Karel Horák: Dalo se to čekat

obrazek
20.12.2013 12:21
Evidentně se schyluje k historicky první kompetenční žalobě. Prezident republiky třímá v rukou „dobrozdání“ Ústavu státu a práva, z něhož zkráceně vyplývá, že může odmítat návrhy designovaného premiéra na jmenování členů vlády.

Jako právník mohu potvrdit staré známé pravidlo, že sejdou-li se tři právníci, jsou schopni vyslovit nejméně pět právních názorů na jednu konkrétní věc. Bohužel. Netkví to ale v kvalitách oněch právníků, příčinou je naprostý chaos v právním řádu, nekvalitní a horkou jehlou šité právní předpisy umožňující několikerý výklad, nejednotná judikatura a čím dál obtížnější aplikace práva.

Ústav státu a práva zcela legitimně vyložil Ústavu z hlediska výkladu vědeckého. Jde však o výklad právně nezávazný, který je jen jedním z řady pokusů o interpretaci Ústavy. Kdo čeká spásné řešení, nedočká se. Abych byl úplně přesný – autentický, tedy všeobecně závazný výklad právních norem u nás vůbec neexistuje. Zanikl spolu se zánikem Ústavního soudu ČSFR v roce 1992.

Nemáme-li závazného vykladače zákonů, je skutečně jediným prostředkem jejich výkladu kompetenční spor. Půjde při této příležitosti ovšem nikoli o nějaký generální výklad Ústavy, ale jen o výklad právně závazný mezi stranami sporu. I to však postačí.

V dnešním vydání Lidových novin mě v této souvislosti zaujal komentář Martina Zvěřiny, v němž obviňuje ČSSD, že se zejména její vinou rozmohl nemrav jakékoli polické rozhodnutí (které se nelíbí), se kterým standardními politickými postupy nehnu, pravidelně předkládat Ústavnímu soudu.

Kdo neztratil úplně paměť, jistě si vzpomene na „politiku nulové tolerance“, kterou vyhlásil pan Topolánek a v níž zdárně pokračoval pan Nečas. Tento výron arogance moci zcela odmítal diskuzi a apriorně bagatelizoval nebo dokonce ani nevnímal jiné názory než ty, které hlásali Topolánek, Nečas a spol. V parlamentu se nepřipouštěla diskuze. K poslaneckým návrhům zákonů z jiné dílny než koaliční vlády těchto dvou pánů automaticky zaujímaly nesouhlasné stanovisko. Pozměňovací návrhy, byť by byly sebelepší, byly šmahem většinovou hlasovací mašinérií zamítnuty.

Ptám se tedy, jaký jiný legitimní prostředek ona ČSSD měla ? Může se jí někdo divit, že považovala Ústavní soud za jedinou možnou instanci schopnou zvrátit rozhodnutí přijaté bez řádných a demokratických parlamentních procedur ? Já myslím, že se ČSSD zachovala logicky a správně. Odsouzeníhodní jsou spíš ti, kdo zavinili, že se soc.dem. musela k Ústavnímu soudu vůbec obracet.

Ale zpět. Podle mého právního názoru je třeba vykládat roli prezidenta republiky při jmenování vlády v úzké vazbě na plynoucí odpovědnost z tohoto aktu. Prezident republiky není z Ústavy odpověden nikomu, což ovšem neznamená jeho absolutní rozhodovací volnost. Naopak - znamená to, že prezident nečiní z Ústavy žádné právní úkony, které by byly s určitou mírou odpovědnosti svázány. Kdyby odpovědnost měl, měl by dokonce právní (nikoli jen politický, či osobní) důvod do jmenování jednotlivých členů vlády zasahovat. Takto se přikláním k názoru, že role prezidenta při jmenování vlády nemá žádný politický, odpovědnostní, resp. politicko-odpovědnostní význam. Je toliko formální až ceremoniální. Odpovědnost za výběr jednotlivých členů vlády má premiér a vláda jako celek posléze ve vztahu k Poslanecké sněmovně. Proto ta jediná je oprávněna zamítnutím žádosti vlády o důvěru poslat špatně složenou vládu k ledu.

