Právo odmítnout…

ladislav zak youtube
6.5.2019 09:58
Zaujala mě vyhrocená diskuse kolem rozhodnutí Ústavního soudu, který rozhodl ve známé kauze odmítnutí ubytovat ty občany Ruské federace, kteří se nevyjádří proti anexi Krymu. Nechci ničí názory hodnotit, ale přidám ten svůj. Rád bych se přitom vyhnul všem politickým konsekvencím.

Jsem přesvědčen o tom, že máme výsostné právo odmítnout poskytnout komukoliv své služby. Je to symbolem naší svébytnosti a suverenity. Nemůže být naší povinností poskytnout službu nebo cokoliv, co je naše někomu jenom proto, že má v kapse určitý obnos peněz a je připraven nám ho zaplatit. Přitom je zcela přirozené, že například odmítneme někomu radit nebo s ním jinak spolupracovat, to i tehdy, když slušné platí. Představa, že zákazník je neomezený pán, kterému je třeba za každou cenu vyhovět a jeho peníze přijmout, je platná jenom velmi omezeně.

Kdybych měl použít trochu vypjatý příklad, pak bych uvedl, že prostitutka má právo odmítnout konkrétního „kunčafta“. Pokud však má svého pasáka, kterému jde jenom o peníze, pak se za takové odmítnutí může dočkat páru facek a je tak ve své svobodné vůli odmítnout významně omezena.

Chci tím říci, že osobně rozsudek ÚS vítám, pokud by měl posloužit k větší ochraně těch, kteří prostě někomu odmítnou něco poskytnout nebo prodat něco svého, a to i v případě, že je to neobvyklé. Znal jsem dlouhá léta muže, který odmítal dávat prémie těm spolupracovníkům a podřízeným, kteří, jak sám říkával, „žrali kočky“, což byla svého času v hutích oblíbená kulinářská kratochvíle. Když přišla normalizace, spočítali mu to, mimo názorů na sovětskou okupaci a prodejnou politiku KSČ i za tu lásku ke kočkám, protože jak praví stará moudrost, všichni nenávidíme peníze, mimo těch, které mohly být naše.

Máme přirozené právo odmítnout uzavřít smlouvu, protože kdyby tomu tak nebylo, nešlo by o svobodnou smlouvu uzavřenou na základě svobodné vůle, jak se s takovou oblibou píše v závěrečných ustanoveních obchodních smluv. Vždyť fráze o „nabídce, kterou nelze odmítnout“, je jako doma v mafiánských filmech a politických thrillerech. Nejsme povinni nikomu vysvětlovat, proč jsme smlouvu neuzavřeli a to své jsme dotyčnému neposkytli. Musíme však být připraveni nést následky jak uzavření, tak i neuzavření smlouvy. Můžeme být zavrhováni a může nás také někdo podpořit, můžeme být po čase oslavováni…

Ale přirozené právo odmítnout uzavřít smlouvu nám, jako svébytným bytostem, nemůže nikdo vzít… Můžeme ho jenom dobrovolně odevzdat…

ladislav-zak
Krizový manažer. Absolvent Fakulty strojního inženýrství ČVUT Praha a Právnické fakulty Vysoké školy privatizace a podnikání v Moskvě. Další studia na MFF UK Praha, VŠST Liberec, doktorandské studium ČVUT a vědecká aspirantura na Vysoké škole privatizace a podnikání v Moskvě u profesora Vitalije Koškina.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

klokan

   Podivuhodné období, které právě prožíváme, představuje zřejmě dobu plnou paradoxů a absurdit. Kolegium ÚS nám zřejmě  svým  rozhodnutím zdůraznilo onu základní pravdu současnosti totiž, že když dva dělají totéž, není to totéž, respektive také, pro posouzení není rozhodující co se stalo, ale  především kdo to zapřičinil aneb jinak se měří pánu a jinak kmánu. Svou akademičností odtrženou od reality přežívání nás běžných stádních ovčanů slavný ÚS toliko opětovně potvrdil svou naprostou zbytečnost, vnášeje do již tak panujícího chaosu, zmatek nad zmatek.

Jiří Volný st.

Případ s odmítnutím vstupu do restaurace našim italským spoluobčanům tady už jednou byl. Pochopitelně s tím nálezem, že majtel porušil základní lidská práva. Jelikož naše soudy nesoudí podle práva, ale jen tak od oka a vzorem je jim rakousko-uherská vojenská justice, viz známé verše K.H.Borovského, tak je vše vlastně v pořádku.

Lubodoc

Chtěl bych vidět ten frmol,pokud by odmítl ubytovat cikány.

luis

Vycházím-li z toho, že je toto vše pravda, proč takovou samozřejmost musel řešit až Ústavní soud?

Není spíše podstata věci v tom, že Vaše stanovisko prosazuje (zcela správně) jeden veřejný zájem (právo na svobodu projevu, právo odmítnout - v daném případě právo nestvrdit smlouvu o poskytnutí služby uzavřenou mlčky, lépe řečeno právo podmínit uzavření smlouvy jakoukoliv podmínkou atp.?

Oproti tomu kritici rozhodnutí ÚS argumentují jinými veřejnými zájmy (dle diskusí na internetu třeba právem na (jakkoliv) nediskriminovaný přístup při poskytování služeb aj.).

Z tohoto pohledu se mi jeví rozhodnutí ÚS pouze jako rozhodnutí o střetu (veřejných) zájmů, jehož výsledek silně závisí na konkrétních okolnostech. Jelikož u nás není tradice precedentů, taková jednotlivá rozhodnutí ÚS nejsou automaticky  platná a v konkrétním případě (za jiných okolností převáží jiný veřejný zájem) bude muset být rozhodnuto znovu. Je škoda, že zde tak trochu ÚS "supluje" rozhodnutí nižších stupňů.