Jiří Paroubek: Politika není nedělní škola

obrazek
10.1.2014 12:51
Sociolog Antonín Rašek ve středečním vydání deníku Právo interpretuje situaci v ČSSD s ohledem na nedávnou výzvu předsedy Sobotky směrem k hejtmanům, kteří zároveň zastávají poslanecké posty. Myslím však, že tato interpretace je v mnoha směrech mylná.

Ačkoliv rozhodně nepodporuji mnohoobročnictví některých politiků ČSSD, není mi příliš jasné, proč Bohuslav Sobotka se svým apelem přichází právě nyní. Podle usnesení Ústředního výboru ČSSD mají hejtmani – poslanci ještě několik měsíců na to, aby se rozhodli. Myslím, že je to další z dlouhé řady Sobotkových zbytečných politických chyb. 

Antonín Rašek ve svém textu cituje Bohuslava Sobotku, který kdesi na internetu hovořil o tom, že „odpovědná politika se dělá jinak, než to předvedli pučisté“. Osobně si myslím, že už by si B. Sobotka označení „pučisté“ mohl odpustit. Je to trapné. Po osmnácti letech v Poslanecké sněmovně a po čtyřech letech pobytu v čele ministerstva financí by už mohl být dostatečně zkušený a nad věcí, aby si uvědomil, že politika vždy byla a vždy bude soubojem o moc. A pro mnohé politiky se redukuje jen na to. Budeme snad teď všechny, kteří usilují o získání vedoucí pozice ve straně či ve státě označovat za pučisty? To by bylo absurdní. 

Pochopitelně, Michal Hašek a spol. na povolební schůzce s prezidentem Zemanem v Lánech asi nehovořili o děvčatech. Nepochybně chtěli sesadit Bohuslava Sobotku z vedení strany. Nezaznamenal jsem však, že by se tak dělo např. v rozporu se stanovami strany. Ostatně na jejich stranu se v první chvíli přiklonil i jeden z nejvyšších stranických kolektivních orgánů – předsednictvo ČSSD. Toto je prosím pěkně politika, pane Rašku, nikoli nedělní škola. Nemusí se nám to líbit, můžeme s tím nesouhlasit, ale tak to prostě v politice chodí. A to, že poražení v jednom politickém klání budou v dalším usilovat o revanš, je zcela normální.

Myslím, že by bylo velkou chybou interpretovat nakonec „porážku“ Michala Haška a jeho spojenců, mezi nimiž byl mimo jiné i nynější Sobotkův hlavní spojenec Milan Chovanec, jako konečnou a definitivní. Politika má vývoj a nikde není psáno, že Bohuslav Sobotka bude předsedou strany do nekonečna. Stejně tak nikde není psáno, že bude navždy premiérem. A ani nikdo jiný není v politice na věčné časy. V demokracii je politika soutěž.

A jaké jsou vlastně asi důvody váhání některých hejtmanů, zda opustit ten či onen post? Vládní koaliční smlouva ČSSD se stranou velkokapitálu Andreje Babiše může být považována za momentální úspěch. Jenže za jakou cenu? Náklady budou vysoké. A to si podle mého názoru již uvědomují i ti méně prozíraví hejtmani.   

Hejtmanům z ČSSD musí být již dnes jasné, že rozdělení portfolia ministerstev, jak byla dohodnutá, jim významně sníží možnost obhájení jejich mandátu v krajských volbách na podzim roku 2016. Předně sociální demokracie nebude ovládat ani jedno významné ministerstvo, přes které do krajů proudí peníze. Finance, doprava, životní prostředí, místní rozvoj a zemědělství připadnou koaličním partnerům, převážně A. Babišovi. A lze jen stěží očekávat, že by A. Babiš soc. dem. hejtmanům chtěl nějak pomáhat. Spíše naopak. Jako ministr financí bude dost možná omezovat i peníze na sociální politiku pro ministerstvo práce a sociálních věcí a následně pro kraje. To všechno tedy spadne na hlavu hejtmanům. Nerozhodnost některých hejtmanů - poslanců je tedy v tomto ohledu pochopitelná. Chtějí počkat, jak se vyvine situace ve vládě. A podle usnesení nejvyššího orgánu ČSSD mezi sjezdy mají na své rozhodnutí ještě čas. 

Autor článku v Právu hovoří o Michalu Haškovi a Jeronýmovi Tejcovi jako o bývalých nadějích strany. Je, myslím, dost předčasné hovořit o nich v minulém čase. Zejména Michal Hašek na sobě v minulých letech nepracoval. Je pravdou, že jsme jej mnohdy mohli vidět procházet se ve sněmovně jako páva, bez zájmu o většinu projednávaných bodů. Jeho rychlý pád to ale může změnit. Pokud na sobě začne pracovat, bude se vzdělávat, bude nabírat nové kontakty, uvědomí si své chyby a potlačí vlastní ego, může se rychle dostat opět nahoru.

Zásadní ovšem je, že chybu za chybnou dnes kupí i předseda ČSSD Sobotka. Když jsem byl ve vedení ČSSD, vždy jsem se snažil o spolupráci se všemi, i s těmi, které nemiluji. Uzavřít se v komnatě Lidového domu obklopen několika věrnými a odtud odříznut od světa se snažit řídit stranu a stát jsem nepokládal za dobré řešení. Radil jsem B. Sobotkovi veřejně, aby s M. Haškem po vítězném vyřešení situace okolo schůzky v Lánech uzavřel pevnou politickou dohodu o společném postupu. On to neudělal. To by mu v jednáních s A. Babišem pomohlo.

Jestliže dnes lidé okolo Michala Haška uvažují o odvetě, je to pochopitelné. Jsou to ovšem důsledky toho, jak celý povolební vývoj v ČSSD dopadl. „Vítězové“ vytěsnili „pučisty“, zbavili se jich, jakoby to mělo být navždy. Politika není nedělní škola. Je neúprosná a má svůj vývoj, který se může rychle ze zdánlivě dobrého vývoje obrátit v noční můru. Necháme se překvapit, kdo v ČSSD bude mít za pár měsíců klidnější spaní…  

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

schlimbach

Napsal jste to velmi jasně pane Paroubku. Politika je holt svinstvo, kde podraz je normou a honba za funkcemi a mocí standardním počinem. Jen mi tak přijde na mysl, kde je ten zájem voliče - občana a zájem společnosti.

Před něčím takovým si lze jen znechuceně odplivnout.

Ne nadarmo jsem již několikrát psal o tom, že lidé pragmatického typu nikdy nic nezmění, protože to není v jejich zájmu, oni dovedou jednat jen v daném prostředí, které znají a které jim vyhovuje. Proč by ho měnili?

Celkem by mě zajímalo, zda Vám toto prostředí vyhovuje nebo s tím chcete něco udělat. Váš blog vyznívá pro mě v mnoho otazníků.