Karel Horák: Nic nového v koaliční smlouvě

obrazek
16.1.2014 10:32
Dovolím si několik poznámek k 9. kapitole koaliční smlouvy nazvané „Demokratický právní stát“. I ona je ke své škodě bohužel značně obecná, jistě by jí slušela větší konkrétnost, občané by měli znát i nástroje, které vláda pro prosazení svých cílů hodlá použít. Myšlenky, které jsou v ní obsaženy, nejsou nijak převratné, objevovaly se v určitých variacích i v koaličních dohodách, resp. programových prohlášeních minulých, a to i pravicových vlád. Soustředím se jen na polemiku či doporučení k těm nejdůležitějším úkolům, když si dovoluji vyjádřit dík autorům smlouvy, že do ní vtělili i nápady, které strana LEV 21-Národní socialisté má již přes dva roky ve svém stranickém programu. Jak je vidět – kvalitní nápady poslouží, ať je již autorem kdokoliv. Budiž – nyní už stačí jen popřát mnoho úspěchů při jejich realizaci.

Nelze než souhlasit s urychleným přijetím ústavního zákona o obecném referendu. Ovšem nadšení z toho, že pravicové strany jimi tolik nenáviděný institut referenda už nemohou bojkotovat, nemůžeme zaměnit za jeho nadužívání. Přece jen nezapomínejme, že jsme demokracií zastupitelskou. Prvky přímé demokracie je proto třeba užívat měrou rozumnou, spíše výjimečně, nikoli každodenně. V návrhu koaliční smlouvy ovšem v této souvislosti postrádám byť nepatrnou zmínku o kvóru pro platnost referenda. Spolu s negativním výčtem otázek, k nimž nelze referendum vyhlásit, považuji informaci o kvóru za nejdůležitější bránící právě nadužívání tohoto institutu přímé demokracie.

Právo na bezplatnou právní pomoc plyne z Ústavy. Nelze však toto právo oddělit od jeho realizace, konkrétně od kvality právních služeb. Jejich poživatelům, pokud prokáží tíživou sociální situaci, budou poskytovány bezplatně. Nechť však její poskytovatelé, tedy především advokáti, jsou za odvedenou práci také řádně honorováni. Pro ně by v žádném případě nemělo platit, že pracují jen za náklady, nikoli za odměnu. Na tu má, pokud vím, každý právo.

V uplynulém volebním období poslanci LEV 21 několikrát plédovali za zřízení sněmovní komise pro novelu Ústavy. Četnost jejích předkládaných novel do zákonodárného procesu byla v negativním slova smyslu ohromující. Nechť je tedy beze spěchu (!) realizována komplexní novela Ústavy zahrnující nejen odstranění formálních chyb a přežitých formulací, ale zejména obsahové doplnění v souvislosti s přímou volbou prezidenta, ale i členstvím v EU, změnami ve struktuře státních orgánů a jejich působnosti. Novelu by si jistě zasloužila i Listina základních práv a svobod, o níž se ovšem návrh koaliční dohody vůbec nezmiňuje.

Požadavek na kvalitní legislativu rezonuje již mnoho let, bohužel jen málo, lépe řečeno vůbec nic se pro realizaci tohoto zbožného přání učinilo v praxi. Právní řád je nesmírně nabobtnalý, nepřehledný, novela stíhá novelu, aniž původní stačila nabýt účinnosti. Chaos v právním řádu způsobuje už i neaplikovatelnost práva, na což opakovaně upozorňují soudci Nejvyššího soudu i Nejvyššího správního soudu. Oba tyto soudy mají sjednocovat rozhodovací praxi nižších obecných soudů, což se v praxi vůbec neděje. Odlišně se rozhoduje dokonce i v rámci jednoho soudu ! Některé druhy projednávaných věcí se navíc před Nejvyšší soud ani nedostanou – typicky valná většina věcí rozhodovaných soudy péče o nezletilé a věcí s předmětem řízení určité výše peněžitého plnění. A to je chyba. V právním řádu se nevyznají ani odborníci, natož jednotlivý občan, po němž stát vyžaduje, aby se obecně závaznými normami řídil. Jak se jimi má řídit, když jim nerozumí, nedokáže je (navíc v jejich nekomplexnosti) ani uceleně přečíst ? Proč jsme rezignovali na vyhlašování úplných znění zákonů ? Proto nelze než uvítat projekt elektronické sbírky zákonů na internetu. Ruku v ruce s tím by však měla jít kvalitní osvěta a prohlubování právního vědomí obyvatelstva.

