Jiří Paroubek: Cesta k nové sociální demokracii

cssd logo
28.10.2017 08:37
Před rokem jsem napsal a zveřejnil článek pod názvem " Cesta k moderní sociální demokracii". Když jsem si po roce tento článek znovu a podrobně přečetl, musím říci, že nejméně 95 % závěrů a návrhů, které jsou v něm obsaženy, má platnost i nyní.
Vedení ČSSD – což není příliš překvapivé, neboť jsem v zásadě soukromá osoba – dělalo často přesný opak toho, co jsem před rokem navrhoval. Tak například pokud jsem psal o potřebě prosazovat politiku silné koruny, premiér Sobotka navštívil ČNB a podpořil její politiku slabé koruny. Tato politika má přitom několik nepříjemných důsledků. Zdražuje dovozy, a tedy nepříznivě působila na kupní sílu obyvatelstva. A oslabení koruny také oslabovalo chuť firem modernizovat své výrobní kapacity a jít cestou technologické revoluce a robotizace. Proč? Z jednoduchého důvodu. Protože moderní technologie z dovozu byly uměle zdraženy možná o 12 – 15 % ceny, a to právě díky politice slabé koruny. Nemluvím již o tom, že pro běžné občany byly dražší například dovolené v zahraničí, které tvoří tu příjemnější část jejich života. Dobře, sociálně demokratický premiér podpořil zájem vývozců. Možná mu však měl být bližší zájem neporovnatelně většího počtu obyčejných občanů.

Posledními bezezbytku úspěšnými volbami byly pro ČSSD v posledních sedmi letech komunální a senátní volby na podzim roku 2010. Ještě krajské volby v roce 2012 neskončily nejhorším výsledkem, ale došlo k poklesu počtu hlasů pro ČSSD oproti volbám v roce 2008 o cca 12 %.Tedy zhruba o třetinu.

Před čtyřmi lety, po více než třech letech naprosto nemožné vlády P. Nečase, sociální demokracie ve volbách zvítězila se ziskem 20,4 %. To jistě nebyla žádný hitparáda, ale bylo to vítězství. Všechny následující volby zaznamenávaly výsledky ČSSD již jen na jasně sestupné trajektorii. A byly doprovázeny stále se více stupňujícím zklamáním. ČSSD tak postupně prohrála v komunálních volbách téměř ve všech velkých městech, ztratila primátorské pozice v Brně, Ostravě a politické pozice ve většině velkých měst i měst střední kategorie.

V krajských volbách před rokem ztratila ČSSD pozice na většině hejtmanství. Ze 12 hejtmanů jí zbyli 4. Co však bylo závažnější, to bylo podstatné zúžení její voličské základny z někdejších 30 % na 10-15 %, což v senátních volbách v roce 2016 podstatně snížilo šanci na dobrý volební výsledek. A to až na úroveň slabých volebních výsledků dosahovaných v senátních volbách v letech 2000 - 2004.

Pokud bude strana takto pokračovat i v termínu senátních voleb za rok a za tři roky, bude obměna senátorů znamenat, že se ČSSD vrátí v podstatě do situace před senátními volbami v roce 2006, kdy měla pouze sedm senátorů. (V roce 2016 do senátu ČSSD získala pouze 2 mandáty.)

Ve evropských volbách v roce 2014 získala ČSSD pouze 4 mandáty europoslanců a neobhájila tedy sedm mandátů z voleb v roce 2009.

Volební výsledek ve volbách do sněmovny před týdnem je ještě horším kolapsem, nežli byl výsledek evropských voleb v červnu 2004. Výsledek ČSSD byl tehdy 8,8 % voličů.

Před rokem jsem upozorňoval, že po třech prohraných volbách není optimální, pokud do těch klíčových voleb, sněmovních, půjde ČSSD s B. Sobotkou v čele. Na letošním jarním sjezdu byl Sobotka nicméně potvrzen jako volební lídr ČSSD i pro volby do sněmovny v říjnu tohoto roku… To, že ještě před prázdninami došlo ke změně lídra, aniž by L. Zaorálek vystřídal Sobotku v čele vlády, však vedlo spíše k rozostření vnímání voličů.

Vše je třeba dělat jinak!

V ČSSD musí dojít k velkým změnám v oblasti programu, marketingu, organizace, metod práce, působení na veřejnost, ale především v oblasti personální.

Nové myšlenky a změny musí prosazovat noví vedoucí představitelé ČSSD. V letech 2005 – 2006 byla ostatně ČSSD v podobné situaci a získala nenahraditelnou zkušenost.

