Jiří Paroubek: Zapomněli na lidi…

cssd logo karta
8.7.2019 13:50
To mně řekl před pár dny o výkonech současných představitelů sociální demokracie a jejich důsledcích pracovník na Ruzyňském letišti, který mě odbavoval na let do chorvatského Splitu. Prý vždy volil sociální demokracii, tedy přesněji v době, kdy jsem já byl jejím předsedou. Dnes prý nemá důvod jít k volbám. Něco podobného mně říkali lidé před několika dny na Moravě, kterou jsem navštívil kvůli rodinné záležitosti. Zajímalo mě, koho ti bývalí voliči sociální demokracie volí. Říkali vesměs, že zůstávají doma a nejdou vůbec k volbám.

Když se mě lidé a zejména novináři v poslední době ptají, co by měla sociální demokracie dělat jinak, aby se dostala, pokud jde o podporu veřejnosti tam, kam patří, říkám jim, že je to celá řada věcí. Vlastně vše je potřeba dělat jinak, než to dělají současní představitelé sociální demokracie snad s několika málo výjimkami (ministryně Maláčová je do jisté míry výjimkou). Ale nejvýstižnější mně připadá to, co mně řekl onen muž na letišti: „Zapomněli úplně na lidi“.

Současní vedoucí představitelé sociální demokracie se dokážou spolu na veřejnosti přít tak neslýchaným způsobem, že potenciální voliči musí dojít k názoru, že jim vlastně vůbec nejde o věc. O zájmy jejich voličů. Tedy těch zhruba 4% zbývajících i těch potenciálních, co zřejmě většinou zůstávají doma anebo přeběhli k Babišovi či k SPD.

Pro začátek by to chtělo přestat dělat začátečnické chyby. Pokud si nějaká mocenská skupina v sociální demokracii (Pokorný a v povzdálí za ním Sobotka) vynucuje odvolání ministra kultury a jeho výměnu za člověka, který s resortem kultury nemá vůbec žádnou zkušenost, je to jen trapná hra, která nikoho z voličů nebaví a hlavně ji nechápe. Pokornému jde o to, aby poté co předsednictví ČSSD dříve nebo později  opustí J.Hamáček, toto převzal „ministr“ Šmarda. Šmarda je možná dobrým starostou v Novém Městě na Moravě, ale nemá ani vzdělání, ani erudici a ani schopnosti, aby mohl vykonávat ministerskou funkci ve vcelku složitém resortu jako je kultura.

Zejména v těchto dnech poslanec Dolínek opět nezklamal. Již po několikáté veřejně zaútočil na ministra Staňka. Prý teď navrhne jeho vyloučení z parlamentního klubu ČSSD. Především P. Dolínek by ovšem měl být nyní zticha. Jeho zatímní výkony v politice ukazují, že nikdy neměl opustit pozici asistenta europoslance Pocheho. Na víc prostě nemá. Dolínek se v organizaci mladých sociálních demokratů možná  naučil, tak jako řada jiných, skvěle intrikovat a kupovat si podporu. Je otázka,  za co si ji vlastně  kupuje. Jak si tato zájmová skupina, do které patří, vlastně své politické pozice zajišťuje. V každém případě však výsledek působení těchto lidí v Praze je debaklem kolosálních rozměrů. ČSSD v Praze dnes  neznamená prakticky nic. Je to pohoršující neschopnost těchto lidí. Těch různých Pavlíků, Dolínků, Pocheů a jejich kompliců, kteří stranu v Praze přivedli k naprosté politické a společenské bezvýznamnosti.

Jan Hamáček udělal před rokem při vstupu do vlády ohromnou chybu. Neustále se i on pohybuje ve  stranických počtech, kdo s kým a proti komu. Zajišťuje si jen obtížně  těsnou většinu v řídících orgánech strany. 