Zvláštní a mimořádnou pozornost si zaslouží samotný legislativní proces. Nemám na mysli onen nešvar s přílepky, pokládám za úplně automatické, že s nimi se skončilo. Mám na mysli těžkopádnost, zbytečnou zdlouhavost a rigiditu legislativního procesu. Dlouhé lhůty v něm automaticky kvalitu právních předpisů nezvyšují, naopak jsme svědky zejména v oblasti potírání korupce, že se lze připravit a pohodlně přizpůsobit právním předpisům, které ještě ani nejsou platné. Soudím, že by právě značná část zákonů potírajících korupci měla a mohla být přijímána již v prvém čtení, tedy v tzv. zrychleném režimu. Naopak doporučuji rozšířit okruh připomínkových míst ve vnějším připomínkovém řízení, umožnit vznést připomínky hlavně těm, kteří budou hlavními a každodenními aplikátory nového předpisu a tedy nejlépe mohou znát možnosti a úskalí aplikační praxe.

Jsem samozřejmě pro zřízení samosprávy justice. Je třeba však upřímně říci, že primárně v této souvislosti nejde o zajištění větší, či dokonce nevyšší nezávislosti při rozhodování, ale o personália – výběrem kvalitních soudců počínaje, přes jejich odborný růst a konče zánikem jejich funkce. Nebál bych se zahájit diskuzi na téma dočasnosti výkonu mandátu soudců. Jsou-li soudci Ústavního soudu jmenováni na dobu 10 let, nespatřuji jediný logický argument proti tomu, aby se tak dělo i u soudců obecných soudů.

Chce-li nadcházející koalice prosadit nový zákon o státním zastupitelství, který zajistí nezávislost státních zástupců při vyšetřování trestných činů, mj. stanovením pevného funkčního období pro vedoucí státní zástupce a omezením možnosti jejich odvolání na přesně stanovené důvody a na rozhodnutí nezávislého kárného senátu, musím připomenout nedávný návrh zákona o státním zastupitelství předložený Nečasovou vládou. Samostatnosti a nestrannosti se v něm vyskytovalo tolik, že hrozilo, že se státní zastupitelství vymkne veřejné kontrole. Nedalo žádnou záruku, že nejširší autonomie nebude zneužita a nebude do budoucna věci na škodu a paradoxně nehrozí politickým zneužitím více. A to přitom na první pohled šlo o velmi kvalitní návrh ! Koalice nechť tedy státní zastupitelství reformuje neuspěchaně podle zásady že méně znamená více.

Pokud jde o trestní politiku, postrádám zde propracovanější zmínku o alternativních trestech. Jde přitom z hlediska účelu trestu o možná účinnější nástroj než přímý výkon trestu odnětí svobody, který je jednoznačně zejména u bagatelní trestné činnosti nadužíván. Alternativní tresty mají přitom nesporně větší výchovný účel a působí preventivně proti recidivě. Z rozhodování soudců musí být vhodnou zákonnou úpravou odstraněn automatismus a rutina.

Je konečně na čase přísně oddělit výkon vazby od výkonu trestu. Osobám vězněným ve vazebních věznicích je nutno jen nezbytnými omezeními, kultivovanějším prostředím i volným denním režimem zdůraznit, že stát ctí presumpci neviny. Jen pár dnů účinná novela zákona o výkonu vazby nechť je jen onou první vlaštovkou.