Z právního hlediska nelze proto nijak zvenčí zasahovat do procesu tvorby (konstituování) vlády. Případný nesouhlas s jejím složením se (krom jiného) může promítnout až do fáze hlasování o důvěře vládě.

Je jen škoda, že se z toho všeho nějak vytrácí mnohokrát omílaná a slibovaná „stabilita země“.

karel-horak
Stínový ministr spravedlnosti za LEV 21. Jeden ze zakladatelů studentské právní poradny při stávkovém výboru PFUK v listopadu 1989. Od počátku roku 1991 do roku 1994 působil v Litoměřicích na tamním okresním soudu, v roce 1992 byl jmenován soudcem. V období červen až srpen 1994 jej ministr spravedlnosti přidělil k mezinárodněprávnímu odboru Ministerstva spravedlnosti. Na počátku roku 1995 byl ministrem zahraničí jmenován do funkce generálního konzula ve Slovenské republice. Zastupitelský úřad – generální konzulát v Košicích – vedl až do listopadu 1997. Od roku 1998 do roku 1999 pracoval na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ve funkci ředitele odboru rezortní kontroly. Od září 1999 vykonává advokacii. Na III. Sněmu České advokátní komory v roce 2002 byl zvolen náhradníkem představenstva ČAK. Členem politické strany národních socialistů LEV 21 se stal v listopadu 2011. Kromě stínového ministra spravedlnosti je členem předsednictva strany, členem legislativní rady a 1. místopředsedou krajské organizace Praha.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

cernik

Nerozumím,
Rusnok měl nějaký spor se Zemanem?

antoninsebek

Ono to není zase tak jednoduché.

Stádo si vyžádalo, aby byl Tatíček volen všemi občany. Nakonec tedy více než polovinou těch, co se uráčili jít k urně.  MILOŠ ZEMAN BYL ZE VŠECH KANDIDÁTŮ NEJLEPŠÍ. O TOM ŽÁDNÁ POCHYBNOST.

Ale najednou bychom chtěli, aby lidem zvolený Tatíček BYL NĚJAKÁ RAZÍTKOVACÍ KANCELÁŘ ..........  TEN CIRKUS STÁL NĚCO PŘES MILIARDU a přitom holky a kluci v Parlamentu by to spáchali za pár "vstřícných" dohod   :-)

Pokud chceme mít razítkovacího Tatíčka nebo razítkovací Maminku, potom by stačilo to vylosovat v nějaké loterii. Los bude stát stovku a tím pádem se na tom ještě vydělá. Položit věnec, razítkovat a podepsat se tady umí takřka všichni. A teď se divíme, že Tatíček má také nějaké SVOJE NÁZORY.

Tak se o těch svátcích uklidněme. Rusové říkají: Ať děláš, co děláš, psovi ocas nesrovnáš. A Božena Němcová napsala: Není na světě člověk ten, co by se zalíbil lidem všem.

PŘÍJEMNÉ SVÁTKY A HODNĚ ZDRAVÍ DO NOVÉHO ROKU !

stvan

Vláďo, nejen Špidla, ale i Rusnok, ale toho Zeman miluje. Proč?

schlimbach

Myslím si, že pan prezident v této věci, bez ohledu na jakékoliv stanovisko právníků, by neměl nijak zasahovat do dohod politických stran a do jmen, které mu přinese premiér ke jmenování. Pan prezident by měl ctít tu zásadu, že premiér je odpovědný za jednání vlády a všechny "hříchy" jdou naklonec na jeho vrub a voliči potom dají politické straně premiéra jasnou známku, zda uspěl nebo neuspěl.

 

cernik

Ústava nezakazuje prezidentovi nejmenovat.
A pokud by např. soud soudil někoho, s kým by měl soudce větší osobní spor,
pak by ten soudce byl z případu odvolán a event. i rozsudek zrušen.

O podrazu na M. Z. v r. 2003 při prez. volbě v září 2013 otevřeně psal Vl. Špidla a přiznal to.

A dále prezident je též účastný v řadě agend, tj. i v zahr. politice.