Množí se nám pochodně jako houby po dešti…

vyvadil jiří nový
20.1.2019 09:20
Monstrózní „oslavy“ upálení Jana Palacha realizované našimi liberálními protagonisty v ČT, médiích i u pravicové opozice nesou své trpké ovoce. Jeden muž stár 54 let, který chtěl dle svých slov napodobit Palacha leží na JIP s těžkými popáleninami a nejasnou prognózou do budoucna, další byl zachráněn doslova v poslední chvíli a konečně ještě dalšímu to rovněž bylo překaženo...

Máme se na co těšit. Celý rok 2019 kulturní elity ve spolupráci s části liberálních politiků budou tlačit zejména v ČT na pilu, aby vyždímali z národa nadšení pro listopad 1989 a odpor proti těm, kteří by se byť i tvářili neutrálně či s nezájmem a už vůbec nemluvím o těch, kteří se odvážili být s vývojem po roce 1989 nespokojeni, či kritizovali Evropskou unie či „Nedej Bože“ naši účast v NATO.

Uprostřed té masáže se zcela převrací zásadní fakta.

Vyslechl jsem si nějakou anketu mezi mladými a pominu-li fakt, že někteří vůbec nevěděli, kdo je Palach, pak všichni ostatní jako v kolovrátku opakovali, že se upálil na protest proti komunistům.

Nic není vzdálenějšího pravdě a je třeba přejít od havlisticko zjednodušeného vidění ke světu, který panoval uprostřed roku 1968. To co dnes působí jako z říše fantasmagorií, je pravdou. Příklon k socialismu provázel politické bouře na francouzských universitách, ale i v Německu, Itálii. Pražské jaro bylo v mnohých zemích chápáno jako cosi nového, co může zachránit zkorumpovaný a falešný západní svět.

Mladý Honza Palach byl jednoznačně zapáleným stoupencem tzv. obrodného procesu a budování socialismu s lidskou tváří, který odstartovali nejprve jaksi mimochodem a později samospádem stále důsledněji proti vůli Moskvy se projevující sami komunisté v čele s Alexandrem Dubčekem a v zájmu pokračování tohoto procesu pak i obětoval svůj život.

Pokračování socialismu s lidskou tváří nenastalo ani po jeho smrti, ani po nastolení havlismu po roce 1989.

Mně bylo 14 let a když se upálil jeli jsme s tátou jeli do centra ke Klementinu, abychom viděli smuteční průvod. Za celý svůj politický život jsem nezažil už niukdy nic ze svého úhlu pohledu krásnějšího než právě oněch 8 měsíců Pražského jara s jejichž pokračováním spojil Honza Palach svůj život a smrt. Ani když jsem se později stal poslancem či senátorem.

Nevím, zda by Palach nezvracel z toho, jak havlisté odstranili Dubčeka z možnosti, byť i třeba načas stát se prezidentem. Zašlapali jsme tak náš největší odkaz Evropě té doby. Za zajímavý a hlavně svébytný pokus žití společnosti to stálo.

To nejhorší, co je spjato s lety po roce 1989 je co do metody stejně odpudivé jako po roce 1948 : masivní překrucování historie. Cesta od zdi ke zdi. Po Vítězném Únoru bylo absolutně vše chybné, co se stalo za první republiky, po Listopadu 1989 se stalo vše chybným, co probíhalo v letech 1948 – 1989.

Dnes je samozřejmě vše jinak, kapitalismus v jeho dokonale státem organizované podobě zvítězil především v komunistické Číně, která již v příštím roce poskočí z hlediska ekonomické úspěšnosti na 1. místo před dosavadním hegemonem světa i Západu USA. Možná by byl Honza rád, co já vím. Byl z logiky věci, tak jako většina lidí té doby odpůrcem drsné války USA ve Vietnamu. Dodnes si vzpomínám na nějaké provolání, které vyšlo v xeroxových tiskovinách:….Přátelé, zachovejte klid. Je jich tu jako Američanů ve Vietnamu. Ještě v srpnových dnech byli pro většinu národa američtí okupanti ve Vietnamu stejně nepopulární jako okupanti vojsk Varšavské smlouvy u nás…

Nevím, proč se pokoušeli dnešní pochoďňoví aktivisté o sebevraždu. Možná díky davové psychóze našich médií jako odpor proti komunistům, ovšem stejně tak možná jako projev odporu ve vývoji po roce 1989.

Davová psychóza je vždy nebezpečná. Ten magor důchodce, který kácel stromy, aby navodil odpor proti muslimům, u něhož byla zjištěna zmenšená příčetnost, jistě čerpal z prohlášení některých protiemigračních politiků. Palachiáda, kterou zde naopak rozpoutal současný mediální havlistický a liberální režim (nikoliv vláda či prezident) je křečí před poznáváním pravdy, že svět nastolený v roce 1989 se mění, počínaje USA, přes stále rostoucí část evropských zemí až k nám.

Liberální demokracie, která dočasně zvítězila před 30 lety ve světě i u nás a která nese nesmiřitelné rozpory, se otřásá v základech a postupně je jednou zemí od země směňována návratem k tomu, co tu mělo být od počátku, v uznávání principu rovného hlasu a tedy i demokracie bez přívlastku…

A jinak pánové neblbněte. Nemá smysl kácet stromy na kolejiště stejně jako se sebeupalovat.

jiri-vyvadil
Vědět, co v politice nastane, mě baví...

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.