačen k tomu se nějak vyjádřit, k neurčitosti se logicky může vyjádřit rovněž neurčitě
a tak "sprostý podezřelý" dostává kabát lotra, byť někdy lotrem je.
Jeho advokáti rovněž tak jsou poznamenáni "bahnem" neurčitosti.
Kupodivu prakticky nikdy neunikne informace, kterou by obhájci následně potřebovali, jako onen chybějící článek řetězu.

Na základě výše uvedeného se logicky domnívám, že až křečovitost v "ucpávání děr" není ve všem tím krokem 
správným směrem. Přihnojuje živnou půdu pro konspirační teorie, vyvolává otázky, co nekalého se asi dějě za "zamčenými dveřmi", když to nesnese denní světlo.