Post mortem, Poche a Pokorný

 Kam to vedlo, všichni víme. ČSSD se z pozice nejsilnější strany v zemi na všech úrovních politiky v době, kdy jsem ji v polovině roku 2010, když jsem končil po vyhraných volbách do sněmovny jako předseda strany, dostala ve volbách do sněmovny v roce 2017 se 7% hlasů do řad politické hvězdné pěchoty.

Prostě se stala firmou, která v průběhu Sobotkova předsednictví ztratila důvěryhodnost. Nebylo to najednou, ale v průběhu času a nebyl pro to jediný důvod, ale celý vějíř příčin. Ale R. Pokorný a lidé jeho typu, kteří se stali loutkovodiči Sobotky, byli jednou z hlavních příčin. Viděli politiku jako byznys a příležitost k byznysu. Na stranu přitom z vysoka kašlali. Museli přitom vidět naprostou nedostatečnost Sobotky a přesto důsledně decimovali jeho pravděpodobné stranické konkurenty (Hašek, Onderka, Kajnar, Tejc ad.).

Strana se pod jejich vedením sice zaklínala obranou zájmů pracujících, ale lidé dobře vycítili, že je to jinak. A „obyčejní lidé“ si začali hledat jiné politické strany, kterým by věnovali svou podporu a důvěru. Tak se časem největším ochráncem zájmů pracujících stal paradoxně miliardář.

Nemá smysl se zabývat tím, co bylo v posledních třech letech. ČSSD šla do vládní koalice s A. Babišem a jeho hnutím. Pokud by ale nešla do vlády, v poslanecké sněmovně by se jejích patnáct poslanců zcela ztratilo. Většina těchto poslanců byla totiž vybrána osobně Sobotkou a spol. tak, aby příliš nevyčnívali. Není mezi nimi žádný „levicový Kalousek“, který by mohutnou palbou svého protivládního slovníku zaujal voliče a zakryl by tak početní slabost sociálních demokratů ve sněmovně.

Nevím, co se stalo mezi vedoucími osobnostmi současné ČSSD začátkem roku. Do té doby se zdálo, že sociální demokracie relativně klidně doběhne ve vládní koalici s hnutím ANO až do voleb v říjnu letošního roku. Lidé jako Poche, Petříček, Špaček a Havelka ale soudili jinak. Chtěli ovládnout stranu a vytvořit novou politickou situaci. Poté, co by zvítězil jejich kandidát v boji o předsednictví ČSSD, by to nutně znamenalo vyhazov sociální demokracie z vlády a vládní krizi. Za tu by byla podle, a to nejen babišovských médií, zodpovědná ČSSD. To by jí zasadilo před volbami smrtelnou ránu. Proto tak zklamané komentáře lídrů pravicových stran a pravicových novinářů k výsledkům sjezdu ČSSD. Teď je pro ně vše složitější. Sociální demokracie pravděpodobně dovládne s A. Babišem. A pokud vláda dokáže zajistit dostatek vakcín a provést vakcinaci větší části českých občanů do poloviny léta, začnou se volební preference stran naklánět ve prospěch vládních stran.

Petříček byl proti přijetí ruské vakcíny, čínské vakcíny, vlastně jakékoliv vakcíny, která by řešila daný problém. Z toho vyvozuji, že si nepřál úspěch vlády, v níž je ČSSD účastna. Pokud si nepřál úspěch vlády, tak by to nahrávalo opozičním stranám pravice. Poche s Pokorným snad snili o tom, že pokud obě dvě pravicové koalice v podzimních volbách do sněmovny neslepí většinu, mohla by petříčkovská ČSSD dodat potřebné hlasy. A dostat bonus za svou podporu od případné pravicové vládní koalice.

Petříček prohrál, chlapci kolem něj hráli vysoko a Petříček za to musí zaplatit. Hamáček s premiérem a s prezidentem s ním dnes udělali krátký proces.

Pravicoví novináři se pohoršují, i když i oni vesměs uznávají, že Petříček je bŕídil, který má nulové charisma a není schopen být politickým lídrem. Prostě z politiky zmizí a s ním i sen úzké skupiny lidí v ČSSD, o jakési oranžové TOP 09, která je protiruská, protičínská. A vlastně jí vadí i důsledná levicová sociální politika, jak plyne např. z vyjádření Petříčkova kandidáta na funkci prvního místopředsedy, Štefana.

Nyní mají Sobotkovi pohrobci jedinou možnost. Zavile čekat na výsledek podzimních voleb a doufat, že bude následovat pád ČSSD pod volební hranici 5%. To by jim snad přineslo satisfakci a poté i převzetí strany. Měli by si ale uvědomit, že strana teď hraje o svou existenci. Legrace jde stranou. Pokud propadne na podzim volebním roštem, a to i např. díky dalším intrikám Petříčka a spol. a jejich veřejným vyjádřením proti novému vedení ČSSD, pak se z nich po volbách může stát jen parta likvidátorů ČSSD. Pravda dobře odměňovaných, protože se budou muset postarat o postupnou likvidaci 13 či 14 nemovitostí, které strana ještě vlastní… Ale to je tak všechno, na co se mohou těšit.

Ještě mi to nedá v závěru, abych se ohradil proti líčení Petříčka a jeho lidí v některých mediích, coby „progresivistů“. Progresivní člověk je pro mě někdo, kdo přináší pokrok. Poche s Petříčkem v místě svého výsostného politického působení – tedy v Praze – zavlekli ČSSD do řady volebních porážek. Tyto porážky způsobily, že ČSSD chybí dnes již nejen v pražském městském zastupitelstvu, ale není zastoupena dokonce ani v jednom zastupitelstvu z 57 pražských městských částí.

 Když jsem viděl někdy před půl rokem programový výtvor tehdejšího ministra Petříčka, který měl ambici reprezentovat názory nejstarší české politické strany, polil mě stud. Něco tak diletantského jsem už dlouho neviděl.

Kromě obvyklých frází a politických klišé, nebyl Petříček schopen žádné hlubší myšlenky, natož aby byl schopen programatického uvažování.

Teď, po sjezdu, má sociální demokracie šanci. Nebude znít dvěma hlasy jako dosud. Nebude už ani hot ani čehý, ale jen dopředu.

Debata o tři roky starém politickém rozhodnutí, zda být či nebýt ve vládě s A. Babišem, nedává žádný smysl. Prostě proto, že z té vlády nemůže teď stejné ČSSD odejít. Je potřeba se koncentrovat na tvorbu nového programu, respektive na dokončení programových prací, které byly zahájeny zhruba před rokem. Ve straně je potřeba postavit nový účinný systém politické analýzy a efektivního politického marketingu.

A pokud jde o kandidátky pro podzimní volby, vybrat na ně co nejzajímavější osobnosti a nenechat je kádrovat Pochem, Pokorným a spol..

Jiří Paroubek