Podržte ČSSD, bude lepší!

Finále příprav na parlamentní volby ukazuje, že opozice nedokáže vykročit za hranice tématu „Antibabiš“. Oblíbená předvolební atrakce, debata leadrů v ČT, proto přestává vypovídat o tom, co možná bude, ale začíná být přehlídkou toho, s čím si strany nevědí rady. Jedině Hamáček se vymezil proti tomu, abychom považovali klimatickou politiku a s ní spojenou třeba elektromobilitu jen za „zelené šílenství“ a hledali jsme praktická přizpůsobení místo donkichotských bojů s větrnými mlýny.
Chápu nenávist pravicové opozice, protože Babiš kazí kšeft. Příliš dlouho se pohyboval ve zhasnutých bažinách českého Divokého východu, aby poznal, jak to chodí, a nyní mohl prosazovat – jako „obrácený Ferdyš Pištora“ – účinnou ochranu zájmů státu a občanů. Platí daně doma (pravda, je to aktivita jeho svěřenských fondů), což je extrémně nebezpečný příklad. Zablokoval výnosný kolotoč s fiktivními vývozy proti vratkám DPH, zavedl EEP, měl přebytkové rozpočty při růstu mezd i důchodů.
Takhle by to opravdu nešlo. Stát má škrtat, privatizovat a rozdávat kamarádům. Už se natěšili dost. Český Antibabiš není žádný podvod, jde to přímo od srdce.
Spousta Babišových názorů je naprosto děsivých, ale když pominu stav životního prostředí, výsledky jsou lepší než prohlášení. Zejména v oblasti pracovních podmínek a řady sociálních opatření pragmaticky pochopil, že pravici se nikdy nezavděčí. Teď k pravici trochu dolejzá, ale to nesmíme dovolit. Sněmovna nesmí být bez malých levicových stran. Vítězství ANO je jisté, ale Babiš musí dostat možnost, jak se vyprostit ze sevření pravice.
Vzpomeňme, jak Babiš ustoupil tlaku koaliční ČSSD, a druhotně i KSČM, kterou potřeboval pro sněmovní většinu, a republika se pohnula kupředu. Zejména ve srovnání s tím, co tu bylo za Topolánka nebo Nečase. Pořád jsme mezi nejméně zadluženými státy EU. K evropským úrovním mezd a penzí je daleko, ale odstup se zkracuje. Díky přítomnosti levicových stran byla celá vláda fakticky levicová, a přitom hospodářsky mimořádně úspěšná.
Opozici nelze brát vážně ani tam, kde se trochu osmělila vykročit mimo rámec Antibabiše. Třeba program PirátoSTANu byl Hnutím Duha a ekologickými organizacemi sdruženými do Zeleného kruhu označen za druhý nejlepší, hned za Zelenými. Avšak uplynulo pár dní, a druhý leader pirátsko-starostenské koalice Vít Rakušan v předposlední televizní debatě na ČT Babišovi vytkl, že „souhlasil s Green Dealem“. STAN je tedy proti? Zelený program Pirátů je pouze většinový a Starostové ho budou blokovat??
Politolog Petr Fiala (ODS) aspoň kličkuje obratněji, když říká, že „v tuto chvíli“ nemůžete zakázat auta se spalovacími motory. On je taky „v tuto chvíli“ nikdo nezakazuje, když pomineme rozhodnutí některých městských rad velkých evropských metropolí, že jinou než čistou dopravu už do centra nepustí. Na zákaz výroby nových benziňáků a dieslů by mělo dojít někdy roku 2035.
Jenže o tom nerozhodnou politici, co budou automobilky vyrábět, poznamenal věcně Jan Hamáček (ČSSD). Rozhodnou o tom představenstva velkých automobilek jako Volkswagen, Hyundai či TPCA. Od politiků se čeká, že vytvoří podmínky pro vznik jiných pracovních míst a pro zachování konkurenceschopnosti našich automobilek v nových podmínkách.
Stejný problém věcně komentoval i Vojtěch Filip (KSČM), když upozornil, že o elektromobilitě nelze uvažovat bez ohledu na možnosti zdrojů napájení, omezených charakterem naší přenosové sítě. Kdyby dnes začali všichni večer krmit koně ze zásuvky, síť si klekne. Jenže to není problém aut, ale státu, konkrétně ČEPS, který v této oblasti vykonává jeho práva.
