Ještě (a opět) k příčině debaklu ČSSD

valenčík radim 11
28.5.2019 14:28
Ještě (a po kolikáté už?) se vyjádřím k příčinám dalšího debaklu ČSSD. Ale i debaklu dalších sciálně demokratických stran, z nichž některé ovšem neklesly hluboko pod úroveň historického selhání sociáních demokracií v roce 1914, kdy tyto odhlasovaly válečné pvěry a daly tím zelenou trgediím i důsledkům světové války. Ta naše "petříčkovská" spadla pod tuto úroveň.

Říká se, že po bitvě je každý frajtr chytřejší než generál. Já v socdem nesjem ani ten "frajtr", ale o tom, jak to dopadne, jsem psal už hodně dávno, např. ZDE .

(Jsou tam odkazy i na starší články.)

Takže jen stručně:

1. Strana, která je programová ze své podstaty , jako ČSSD nebo KSČM, nemůže nabídnout místo analýzy příčin problémů a reálně cesty jejich řešení jen pouhé sliby (kterým se navíc po mnohaletých zkušenostech ani nevěří a které v důsledku ztráty sil ani není schopna plnit).

2. "My jsme si sice vybrali téma, které bylo šité na míru našim kandidátům, protože to odpracovali, ale asi to nebylo to úplně hlavní téma, které zajímalo naše voliče." – Takto příčiny neúspěchu hodnotí Hamáček a je úplně mimo. Stejně tak, jako dřív, když se neúspěch zdůvodňoval chybami v marketingu.

3. KSČM mohla mít stejné problémy blížícího se konce, ale dopadla o chlup líp. Mj. i proto, že se nepropadla do žumpy slouhů současné globální moci, kde je i bez ČSSD přecpáno, ale i proto, že se pokusila o něco jako skutečný program (identifikování příčin nárůstu problémů, který v současné době pozorujeme), viz ZDE a další pokračování.

(Nic moc, ale alespoň toto.)

3. Absence programovosti má fatální důsledky:

- Volič slibům nevěří, protože cítí lépe než ti, kteří si ze strany udělali koryta, že bez pochopení příčin problémů se sliby splnit nepodaří.

- Zpapaláštění a zprimitivnění vedení strany, tj. demoralizaci – nelze vést stranu bez pochopení toho, o co jde.

- Následné spadnutí do žumpy slouhů zla, tj. současné globální moci.

- Ovládnutí strany mafiány, kterým jde již jen o dotunelování její pozice.

Současné vedení ČSSD tento úpadek ilustrovalo přímo učebnicově.

4. Co s tím? Nic jiného než to, co jsem napsal a znovu uveřejňuji před půl rokem mě nenapadá. Takže uveřejňuji ještě jednou, snad někdy někým bude pochopeno:

ČSSD – co teď?

10. listopad 2018 | 13.55 |

Budoucnost ČSSD? Někteří se domnívají, že hlavní otázkou nyní je: Jak zachránit tuto ČSSD? Ne. Na to už je pozdě. Otázka, která je na pořadu dne, totiž zní: Co z této strany lze ještě zachránit?

"Konkurzní podstata" této strany je totiž záporná. Nejen, pokud jde o majetek, ale i o politickou pozici. Tu lze ještě dále tunelovat, ale tím hůř. Supové se od této mršiny nedají odehnat, jak konečně pochopil i J. Zimola, a budou ve svém poslání důslední. Po nich možná přijdou ještě nějaké larvy...

Problém je totiž v tom, že se ČSSD zmocnili ti, kteří nemají naprosto žádné zábrany a žádný vztah k hodnotám této strany. Opozice vůči nim, která si uchovala uvnitř personální genocidou likvidovaného politického subjektu určité postavení, bohužel nepochopila, o co jde. Nepochopila veškerou hloubku propadu. Neidentifikovala původ zla. A také tak trochu kalkulovala s tím, že když trochu vycení zuby, tak dostane aspoň trochu nažrat. Neměla šanci. Už před rokem a půl, v dubnu 2017, jsem napsal na svém blogu článek "Zimola? Oběť nepochopení toho, o co jde" .

Nepomohlo to. Ti, kterým to bylo určeno, byli hluší.

A pak před měsícem jsem se pokusil ještě jednou zastavit ten nejhorší propad, kdy jsem k osmi bodům, které J. Zimola a spol. zformulovali, udělal pár poznámek, viz ZDE .

