Jaké jsou příčiny politické sebevraždy ČSSD?

Jiri-Paroubek-1403-05
27.12.2017 17:07
Po několik let, nejméně od roku 2012, bylo zřejmé, že volební výsledky ČSSD jsou na sestupné trajektorii. Vždy se ovšem našlo na volebním výsledku alespoň něco, co na těch špatných číslech z voleb zase nebylo tak úplně špatné. A přinejhorším se blouznilo na bázi virtuální reality a přání, které zastíraly skutečnost. Vedení strany, ani elita a matadoři strany na nižších stupních organizace, nic neřešili a v klidu čekali na ještě horší výsledky v dalších volbách. V posledním roce ovšem pád volebních preferencí ještě akceleroval.

Po roce 2013 volební výsledky ČSSD směřovaly k závěrečné tragédii, která nakonec nastala a nemusí ještě zdaleka být tragédií konečnou. . ČSSD ve sněmovních volbách v tomto roce získala jen 7,27 % hlasů, což čekal jen málokdo.

Samozřejmě, že seriál volebních neúspěchů měl mnoho příčin a mnoho otců, ale tím hlavním faktorem byla totální neschopnost předsedy ČSSD Sobotky a celé jeho skupiny formulovat program, který by zaujal veřejnost, a přesvědčit o své schopnosti řídit a vést stát.

Ta neschopnost řídit stát a být partnerem a současně politickým soupeřem dvou momentálně vůdčích postav české politiky, tedy A. Babiše a M. Zemana, se prokazovala v posledních čtyřech letech velice často, prakticky denně. Ale bylo několik momentů, které nad jiné vynikaly. A tyto momenty prakticky rozhodly o pádu ČSSD až do současné téměř politické bezvýznamnosti.

V březnu 2016 se objevila informace, že předseda hnutí ANO, vicepremiér a ministr financí A. Babiš může mít vážné problémy s dotací z evropských fondů pro tzv. Čapí hnízdo. Tato dotace již podle tehdy zveřejněných podkladů a dílčích informací sdělených v médiích neproběhla lege artis. A. Babiš na věc reagoval arogantně, místo toho, aby uťal nejasnosti a zaplatil celou padesáti milionovou částku zpět do státního rozpočtu, začal s hrou na nevinného. Tehdy měl B. Sobotka možnost Babiše z vlády bez dalšího vyhodit. Vyvolal by sice vládní krizi, ale tu by, na rozdíl od té, kterou vyvolal v květnu 2017, velmi pravděpodobně ustál. Byl by se ale dostal do jedné fronty s dalšími stranami, včetně občanských stran. Ty by alespoň po časově omezenou dobu byly schopny jeho vládu podpořit, a pokud by se s nimi v určitém okamžiku politicky rozešel, mohl vždycky vyvolat mimořádné volby. Velmi pravděpodobně by dopadl s výsledkem diametrálně odlišným od 7,27 % dosaženým v říjnu tohoto roku. Sobotka však váhal, neprojevil schopnosti vůdce. A v sociální demokracii nebyla žádná relevantní síla, která by ho k tomu dotlačila.

Druhým faktorem byl povolební vývoj po krajských a senátních volbách v roce 2016 . Vedení sociální demokracie nebylo schopno přijít po volební prohře s akčním programem, s potřebnou obměnou ministrů za ČSSD, případně jiných členů vlády atd.. Prostě vedení nebylo hybatelem politických událostí v zemi, samo sebe zbavilo strategické iniciativy. Na veřejnost takovéto váhání mohlo působit jedině jako totální bezradnost a neschopnost změnit vládní postup ČSSD. Na veřejnost tento přístup ČSSD musel působit pouze jako snaha problémy vysedět a neřešit je. ČSSD prostě v krátké době podruhé prokázala, že ztratila jakoukoli politickou dynamiku.

Třetím momentem, který velmi podstatným způsobem narušil dynamiku podpory ČSSD ve společnosti, byla nezvládnutá vládní krize v květnu 2017. Na jejím počátku B. Sobotka projevil rozhodnost, v jejím průběhu váhání a na jejím konci přišlo fatální zhroucení jeho pozice.

Odchod Babiše z vlády byl vysloveně Pyrrhovým vítězstvím ČSSD. A. Babiš zachoval pozice svého hnutí ve vládě a sám se mohl věnovat rozdávání koblih, odpočinku a přípravě volební kampaně pro sněmovní volby v říjnu 2017. Jak je zřejmé, vedení ČSSD se do vyvolání vládní krize v květnu 2017 s tak slabým vůdcem, jako byl B. Sobotka, nemělo vůbec pouštět.