V dubnu roku 2005 jsem jako nový předseda vlády po S. Grossovi převzal za tuto stranu největší díl odpovědnosti a ona se během 13 měsíců z 10 % volebních preferencí dostala téměř na 33 % ve sněmovních volbách na začátku června roku 2006. Nebyl to zázrak, ale výsledek tvrdé práce, kdy bylo změněno během roku prakticky vše. Ale na začátku byla změna lídra, jiný styl vystupování lídra, což evokovalo další změny v rámci strany.

Vedení strany by se mělo, pokud jde o působení na veřejnost, vrátit k metodě strategické iniciativy. To znamená přicházet do společenské diskuse s neustále novými podněty a náměty anebo opakovat nosná témata z nedávné i vzdálenější minulosti.

Taková témata ovšem není možné až na výjimky tahat jako kouzelník králíky z klobouku, ale jde o to vycházet z aktualizovaných programových priorit.

Tím základem k účinnému působení na veřejnost je tedy program. To ale neznamená, že by se nemohla objevovat i zcela nová témata, která v programu zatím nebyla obsažena.

Před rokem jsem varoval také před tím, aby se strana nesnažila prosazovat některé kontroverzní a pro voliče těžko stravitelné a vysvětlitelné kroky. Témata typu inkluze ve školách v současné podobě (mnohem větší důraz měl být kladen na dobrovolnost uplatňování inkluze) anebo povinné maturity. České voliče iritovalo také to, když ČSSD dva týdny před volbami přišla se sdělením o potřebě zavedení eura, ale i další a další věci.

Podle relevantních průzkumů veřejného mínění se voliči silně obávají, někde v rozmezí mezi třemi čtvrtinami až čtyřmi pětinami občanů, imigrace, terorismu a islámu. Nemá smysl si říkat to jaké míry je to jen pocitové. Ale je potřeba tento strach voličů prostě odstraňovat. Ale hlavně je před volbami potřeba vycházet z toho, že emotivní stránka věci je vždy silnější, alespoň u většinového voliče, nežli racionální úvaha.

Důvodem úprku části voličů od ČSSD ve volbách před týdnem bylo mimo jiné také to, že se ČSSD nedokázala dobře vypořádat s těmito otázkami a voliči pak utíkali k jiným subjektům. V tomto případě mj. k SPD. Nimbus silného lídra, který se podařilo marketingu hnutí ANO vytvořit kolem A. Babiše, přitáhl také k tomuto hnutí část voličů ČSSD.

ČSSD neprosadila v průběhu uplynulého volebního období některé zákony, které by měly být jejími prioritami. Mám na mysli zejména zákonodárství týkající se bytové výstavby, tedy výstavby komunálních, sociálních i družstevních bytů.

ČSSD musí do budoucna k EU přistupovat bez přehnaných projevů náklonnosti a jako silný partner. V oblasti evropské politiky přitom ČSSD projevovala většinou velmi kvalifikovaná stanoviska. Ale nepřišla například vůbec s žádným návrhem, jak řešit současnou situaci EU, která je velkou částí českých občanů chápána jako krizová.

Strana nedostatečně jasně přistupovala k řešení problémů velkých profesních skupin, například lékařů a zdravotních sester. To je v krátkodobém i dlouhodobém horizontu velký problém české společnosti. Na mnoha místech a v mnoha českých nemocnicích se dnes totiž projevuje nedostatek lékařů a sester a jsou z tohoto důvodu uzavírána celá oddělení. Také v oblasti ekologie strana nepovažovala za nutné vystupovat proti antiekologickým nápadům přicházejícím z nejrůznějších stran, ať už se jedná o výstavbu poněkud megalomanského kanálu Dunaj-Odra-Labe či třeba o rozparcelování a vyklučení a jednostranně komerční využití NP Šumava a okolního území.

Strana také nevyužila možnosti vyjadřovat jasná stanoviska ke zmateným, kontroverzním či chybným vyjádřením politiků z jiných stran, nehovořila o tom, v čem spočívá chybnost názorů oponenta.

Ale zřejmě největší chybou v posledním půl roce bylo vyvolání vládní krize v květnu, bez toho, že by z vlády vypadl nejen A. Babiš, ale také celé jeho hnutí. Velmi pravděpodobně podobný útok na Babiše měl být veden již v okamžiku, kdy se objevily první informace o Čapím hnízdě, tedy v březnu 2016.

Vláda po odchodu hnutí ANO z ní by se pravděpodobně neudržela a byly by vypsány předčasné volby. Ty by ale šly na vrub A. Babiše, protože závažnost celé věci byla v té chvíli jasná a byla by zde tedy nezpochybnitelná odpovědnost A. Babiše za vládní krizi.

