Sluníčkařská demence ze slouhovství

valenčík radim 11
17.12.2018 18:07
Odborník na ústavní právo prof. JUDr. Jan Kysela, Ph.D., DrSc. poskytl 16. prosince Lidovkám rozhovor, který svědčí o tom, že se u nás šíří určitá psychická porucha, kterou nazývám demencí ze slouhovství. Pokusme se zamyslet nad tím, co vlastně ve svém rozhovoru říká.

"Svrchovanost je dost neurčitý pojem politické teorie. Pokud bychom k němu měli přiřadit právně uchopitelný význam, nabízí se svrchovanost ve smyslu mezinárodního práva. Ta obnáší nezávislost daného státu jako rovného partnera jiných států . Jednání proti svrchovanosti znamená, že jednáte tak, aby váš stát přestal být nezávislý a podřízený jiné moci, na kterou nemáte vliv. Proto se vedl spor, jestli Václav Klaus, který odmítl ratifikaci Lisabonské smlouvy, chrání suverenitu České republiky, když ji nechce učinit součástí integrované EU."

K tomu otázky, které si patrně položí každý normální člověk:

1. Jsme rovnoprávný partner těch států, které považujeme za spojence?

2. Je povinností prezidenta, ale třeba i takových institucí, jako je BIS, chránit v rámci svých kompetencí rovnoprávnost postavení našeho státu i vůči jeho partnerům či spojencům (které náš stát deklaruje jako své spojence či partnery a se kterými mám významné smlouvy)?

3. Jsme či nejsme v současné době pdřízeni (a v jaké míře) jiné moci, na kterou nemáme jako stát dostatečný vliv (který by zaručoval naši suverenitu)?

Určitě to není tak transparentní, jak si Kysela představuje. Nad touto jeho větou ovšem zůstává rozum stát: "Jednání proti svrchovanosti znamená, že jednáte tak, aby váš stát přestal být nezávislý a podřízený jiné moci, na kterou nemáte vliv."

Ono to při jakémkoli výkladu nedává smysl. Kysela podle mě chtěl říci asi toto: "Pokud jsme podřízeni jiné moci (například EU, NATO) a je to náš spojenec či partner, což se pozná podle toho, že na tuto moc máme určitý vliv (existují nějaké formální instituce, prostřednictvím kterých si tento vliv můžeme uplaťnovat), pak jednání proti této formě podřízenosti, které zdánlivě vypadá jako snaha o svrchovanost (viz příklad Klausova odporu proti Lisabonské smlouvě), v podmínkách, kdy hrozí, že toto vymanění se z této formy podřízenosti bude znamenat to, že se dostaneme do podřízenosti jiné moci (třeba Ruska), na kterou vliv nemáme, může znamenat jednání proti nezávislosti."

Toto věta už určitý smysl dává, na rozdíl od té, kterou uveřejnily lidovky. Svědčí ovšem o fenoménu, který nazývám demence ze slouhovství. Tou začíná být postižena část populace (někdy bývá označována jako tzv. sluníčkáři), která se rozhodla dělat kariéru v roli figurek současné globální moci a jejích slouhů. Normální člověk se při jednání s partnery řídí doporučením, které rád připomínal Zdeněk Mahler: "Já pán, ty pán." – A pokud se tak někdo ke mně nechová, ale místo toho mě někdo straší nějakou jinou mocí, pak se prvně zeptám, zda to nedělá proto, aby mě zbavil svrchovanosti, aby mě dostal do podřízeného postavení a aby mě okrádal či jinak zneužíval.

Podívejme se na další výrok, který nese syndromy demence ze slouhovství:

"Jde o to, jestli takové vyjadřování prezidenta je zcela mimoběžné s velezradou, anebo ne. Mám pocit, že to mimoběžné není, pokud to zařadíme do širšího souboru výroků. To může být i kauza novičok. Musíme se v takovém případě zabývat jen tím, že nás obsadí cizí stát a my podepíšeme protokol, v němž se vzdáme suverenity a podřídíme se vůdci a říšskému kancléři. Anebo, jestli to nemusí být jednání takového typu, ale vyplyne ze slov."

To je závažné obvinění. Prý se nás chystá obsadit jiný stát a chovat se k nám jako Hitler. Čím je toto obvinění doloženo? Prý širším souborem výroků, z nichž typickým je výrok prezidenta v kauze Novičok (že se tato látka v malém množství vyskytovala i na našem území). – Tak takto uvažuje člověk, který je označován odborníkem na ústávaní právo.

Viz: https://www.lidovky.cz/domov/i-vyrok-muze-ohrozit-stat-rozhovor-s-pravnikem-janem-kyselou.A181215_124631_ln_domov_ele

Takto by bylo možno rozebrat větu po větě celý rozhovor. Demence ze slouhovství vzniká nekritickým přijetím dvojího metru při posuzování událostí v případě silné psychické touhy zavděčit se tomu, kdo je vyhodnocen jako silnější. Místo přirozeného způsobu vyvážené reakce (snahy uchovat v těchto podmínkách určitý nadhled a snažit se o určitou rovnoprávnost vztahů se silnějším) si člověk nechá vnutit představu nějakého nepřítele (chce si ji nechat vnutit, protože to dělá pro své "čisté svědomí"), přitom tak, že je ochoten poporovat stále větší omezení práv své země, stále větší podřazenost, stále větší ztrátu vlivu na rozhodování v "partnerských" vztazích. V určité fázi psychická porucha dosáhne takového stupně, že její oběti požadavek na rovnoprávnější vztahy s partnery (kteří se dopouštějí prokazatelně zneužívání svého postavení silnějšího v rozsahu, který překračuje meze partnerstvím původně vymezné) paradoxně a absurdně označují za "omezování suverenity" a přicházejí s konstrukcemi, které nejsou schopni ani logicky zformulovat a které překrývají pocitovým fanatismem doprovázejícím demenci ze slouhovostí. Tak jak jsme toho byli například svědky ve větě "Jednání proti svrchovanosti znamená, že jednáte tak, aby váš stát přestal být nezávislý a podřízený jiné moci, na kterou nemáte vliv."

O tom, jak je tato psychická porucha devastující, svědčí, že ti, kteří ji trpí, dokonce podepisují petici ("Zastavte Zemana"), jejíž obsah příslušnou psychickou poruchu signalizuje, viz:

https://www.petice24.com/poslanci_a_senatori_zastavte_milose_zemana?a=2

Místo závěru:

Výše popsaná psychická porucha demence ze slouhovství bývá často doprovázena ignorováním faktů a kádrováním založeném na vyfabulovaných konstrukcích místo věcné argumentace.  
Radim Valenčík
Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita http://radimvalencik.pise.cz/

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.