Násilí je obrazem dnešní doby!

ultras1
25.3.2014 13:28
Poslední násilnosti na stadionech jsou jen odrazem stavu naší společnosti. Je to problém nejen náš, ale i celosvětový. Násilí se totiž stalo fenomén doby. Roste kriminalita mládeže, její obdiv k virtuálním hrdinům. Roste i její neúcta k lidem, či dokonce i k lidskému životu. Nedávný otřesný příběh zmařeného života mladé dívky z Jihlavska mladými vrahy je toho dokladem. Začátkem toho všeho je nejspíše výchova v rodině a jistě i ve škole.

Rodina už není tou rodinou, kterou jsme povětšinou znali z doby dřívější. Česká republika se potýká s vysokou rozvodovostí, tedy následně i s výchovou dětí jen jedním z rodičů. Jsme svědky poklesu zájmu dětí o sport, kulturu, společenské vyžití. Často i ekonomické důvody jsou důvodem poklesu zájmu o sport. Cesta na hory se stává dostupná jen pro část dětí. Učitelé o tom mohou vyprávět…Také šikana je na školách denním jevem. Ministr školství dokonce uvažuje i o ochraně učitelů. Média k tomuto stavu přispívají. Televizní pořady, filmy, literatura vyrábějí nové hrdiny, kteří vítězí ne hlavou, ale silou paží. Tedy ne výchova skautem či Sokolem. Akční hrdinové jsou dnes fenoménem doby. V televizi v přímém přenosu vidíme často útoky zamaskovaných útočníků na policejní jednotky tak, jak se stalo i na demonstracích v Kyjevě. Dokonce se z těchto útočníků stali televizní hrdinové. Tedy pochybné vzory k následování. Kdo hodil dlažební kostkou, se stal hvězdou TV. Nelze proto zavírat oči a tolerovat ani tyto útoky na veřejné činitele.

A tam možná jsou počátky rodícího se násilí ve společnosti. To primitivní, dnes kritizované, násilí se projevuje zejména na stadionech uprostřed davu. Ale nezapomínejme také na vandalismus, ničení společného, či cizího majetku. Množí se útoky na invalidní, bezmocné starší spoluobčany. Udělené tresty, pokud vůbec jsou uděleny, jsou směšné, pro viníky spíše povzbudivé. Mnozí pachatelé z důvodu věku jsou navíc beztrestní. Je smutnou realitou, že za špatné parkování autem zaplatíme více, než pachatel vandalismu či viník za větší opakované krádeže v samoobsluze.

Úspěch jedince ve společnosti se měří ekonomickým úspěchem. Dravost je preferována. Z mládí se stala ctnost, ze stáří pohrdání. Stát by se měl zcela jasně postavit proti těmto negativním vlivům. Stále slyšíme jen slova, slova…Činy ale pokulhávají. Před zákony musíme upřednostňovat výchovu. Jak v rodinách, tak i ve škole, ale i přes veřejná média. Ideologie, která se zabydlela v médiích, se stala brzdou pro výchovu a úctu lidské činnosti. Vzory nemusíme vyrábět nebo stydlivě hledat. V naší historii máme tisíce příkladů. Hrdiny, tedy jejich jména a činy, musíme jen více připomínat. A v neposlední řadě sami politici musí jít, nejen mládeži, příkladem.

Přemysl Votava, kandidát strany LEV 21 do EP

premysl-votava
Místopředseda strany Národní socialisté.
Klíčová slova: fotbal, výtržnictví

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

josefmikov

... Před zákony musíme upřednostňovat výchovu. Jak v rodinách, tak i ve škole, ale i přes veřejná média. Ideologie, která se zabydlela v médiích, se stala brzdou pro výchovu a úctu lidské činnosti.

Přemysl Votava, násilí je obrazem doby,,,,  http://vasevec.parlamentnilisty.cz/comment/reply/29282#comment-form

 

Klóni, robopati, Čtvrtý anděl a spol.

násilí je obrazem doby, ale také nástrojem chtěných změn, destrukce etiky,  devaluace vidění světa, vytváření podproletariátu a  výchovy Robopathů. násilí masmediích není nechtěné  a nejsou pro tento druh maskultury pouze obchodní důvody. následky jsou snadno předvidatelné, tzn. vyvolávané.

 

Archeologie popřítomnosti aneb stýskání po budoucnosti

čili Bourne, sovětoidi, Srbové, klóni, robopati, Čtvrtý anděl a spol.