Nebudu je připomínat všechny, pro to, aby si čtenář celé rozkliknul, stačí i ta první poznámka k prvnímu Zimolovu kroku:

"1. zastavme "válku růží", přestaňme s on-line vyřizováním účtů a neztěžujme těm našim zvoleným reprezentantům povolební vyjednávání vzájemným okopáváním kotníků a snižováním koaličního potenciálu ČSSD pro městské a obecní koalice,

Co se tedy dá ještě z ČSSD zachránit?

Historická zkušenost – ta stoletá i krátkodobá. A tu lze zachránit jen a jen tehdy, když pochopíme, jak je možné, že právě v dnešní době se stranu, která přežila více než 140 let (!!!), mnohdy v hrozných podmínkách, podařilo zničit. To není náhoda, to je o době a o těch, kteří podlehli jejím svodům, kteří nepochopili, o co v ní jde, kteří se nechají vtáhnout do současných her.

Každý člen a příznivec ČSSD, který má odvahu a schopnost podívat se na to, co se stalo, má nyní mimořádnou hodnotu. Úkolem je co nejvíce uchránit a převzít odkaz hořké zkušenosti, následně ho pak vhodnou formou přenést do budoucnosti. Jak to udělat? Prvním krokem je najít vhodnou stálou platformu mimo ČSSD. Na nezávislé půdě nás pak čeká velká práce či spíše dřina. Bude to o to těžší, že v mnohém si zpočátku nebudeme rozumět, na mnohé věci budeme mít velmi odlišné názory. Do toho se budou promítat recidivy ambic i vzájemné averze. Ale začít je nutné co nejdříve. Bez jakýchkoli přehnaných očekávání, že se nám něco v dohledné době podaří. Přitom vůbec není důležité, kdo v ČSSD zůstane, kdo z ní odejde, nebo kdo již je dnes mimo ni.

Tak co, kdo do toho jde?

Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/6328-cssd-co-ted.html

K tomu: Dost planá výzva. Momentálně mají ve stávající ČSSD převahu vyžírkové (původně jsem chtěl napsat "mafiáni", ale to by bylo příliš lichotivé), kteří tunelují, co se ještě dotunelovat dá. Včetně pozice, kterou ČSSD má ve vládě. Současné vedení chtě nechtě reprezentuje zájmy těch, kteří si zprivatizovali ČSSD a poslali ji ke dnu. To není "válka růží", ale je to boj o osvobození se z tenat zla. Zlu nelze sloužit."

Dodatek:

Snad přece něco. Jedno z východisek ideového obrození je v tom, co jsem psal v šestidílném seriálu k programu KSČM, viz odkaz na první díl nahoře v tomto článku. Stručně shrnu obsah: Je nutné přestat chápat historický zlom, kterým procházíme, jako cestu od kapitalismu k socialismu, tj. změnu vlastnických vztahů. Zde se Marx mýlil. Období, kterým procházíme je mnohem více podobné průmyslové revoluci, kdy se v lůně staré (nebo spíš bazální, což zní méně pejorativně) ekonomiky (kterou je tentokrát průmysl) rodí nová, jejímž nejdynamičtějším faktorem je rozvoj schopností člověka vyúsťující v týmovou inovační aktivitu. Dokud se programové strany nevymaní z historického stereotypu (jehož nereálnost mj. vyústila v náhradu pochopení příčin a způsobů řešení problémů doby v licoměrnými sliby), půjdou od porážky k porážce a jejich vedení od hanby k hanbě.

Radim Valenčík
Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita http://radimvalencik.pise.cz/

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

zbynek-fiala

Souhlas - najít vhodnou platformu mimo ČSSD, ale bez sektářské zavilosti. Nerozlišovat mezi členy a nečleny, ale mezi obětavými a tvořivými občany na jedné straně a vyžírkami a parazity na druhé straně. 

Dále - vycházet z charakteristiky současné doby vyjádřené v posledním odstavci. Nové technologie mohou být osvobozující, nebo zotročující. To je terén, ve kterém musí nová levice pracovat. Ve světě ji reprezentují různé organizace, na evropském jihu španělská Podemos a její odnože nebo italská M5E (pět hvězd). Na severu Evropy jsou to energeticky nezávislé okresy, přechodová města a podobné iniciativy. Varufakis sní o panevropské levici. Podstatné je, že zelený, oranžový a rudý program vychází ze společného základu, jak to vyjadřuje Green New Deal radikální levice v Demokratické straně USA.

Zelení mohou být i liberálové, na tom teď nezáleží. Také boj o svobodný software může zakopávat o konzervativní pařezy, to přejde. Důležitá je definice svobody, která vychází se svobody spolupracující komunity (jinak bude svobodných ubývat) a je i odpovědností vůči těm, kdo přijdou po nás a nesmí zdědit vybydlenou planetu.