Zbyněk Fiala: Lichváři a exekuce

lichva
12.12.2018 10:27
Senát navrhuje změkčení podmínek pro oddlužení a vláda konečně chystá zákaz lichvy, zaznělo na semináři v Poslanecké sněmovně nad návrhy, jak ukončit nesmírně výnosný byznys s chudobou.

Kam se hrabe zlatý důl! „V období po roce 2006 se vytěžilo z jedné dlužné koruny skoro dvacet tisíc na odměnách advokátům, exekutorům a státu,“ píše Saša Uhlová na stránkách internetového deníku A2larm v příspěvku Systém exekucí podlomil víru zadlužených Čechů ve spravedlnost.

Těch dvacet tisíc nechme na autorce, byť bych se nedivil, kdyby to bylo přesně tak. Ale pro tvrzení v titulku jejího příspěvku máme doklad v průlomovém průzkumu agentury Median. Vznikl z podnětu internetového A2larmu, který se tématu dlouhodobě intenzivně věnuje, a přispěla na to Nadace Rosy Luxemburgové. Jeho prezentace zazněla na semináři k exekucím, který proběhl v Poslanecké sněmovně. A skutečně tam přišlo i pár poslanců a senátorů, kteří se s tou hydrou pokoušejí utkat. Je opravdu nejvyšší čas. Zasáhla už tak tak velkou část společnosti, že by klidně mohla skončit nějakou tou žlutou vestou na náměstích.

Napřed, co jsme se dozvěděli z výzkumu. Připomeňme, že exekutoři mají v aktivní kartotéce zhruba milion dlužníků, ale protože mohou zabavit majetek i manželce, dětem, babičce, tchýni nebo bývalému partnerovi, se kterým dlužník dávno nebydlí, a mohou tam bez varování vypáčit dveře, s tímto tíživým problémem každý den vstává a ulehá mnohem více lidí. Dva miliony určitě. Nebo tři? Polovina dlužníků se potýká s vícero exekucemi, takže se z toho vlastními silami nevyhrabou nikdy.

Výzkum agentury Median, který na semináři prezentoval ředitel Prokop Drtina, oslovil 800 lidí z té chudší poloviny populace, tedy mezi domácnostmi s příjmem pod republikový medián. Byli mezi nimi zadlužení, kteří mají zkušenost s exekucí v posledních pěti letech, a pro srovnání i ti nezadlužení. Ukazuje se, že zadlužení s exekucí mají menší důvěru v demokracii, méně věří soudům, méně spoléhají na vymahatelnost práva. Méně chodí k volbám. Často se dostávali do situace, kdy vytloukali klín klínem. Nejčastější půjčky, které pak byly zdrojem exekucí, sloužily na splácení jiných závazků nebo předchozích krátkodobých půjček. Spotřebitelské úvěry a krátkodobé půjčky u nebankovních lichvářů tak pomáhaly uhradit dlužný nájem nebo účty za energii a telefon.

http://a2larm.cz/2018/12/exekuce-cerne-svedomi-ceska/

Život v chudobě sráží člověka i duševně, hůře se rozhoduje, špatně hledá podporu. Na otázku, zda dlužníci znají lidi, na které se mohou obrátit (pro radu nebo pomoc), byla převažující odpověď „ani jednoho“ nebo „jen jednoho“. Nejhůř je to se sháněním práce. Exekuce vytlačují lidi z legálních zaměstnání, pracovat skoro zadarmo nedává smysl. S vyšší mzdou (ze které stejně nic nemáte) ke všemu ztratíte nárok na sociální dávky. Přednost proto dostává práce načerno nebo za minimální mzdu a zbytek na ruku. Z toho jsou potom minimální daně a pojištění.

O kolik tu stát přichází? V sále zaznělo číslo 20 miliard ročně, možná. Dalo by se to spočítat, kdyby se propojila data od exekutorů a ze správy pojištění, radí ekonom Filip Pertold z CERGE-EI (taky strávil nějaký čas v Ekonomu). Prý to nejde, k těmto datům se nikdo nedostane, slyší znalou odpověď. Jenže pak se nikdy nedozvíme, kolik dáváme za tento tento šílený systém, evropský unikát, perlu parazitního kapitalismu. Tvoří ji kombinace ekonomiky nízkých mezd na hranici přežití, neomezeného lichvářství, předstírání individuální právní služby advokátů, za které to chrlí v tunách tiskárny a počítače, a privatizace práva v podobě rozhodců a exekutorů s pravomocí Sarky Farky loupežníka. Číslu z úvodu, že z koruny dluhu se dá vyvařit dvacet tisíc na „nákladech“, sankčních úrocích, poplatcích, a hlavně na nepřiměřených a podceněných dražbách, zejména nemovitostí, se docela dá věřit.

Jenže společenské náklady českého systému lichvářství a exekucí jsou ještě mnohem vyšší. Milion nebo ještě víc lidí nemůže pracovat naplno? Jak se mohla republika nechat takhle ochromit?

Saša Uhlová v A2larmu věcně připomíná, že institut soukromého exekutora zavedl exekuční řád za vlády Miloše Zemana. Šlo o návrh skupiny poslanců v čele s Pavlem Němcem, který šel mimo běžný legislativní proces, ale tehdejší ministr spravedlnosti Otakar Motejl jej vládě doporučil a ta mu vyjádřila podporu. Ještě dnes Miloš Zeman rád zdůrazňuje, že „dluhy se musí platit“. To zní hezky, ale ono to nejde. Sankční úroky a nejrůznější smluvní kličky bezpečně zaručují, že u podstatné části dlužníků jdou všechny splátky jen na nafouklé příslušenství, takže jsou od splátky jistiny bezpečně odkloněny. Jde přece o to, jak dluh přeměnit na zdroj doživotní renty.