Měl na věc  ovšem jít zcela jinak. Na dvou ministerstvech mohl před rokem zajistit jiné personální složení, mohl nominovat lidi, kteří by přinesli straně politické body. Takové politické body by přinesl např. na ministerstvu zahraničí Jan Kohout - erudovaný, kvalifikovaný a uznávaný profesionál  -, který by byl schopen provádět tak vyváženou zahraniční politiku, která by mohla přinést sociální demokracii potřebné body.  Stejně tak na resortu kultury mohl už rok sedět Vítězslav Jandák. V. Jandáka zná 99% české populace. Pokud by tito dva lidé veřejně  promluvili jako ministři, mohlo by to veřejnost zaujmout. Pokud  by vláda, respektive reprezentace ČSSD ve vládě, byla postavena s využitím těchto lidí, mohly straně růst volební preference. Mohla se už dnes dostat na nějakých 10 – 12% podpory.

Jan Hamáček by se nemusel trapně dohadovat s týpky jako je Poche a několik dalších o politické podpoře a být vlastně v jakémsi jejich „tureckém zajetí“. Ten zápas o budoucnost sociální demokracie  se přece  odehrává především ve vztahu k veřejnosti. Konec konců v roce 2005, když jsem převzal odpovědnost za sociální demokracii jako nově jmenovaný předseda vlády, měla ČSSD 10% volebních preferencí. Po třinácti měsících ve volbách do sněmovny získala třetinu voličů. Nic tedy není nemožné. Chce to jen zvolit správnou metodu práce. Tak, aby lidé cítili, že stranické reprezentaci jde o ně a ne o šarvátky o pozice na ministerstvech i mimo ně apod.

V současné situaci nemá sociální demokracie mnoho dobrých možností. Uvnitř strany zvedli hlavu lidé, kteří sice nikdy nic nevybudovali (Dienstbier, Štěch ad.), ale kteří kalkulují jen s tím, vytvořit si co nejlepší podmínky pro svou opakovanou volbu do Senátu. Předpokládají, že když strana bude v opozici, bude snazší se do Senátu propracovat. Přeji jim jejich optimismus, ale nesdílím jej. Ten problém opravdu není v tom, jestli strana bude či nebude ve vládě, pokud ve vládě bude zastupována těmi nejlepšími možnými reprezentanty, ale v tom, jestli bude pracovat pro lidi tak jako před deseti či třinácti lety. Anebo se změní v uzavřenou sektu klientelismem propojených kámošů a klik. Pak ovšem ten vývoj voličské podpory nejspíš bude od 4 ke 2% voličů.

V příštích volbách do sněmovny sociální demokracie ponořená do chaosu ze sněmovny zmizí, tak jako z polského  parlamentu zmizeli před časem i polští sociální demokraté.

Sociální demokracii v tomto a příštím týdnu čekají klíčová rozhodnutí. Pokud odejde z vlády, bude to dříve nebo později znamenat odchod J. Hamáčka z funkce předsedy. ČSSD zrovna není stranou, která by měla měnit své předsedy jako ponožky. A tak se strana ponoří do úplného chaosu. Ať je to ovšem jak chce, ČSSD nemá v tuto chvíli vizi, která by byla atraktivní pro veřejnost. Nemá program. Nemá, až na výjimky, ve svém čele zajímavé osobnosti. Tím myslím ve svém vedení a na ministerstvech. Prostě se chová jako B'tým hnutí ANO. Ale jak jsem uvedl již výše, nic není nemožné. Vše se dá změnit. Jen to umět… A nezapomínat na lidi.

 

Jiří Paroubek

 

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Jiří Volný st.

Představa, že se Jan Hamáček zítra probudí, zázračně prozře a posadí škůdce typu Dolínek, Dienstbier, Poche a Štěch do kouta, je víc než utopická. Předseda ČSSD je ve vleku těchto lidí a vděčí jim za své místo na slunci. ČSSD se obrodí až tehdy, až se nedostane do dolní sněmovny a kariéristé, jako Maláčová a Petříček, ji začnou houfně opouštět.