- See more at: http://www.blisty.cz/art/49408.html#sthash.as7PeaLw.dpuf

”Ideological forms are not the product of consciousness but rather produce it.”

“Ideologies are systems of claims. Claims are manipulated images. Images are forms of action”.

- See more at: http://www.blisty.cz/art/49408.html#sthash.as7PeaLw.dpuf

 Dnes už se v oblasti hororu ovšem těžko hledá něco nového, a tak se dá spíše na techniku, více krve, více fyzické hniloby, průhledně a nezaměnitelně svědčící o hnilobě kulturní, více vředů, bolesti, řevu i špatných konců, prohry hrdinů kladných; a omšelá napětí.

Dominantní, deestetizující symbolika části hegemonické kultury doplňující ritualizovaná klišé pokračující, zužitkovatelné i nastavovatelné kultury „vyšší“ má nepostradatelnou funkci s přehlednými výsledky. Za filmovým jevem nefilmová podstata současné reality částečně regulovaného samospádu dehumanizace. V této souvislosti působí jako cynická trpasličí parodie výrok Z. Brzezinského, který nelze nežli z nutnosti a nezbytnosti umístit zde v plném znění:

Budoucnost jsme už měli

Časy se mění. Dnes už je Utopií méně nežli šafránu, ty snad odumřely většinou pospolu s realismem všech tužeb, včetně a nejvíce s tím „socialistickým“. Takzvaným. Neboť budoucnost jsme měli, a jakou!! Tu nám nemohli vzít ani ti, kteří ji nemohli ztratit. Dokonce ani naši nepřátelé na to nestačili. Byly to časy Planet tří sluncí, Akcí L, Trosečníků vesmíru, naše Země měla Slunce dvě a pokud se vyskytli zloduši typu Mersových zelených podmořských narušitelů z řad Bývalých, věděli jsme si s nimi rady. Orwella jsme neznali, ani Huxleyho, a byli zcela nevědomí pokud šlo o politické i jiné nevědomí. A říkalo se tomu vědecko-fantastické romány či filmy. I dnes ještě občas je Zlo poraženo, ale velmi zřídka je jisté, zda Dobro opravdu zvítězilo, protože nebývá žádné „p o t o m“. Je příznačné, že převládají dystopie.

Zajisté, že manipulovatelnost a intelektuální poslušnost jsou známy již po velmi dlouhá staletí coby primární nezbytnosti produkce a/nebo využití lidí s privilegovaným výkonem a pouze instrumentální sociální funkcí. Bez toho mohou být tito lidé nanejvýše použitelní jen jako tolerovaný heretik v isolaci, nebo potřebný nepřítel, za vhodných okolností. Na vyšším stupni pouze jistá intelektuální tonsura a obřezání ducha úkolu přiměřeně početné skupiny úměrných organických intelektuálů i pouhých nezviklatelných přenašečů trvanlivých idejí, dostatečně podmiňuje dlouhodobou intelektuální regulaci hierarchických, binárních systémů klasického i sekulárního „monotheismu“, jakož i novější neviditelné dlaně a pěsti trhu na Tržišti pod dohledem. - See more at: http://www.blisty.cz/art/49408.html#sthash.as7PeaLw.dpuf

 Selektivní hodnota programového optimismu je značná. Poněvadž současné vize a zpřístupnělé sebereflexe kapitalismu jsou častěji pochmurné, je to poněkud, avšak pouze zdánlivě nepřesvědčující. Pochmurné a katastrofické jsou především pochopitelně ty určené pro přesvědčování a internalizaci žádoucích morálních a intelektuálních deformací v masách, neboť

