Jiří Paroubek: Zeman kontra Sobotka, Hlinomaz kontra Babiš

obrazek
3.2.2014 16:15
Hlavním poznatkem českých novinářů z inaugurace nové vlády nebyl program koaličního kabinetu nebo plusy a minusy nových ministrů, ale faux pas na Hradě vedené po ose Sobotka – Zeman. Když jsem v sobotu dočetl úvahy o tom, jak nový premiér Sobotka nezvládl triviální administrativní úkon před jmenováním nové vlády, bylo to smutné vysvědčení i pro českou žurnalistiku. A jak prezident Zeman reagoval, aby jej zesměšnil.

Z komára velblouda na Hradě vyrobili

Podle míry negativního či pozitivního vztahu k prezidentovi komentující média charakterizovala jeho bonmot jako více méně pokleslý či naopak jako produkt nesmírného mistrovství.

Samozřejmě, že administrativní výkon Lidového domu při sepsání dopisu prezidentovi byl přímo žalostný. Svědčí to jednak o tom, že premiérovo administrativní zázemí prostě není kvalitní. A svědčí to také o tom, že nový premiér nevěnuje pozornost tomu, co podepisuje. Není koncentrovaný na věci nejvyšší státní důležitosti. Těžko si představit, že zcela klíčový dokument nový premiér podepisuje nekoncentrovaný a mezi dveřmi. Chtěl bych věřit, že je to zcela ojedinělé selhání nejbližšího okolí premiéra a jeho osobně. Pokud se z téhle kolosální chyby ihned nepoučí, máme se na co těšit. Budou to smutné a zejména rychlé konce.

A prezident, to je ještě mnohem smutnější kapitola příběhu. On prostě nemá schopnost, i když to vyžaduje zájem státu, potlačit svou neuhasitelnou touhu po pomstě. Nechci si idealizovat V. Klause, ale on většinou rozuměl tomu, co je to zachovat dekórum v zájmu státu. M. Zeman ne.

Oči celého národa byly upřeny v dlouho prezidentem oddalovaném okamžiku inaugurace nové vlády na premiéra a prezidenta. A očekávaly od obou státnický výkon a důstojnou podívanou.

Prezident – státník by poté, co mu premiér zašle dopis ke jmenování nové vlády, který není zrovna vzorem dokonalosti, premiéra zavolal telefonem a požádal jej o nový dopis. Bez chyb.

Vlastně prezident – státník podle zásady (spíše bonmotu), tak často v minulosti efektně používané právě M. Zemanem „orel mouchy nelapá“, by předal celou věc šéfovi své prezidentské kanceláře, aby ji vyřídil s úředníky nového premiéra. Práce pro všechny tak na dvě hodiny, ale bez půvabné kašparády. M. Zeman si zkrátka jednou zase užil. Státu to moc neprospělo.

A. Babiš v klepetech spravedlnosti

Řeknu jeden krásný příběh, který mně vykládal vynikající český herec. Nevyjádřím to ale tak působivě, jak jsem to od něj slyšel.

Kdysi si StB pozvala svérázného herce Josefa Hlinomaze, aby mu nabídla spolupráci. Bylo to asi tak: „Víte, pane Hlinomazi, Vy se pohybujete hodně mezi lidmi. A nás by zajímalo, co si ti lidé jako myslí“. Hlinomaz na to: „To jako myslíte, že bych Vám práskal?“ Estébák věc mírnil: „No tak bych to zrovna nevyjádřil. Ale informace bychom potřebovali.“ A Hlinomaz: „Tak tedy jo, beru to.“ A estébák na to replikuje: „Výborně a co byste si přál, pane Hlinomazi, abychom pro Vás udělali zase my? Jaké máte přání?“ A J. Hlinomaz to rozčísl: „Přál bych si, abyste mně nechali ušít uniformu.“ A celá nabídka práskačství pro J. Hlinomaze byla jednou provždy vyřízena.