V minulosti ČSSD politicky vydělávala na svém kosmopolitním, internacionálním charakteru, který jí v očích voličů zaručoval hodnocení, že je otevřena světu a mezinárodní spolupráci. Tedy také euroatlantické spolupráci, ale rovněž ochotě rovnocenně spolupracovat s východními velmocemi – Čínou a Ruskem. Také tato spolupráce musí být založena na vzájemném respektu.

Samozřejmě, že tím největším zdrojem působení na veřejnost je stále televize. Strana ale dostatečně nevyužila možnosti uplatnění své strategické iniciativy v oblasti médií. S vybranými tématy se prostě málo pracovalo.

Na sociálních sítích ČSSD silně zaostala zejména za Piráty a SPD. Tyto strany byly v této oblasti mimořádně úspěšné. Úspěšný byl rovněž například V. Klaus mladší, který byl jedním z králů internetu. Všechny tyto příklady je potřeba vnímat. A. Babiš byl mnohem aktivnější při zajišťování svých výjezdů na český venkov i v Praze, nežli vedoucí činitelé ČSSD, ostatně do poslední chvíle vázaní plněním vládních povinností.

Babiš v průběhu volební kampaně navštívil desítky měst, desítky institucí včetně věznic a míst trávení volného času.

ČSSD vůbec neuvažovala o nějakém modernizačním programu. K programu modernizace ČSSD, který byl uplatňován v letech 2007-2009 se prostě strana již nikdy nevrátila.

Samozřejmě, že by bylo potřeba obsah tohoto plánu modernizace aktualizovat. Ale ani to se nestalo. Jednou z klíčových myšlenek programů modernizace přijatého na sjezdu ČSSD před deseti lety byly kontakty s neziskovými organizacemi.

Kontakty s neziskovými organizacemi tehdy přispěly k získání celé řady námětů do programu strany. Samozřejmě, že ještě užitečnější by bylo, pokud by někdo z představitelů společenských organizací chtěl v budoucnu kandidovat za ČSSD a nutně to nemusí být jen volby sněmovní, ale jsou zde i další volby: senátní, komunální, krajské i evropské.

Potřebné změny v programové oblasti

Je nezbytné se vrátit k některým „levicovým“ tématům v programu. A je zřejmé, že tento návrat nepředstavuje jen v zásadě velmi dobré specifikování programu sociálního. Půjde o celou řadu dalších otázek:

1. Jasně se vymezit proti dostavbě Temelína a Dukovan, které by českým občanům i podnikatelskému sektoru přinesly jen drahou elektrickou energii v důsledku obrovských a jen těžko udržitelných investičních výdajů v objemu nejméně mezi 300-400 miliardami korun (při výstavbě všech 4 nových bloků Dukovan a Temelína). Strana by se měla orientovat na podporu decentralizované výroby energií z OZE a na podporu takových výrobců, včetně jednotlivých občanů. A samozřejmě na podporu úspor.

2. Strana by jako jednu ze svých programových priorit měla trvale prosazovat zásadní změnu v početních stavech a věkové struktuře lékařů a zdravotních sester. A to tak, aby odchody lékařů ze silných populačních ročníků do důchodu byly nahrazeny příchody nových lékařů. A totéž platí i o zdravotních sestrách.

3. Prosazovat politiku silné koruny tak, aby koruna v co nejkratší možné době dosáhla konverzního kurzu k euru v hodnotě mezi 18 – 20 korun za jedno euro. Jde o to, aby lidé při vstupu do EMU v budoucnu měli zajištěno, že přijetí eura neznehodnotí jejich příjmy (to se samozřejmě týká také firem) a úspory. Jen tak vstoupit do EMU a přistoupit k zavedení eura u nás.

4. U velkých společností prosazovat zavedení druhé sazby korporátní daně (tedy u společností oligopolního charakteru). V některých letech totiž z ČR odchází i přes 300 miliard korun dividend na zahraniční účty jejich mateřských firem.

5. Vyhlásit skutečný boj daňovým rájům ve světě, včetně zemí, které patří do společenství EU. Přijít v tomto smyslu do orgánů EU s ucelenými návrhy. Podle zřejmě spíše podceněných odborných odhadů mizí jen z ČR do daňových rájů každoročně 60 miliard korun.

6. Je potřeba také omezit mise české armády v zahraničí na symbolickou účast, a to zejména v Afghánistánu. Početní velikost české armády neumožňuje rozsáhlé armádní mise, a daňové poplatníky stojí zbytečné peníze. Je velkou politickou chybou usilovat o postupné navýšení vojenských výdajů až na 2 % HDP. ČR si nemůže dovolit dávat na obranu v dnešních cenách 100 miliard korun ročně, tedy zhruba dvanáctinu příjmů svého státního rozpočtu. To by mělo vážný dopad v oblasti školství, zdravotnictví.v sociální oblasti atd.