V ČEPS jsou nadšení, že přenosová síť se bude přizpůsobovat novým jaderkám, příslušný plán posílení sítě za spoustu miliard už byl schválen. Volíme cestu k ještě větší centralizaci, která je pro elektrická auta i obnovitelné zdroje neprůchodná. Jenže jádro posílí až za dvacet let. Co budeme do té doby dělat? Máme hibernizovat, zatímco decentralizovat se bude leda tak energie politiků ve stále zuřivějších televizních debatách?
Útoky na Babiše kvůli tomu, že schválil Green Deal, měly navíc to kouzlo, že on sám nic takového neschválil. Iniciativa vzešla od Evropského parlamentu, který v tom postupoval víceméně v souladu s Evropskou komisí. Babišovy silácké řeči, že je třeba Europarlament pokrotit, připomínají rozhodné střetnutí hrdinného Dona Quijota s větrnými mlýny, protože skutečný nepřítel je jinde. Je tu problém hořících lesů, stále ničivějších hurikánů a stoupající hladiny moří u pobřežních měst. Kdyby na to Evropa nereagovala, sestoupí definitivně do technologické druhé ligy za Čínu a USA.
Odvážil by se někdo z našich politiků odmítat klimatická opatření třeba před publikem v Kalifornii? Máme dopadnout jako s fotbalem, když ten lepší vidíme jen v přenosech z utkání někoho jiného? Jestliže chce Babiš český průmysl opravdu zachránit, nikoliv zničit, nemůže zavírat oči před klimatickou změnou. Ale chápu, proč i vzdělaní lidé jako Fiala nebo Rakušan dávají přednost šaškováním před vážnými návrhy, jak k tomu přistoupit. Nevědí si rady. Nejde o ty technologie, ty jsou stále běžnější a levnější, jedná se o rozpad stávající ekonomické a politické moci, která je ohrožuje.
Ještě před čtvrtletím mohl člověk získat mediální prostor jenom tak, že koupil televizní studia a vysílací práva, nebo se jich alespoň zmocnil, jako můj spolužák z fakulty Vovka Železný. Republiku to pak stálo v arbitráži se CME něco přes deset miliard korun – tenkrát! V dnešních korunách byste museli takovou částku několikrát vynásobit. Silný hlas byl prostě běžnému intelektuálu kapitálově nedostupný. Ale dnes? Dneska by takový Vovka přišpendlil k obrazovce kameru, která ho stála dvě stovky i s mikrofonem, zapnul by počítač, který má každý, jako dříve míval každý plnicí pero, a při svých schopnostech by ovládl internet i bez vymetání čerta ďáblem, tj. nasazování jedněch miliardářů proti druhým.
Decentralizace tu je a nedá se jí zabránit. Eroduje i tu energetiku a bude erodovat průmysl. Spousta věcí dříve vyrobitelných jen na speciálních linkách největších fabrik se dá vyrobit laciným zařízením zvaným tiskárna 3D. Fakticky jde o tři servomotory pro posun ve třech osách a dávkovač. Ten je případně doplněn zdrojem tepla nebo jinou koncovkou pro úpravu nanášeného materiálu. Už se tak staví domy z plástů betonu, které se vrší podle programu v počítači. Lze tak vyrobit také jednolité kovové nebo plastové součástky s vnitřními dutinami, nad kterými by se klasický inženýr musel zbláznit.
Začali s tím bastlíři a hobíci, ale teď už to bere průmysl vážně. Vzniká šance uvažovat o fabrikách okresního formátu, které mohou zapůsobit na ochablou regionální ekonomiku jako kalciovka na zanedbané tělo. Zanáší to do ekonomiky také kulturu sdílení, například formou otevřených inovací. Takový Philips už s tím pracuje dlouho – nabídne problém na síti, kdo umí, ten se zapojí, a výsledek je pak k dispozici širšímu okruhu uživatelů.
