Jiří Paroubek: Čeho je moc, toho je příliš

Jiri-Paroubek-1403-05
2.1.2020 17:02
Je to vlastně už druhý rok po sobě, co jsme měli to "potěšení" vyslechnout na přelomu starého a nového roku čtyři projevy čtyř nejvyšších ústavních činitelů. Česká televize tyto projevy "nezištně" zprostředkovala zájemcům z řad občanů. Mimochodem, bylo by zajímavé vědět, kolik lidí skutečně tyto projevy v televizi vidělo.

Zejména média patřící do Babišova mediálního koncernu umožnila veřejnosti si přečíst na stránkách svého tisku projev A.Babiše a týden předtím také projev prezidenta M. Zemana. Přiznám se, že si už příliš nepamatuji, jak a na základě čeho vlastně tato novodobá “tradice” projevů vznikla. Domnívám se, že nejméně dva projevy - tedy projevy předsedů obou komor parlamentu - byly poněkud nadbytečné. Co měly všechny čtyři projevy společného, to byla jednak snaha o “šíření dobré nálady” a dále také to, že se nezabývaly hlouběji bezprostředními cíli roku 2020.

Prezidentův projev by měl být v příštích letech jistě především pohledem do budoucnosti, snahou o smiřování společenských a politických protikladů. Prezident Zeman však není ani někdejší německý prezident Gauck, či bývalý rakouský prezident Fischer. Ti si vytvořili zaslouženou aureolu mužů, kteří jsou nad stranami a v době výkonu své funkce i mimo strany (H. Fischer byl po několik desítek let jedním z vedoucích činitelů rakouské sociální demokracie, tedy do té doby nežli nastoupil k výkonu v prezidentství). M. Zeman ovšem nadstranický, ani nezávislý není a ani se to nesnaží předstírat. V daných, tedy českých podmínkách to není zřejmě nic co by mělo příliš překvapovat. Ostatně jeho předchůdce v prezidenství, V. Klaus, byl po větší část výkonu své funkce jasně politicky spojen s ODS anebo přesněji s pravicí. Té především vděčil ostatně za zvolení prezidentem ve dvou volebních termínech.

M. Zeman a J. Kubera promluvili především jako politici minulého století. Ostatně taková je většina české společnosti. Ani Zeman, ani Kubera zřejmě nepřehodnotí své postoje k ekologickým problémům světa. Jejich postoje nejsou ovšem tak zásadně odmítavé, jako tomu bylo u bývalého prezidenta Klause, který v tomto směru byl mezi evropskou politickou elitou jistou kuriozitou. M. Zeman by měl vyvodit ze své myšlenky, že hlavní znečišťovatelé životního prostředí jsou mimo Evropskou unii, tedy zejména USA, Čína, Indie, Rusko atd., takže pokud bude EU prosazovat striktně ekologickou cestu řešení rozvoje svého hospodářství, bude to pro státy EU ve vztahu ke zbytku světa problém z hlediska udržení jejich konkurenceschopnosti.

M. Zeman by ovšem měl udělat z této věci jasný závěr a to je potřeba hlubší spolupráce v rámci EU, která umožní zvýšit tlak na hlavní konkurenty a zároveň i partnery EU ve světě, aby nastoupili (podobně jako ji nastoupili státy EU) stejně náročnou cestu. To se bez silného politického tlaku EU prostě neobejde. A.Babiš hovořil zejména o úspěších české ekonomiky. Vlastně ani moc nepřeháněl. To, že hovořil o potřebě budoucích obřích investic zejména do dopravní infrastruktry je více než pochopitelné i správné. Ale chce to alespoň naznačit, jak na to vláda půjde.Jak zajistí např. financování. Vládě a hlavním politickým silám (stranám) chybí jakákoliv vize, jakákoliv představa o tom, co by chtěly v budoucnu, jak by měla za nějakých 15 až 20 let Česká republika vypadat.

Když se podívám na určitou inflaci projevů nejvyšších českých ústavních činitelů, myslím, že by jich mělo být do budoucna méně. Stačí "jen" projev prezidenta a také premiéra.

Zvláštní kapitolou je reakce představitelů české opozice z pravicových stran. Vlastně bylo jenom nudné a jenom negativistické. Nic z projevů zejména prezidenta a premiéra jim nestálo za to, aby se s tím ztotožnili. Zkrátka, projevy nejvyšších ústavních činitelů zrovna nevedly k tomu, co by mělo být na přelomu starého a nového roku jejich největším cílem: smiřovat společnost a hledat co nás spojuje.