Čtvrtou velkou chybou bylo rozdělení funkcí ve vedení ČSSD po skončení květnové vládní krize. Faktický vznik mocenského triumvirátu ve vedení ČSSD rozostřilo vnímání veřejnosti, kdo vlastně tuto stranu vede. Podařilo se sice na pár týdnů zastavit propad volebních preferencí, ale žádoucí změna, obrat ve vývoji preferencí směrem vzhůru, se nekonala. Relativně nejsprávnějším řešením celé situace by bylo, kdyby se L. Zaorálek jako volební lídr stal také na několik měsíců předsedou vlády. Funkce předsedy ČSSD by byla vnímána pouze jako administrativní, byť by v ní byl jiný funkcionář nežli faktický šéf ČSSD, kterým by byl možný premiér a volební lídr strany Zaorálek.

ČSSD se téměř až do závěru volební kampaně držela kolem deseti procent volební podpory. To bylo zřejmé z relevantních průzkumů veřejného mínění. Nebyla zřejmě schopna se dostat nějak výrazněji výše, pokud jde o svou volební podporu, ale nemusela propadnout až do politického suterénu.

Pátým faktorem, který hraje a hrál v rozhodování voličů velkou roli, byly církevní restituce. S církevními restitucemi a jejich revizí přišla ČSSD jako s jedním ze svých hlavních volebních cílů před volbami v roce 2013. Krátce po volbách však v pracovní skupině vlády vytvořené s církvemi obě dvě největší vládní strany zavedly celý problém revize církevních restitucí do ztracena. A pokud se v průběhu volebního období do tohoto problému někdo opřel, například před krajskými volbami v roce 2016 jihočeský hejtman Zimola. který navrhl zdanění části církevních restitucí, byl umravněn dokonce jeho stranickým kolegou, premiérem a předsedou ČSSD Sobotkou. Sobotka tehdy dokonce neváhal argumentovat, že Zimolův návrh je snahou o nasbírání volebních bodů před krajskými volbami v říjnu 2016.... Prostě Sobotkova neuvěřitelná chyba, která sice vedla k uklidnění koaličních lidovců, kteří by však z vlády, jak se tehdy vyjádřil jejich předseda Bělobrádek, pokud by byl schválen příslušný revidující zákon, umožňující zdanění církevních restitucí, z tohoto důvodu v žádném případě neodcházeli.

Jako dlouhodobý faktor (šestá chyba), který působil na volební preference, a to nejen v Moravskoslezském kraji, jenž byl dlouhodobě, z hlediska volebního výsledku klíčovým pro ČSSD, byla kauza OKD. Z kauzy vyplývalo zřejmé sepětí premiéra Sobotky a jeho okolí s někdejším uhlobaronem Bakalou, který privatizoval OKD de facto – s ohledem na ohromné peníze, které v OKD se svým společníkem vydělal (odhady se pohybují mezi 100-120 miliardami) – za hubičku.

A samozřejmě téměř v každém volebním kraji měla ČSSD nějakou kauzu, která ovšem svým politickým dopadem nesnese srovnání s kauzou OKD. Nicméně na volební výsledek v příslušném kraji vliv mít může.

Tím v čase posledním momentem, podle mne sedmou velkou chybou, která způsobila přímo tragický propad podpory veřejnosti v posledních dnech volební kampaně, byla kauza lithium. Zájmová skupina Pokorného s rozhodujícím vlivem na Sobotku si prosadila, aby ministr průmyslu Havlíček podepsal s australskou firmou memorandum o těžbě lithia. A hnutí ANO se v parlamentu podařilo zorganizovat několik dní před volbami frontální útok na ČSSD, kdy se hnutí ANO stylizovalo do pozice ochránce národních zájmů a ČSSD byla naopak stylizována do pozice toho, kdo národní zájmy rozprodává.

Zejména těchto sedm tragických chyb ČSSD vedlo k mohutnému propadu voličské přízně a k děsivému volebnímu debaklu v říjnu 2017.

Pokud se ČSSD chce z tohoto výsledku ještě vůbec zotavit, musí se mj. snažit revidovat, pokud to vůbec ještě půjde, přístup k řešení těchto otázek. Přímo se nabízí otázka církevních restitucí, ale jsou nesporně také záležitostí jiné, včetně problému lithia, kauza OKD a tak dále.

Špatná řešení, která vedení ČSSD zvolila ve výše uvedených otázkách v průběhu posledních dvou let, jsou však nevratná a je možné je překonat jen tehdy, pokud v novém vedení ČSSD nebude nikdo z těch, kdo byli v tom vedení předchozím. A pokud nové vedení zcela změní politiku ČSSD....

Jiří Paroubek

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014.
Klíčová slova: analýza

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

schlimbach

Pochybuji, že by pan Zaorálek mohl něco podstatného změnit. Veřejnost si ho správně přečetla jako bezcharakterního podporovatele fašistického puče na Ukrajině a hlupáka bojujícího proti Rusku :-(