Tohle lze uplatnit i v politice. Když se chtěl dříve někdo aktivněji zapojit, musel nasadit nadlidskou trpělivost, aby vydržel plky televizních a podobných debat, a pak k tomu zaujmout stanovisko u hospodského stolu, kde je všechno jedno. Mohl se také rozhodnout pro radikálnější krok a cpát se na různá shromáždění, kde by si znepřátelil všechny přítomné, protože mu nechtěli dávat slovo. Do toho se hrnuli jen blázni, proto je tak málo společných projektů a tak málo úspěšných místních referend.
Dramatickou proměnu občanských příležitostí přineslo kouzelné slůvko „digitalizace“, které nemusí znamenat jen neprůhledné kšefty, kdy po čase vyhodíme miliardy za další krachující systém. Může otevírat cestu k tomu, aby vznikaly přirozenější koalice než slepence vzájemně se nenávidějících stran. Koalice těch, kdo něco umí a díky internetu si mohou být blízcí, i když jsou od sebe hodně daleko. Nebo koalice těch, kdo žijí blízko sebe a využívají internetových nástrojů k úvahám o tom, jak by mohli pozvednout obec nad úroveň pouhé vybydlené noclehárny.
Z těhle debat nad něčím konkrétním vzejdou lidé opravdu znalí, kteří se vyučí politiku na místních referendech a budou schopni postoupit na vyšší úroveň. Tohle je reálná hrozba dosavadnímu systému moci, který nezná nic jiného než přesouvání bohatství od chudých k nejbohatším. Tady je opravdový předěl mezi levicí a pravicí.
Pravice to nepřipustí, levice to může otevřít, až se v tom opravdu zorientuje. Může otevřít příležitosti, kdy víc záleží na těch dole a z jejich tlaku budou vznikat další a další pravidla, která to budou usnadňovat. Tam je opravdová svoboda, jiná než faktická bezmoc izolovaného občana, který si volbami najal své politiky, a teď marně přemítá, jak džina do láhve vrátit.
- tisk
- přeposlat emailem
- sdílet
- uložit jako oblíbené
- 1877x přečteno
Komentáře
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Na margo tvrzení "... příslušný plán posílení sítě za spoustu miliard už byl schválen. Volíme cestu k ještě větší centralizaci, která je pro elektrická auta i obnovitelné zdroje neprůchodná. ..." neumím odolávat pochybnostem, že různí aktéři (ČEPS, obce ale i jednotlivci) dávají přednost "starým" řešením jednoduše proto, že pouze dosavadní osvědčené poznatky i technická prováděcí řešení lze zobecnit jako typové či chcete-li modelové projekty. Jsou tedy představitelné i z hlediska proveditelnosti.
Nová řešení jsou představována a zprostředkována těmto aktérům buď jen jako proveditelné, ale izolované a proto široce neuplatnitelné řešení ("ostrovní dům", "elektromobil"), nebo jako nejobecnější vize bez technické koncovky, popř. jako informace o tom, že někde ve světě jsou v tomto směru o 30 světelných let před námi-ovšemže opět bez technické koncovky pro naše podmínky (tedy hlavně nějak obejít klíčové otázkY "JAK", "ZA KOLIK","S JAKÝM EFEKTEM","ZA JAKÝCH PODMÍNEK").
A to se týká třeba i přenosu a skladování energie. Jakoby nezáleželo na konkrétních podmínkách a nebylo možno navrhnout jakési "typové projekty" pro různé typy podmínek. Takže "aktéři" se nemohou o nic opřít, nemohou srovnat "staré" projekty a "nové, typové" projekty a kvalifikovaně se rozhodnout tak, aby buď nemuseli nákladně po krátkém čase přebudovávat nové sítě nebo je neměli vzápětí morálně zastaralé. Na stát (v tandemu se státními - energetickými - společnostmi) spoleh není - vzpomeňme jen doporučení k elektrickému topení, k plynofikaci.... Dodnes leží umrtveny soukromé i státní (dotace) peníze v nefunkčních torzech, nebo jinde slouží za neekonomických provozních podmínek. Hanba vzpomínat.
Vize a koncepce pracují buď s plesnivějící představou o zachování současného stavu (jádro, uhlí, plyn vs. centrální generátory tepla a elektřiny co nejdéle) nebo s vizemi absolutní převahy elektroaut, která vyžaduje nereálnou přenosovou a zásobní soustavu.