„Control the Culture is to control the Future“,

jak říká John Gray. Je jich však bohatě i v seriózních publikacích předpovídajících a vykreslujících budoucnost kapitalismu jeho stoupenci. Dokonce domyšleny do důsledků jsou dystopickými nebo odstrašujícími i ty předvídané nebo požadované hlasateli a projektanty devatera vln a nových pozitivních, třetích a dalších cest do přespolních dálav. Teleologie trvalé přítomnosti a seberegulujícího systému konce dějin je stejně děsivá jako Waterworld. Jistou předpisovou porci naděje a optimismu poskytují literární a pochopitelně častější a přístupnější filmové dystopie, zjevně či skrytě politické, ve kterých navzdory víře ve vědu a technologii důsledky neblahých vědeckých pokusů a různé formy technototalitarismu občas odstraňují, respektive porážejí, lidsky výrazní, nedostatečně infikovaní jedinci. Vyjímečně se realisticky ukáže jejich odboj i výhra coby předem zakalkulované, nebo zcela zbytečné. Ani v tom není žádný rozpor, více “Archeologie popřítomnosti aneb stýskání po budoucnosti čili Bourne, sovětoidi, Srbové, klóni, robopati, Čtvrtý anděl a spol.”. A není tomu tak bezpochyby jen v literatuře a filmech. Na téma funkce, role a vlivu masmédií, především televize a filmu, existuje nespočetně studií, článků a teorií. Ty které se snaží o důsledný objektivismus bez hodnocení a zařazení, což se vylučuje, až po ryze úzce politické nebo subjektivní. Jejich ideologičnost, chtěná či nechtěná, stejně jako chtěná či nechtěná ideologičnost a politická funkce filmu a televize, jsou povětšinou neviděny a/nebo popírány. Stejně jako se celkově, častěji nepřímo nebo šifrovaně, v masmediální produkci zrcadlí doba, kolektivní nevědomí, potřeby systému, tak je sledovatelná strategie ideologického aparátu, zájmy Megastruktury i soupeřících, symbiotických oligarchií. Pro nedostatek a nemožnost vytvářet přesvědčivější, účelnější a působivější mimikry a vyrovnávající iluze uchovává ideologické podvládí zužitkovatelné modernistické a vzdáleně osvícenecké prvky, zdání klasického liberalismu, tradici individualismu a kašírované, většinou dobově trivializované nadčasové mýty. Zbytek je z větší části regulovatelná selektivní kulturní metastáze. Mandel se tedy nemýlí, víra ve všemohoucnost technologie zůstává přese všechno specifickou formou buržoazní ideologie pozdního kapitalismu. Nyní však kontrastně a kontradiktorně, spolu s odvoláváním se na nezměnitelnost lidské povahy a neexistenci nekapitalistické alternativy, nezbytně provázena katastrofismem. Nutně však předpokládá nevlastní víru ve vlastní víru a sociální podmíněnost. - See more at: http://www.blisty.cz/art/50787.html#sthash.8HWBJVP9.dpuf

Sci-fiósní vlnění

Tvorba a výroba sci- fi je samozřejmě podmiňována a regulována vytvářením poptávky z důvodů obchodních, požadavky ideologických aparátů, psyop a psywar stratégů, manipulátorů a mind managers globální oligarchie globalizující se korpokracie. Rovněž v dobách našich lepších zítřků sotva mohly v zemích východního bloku vycházet sci- fi ideově nepřiměřené. V tomto případě však naději a víru nevlévající. Budoucnost byla vstřícná, jiskřila dobrem a nebáli jsme se. Western sci-fi obrážely často obavy, strach a úzkosti kolektivního podvědomí ze Studené války i samotného systému. Nechtěná symbolika bouřících se robotů, androidů a jiných umělých, kolektivních výtvorů nabývajících vědomí sebe, svého postavení a role, je zjevná a výmluvná. Na dialektiku strachu v literatuře 19. století a některé její příčiny upozorňuje Franco Moretti. Samovolně a “přirozeně” vystupňovaná zostřená obdoba v současnosti má v podstatě stejné příčiny. Dnes se však hůře využívá pro obhajobu statu quo. Přese všechny uvedené nepravidelné faktory zdá se však, že existuje i jistá pravidelnost ve výskytu utopických vizí možných nových světa řádů. Je to cyklus zhruba 50 – 60 let. Nabízí se souvislost s Kondratieffovými vlnami a jimi podmíněnou kulturní atmosférou.

Všimněme si, že v eastern sci-fi je techniky jen tolik, kolik je nutné, lidé zůstavají lidmi a nejsou přespříliš nahrazováni svými výtvory. Technika a bio-technika jsou pod kontrolou a nebouří se.

Josef Mikovec Taková nesmrtelnost je nanic, aneb Už ani ta Budoucnost není, co bývala –

See more at: http://www.blisty.cz/art/50787.html#sthash.8HWBJVP9.dpuf

 

josefmikov

... Před zákony musíme upřednostňovat výchovu. Jak v rodinách, tak i ve škole, ale i přes veřejná média. Ideologie, která se zabydlela v médiích, se stala brzdou pro výchovu a úctu lidské činnosti.

