Nejhorší je hraboš skalní

hrabos
15.8.2019 10:31
Naše pole by nebyla tak provrtaná drobnými hlodavci, kdyby zemědělství nebylo pouhým strojem na peníze. Jenže tak to diktují zastánci převládající ekonomické doktríny, orientované jen na nahrabané prachy. Jsou o tom skálopevně přesvědčeni, inu, hraboši skalní.

Čtyři největší nepřátelé socialismu – jaro, léto, podzim a zima – si našli nový cíl a útočí pro změnu na budování rozvinuté kapitalistické společnosti. Pořád aby se to řešilo nějakou kompenzací, pomocí a dotací. Jednou je to kůrovec, pak zase hraboši, metla za metlou nám bere klid na práci. Zapadnout by nemělo, že v Česku, kde je nejhorší stav lesů v Evropě, je také největší procento smrkových porostů, stejně jako že největší hrabošová kalamita se rozvinula v zemi, kde máme největší půdní bloky v Evropě. O to se však spor nevede, jen o rozsah chemické války, která ještě může být povolena.

Liší se jen ostrůvky pozitivní deviace. Biofarmy nepoužívají žádné jedy proti hrabošům, připomínají členové České technologické platformy pro ekologické zemědělství a vítají, že ministerstvo zemědělství na několik dní pozastavilo použití přípravku Stutox. Ať už však konečné rozhodnutí dopadne jakkoliv, oni sami, tisíce českých biofarem, jak sdělují médiím, nebudou používat jedy proti hrabošům v otevřené krajině.

Podle uvedené zpráv působí v okresech, kde měla být aplikace jedu povolena, 2 765 ekologických zemědělců, kteří zde hospodaří na 334 tisících hektarech půdy. V ekologickém zemědělství je používání jedů zakázáno, a tak se proti hrabošům chrání tím, že na svoji půdu přitahují dravce, sovy a jiné přirozené predátory. Rozmisťují například berličky, ze kterých draví ptáci loví svoji kořist. Také udržují přirozená útočiště pro predátory jako jsou remízky a meze.

Přesto ani jejich pole nebyla hrabošů ušetřena, ale míra poškození se liší. Martin Hutař ze zemědělského podniku VH Agroton, který hospodaří na 368 hektarech orné půdy v kalamitním okrese Břeclav, hlásí, že žádnou kalamitou netrpí:

„Na porostech ozimů ani jařin u nás k závažným škodám kvůli hrabošům nedošlo. Vojtěšku nepěstujeme jako hlavní plodinu, ale využíváme jí k regulaci plevelů, zejména pcháče. Letos jsme ji sekali již dvakrát a v současné době je poškozená na zhruba deseti procentech plochy, kde se dají vidět požery v kruzích. Ztráta by pro nás byla, kdybychom ji museli zaorat, ale situaci myslím zvládneme, protože ji pěstujeme na větších plochách.

Máme zaseté meziplodiny a před setím jsme diskovali, což vývoj hraboše částečně zpomalilo.

K ochraně také přispívá to, že pravidelně ořeme na všech plochách, na podzim instalujeme do sadů bidýlka pro dravce, aby autoregulace probíhala i přes zimu, pěstujeme dostatek víceletých pícnin, děláme podsevy, meziplodiny, ozimé směsky – prostě se snažíme mít pokrytou půdu celý rok, takže je dost i pro hraboše a ztráty na hlavních plodinách nejsou významné.“

A teď pozor – co když i ten hraboš do přírody patří? Náš biozemědělec Martin Hutař, známá osobnost v oboru, si to myslí:

„Uvědomujeme si, že hraboš je součást agroekosystému – nory slouží k intenzivnímu jímáni vody, prokypřuje půdu, zapravuje organickou hmotu do půdy, a tak má v něm svou roli."

Tady si dovolím poznámku, že hraboš vlastně dělá pro půdu podobnou práci jako žížaly, jejichž chodbičky také vytvářejí jakési podzemní nádrže na vláhu. Hraboši i žížaly pomáhají vrátit do půdy materiál, ze kterého se tvoří humus.