 

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

amiourful

Jistý pan Čižinský nezištně nabízí svoji osobu, jako budoucího premiéra, jenž by zabránil třenicím, I on vyslal k občanům novoroční projev- jeho příznivec jej kvitoval jako hlubokou myšlenku: 

an ČižinskýDát stránce To se mi líbí
Včera v 10:00 ·
Milí sousedé,

přeji nám všem, abychom uměli v roce 2020 co nejlépe užívat svobodu. Vím, že to není jednoduché přání. Svoboda není jeden abstraktní pojem. Je jich u nás deset a půl milionu. Každý máme tu svou, konkrétní. Jenže se na každém kroku překrývá se svobodami ostatních lidí. Proto je nutné neustále vybírat, kterou bychom měli v danou chvíli a situaci respektovat víc, případně jaký kompromis mezi nimi najít.

V rodině to většinou jakžtakž dokážeme. Domlouváme se, co budeme dělat o víkendu, kdo si dá na návštěvě pivo a kdo bude řídit, pokud máme v rodině kuřáka, pak se nastavují pravidla, jestli se smí kouřit v bytě, na balkóně, v autě… Zvládáme kompromisy, chápeme, že je nutné ustoupit, a většinou kvůli tomu neděláme hysterické scény a neposíláme se bůhvíkam.

Na úrovni celé země jsme se to ale ještě nenaučili. Do krve se hádáme kvůli každé hlouposti. Začíná to v nejvyšších patrech politiky a postupuje směrem dolů. A kazíme tím život sami sobě i ostatním. Je přirozené, že v demokracii se střetávají svobody různých skupin lidí. Řešení ale nesmíme nacházet skrz hádky. Musíme používat diskusi a argumenty. Uvědomit si, že svobodu nemám jen já, že ji mají i ostatní.

Podstata každého státu je založená na vybalancování svobod. Policie a soudy omezují svobodu těch, kdo páchají trestné činy, a posilují svobodu nás ostatních chodit bez pocitu ohrožení po ulicích. Považujeme to za zcela přirozené. Musíme se naučit, že stejný princip se týká každého kroku v našich životech. Všechna velká témata, která řešíme, nejsou nic jiného než ono rozhodování v rodině. Můžeme jet autem v podstatě kamkoliv, nebo chceme ve městech dýchat čistý vzduch a neumírat na rakovinu? Pojďme se o tom bavit, stejně jako bychom se bavili o tom, zda si kuřák v rodině smí, či nesmí zapálit cigaretu v bytě. Smíme pronajímat svůj byt bez omezení turistům na nekonečnou party, nebo mají naši sousedé právo se v noci v klidu vyspat? Je to stejné, jako rozhodování, zda naše děti mohou mít ve svém pokoji den za dnem mejdan až do rána, když my jdeme druhý den do práce. Daně nejsou nic víc než otázka, kolik peněz z naší mzdy odvedeme do rodinné kasy, abychom z ní platili věci, které užíváme společně.

Mnohé země, v nichž nebyla demokracie tak brutálně přerušena jako u nás, se již o věcech naučily diskutovat. Ne dokonale, ale mnohem lépe než my. U nás jsme bohužel po roce 1989 přešli od totality, kdy za nás rozhodoval ústřední výbor KSČ, do druhého extrému: „Můžu si dělat, co chci, a nikdo mne v tom nesmí omezovat“. Jenže tak svět nefunguje a přivedlo nás to k obrovským problémům. Třeba proto, že si tady dělala co chtěla exekuční mafie a dnes velká část našich sousedů žije s celými svými rodinami na úplném dně. Prostě spolu nedokážeme rozumně mluvit. Představme si, že by to jako v naší zemi vypadalo v našich rodinách. Určitě bychom tak žít nechtěli.

A proto cítím, že je čas posunout naši zemi dál. V klidu diskutovat o tom, že věci nejsou černobílé a zvýšení jedné svobody logicky vyvolává omezení svobody jiné. A že to neznamená žádnou totalitu. Ať už chceme třeba pomoci těm, kdo za posledních třicet let zůstali na konci pelotonu, a tím pádem omezujeme práva lichvářů a firem, které zaměstnávají lidi za nedůstojných podmínek. Nebo máme touhu, aby naše děti žily v zemi, kde se dá v zeleném lese dýchat čistý vzduch, což znamená určitá omezení na straně těch, kdo naši zemi znečišťují.

Nebude to jednoduché, protože řada z nás na diskusi není zvyklá. Diskutovat nechce velká část těch, kteří mají všechno. Myslí si, že jediná cesta dopředu vede skrz jejich „drajv“, že jsou to jen oni, kdo táhne tuto zemi dopředu. Naopak ti, kdo mají velmi málo, si často myslí, že je vůči nim svět nespravedlivý. Ale je tu také velká skupina lidí, kteří si uvědomují, že svět není černobílý. Že spolu musíme slušně mluvit a nacházet rovnováhu. Že spolu nesmíme bojovat ale naopak je nutné společně pracovat na budoucnosti. Do roku 2020 nám všem přeji, aby takových lidí v České republice neustále přibývalo.

Srdečně a vděčně

Jan Čižinský