Zbyněk Fiala: Co čeká Středulu

středula
27.4.2014 23:17
Nový předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula to má relativně snadné. Pravicové vlády zamořily pracovní vztahy takovou snůškou ideologicky motivovaných nesmyslů, že se odbourávají prakticky samy. Bylo by však málo, kdyby to skončilo jen ústupem zpátky.

Nové odborové vedení nastupuje ve chvíli, kdy prožíváme úlevu, co všechno máme z krku. Třeba zrušení účasti zástupců zaměstnanců v dozorčích radách, které bylo přijato za Nečase, bylo vysloveně antiekonomickým opatřením. Zatímco burzy vyžadují především okamžitý růst zisku a tlačí management k zásadním rozhodnutím na základě kvartálních výsledků, zaměstnanci mají zájem na dlouhodobé perspektivě firmy a mohou tak posloužit jako protiváha akcionářů.

Ministr průmyslu Jan Mládek připravuje návrh, který by zaměstnancům toto právo vrátil. Jenže má to háček, lidé, kteří se do rad vátí, se musí vyznat v informacích, ke kterým se dostanou. Bude úkolem odborů, aby rozjely kurzy finanční gramotnosti a začaly v předstihu připravovat kandidáty, kterým neutečou signály rozvalu nebo přímo krachu podniku a ztráty pracovních míst. To je jeden z příkladů, který dokládá, že Středula se dostal k vrcholné odpovědnosti ve chvíli, kdy není těžké vyhrát, ale nebude snadné vítězství zúročit.

Oponentura odborů jako celku obyčejně kvalifikovaná je. Základním cílem odborů je zajistit spravedlivý podíl zaměstnanců na plodech ekonomické činnosti, což se obyčejně dělá tak, že se prosazuje mzdový růst odvozený z růstu národního hospodářství plus inflace. To vyžaduje kvalifikované makroekonomické předpovědi, aby bylo jasné, co lze od hospodářského růstu čekat a s jakými inflačními vlivy počítat. A v tomto ohledu analytici ČMKOS představují jistotu, jaká jinde není. Stačí porovnat předpovědi s realitou.

Problém je v tom, že společnost v posledních letech dost zhloupla. Realita nehraje roli. Média vídí rudě (rudoch, kam se podívám) a výrazy jako „odbory“, „sociální partnerství“ nebo „solidarita“ jsou prezentovány jako sprosté slovo, přestože tvoří základ současného evropského civilizačního modelu. Je smutné, že tím dokážou zastrašovat i politiky levicových stran, kteří pak obětují větší část své energie na předkládání důkazů, že se od těch druhých stran zas tak moc neliší. Vzniká tak velká politická díra, a protože příroda nemiluje prázdno, volný prostor obsazují nejrůznější xenofobní tlučhubové s programy, které lákají lebky holé navrch i uvnitř.

Někdo by s tím měl něco udělat, ale nikdo jiný než odbory není po ruce. Odbory se brání, že mají členy z různých politických stran a navíc se potýkají i s různorodostí zájmů. Státní zaměstnanci („Přidat!“) chtějí něco jiného než třeba průmyslové obory („Jistotu místa!“). Jenže tyto rozpory jsou nepatrné ve srovnání s tím, čím žijí stávající politické strany. Jejich členy neohrožuje jen politický protivník, ale kdokoliv, kdo by se vetřel do stranické struktury a začal ujídat místa na kandidátkách. Také každodenní rozhodování usazených politických údů je svázáno sítí skrytých agend a protislužeb a vyžaduje nehybnost, aby všichni zapojení byli na svých místech a sliby se daly plnit.

Lidé už dali ve volbách najevo, že se jim tento systém zajídá a přejí si, aby se společnost otevřela. Je to příležitost pro nové projekty. Pokud však má posílit levice, odbory by neměly stát stranou. Jejich politická angažovanost by nebyla ničím neobvyklým, v Británii přece bývaly klíčovou součástí Labour Party. Různě těsné spětí s levicovými stranami najdeme i jinde v Evropě. Možná by stačila i rozhodnější podpora nějakého proudu levicového myšlení. Zárodkem je možná Spojenectví práce a solidarity (SPaS) tvořené levicovými stranami, občanskými iniciativami a odbory, jejichž semináře hostí odborářská centrála na Žižkově.

Z toho všeho je zřejmé, že Josef Středula nastupuje do čela ČMKOS ve chvíli velkých výzev, které nevystačí s postupem „jako vždycky“. Říká se o něm, že je radikál. Má příležitost to dokázat.

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

stvan

Vláďo, samozřejmě že současná úroveň ČMKOS nespadla jen tak z nebe. Nízká provozní teplota vrcholových členů této odborové organizace jde v ruku v ruce s nízkou provozní teplotou předsedů ZO. Na které úrovni to začalo chladnout dřív si netroufnu relevantně tvrdit. Pouze si dovolím ze svých zkušeností odhadnout, že ryba začala chladnout odshora. Tedy od předsedů jednotlivých svazů a vedení ČMKOS. Výsledkem tohoto "ledového" období je asociální zákoník práce a v praxi úspěšná snaha zaměstnavatelů přetvořit si vedení ZO k obrazu svému. Mám pocit, že špičky ČMKOS jsou rády, neboť na ně nikdo zezdola netlačí. To jsou ty okřídlené hlášky typu, že na radikálnějším postoji nepanuje shoda. Nezaměstnaných a sociálně vyloučených je víc a víc a ČMKOS v podstatě mlčí.........

cernik

No Fando,
rozumím tvé zkušenosti.
Nicméně J. Střeďula podle mých informací z ČMKOS byl jediným disponibilným kandidátem.
Těžko lze do funkce př. ČMKOS "vytáhnout" někoho  ze ZV na některém závodě.
A vzpomeň si na poradu ZV  v sídle ČMKOS po úspěšné demonstranci z dubna 2012,
právě zástupci ZO další demonstrace zamítly.
Čili posuzovat J. Střeďulu lze podle toho, zda:
1) navýší počet členů odborů
2) zda ZO vytrhne z letargie

 

stvan

V obecné rovině s tímto textem souhlasím. V rovině osobní zkušenosti musím konstatovat, že lidé skutečně hloupnou(např. tím, že se upínají  na Babiše), ale i díky tomu, že odbory(ČMKOS) stále více leniví. Středula byl v minulosti nadějí. Dnes jí z mého pohledu v žádném případě není. Je to  klasický vrcholový odborový bafuňář a to v našem prostoru rozhodně není pochvala. :-(

antoninsebek

Co čeká Středulu?

Myslím, že je zajímavější to, co očekává přímo pan Středula.

 

Především desítky cest na různá jednání a na nich desítky proslovů.

Že když zavře pusinku, bude mít pracoviště uklizené.

Že uspořádá několik veřejných akcí s prapory, transparenty,  balíky slámy a podobnými ingrediencemi.

 

No a potom ho čeká nějaké pěkné místečko

v PS PČR, v Senilátu nebo dokonce v Bruselu.

 

Tuhle metodiku začal Taťka Falbr a podívejte se: jak je rok dlouhý, tak o něm ani neuslyšíte.

V tisku byl pan Taťka hodnocen jako nejlínější. 

Teď už "maká"  (tlachá, objevuje se v mediích - prostě dře). Protože se blíží euro-volby.  

 

Vot, koloběh života. Stále stejný.