Oskar Krejčí: Sjednocení sociálně-demokratické levice bych pokládal za projev jejího dozrávání

obrazek
13.8.2013 09:08
Politická situace je v poslední době velmi nepřehledná a jen málokdo si umí udělat ve věcech jasno. Po pádu pravicové vlády Petra Nečase přišla na řadu vláda Jiřího Rusnoka, kterou inicioval prezident republiky. Ta však nezískala důvěru poslanců. Koaliční "stojednička" se při hlasování rozpadla, na což TOP 09 zareagovala výzvou k rozpuštění sněmovny. V ČSSD se lépe než kdy dřív ukázalo rozdělení na dva mocenské tábory. ODS se zmítá v krizi. Teď už však všichni čekají jen na rozpuštění sněmovny a termín předčasných voleb. Jak celou situaci vidí politolog Oskar Krejčí, to si můžete přečíst v následujícím rozhovoru.

Pane profesore, mluvíme spolu poté, co Poslanecká sněmovna nedala vládě Jiřího Rusnoka důvěru a politické strany deklarují vůli po předčasných volbách. Takže asi první otázkou by bylo: Rozpustí se Poslanecká sněmovna? Nebo odpůrci takového kroku připraví protioperaci lépe, než to zvládla Karolína Peake při hlasování o důvěře?

Prognózovat se dá racionální chování, nikoliv emoce. A česká politika se již několik týdnů zmítá v emocích. Například ten, kdo se cítí ohrožen vyšetřováním – či zlovůlí „spiklenců z olomouckého státního zastupitelství“ – by si měl přát zachování imunity. Tedy plynulý přechod od mandátu k mandátu. Když bude rozpuštěna Sněmovna, všichni poslanci přijdou o imunitu. A pak se uvidí… Dá se hádat, že časem některým poslancům tato skutečnost dojde – a zpochybní předčasné volby. A důvodů si najdou mnoho, přemnoho. Na veřejnosti ale vynechají obavy z orgánu činných v trestním řízení.

Mimochodem, šlo v souvislosti se sestavováním vlády nahrazující kabinet Petra Nečase skutečně o vládu? Nebo se z Pražského hradu hrálo také a možná více o ČSSD a zejména o Bohuslava Sobotku? Jeho pozice je složitá, za zády mu dýchají prozemanovští straničtí kolegové.

Rozhodnutí o vytvoření tzv. úřednické vlády bylo jistě motivováno celou řadou důvodů. Měnicí se situace má za následek optický klam, kdy se jedna hierarchie těchto důvodů zdá důležitější než jiná.

Souboj o postoj ČSSD při hlasování o důvěře Rusnokově vládě byl konfliktem na vedlejším bojišti: vždy bylo jasné, že stanovisko sociální demokracie je důležité, nikoliv však rozhodující. Což ukázala výsledná matematika. Nejdůležitější byl spor na nejslabším článku pravicové exkoalice, tedy souboj o skupinu Lidem. A tlak Hradu, vlády a jejich spojenců na toto seskupení byl velmi slabý.

V ČSSD upevňuje pozici Michal Hašek a jeho prohradní křídlo. Místopředseda sociálních demokratů jde tak daleko, že téměř v úklonu skládá holdy M. Zemanovi, kterého po jeho vystoupení ve sněmovně označil za velkého státníka. Podle některých má velkou budoucnost, jiní si myslí, že ho prezident použije, využije a nakonec se bude orientovat na někoho jiného. Třeba Zdeňka Škromacha.

Síla Michala Haška je mimo jiné v jeho spojení se Zdeňkem Škromachem. A naopak. Přestože si prezident libuje v nestandartním jednání, nezdá se, že by jmenoval Haška či Škromacha premiérem proti vůli ČSSD. Výsledkem by bylo rozštěpení této strany a rozštěpená sociální demokracie by nezajistila většinu ve Sněmovně. Jestli chtějí být Hašek či Škromach premiérem, měli by napřed – tedy ještě před volbami - dohrát boj uvnitř sociální demokracie.

Zručné „ovládnutí“ sociálních demokratů Milošem Zemanem by umožnilo sloučení s SPOZ, jakési koule u nohy prezidenta. Pro Zemana by bylo i výhodné spojení s ČSSD jako mezinárodně zakotvenou stranou, a to se počítá. Neznamenalo by to ovšem štěpení sociální demokracie?

Sloučení ČSSD a SPOZ je od samotného vzniku Strany práv občanů - Zemanovců jedním z nejlogičtějších cílů. Jednalo by se o sjednocování ve středolevé části politického spektra. SPOZ je do značné míry dítětem štěpení v této oblasti; je přímo výsadkem jednoho z několika štěpení uvnitř sociální demokracie. Právě tak tomu bylo při vzniku strany LEV 21. Pokládal bych opětovné sjednocení všech těchto uskupení za projev dozrávání levice, předobraz jejího skutečného úspěchu.