Přemysl Votava, násilí je obrazem doby,,,,  http://vasevec.parlamentnilisty.cz/comment/reply/29282#comment-form

 

Klóni, robopati, Čtvrtý anděl a spol.

násilí je obrazem doby, ale také nástrojem chtěných změn, destrukce etiky,  devaluace vidění světa, vytváření podproletariátu a  výchovy Robopathů. násilí masmediích není nechtěné  a nejsou pro tento druh maskultury pouze obchodní důvody. následky jsou snadno předvidatelné, tzn. vyvolávané.

 

Archeologie popřítomnosti aneb stýskání po budoucnosti

čili Bourne, sovětoidi, Srbové, klóni, robopati, Čtvrtý anděl a spol.

- See more at: http://www.blisty.cz/art/49408.html#sthash.as7PeaLw.dpuf

”Ideological forms are not the product of consciousness but rather produce it.”

“Ideologies are systems of claims. Claims are manipulated images. Images are forms of action”.

- See more at: http://www.blisty.cz/art/49408.html#sthash.as7PeaLw.dpuf

 Dnes už se v oblasti hororu ovšem těžko hledá něco nového, a tak se dá spíše na techniku, více krve, více fyzické hniloby, průhledně a nezaměnitelně svědčící o hnilobě kulturní, více vředů, bolesti, řevu i špatných konců, prohry hrdinů kladných; a omšelá napětí.

Dominantní, deestetizující symbolika části hegemonické kultury doplňující ritualizovaná klišé pokračující, zužitkovatelné i nastavovatelné kultury „vyšší“ má nepostradatelnou funkci s přehlednými výsledky. Za filmovým jevem nefilmová podstata současné reality částečně regulovaného samospádu dehumanizace. V této souvislosti působí jako cynická trpasličí parodie výrok Z. Brzezinského, který nelze nežli z nutnosti a nezbytnosti umístit zde v plném znění:

Budoucnost jsme už měli

Časy se mění. Dnes už je Utopií méně nežli šafránu, ty snad odumřely většinou pospolu s realismem všech tužeb, včetně a nejvíce s tím „socialistickým“. Takzvaným. Neboť budoucnost jsme měli, a jakou!! Tu nám nemohli vzít ani ti, kteří ji nemohli ztratit. Dokonce ani naši nepřátelé na to nestačili. Byly to časy Planet tří sluncí, Akcí L, Trosečníků vesmíru, naše Země měla Slunce dvě a pokud se vyskytli zloduši typu Mersových zelených podmořských narušitelů z řad Bývalých, věděli jsme si s nimi rady. Orwella jsme neznali, ani Huxleyho, a byli zcela nevědomí pokud šlo o politické i jiné nevědomí. A říkalo se tomu vědecko-fantastické romány či filmy. I dnes ještě občas je Zlo poraženo, ale velmi zřídka je jisté, zda Dobro opravdu zvítězilo, protože nebývá žádné „p o t o m“. Je příznačné, že převládají dystopie.

Zajisté, že manipulovatelnost a intelektuální poslušnost jsou známy již po velmi dlouhá staletí coby primární nezbytnosti produkce a/nebo využití lidí s privilegovaným výkonem a pouze instrumentální sociální funkcí. Bez toho mohou být tito lidé nanejvýše použitelní jen jako tolerovaný heretik v isolaci, nebo potřebný nepřítel, za vhodných okolností. Na vyšším stupni pouze jistá intelektuální tonsura a obřezání ducha úkolu přiměřeně početné skupiny úměrných organických intelektuálů i pouhých nezviklatelných přenašečů trvanlivých idejí, dostatečně podmiňuje dlouhodobou intelektuální regulaci hierarchických, binárních systémů klasického i sekulárního „monotheismu“, jakož i novější neviditelné dlaně a pěsti trhu na Tržišti pod dohledem. - See more at: http://www.blisty.cz/art/49408.html#sthash.as7PeaLw.dpuf

 Selektivní hodnota programového optimismu je značná. Poněvadž současné vize a zpřístupnělé sebereflexe kapitalismu jsou častěji pochmurné, je to poněkud, avšak pouze zdánlivě nepřesvědčující. Pochmurné a katastrofické jsou především pochopitelně ty určené pro přesvědčování a internalizaci žádoucích morálních a intelektuálních deformací v masách, neboť

