Potrefená husa Joch v Lidových novinách zakejhala

Jiri-Paroubek-1403-03
3.1.2017 15:09
Při čtení komentáře, který zřejmě do značné míry vyjadřuje názory redakce Lidových novin (LN) v úterním vydání tohoto deníku, jsem nevycházel z údivu. Ředitel Občanského institutu (dost dobře ale nevím, co tam řídí) Roman Joch se opět předvedl jako naprosto nekvalifikovaný reakcionář.

Jeho vidění světa mu opravdu nezávidím. Obama je prý v zahraničněpolitické oblasti břídil a nový prezident Trump, to bude jiný pašák. Jochovi přitom ani tak nevadí hloupá politika západních velmocí v posledních pěti, šesti letech v Sýrii či v Libyi, které bohužel dal placet také Obama, jako prezident nejmocnější země Západu. Ale vadí mu poslední rezoluce Rady bezpečnosti OSN, zaměřená proti ilegálním izraelským osadám na okupovaných palestinských územích na západním břehu Jordánu. Patnáct států, které jsou zastoupeny v Radě bezpečnosti, hlasovalo krátce před Štědrým dnem pro rezoluci číslo 2334, a USA ještě pod vedením Obamovy administrativy, se hlasování zdržely a nepoužily ani svého práva veta jako např. u podobné rezoluce před pěti lety.

Je potřeba připomenout, že kromě velkých mocností Východu, Číny a Ruska, hlasovaly pro rezoluci také dvě velmoci západní, tedy Velká Británie a Francie. A činily tak jistě v dobré víře, že ilegální izraelské osady, kde v tuto chvíli žije už přes půl milionu Izraelců, zabraňují mírovému procesu mezi Palestinci a Izraelem. A vytvoření samostatného Palestinského státu.

Celý svět je hloupý, jen Izrael a nově zvolený americký prezident Trump jsou chytří. R. Joch Trumpa velebí zejména proto, že ještě jako prezidentský kandidát tento politik řekl, že přesune velvyslanectví USA z Tel Avivu do Jeruzaléma. Zatím to bylo něco, čemu se všechny státy vč. USA vyhýbaly jako čert kříži. Trump jistě chtěl v prezidentských volbách získat podporu vlivných amerických židovských organizací, a zejména podporu židovských voličů, kteří tradičně patří spíše k podporovatelům demokratických prezidentských kandidátů. Možná, že se mu to tímto dobře vymyšleným heslem také skutečně povedlo. Jiná věc je, jak to může fungovat v praxi. Zda takový čin nepodnítí jen islámskou solidaritu zemí, kde je toto náboženství vlastně státním náboženstvím, tedy od Maroka až po Indonésii. A samozřejmě, že toto rozhodnutí, pokud k němu z Trumpova pokynu skutečně dojde, odcizí nově zvolenému prezidentovi hned na začátku jeho působení v úřadu zdrcující většinu států třetího světa.

Roman Joch komicky vypočítává také odvetné údery, jež může americká, tedy již Trumpova administrativa udělat proti OSN. Mluví v této souvislosti o odplatě. Prý se v Kongresu USA připravuje seškrtání amerického příspěvku OSN a o vymístění sídla OSN z New Yorku do jiné země. Pokud toto USA udělají, poklesne jejich vliv v této organizaci na minimum, a já si umím představit, že OSN pak bude s otevřenou náručí přijata například v Číně nebo v jiné zemi Asie či Latinské Ameriky, a bude financována větší měrou například penězi zemí BRICS.

R. Joch mě překvapil zvláštním druhem nenávisti ve vztahu k rozvojovému světu, který, ať se mu to líbí, nebo ne, dnes představuje většinu zemí světa. A většinu světového obyvatelstva. Představa, že svět se bude točit tak, jak pan Joch a jemu spříznění politici u nás a v USA či v Izraeli (v ostatních zemích EU kromě Česka jich opravdu mnoho není), luskne prsty, je z říše snů.

Prezident Obama v zahraničněpolitické oblasti jistě udělal mnoho chyb. Ale na rozdíl od svého předchůdce, J. Bushe mladšího, nezavlekl zemi do nového vojenského dobrodružství, i když například v Sýrii se tato možnost „tak pěkně“ rýsovala. Odolal pokušení tam i v Libyi a dá se říci, že USA bojovaly, pokud odmyslíme jejich letecké údery v Sýrii, například v Sýrii až do posledního vojáka „umírněné“ syrské opozice.

Na poslední chvíli se Obama také snaží alespoň částečně řešit i jeden ze svých předvolebních slibů, a sice rozpuštění věznice na Guantanámu, kde jsou nelegálně drženi islámští radikálové a kde s nimi zřejmě není zacházeno zrovna v rukavičkách. Uvidíme ale, co bude pan Joch říkat, až D. Trump začne do života uvádět svou očekávatelnou politiku resetu vztahů s Ruskem, ve snaze odlákat Rusko od četných a narůstajících ekonomických a politických vazeb s Čínou. Nebo co bude říkat na Trumpovy další politické kroky.

Doporučoval bych každému, i panu Jochovi, počkat při hodnocení budoucích kroků D. Trumpa až do doby, kdy k těmto krokům opravdu dojde. A k takovým krokům patří například i případný přesun americké ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma. To se snadno řekne, ale jiná věc je, kdy a zda se to vůbec stane.

D. Turmp po svém nástupu do funkce okamžitě narazí na limity reálpolitiky, která určuje směřování politiky každé velmoci, včetně USA. A D.Trump jistě není politický romantik.

Jiří Paroubek



jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014.
Klíčová slova: analýza

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.