Technologická platforma biozemědělců shrnuje, že jejich hospodaření využívá a podporuje autoregulaci ekosystémů. Nedělají to jen z nějakého rozmaru. Spoléhání na jedy je krátkozraké. Jak konstatují, nasypání jedu na hraboše přímo na povrch půdy – a navíc v dávkách až pětkrát vyšších, než je běžná koncentrace – sice může kalamitu zmírnit, ale koledujeme si o další, protože vytváříme jinou nerovnováhu v krajině.

Dodejme, že těch nerovnováh už je! Dlouhé období sucha je projevem globálních klimatických změn, s tím se musí poprat celé lidstvo a radikálně se zbavovat zdrojů emisí, které to způsobily. Jenže bezohledné chování v krajině může projevy sucha ještě vyhrotit, například vysoušením všeho, co bylo přirozenou zásobárnou vody, a zanedbáním péče o půdu, ve které chybí dostatek organické hmoty. Když se pak pole udusá přejezdy těžkých strojů, ani občasný déšť nepomůže a voda tam marně steče jako po betonu. Jen přemnožení hraboši hlásí, že si dokážou poradit s nekonečnými lány od obzoru k obzoru, které jsou pro většinu obyvatel naší přírody neobyvatelnou pouští. A tak jsme jim vytvořili ráj, který je izoluje od přirozených nepřátel.

Biozemědělci upozorňují ještě na další souvislost. Velké lány jsou ohroženy erozí, na rozdíl od menších polí, které chrání i systém mezí. Každý zná přívaly bahna kolem svažitých lánů kukuřice. Teď se konečně začalo s erozí bojovat, ale je to znovu metoda chytré horákyně, ani oblečené, ani nahé, protože ty velké lány zůstanou. Jednou z metod je bezorebné setí, do půdy se prostě jen vryje rýha pro semena. Opouští se orba, která otevře a naruší hraboší nory.

Tolik zkušenost biozemědělců. K tomu přidám svoji vlastní drobnou teorii na závěr. Nejhorší je hraboš skalní. Ti se u nás přemnožili už dávno a hrabou, hrabou a hrabou, jak pravil klasik na Červeném Hrádku. Jsou skálopevně přesvědčení, že peníze jsou až v první řadě, a všechno ostatní se musí smířit s tím, co zbyde. Půda je jen výrobní faktor. Ze života je tam zajímavé jen to, co se dá na konci sezóny prodat. Kdyby půdě z takového zacházení docházely síly, tak se jich tam pár pytlů přisype. A až nám to zemědělství zdechne úplně? No bóže, není to jediný obor, ve kterém se dá podnikat.

Jenže ani to ziskové podnikání není jediný způsob, jakým se lze živit. Letní čas teď trávím čtením zahraniční literatury, která se zabývá etickou ekonomikou. Je to hospodaření s několika cíli, nejenom s tím jedním zlatokopeckým. Všímá si také vlivu na společnost a životní prostředí. Takový podnik to musí říci předem, nejlépe ve stanovách, aby se nějaký podílník nezačal soudit. Mohl by vedení vytýkat, že ochablo v maximalizaci zisku a povoleném drancování a nechává se mást planými úvahami, zda neškodí.

Američané na to mají B Corp., kde ono B je další benefit vedle zisku, třeba vytváření příležitostí pro lidi v obci, ze které jim pracovní místa utekla někam do Asie. Podobná legislativa vzniká v řadě dalších zemí. Hospodaření s cíli obecné prospěšnosti bývá menší, na krátkou vzdálenost a s dlouhodobějšími záměry. Často tam patří ekologické zemědělství a výroba kvalitních potravin, které jsou většinou spotřebovány v okolí a blízkém městě.

Na dlouhodobější záměry samozřejmě potřebujeme trpělivější peníze, nemluvě o státní podpoře, ale ta by se stejně vyplácela nezaměstnaným. Jak to udělat u nás? Jak se vyprostit z kalamity hrabošů skalních?

 

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.