„Control the Culture is to control the Future“,

jak říká John Gray. Je jich však bohatě i v seriózních publikacích předpovídajících a vykreslujících budoucnost kapitalismu jeho stoupenci. Dokonce domyšleny do důsledků jsou dystopickými nebo odstrašujícími i ty předvídané nebo požadované hlasateli a projektanty devatera vln a nových pozitivních, třetích a dalších cest do přespolních dálav. Teleologie trvalé přítomnosti a seberegulujícího systému konce dějin je stejně děsivá jako Waterworld. Jistou předpisovou porci naděje a optimismu poskytují literární a pochopitelně častější a přístupnější filmové dystopie, zjevně či skrytě politické, ve kterých navzdory víře ve vědu a technologii důsledky neblahých vědeckých pokusů a různé formy technototalitarismu občas odstraňují, respektive porážejí, lidsky výrazní, nedostatečně infikovaní jedinci. Vyjímečně se realisticky ukáže jejich odboj i výhra coby předem zakalkulované, nebo zcela zbytečné. Ani v tom není žádný rozpor, více “Archeologie popřítomnosti aneb stýskání po budoucnosti čili Bourne, sovětoidi, Srbové, klóni, robopati, Čtvrtý anděl a spol.”. A není tomu tak bezpochyby jen v literatuře a filmech. Na téma funkce, role a vlivu masmédií, především televize a filmu, existuje nespočetně studií, článků a teorií. Ty které se snaží o důsledný objektivismus bez hodnocení a zařazení, což se vylučuje, až po ryze úzce politické nebo subjektivní. Jejich ideologičnost, chtěná či nechtěná, stejně jako chtěná či nechtěná ideologičnost a politická funkce filmu a televize, jsou povětšinou neviděny a/nebo popírány. Stejně jako se celkově, častěji nepřímo nebo šifrovaně, v masmediální produkci zrcadlí doba, kolektivní nevědomí, potřeby systému, tak je sledovatelná strategie ideologického aparátu, zájmy Megastruktury i soupeřících, symbiotických oligarchií. Pro nedostatek a nemožnost vytvářet přesvědčivější, účelnější a působivější mimikry a vyrovnávající iluze uchovává ideologické podvládí zužitkovatelné modernistické a vzdáleně osvícenecké prvky, zdání klasického liberalismu, tradici individualismu a kašírované, většinou dobově trivializované nadčasové mýty. Zbytek je z větší části regulovatelná selektivní kulturní metastáze. Mandel se tedy nemýlí, víra ve všemohoucnost technologie zůstává přese všechno specifickou formou buržoazní ideologie pozdního kapitalismu. Nyní však kontrastně a kontradiktorně, spolu s odvoláváním se na nezměnitelnost lidské povahy a neexistenci nekapitalistické alternativy, nezbytně provázena katastrofismem. Nutně však předpokládá nevlastní víru ve vlastní víru a sociální podmíněnost. - See more at: http://www.blisty.cz/art/50787.html#sthash.8HWBJVP9.dpuf

Sci-fiósní vlnění

Tvorba a výroba sci- fi je samozřejmě podmiňována a regulována vytvářením poptávky z důvodů obchodních, požadavky ideologických aparátů, psyop a psywar stratégů, manipulátorů a mind managers globální oligarchie globalizující se korpokracie. Rovněž v dobách našich lepších zítřků sotva mohly v zemích východního bloku vycházet sci- fi ideově nepřiměřené. V tomto případě však naději a víru nevlévající. Budoucnost byla vstřícná, jiskřila dobrem a nebáli jsme se. Western sci-fi obrážely často obavy, strach a úzkosti kolektivního podvědomí ze Studené války i samotného systému. Nechtěná symbolika bouřících se robotů, androidů a jiných umělých, kolektivních výtvorů nabývajících vědomí sebe, svého postavení a role, je zjevná a výmluvná. Na dialektiku strachu v literatuře 19. století a některé její příčiny upozorňuje Franco Moretti. Samovolně a “přirozeně” vystupňovaná zostřená obdoba v současnosti má v podstatě stejné příčiny. Dnes se však hůře využívá pro obhajobu statu quo. Přese všechny uvedené nepravidelné faktory zdá se však, že existuje i jistá pravidelnost ve výskytu utopických vizí možných nových světa řádů. Je to cyklus zhruba 50 – 60 let. Nabízí se souvislost s Kondratieffovými vlnami a jimi podmíněnou kulturní atmosférou.

Všimněme si, že v eastern sci-fi je techniky jen tolik, kolik je nutné, lidé zůstavají lidmi a nejsou přespříliš nahrazováni svými výtvory. Technika a bio-technika jsou pod kontrolou a nebouří se.

Josef Mikovec Taková nesmrtelnost je nanic, aneb Už ani ta Budoucnost není, co bývala –

See more at: http://www.blisty.cz/art/50787.html#sthash.8HWBJVP9.dpuf