Zažil jsem sám ostatně něco podobného, i když jako J. Hlinomaz jsem se vůči StB neodvážil postupovat. Ale StB po dvou schůzkách se mnou – proběhly v restauraci, jak jinak – došla sama k názoru, že spolupráce se mnou se konat nebude. A upřímně, nic se mi tak hrozného poté nestalo, když jsem nabídku StB odmítl. Nepracoval jsem sice v zahraničním obchodě jako A. Babiš, ale v restauračním stravování. Nepsal jsem sice hlášení estébákům, ale dělal jsem zajímavou práci v oboru, který jsem vystudoval.

A.Babiš to předvoláním svědka – estébáka k soudu trochu přehnal. Jakou cenu má svědectví estébáka? Proč z nás dělá blbce, ještě větší nežli jsme.

Upřímně, zákonem o lustracích musí každý liberálně založený člověk pohrdat. Ale tenhle zákon přes dvacet let vymezoval hřiště, určoval pravidla hry. Všichni ta pravidla respektovali. A najednou se přijde na to, že jsme si sice u nás všichni rovní, ale někteří jedinci jsou si jaksi rovnější. Smutné na tom je, že u toho asistuje sociální demokracie a nikomu z jejích představitelů se vůbec nezdá celá věc nemorální. Tak moc chtějí být ve vládě.

Proti akci Langer – Dalík a spol. při zajištění stoprvního a stodruhého hlasu (Pohanka a Melčák) pro Topolánkovu vládu na přelomu let 2006 a 2007 je to určitě legranda. Morálku v české politice nelze tedy najít ani napravo, ani nalevo. Vlastně se sociální ani křesťanští demokraté kvůli Babišově agentství ani nezapýří. Je to smutné. Co pak můžeme čekat od obyčejných občanů?

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

antoninsebek

Ano, s argumenty pana předsedy je možno plně souhlasit. Jak ve věci "vládního soupisu", tak co se týče lustračního zákona.

Jistě, bylo možno se nad tím zpackaným dopisem nějak povznést. Akorát nevím, zda by to pan nový premiér docenil. Ale každá mince má své dvě strany. Přiznám se, že by mi to bylo líto, přijít o takovou pikantnost, promiňte. Kdybych takovouto scénku viděl např. v "Jistě, pane premiére", tak bych to považoval za přehnanou nadsázku.

Pro mne je to potvrzení jednoho z Kocourkovských hesel v praxi: "KDOKOLIV -  MŮŽE DĚLAT COKOLIV". Uznejte že tak významných dopisů premiér zase tolik za svou kariéru nepodepisuje. Víme dobře, že spěchat nemusel, že to mohl na Hrad dovézt o den později a v autě si to ještě jednou přečíst. Alespoň ta elementární praxe advokátního koncipienta tady opravdu, ale opravdu chybí...  Víme nyní definitivně, s kým TAKÉ máme tu čest. S člověkem, který si například myslí, že snížením DPH na léky je zlevní. Svatá prostoto. A tak dále a tak podobně.

Lustrace: Mám řadu známých a přátel, kteří působili ve sféře zahraničního obchodu. Zcela automaticky museli z každého jednání s "devizovým cizincem" psát zprávu. Kam všude se dostala po předložení do útvaru "Zvláštních úkolů"? ALE: dlouhodobý "výsadek" v nesocialistických zemích sebou automaticky přinášel návštěvu dvou zasmušilých pánů s tiskopisem tzv. vázacího aktu. Je třeba otevřeně říci, že kdyby to Bureš nepodepsal, tak by nikam na výsadek nejel. Za ním čekalo dvacet jiných, kteří by to podepsali bez mrknutí oka. Tečka.

Že agenti občas sdělili nebo napsali něco víc než byla záležitost obchodního jednání, mi vyplývá právě z toho, že šanony s těmito zprávami byly důsledně "vyluxovány" ještě na samém konci sociku. A zřejmě tehdejší tvůrci lustračního  zákona o této masové super-akci věděli. Zákon se ptá: byl nebo nebyl registrován? Nic víc. A zákony snad platí pro všechny nebo už ne? Pokud už jsme s tím začali, měl by platit ještě asi 10-12 let. Já bych si zaprognozoval podle hesla "náhoda je blbec": nějaké ty papírky se ještě najdou. Bude jen otázka, zda se objeví na světle Božím, nebo se smění za jiné papírky.