S omezováním exekutorů a dozorem nad jejich prací bych zacházel opatrně. Na několika málo excesech z činnosti soudních exekutorů nelze vystavět nějaké systémové změny. Stále platí, že exekutor je povolán k tomu, aby vymohl dluh, k jehož splnění měl dlužník možná až nepřiměřeně mnoho příležitostí, kterých stejně nevyužil. Pokud na jedné straně chceme vyšší vymahatelnost práva, nemůžeme na druhé straně paradoxně favorizovat dlužníky na úkor oprávněných věřitelů. Soustředil bych se spíše na fázi preventivní, tedy aby se občan do dluhové spirály nemusel při nezbytné míře vlastní opatrnosti vůbec dostat. Jedním z takových nástrojů je například zákaz poskytování půjček nebankovními institucemi. Nezapomínejme ovšem, že nový občanský zákoník je vystavěn na téměř absolutním principu smluvní volnosti. I zde proto znovu připomínám nutnost zvyšování právního vědomí občanů, bez toho to prostě nepůjde.

Nový občanský zákoník (NOZ) je a bude skutečně velmi vážným zásahem do soukromoprávních vztahů. Než se k němu ustálí judikatura, uplyne nejméně deset (!) let. Osobně nespatřuji v tomto kodexu žádný přínos, zvláštěpak nikoliv tam, kde nejsou ustáleny vlastnické vztahy. Soudím, že společnost není na tak ráznou změnu zralá. Souhlasím s tím, že aplikace způsobí více problémů než užitku. Na rozdíl od autorů koaliční smlouvy mám za to, že není možno jít cestou novelizace NOZ. To způsobí chaos ještě větší. Jedinou cestou je vyčkat sjednocování soudní praxe publikovanou judikaturou a ruku v ruce s logickou novelou procesních předpisů umožnit Nejvyššímu soudu vůbec judikovat. Jak jsem již uvedl, je nezbytné odstranit zákonný filtr pro opravné prostředky.

Revize civilního řízení a z ní plynoucí právní úprava zrychlující civilní řízení soudní je chvályhodným, leč již s nadsázkou asi stopadesátým pokusem od roku 1990. Řešení osobně spatřuji zejména v rozšíření důvodů kontumace (tedy prohru ve sporu pro nečinnost) a změnu v odvolacím řízení, kde nechť platí princip úplné apelace (odvolací soud sám konečně rozhodne bez toho, aby vracel věc nižšímu soudu k dalšímu řízení).

K pasáži Rekonstrukce státu a opatření proti korupci mohu jen s uspokojením říci, že jde z 99% o opatření, která LEV 21 má již dávno ve svém dlouhodobém stranickém programu na úseku boje proti korupci a která jsem já osobně v aktualizované podobě prezentoval na našich obou programových konferencích. Pozorný čtenář si je pamatuje, zvídavý si je na našich webových stránkách snadno vyhledá. Nic tedy nového pod Sluncem. Papír snese všechno. Opravdovost a upřímnost deklarovaných opatření se nejlépe projeví, až dojde na konkrétní činy. Pak porovnejme a suďme.

A to platí nejen o opatřeních proti korupci, ale o koaliční smlouvě jako takové.

karel-horak
Stínový ministr spravedlnosti za LEV 21. Jeden ze zakladatelů studentské právní poradny při stávkovém výboru PFUK v listopadu 1989. Od počátku roku 1991 do roku 1994 působil v Litoměřicích na tamním okresním soudu, v roce 1992 byl jmenován soudcem. V období červen až srpen 1994 jej ministr spravedlnosti přidělil k mezinárodněprávnímu odboru Ministerstva spravedlnosti. Na počátku roku 1995 byl ministrem zahraničí jmenován do funkce generálního konzula ve Slovenské republice. Zastupitelský úřad – generální konzulát v Košicích – vedl až do listopadu 1997. Od roku 1998 do roku 1999 pracoval na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ve funkci ředitele odboru rezortní kontroly. Od září 1999 vykonává advokacii. Na III. Sněmu České advokátní komory v roce 2002 byl zvolen náhradníkem představenstva ČAK. Členem politické strany národních socialistů LEV 21 se stal v listopadu 2011. Kromě stínového ministra spravedlnosti je členem předsednictva strany, členem legislativní rady a 1. místopředsedou krajské organizace Praha.
Klíčová slova: ANO 2011, ČSSD, justice, KDU-ČSL

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.