Za ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (tehdy za ANO) byly odměny advokátů a exekutorů značně omezeny, jenže většina exekucí se odehrává nad dluhy podle starých pravidel. Ve sněmovně byla nyní schválena novela insolvenčního zákona, umožňující i osobní bankrot či oddlužení, je však stále nepřiměřeně tvrdá. Senát chystá úpravy, ale ty nemusejí ve sněmovně projít. U nás se uvažuje oddlužení za pět let, zatímco na Slovensku bylo dvouleté a nyní tam vznikla možnost vyřešit to prakticky okamžitě.

Ale i ta slovenská možnost je spíše jen teoretická. Bývalý ministr Pelikán na semináři uvedl, jak se o tom bavil se svým slovenským kolegou. Dozvěděl se, že okamžité oddlužení se sice zavedlo, ale lze jej dosáhnout jen ve spolupráci se slovenským úřadem právní pomoci. „Jenže ten má tak malou kapacitu, představuje tak úzké hrdlo, že tam nikdo nepronikne. Takže to Slovensko asi není ideální příklad. Ale na druhou stranu ukazuje, že když je politická vůle, tak se dá postupovat docela rychle,“ shrnuje Pelikán.

Rychle, rychle, rychle. V sále byli ti poslanci, kteří to prosazují. Doufejme, že napětí v podstatné části společnosti, vyvolávané neudržitelným finančním otroctvím, už pociťují i další.

Poslankyně Kateřina Valachová (ČSSD) na semináři slíbila, že lichva bude co nejdříve zákonem zakázána, sama preferuje pevnou definici v podobě dvojnásobku úrokové sazby podle příkladu jiných zemí. Je to také v programovém prohlášení vlády. Poslanec Jiří Dolejš (KSČM) připomněl poslanecký návrh, který řeší exekutorskou praxi a prosazuje princip jeden dlužník, jeden exekutor, spolu s teritorialitou, kdy je jeden exekutor pro dané území. Další dílčí pomoc může přinést novela insolvenčního zákona se senátními doplňujícími návrhy. To jsou věci, které lze udělat rychle.

O tom, zda přejít od soukromých exekutorů k soudním a jak zlepšit praxi soudů, to by už by podle Dolejše vyžadovalo komplexnější přístup, neboť se to dotýká dalších zákonů. Předpokládá, že to bude v podobě nějakého balíčku, „který dorazí z vlády snad na jaře příštího roku“.

Vůbec se nedivím, že Andrej Babiš má tolik zarytých nepřátel. Platí daně doma, ne někde v Nizozemí, na Kypru nebo na Panenských ostrovech, a teď chce skřípnout lichvářský průmysl. Pěkně si zahrává.

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

klokan

,, Řeč se muví pivo pije,

k čemu je však pozie,

když je třeba umýt nádobí.

                 Vladimír Dvořák

   Že je již huby nebolí, ty věčné slibotechny z ANO. Velice se mi líbí  například i ujištění Babišova náměstka pro rezort zdravotnictví, že problémy zdravotnictví, spočívající v nedostatku obslužného personálu, hravě vyřeší navýšením počtu studentů na lékařských fakultách a studentkám škol zdravotních, myslím, zařídí zkrácení doby studia. Co zcela jistě mají v hnutí ANO naprosto perfektně a bez jakéhokoliv sporu zmáknuto tkví v onom pověstném procesu k uspokojování požadavků zákazníků. Zatím stačí sice jeho podřízení, včetně zejména z přidružených sekcí politické divize, obíhat kolem  popraskaného plastového pytle naplněného vodou a náplastmi slibů popřípadě jiných podbízivých opatření, látáním tedy zastavovat odtok pramínků z množících se děr. Hlavní problém však tkví v to skutečnosti, že předstíráním aktivit konaných údajně pro blaho, občanů, spíše odpoutávají tito nabobové naši pozornost od toho, že nám pomalu, ale jiště, utahují ony pomyslné šrouby svobod, zaváděním autoritářského režimu, pochopitelně v mezích pokynů jejich patronů z velení EU. Lze nabývat dojmu, že k použití se hodí například i metoda vedení demokratickým centralismem z patrontaši bolševiků a jiných revolucionářů, kterou lze asi úspěšně použít i v obráceném procesu. Stále se však omílají podobné triky k oklamání veřejnosti jako stínově předstíraný souboj mezi Kalouskem a Babišem. Vrána vráně však oči nevyklove, oba stojí na jedné lodi monopolního kapitalismu a kráčí jim toliko o pozice na kapitánském můstku, kormidla a u četných korýtek.

      Podobně se léta předstírá boj proti lichvě, který dost obsáhle nám zadokumentovala i paní Amiourová. Každá společnost si od umělců nechává zobrazovat své modly. Symbolicky se tak stalo, zřejmě nechtěně v jednom nejmenovaném moravském městě, v místě kde se kdysi nacházel park, z něhož se zřejmě postupně buideje parkoviště. Na hlavní aleji trůní sousoší k uctění památky vlasteneckého hudebního skladatele z našich největších a poblíž uprostřed jezírka pak krášlí prostor socha na žluto natřené chobotnice, symbolicky pak opodál tyčí se ze zeleně trávníku do výše podobné umělecké arcidílo masivní žraločí hřebetní ploutve. Ó časy, ó mravy a reflexní vestičky.

zbynek-fiala

Dejte odkaz, marně to hledám. Ale našel jsem výborný

http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/exekuce-se-me-stat-nikdy-nemohlo-0

 

amiourful

to je docela sprostý odvolávat se na vágní zjištění Uhlové, když máte mnohem přesnější na vlastním serveru od Amiourové, nemyslíte?