Prostě (jak v poslední době sledujeme v seriálu "jistě, pane premiére"), pokud se předloží komukoliv dvě varianty s dovětkem o jejich rizicích, rozhodne se pro třetí, sice nejhorší, ale osvědčenou.
Tím navazuji na své předchozí letmé zmínky v reakcích na jiné příspěvky. V tom smyslu, že předpokládám směřování k dlouhodobé perspektivě mixu energií a za optimální koncepci řešení vidim modulární (postupné, škálovatelné) řešení, které minimalizuje nevratné investice a umožní zdokonalování. Aplikovaný výzkum typových projektů včetně vzájemných přenosů energie pro různé poměry energetického mixu k tomu ale chybí. Nebo jej snad někdo za posledních let zahlédl? Proboha kde? Nebo skalní zastánci elektromobility pevně věří, že bez elektromobilu nebude žádná oblast? Nevšimli si, že nebyla zanedbatelná doba, kdy vedle dieselových a elektrických lokomotiv ještě zůstaly v provozu (z ekonomických a dalších důvodů) lokomotivy parní? Bude letecká doprava, lodní doprava, nákladní doprava, záchranné systémy, armáda a další závislá jen na elektřině? Jak dlouhé by asi musely být prodlužovačky? (jak je mým zvykem, smajlíky vynechávám).
PS 1: Na pouhopouhou ilustraci toho, že absolutní tvrzení o plném prosazení elektromobilů je jen absolutní, nice více, připojuji aktuální noticku z tisku "...Automobilka Škoda Auto od pondělí 18. října výhledově do konce roku výrazně omezí či zcela zastaví výrobu ve všech třech svých českých závodech. Důvodem jsou chybějící čipy, které se používají v palubní elektronice...." [ https://echo24.cz/a/SPb2k/rana-pro-cesky-prumysl-skoda-auto-do-konce-roku-vyrazne-omezi-ci-zastavi-vyrobu ]
Samozřejmě vím, že jde o dočasný jev a neuplatní se dlouhodobě, ale přesto dovolte drzou a provokativní otázku: "Nezpůsobí nedostatek čipů nejen pro klasické vozy ale hlavně pro elektrovozy to, že tam, kde už mají přenosovou síť k dobíjení elektromobilů v ideálním stavu, nebude ležet ladem?"
PS 2: Neexistují typové projekty podle snadnosti reaalizace (výše počáteční investice a administrativní i technická složitost realizace ve vztahu k výslednému energetickému a environmetálnímu přínosu)
kupř. v členění:
- byt
- bytový dům
- blok bytových domů
- sídliště
- nově stavěný rodinný dům (kde náklady na "zelené řešení" jsou oproti rekonstrukcím, zanedbatelné - procento z celkových nákladů na novostavbu je nejmenší a efekt největší)
- rekonstrukce rodinného domu (kde náklady na "zelené řešení" jsou bez dotací i s dotacemi problémové)
- obecní zástavba, rozšiřující intravilán obce(aktuálně schválená v rámci územního plánu - toto je v současnosti nejdynamičtější proces, bez informací o možných typových řešeních ostrovních, zelených a jiných řešeních - tedy zakonzervovávající to, co je v příspěvku kritizováno)
- nové aglomerace (ať v obcích či v rámci velkých měst, developeři mají lepší podmínky pro uplatnění perspektivních řešení bez zásadního dopadu na finální cenu bytu, domu či nájmu)
Nebo v členění:
- doplňkový podíl elektromobilů (většina středních a větších podnikatelů a skalní fandové elektromobility) není to současný stav? - ještě není, ale pomalu k tomu spějeme ]
- 15-20 % podíl AKTIVNĚ PROVOZOVANÝCH automobilů (z celkového počtu REGISTROVANÝCH automobilů je pouze 25 % aktivně provozovaných (tj. s ročním nájezdem nad 36000 km) takže jde cca o 4,5 % z REGISTROVANÝCH automobilů
- 66,6 % podíl AKTIVNĚ PROVOZOVANÝCH automobilů takže jde cca o 16 % z REGISTROVANÝCH automobilů
- 100 % podíl AKTIVNĚ PROVOZOVANÝCH automobilů, takže jde cca o 25 % z REGISTROVANÝCH automobilů
Přepočet na nově prodávané je nezajímavý (snad jen pro příjemce dotací či subjekty sankcí - tj. automobilky)
PS 3: Omlouvám se za opětovný zásah do textu svého příspěvku - ale když to tak po sobě čtu, napadá mě - nechybí někomu jen správné zadání? Pak by to jen potvrdilo starou pravdu, že správně formulovaný problém je již zpoloviny vyřešen!