Štěpení ČSSD samozřejmě hrozí, protože mnohými politiky cloumají ambice a emoce. Reálnou naději v politice má však dnes jen ten, které zvítězí v boji o Lidový dům. Ten, kdo získá značku. Vše ostatní je jen cesta do zapomnění, protože media zajímají jen vnitřní spory uvnitř ČSSD, nikoliv ten, kdo prohrál a musel odejít. Zvítězit v takovéto situaci dokázal jen Robo Fico, jenže V Česku zatím nemáme Fica a na Slovensku se media chovají jinak.

Trochu obecně. Do velkých stran se přirozeně dostávají ti, kteří se chtějí uplatnit v politice, většinou s legitimními, ale někdy i čistě zištnými zájmy. V těchto stranách potom propukají ideové spory, dnešní společenská skutečnost je pestřejší než stranická nabídka. Nehledě na průšvihy z nečestných zájmů. Neměli bychom směřovat k jasně definovaným politickým stranám a umožnit jejich přítomnost v Parlamentu snížením pětiprocentního kvora?

K jasně definovaným politickým stranám můžeme dospět pouze tehdy, když je vyzrálá sociální situace, když jsou stranické programy odrazem zájmů velkých skupina a ne dítětem „stranických intelektuálů“, a když se poštěstí a v politice se objeví osobnosti, které věrohodně takovýto program formují a reprezentují. Každý si sám může spočítat, kolik z těchto tří podmínek je aktuálně v Česku splněno. Všechny tři jsou ale v procesu kvasu. Nevěřím ale tomu, že by nějaká úprava volebních pravidel tyto procesy urychlila či dokonce nahradila.

Nejde spíše o neschopnost politiků se dohodnout? Není to tak, že dnešní zakonzervovaný systém udržuje na horních příčkách politiky, kteří už jsou jen politickými machry, kteří v životě nic jiného nedělali, o normálním životě nic neví a tak místo starosti o lidi vedou jen vzájemný boj?

Stejná odpověď jako na předešlou otázku. Stranické elity jsou uzavřené, neboť se zatím neobjevili mladší věrohodní politici s novými ideami, které by odrážely podstatné změny. Jaké změny lze ale zachytit v procesu pomalého zahnívaní? Jakou identitu má nalézt politická strana či politik v zemi, kde je sociální dediferenciace stále ještě v počátečním stádiu, v zemi, která sama hledá svoji novu identitu v Evropské unii a v Unii, která pátrá po vlastní identitě v měnícím se světě? Vše je tak přechodné, dočasné…

V souvislosti s ideovými stranami se nutně musím zeptat: Myslíte, že se po vyjasnění nynějších poměrů v ODS vrátí do „své“ strany profesor Václav Klaus a přivede ji na první pozici pravého spektra?

Nemyslím. Václav Klaus už není tahounem pro stranickou politiku. Zvláště pro vnitrostranickou každodenní dřinu. V tom jsou si s Milošem Zemanem velmi podobní. Navíc Klaus reprezentuje ideje, které dnes nemají příliš širokou podporu. A mnozí z těch, kterým jeho politika pomohla, dnes hledají jistoty mimo politiku. A tak v ODS zůstalo velmi málo lidí, kteří – byť někteří Klause obdivují – dokáží obecnější programové ideje přeměnit v politickou akci.

Na závěr jednu otázku k budoucím volbám, řádným nebo předčasným. Vcelku přesně se vám v předchozích dvojích volbách podařilo s předstihem charakterizovat přístup České televize. Na jakou kartu vsadí tentokrát a kdo bude profitovat z její angažovanosti?

Česká televize, zvláště redakce zpravodajství, je u nás nejúspěšnější produkt i zdroj politického primitivismu. Je to parta těch, kteří učinili ze Zpráv chaotický povídkový pořad, kde grafika je významnější než důležitá událost. Je to podivný spolek, pro který je změna počasí v USA důležitější než kosmický program v Číně nebo první vrtulníková-letadlová loď v Japonsku či v Indii.

V současné situaci mají pravicoví novináři tři úkoly:

  • přispět k tomu, aby co největší část veřejnosti zapomněla na vládní experimenty vedoucí k poklesu výkonosti ekonomiky, rozbíjení zbytků sociálního státu, na tzv. církevní restituce, které jsou ve skutečnosti dary církvím, na růst nezaměstnanosti, korupci a politickou aroganci.
  • štěpit levici. Tedy podporovat rozbroje v ČSSD, odtrhávat sociální demokracii od Lva 21 a SPOZu. Budou pěstovat a šířit nenávist ke komunistům hlavně tím, že budou zdůrazňovat nedostatky minulosti a bagatelizovat současné problémy.
  • podpořit takové politické novotvary, které populistickými hesly mohou strhnout protestní hlasy, které by jinak dostala bývalá levicová opozice.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.