Můj pokus o pluralitu názorů

obrazek
19.3.2014 14:39
Deník Právo se v záhlaví honosí přídomkem „nezávislé noviny“. Jak název tohoto periodika evokující rovnost a spravedlnost, tak ona deklarovaná nezávislost dostaly ale v mém případě těžce „na frak“. Alexander Mitrofanov se v sobotním (15.3.) vydání Práva pustil do tvrdé kritiky svobody tisku v Rusku. Cenzura zde prý nepustí opoziční názory! S jistým ulehčením přiznává, že u nás se nestává, že by prezident, premiér či vláda média dle svých politických záměrů umrtvovali

Není třeba vnějších zásahů, pane Mitrofanove, deník Právo je spolehlivě autocenzurní a jiné než konformní názory na své stránky nepustí. Plasticky jsem se o tom sám přesvědčil.

V témže vydání jako rozhorlený Mitrofanovův článek se objevil sloupek Jiřího Hanáka, který jsem tvrdě zkritizoval pro jeho naprostou hloupost (srovnával nelegitimitu nynější ukrajinské vlády se situací u nás v roce 1989). Považoval jsem za nezbytné zaslat svůj článek nazvaný „Ztráta paměti?“ coby polemiku s Hanákovým sloupkem především redakci Práva, přiložil jsem svou fotografii s tím, že jsem uvedl, že kandiduji do eurovoleb za LEV21.

Můžete hádat jednou – samozřejmě jsem zcela ignorován.

A k dovršení všeho se v pondělí v tomto médiu objevil článek profesora Kellera (u něhož je označení eurokandidáta za ČSSD samozřejmostí), v němž pléduje pro pluralitu názorů a ruku v ruce s ní pro skutečnou demokracii.

Deník Právo však nějakou pluralitu naprosto neuznává. Čeho se bojí? Z našich médií tak jasně čiší, že kdo názorově nesouzní s USA a EU, je obětí ruské propagandy. Jak píše Keller, bylo tomu tak u brdského radaru, prezidentských voleb a nyní v souvislosti s ukrajinsko-ruskou krizí. U „nezávislých“ novin bych však očekával, že informační blokádu prolomí. Tučný peníz je ale asi přece jen milejší než názorová pluralita. A pustit na stránky Práva Paroubkova člověka? No fuj, to už vůbec ne !

S upřímnou radostí však na internetových fórech a v internetových diskuzích zjišťuji, že naši lidé jsou mnohem, mnohem chytřejší, než si naše slavná média dokáží představit. Čtenáři, diváci i posluchači brzo odhalí novinářskou šmíru a na tendenčnost informací a komentářů jsou již přímo alergičtí. Snad brzo pochopí, že objektivity zpráv a plurality názorů se dočkají jedině tehdy, když neobjektivní a názorově nepluralitní média nebudou sledovat, kupovat a platit.

A pokud jde o ruskou propagandu ? Nebuďme naivní, jak by se přes síto našich médií vůbec dostala ? Žádná propaganda, jen zdravý a střízlivý rozum.

Přeji redakci Práva mnoho spokojených čtenářů.

karel-horak
Stínový ministr spravedlnosti za LEV 21. Jeden ze zakladatelů studentské právní poradny při stávkovém výboru PFUK v listopadu 1989. Od počátku roku 1991 do roku 1994 působil v Litoměřicích na tamním okresním soudu, v roce 1992 byl jmenován soudcem. V období červen až srpen 1994 jej ministr spravedlnosti přidělil k mezinárodněprávnímu odboru Ministerstva spravedlnosti. Na počátku roku 1995 byl ministrem zahraničí jmenován do funkce generálního konzula ve Slovenské republice. Zastupitelský úřad – generální konzulát v Košicích – vedl až do listopadu 1997. Od roku 1998 do roku 1999 pracoval na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ve funkci ředitele odboru rezortní kontroly. Od září 1999 vykonává advokacii. Na III. Sněmu České advokátní komory v roce 2002 byl zvolen náhradníkem představenstva ČAK. Členem politické strany národních socialistů LEV 21 se stal v listopadu 2011. Kromě stínového ministra spravedlnosti je členem předsednictva strany, členem legislativní rady a 1. místopředsedou krajské organizace Praha.
Klíčová slova: cenzura, názorová pluralita, právo

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.