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Ano, výjimečně jsem sledoval poslední superdebatu a z vystoupení pana Hamáčka jsem několik pozitivních signálů postřehl také. Protože však část debaty se vyznačovala stereoefektem, moderátorku nevyjímaje, pro lepší obrázek mělo větší význam sledovat celé volební období. A tam se toho dalo najít dost (kdo hledá, najde), i když s výhradami. Zda je takto vykolíkovaná současná pozice rozhodující pro trvalejší zlepšení renomé ČSSD a úspěch ve volbách, ukáží zase jenom voliči. Navíc, na rozdíl od "drobné a méně zviditelněné" opozice či nových uskupení prošla ČSSD "ohněm" uplynulého období, takže jsou zřetelnější jak zocelené svaly tak popáleniny (ovšem celkově spáleniště není nic, na co by se mohli s pýchou ohlížet). Mimoto účastí ve vládě se ČSSD nevyhnula tomu, že podáním ruky bez ohledu na to, jakou partner udržuje hygienu, se i nejčistší ruka občas ušpiní. Možná to mnozí voliči vyhodnotí tolerantně. Jak říkávali naši staříček:"...když chceš vyčistit septik, nevyhneš se tomu, abys byl občas od h...n a často chvíli trvá, než zapomeneš, kolikrát je třeba se umýt...". (bohužel více mrzí to že septik byl míst vyčištění jen překlasifikován na žumpu)
Stran osobností, kupř. pana Hamáčka, je třeba ocenit snahu o přímost. U paní Maláčové s obdivem žasnu, že to, co bych ji za jiných okolností (většinou) vytýkal, uznávám jako kroky správným směrem. Zjevně zjistila, že plundrování státního rozpočtu (tu na zbrojení, onde na jiné)se rozběhlo podle hesla "když všichni, tak všichni, důvody se najdou", a zároveň si všimla, že paní Schillerová se zaměřila spíše na zpracování výčetky platidel než na účelovost výdajů (patrně se ministryně financí s panem Babišem nedomluvili a vzájemně mlčky a nesprávně se spoléhají, že zodpovědnost pak hodí na toho druhého). A paní Maláčová, dobře znalá zanedbaných míst ve svém resortu díky svým předchůdcům, využila inteligentní logiky, vyzbrojena racionálními úvahami a silným tahem na bránu, pustila se do práce. Tam, kde byla situace nejhorší, rvala se do krve, aby pomohla lidem - a to tak, že odbory ztratily řeč, protože na ně žádná práce pod heslem "více pěněz lidem" už nezbyla. Za sebe: klobouk dolů. Skutečně, když už se v kase objevila díra, bohudíky za to, že se našel někdo, kdo pod ní nastavil zástěru a rozdal je potřebným. Na můj vkus ale i za těchto "výjimečných" okolností to už přeháněla (za všechny jen jeden příklad: převážilo plošné zvyšování důchodů tam, kde to nikdo - třeba ani já, důchodce - neocení jako vysoce potřebnou pomoc a přitom nejnižší, nedůstojné důchody posledních vymírajících důchodců, postižených nejvíce, zůstaly nedořešeny.
Přes to všechno, či snad právě proto, že předvolební dění sleduji již více jar, už svůj postoj měnit nebudu [jak jsem avízoval na :http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/volby-sos-nejaky-jiny-kod-nebyl] a ČSSD nepodržím, ale ani jí to nezkomplikuji. Prostě letos budu volit podle jiného principu (vžiju se do pozice zmateného chronického nevoliče).
Snad tedy za čtyři roky, dá-li osud.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.