Miroslav Polreich: Charta 77

polreich
11.1.2017 10:12
Hnutí Charty 77, které dnes symbolizuje disent, nebylo ojedinělé. Byla celá řada jiných skupin a odhodlaných lidí včetně mlčící většiny, které dovedly a byly spoluúčastny na realizaci politických změn. Disent vždy vyjadřuje stav svobodné mysli, odvahu charakteru a předně odpovědnost vůči sobě. Má vždy ale i dvojí společenskou stránku. Je to projev veřejného samostatného politického názoru vyžadující respekt, ale i obdiv a odhodlání nést riziko.

Další stránkou a velmi podstatnou, dalo by se říci operativní, je způsob vedoucí ke změně stávajících poměrů. To je otázka nejenom politické úvahy a nasměrování i nutně utajených aktivit disentu.

Charta 77 byla výrazem veřejného protestu vhodně zdůrazňující vlastní závazek vlády. Na druhé straně po hloubkovém zhodnocení, že podstatná změna společenských poměrů může být realizována jedině v centru moci, tj. v Moskvě, bylo za organizačního vedení prof. Jiřího Hájka s využitím jeho mezinárodního postavení (Evropa byla vedena převážně jeho známými sociálními demokraty), soustředěn zájem na aktivní působení na vlastní vývoj v Rusku. Předně prostřednictvím Zdeňka Mlynáře, důvěrného osobního přítele Gorbačova, dále kontakty na sovětská media (podrobné články Hanzelky a Hájka v Izvěstiích) i osobními konsultacemi (2x) přímo v Moskvě. Je třeba zdůraznit nepochybný politický, ale i teoretický impuls myšlenek Pražského jara na vývoj ruské společnosti. Tento podstatný faktor je nyní, řeklo by se po havlovsky, účelově upozaďován.

Tyto operativní vazby měly své vyústění nakonec dokonce v jednání s velitelstvím Sovětské armády v Milovicích v březnu 1989 s požadavkem zajištění klidu pro případ, kdyby došlo k násilnému zapojení čs. armády. O těchto krocích byl informován i V. Havel, jak uvedl později v ČT, ale již si „nepamatoval“ o co vlastně šlo. Nakonec připravovaný zásah čs. armády proti demonstracím se nerealizoval po seznámení se odpovědných pracovníků KSČ s důrazným písemným stanoviskem Gorbačova.

Současná prezentace historie je bohužel o všem možném, jen ne o faktech a této podstatné operativní stránce disentu. Ba naopak. Pan Kocáb např. v ČT 17.11.1997 na dotaz čeho se ve dnech revoluce nejvíce bál odpověděl: „Invaze Sovětského svazu“. (!) To již byl začátek rusofobie a snahy znovu vrátit směrování NATO do dob bipolárního světa.

Uvedené informace překvapivě účelově unikají zájmu našich „odborných“ historických pracovišť. Čemu to nyní slouží, že popíráme roli Pražského jara na myšlení české společnosti, ale i jeho motiv a vliv na společnost ruskou. Byla to ona, která nakonec vedla ke změně společensko-politických poměrů ve světě a tedy následně i u nás.

Při posuzování funkce Charty 77 v dané době není připomínán, či dokonce uniká jeden známý fakt. Před skandalizováním signatářů představitelů Charty bylo Rudé právo plné celostránkových „politicko filozofických“ článků směřujících na vysvětlování anebo polemice proti národu a jeho poučování jako celku. Vždyť se normalizace týkala tvrdě nejen komunistů, ale většiny národa. Pak vyšla Charta a pisálkové si oddychli, protože již stačilo, jen psát o Kohoutovi, Procházkovi, Havlovi, Hájkovi a jiných jednotlivcích, něco na ně vyhrabat, něco přivymyslet a o směřování národa se nemuseli již starat. Od té doby se nepřítelem stali jen „ti zaprodanci a samozvanci“ a miliony občanů již s nějakým vysvětlováním nechali na pokoji.

Snad ještě jednu poznámku. Dle hodnocení tehdejší komunistické strany byla pokládána za nejnebezpečnější disentní skupinu „Obroda“, kde byly soustředěny aktivní a kvalifikované kádry, připravující a publikující podrobné rozbory s perspektivou řešení společenských problémů.

 


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.