7. Přistoupit důsledně k ochraně spotřebitele z hlediska kvality a ceny u nás prodávaného zboží (a služeb). V prvé řadě jde o potraviny, které jsou u nás méně kvalitní a v základním spotřebním koši také o 20-30 % dražší než v sousedním Německu či Rakousku. V této otázce nesehrává překvapivě žádnou roli například ÚHOS, který naprosto ponechává stranou monopolní charakter cen zboží v supermarketech.

8. Koncentrovat prostředky a rozpočtové zdroje, včetně evropských peněz a projektů PPP. Zapojit do výstavby veřejných staveb soukromý kapitál, a to k co nejrychlejšímu dobudování kompletní sítě dálnic, silnic první třídy po celé republice, například do deseti let.

9. Zahájit celospolečenskou diskusi na téma případné nové americké vojenské základny na českém území a jasně zastávat stanovisko proti vybudování této základny.

10. Věnovat pozornost problematice vztahů homosexuálních párů a posilování jejich práv, včetně prosazení sňatků homosexuálů, což jim dá i právo adoptovat děti.

11. Akcentovat velké téma eutanazie.

12. Prosazovat rozšiřování nástrojů přímé demokracie, prosazovat přímé volby hejtmanů, starostů, a zejména starostů velkých a větších měst.

13. Usilovat o rozvolnění norem v oblasti duševního vlastnictví

14. Soustředit se na podporu start-upů, a to jednak daňovým zvýhodněním, a například také poskytováním poradenství prostřednictvím institucí státu: kupř. v síti Českomoravské záruční a rozvojové banky. Vytvořit pro tento účel fondy rizikového kapitálu a z něj pomáhat financovat rozvoj start-upů .

15. Prosazovat okamžitý a jednorázový daňový odpis investic firem do výzkumu, ochrany životního prostředí a moderních výrobních technologií u specifikovaných výrob (například ve start-upech, dále do plně robotizovaných výroben, výroby technických novinek – elektromobily, automobily na vodíkový pohon a podobně...)

16. Prosazovat daňový odpis investic malým a středním firmám do nemovitého majetku a investic, které přinášejí nová pracovní místa nebo vedou k rozšíření služeb a produkce.

17. Zformulovat systém investičních pobídek pro výzkumné instituce k získávání kvalifikovaných zahraničních pracovníků, tak aby se ČR stala cílovou zemí vědců, a to nejen ze zemí východní Evropy a střední Asie, ale i odjinud.

18. Prosazovat daňové odpisy těm firmám či OSVČ, které alespoň na částečný úvazek zaměstnávají důchodce, absolventy škol při prvém a druhém nástupu do praxe a studenty. Těmto subjektům pak snížit na minimum odvody z jejich mezd z částečných úvazků.

19. Prosazovat rychlé a účinné rozhodování soudů zejména v oblasti hospodářského a majetkového práva. Prosazovat co největší jednotnost v rozhodování soudů v obdobné věci.

Velmi důležitým momentem v nedávné minulosti, tedy v letech 2005 – 2010 byl uvnitř ČSSD uplatňování princip presumpce viny. Bez výjimky každý obviněný funkcionář ČSSD musel po obvinění policií pozastavit své členství ve straně. Tuto praxi, která odlišovala ČSSD od jiných politických stan v zemi, je nutné okamžitě obnovit.

Pokud ovšem nebude chuť tato či typově podobná opatření nebo podobné programové priority prosazovat. může pád podpory strany dále pokračovat. A soustředit se na ta nejúčinnější opatření a návrhy z nich, které mají největší ohlas ve veřejnosti (podobně jako v roce 2008 při mimořádně úspěšných krajských a senátních volbách, kdy to byly akce proti radarové základně USA na našem území a odmítnutí poplatků ve zdravotnictví). Pokles podpory ČSSD veřejností může mít ještě jistou dynamiku i samovolně.

V kampani ČSSD letos chyběla – až na problematiku mezd – velká levicová témata. Myslím však, že je možné a potřebné mnohé ve stranické politice ČSSD a její praxi změnit, vlastně změnit vše. A během roku, za pochodu, stranu reformovat a dosáhnout tak co nejlepšího volebního výsledku ve volbách za rok. Nové vedení ČSSD musí přinést potřebný impulz ke změně.

Jiří Paroubek

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014.
Klíčová slova: analýza

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Shrek

Snažil jsem (pečlivě) a s nadějí sledovat pokus o MODERNIZACI ČSSD – proč skončil vyčpěním do prázdna… Tam bych viděl (jako vnější pozorovatel) jednu z příčin nynějšího stavu…

MB