Zbyněk Fiala: Podmíněná podpora

obrazek
17.2.2014 09:47
Dokonce i u pravicového publika by Sobotkova vláda prošla, naznačuje průzkum v řadách finančních analytiků a dalších ekonomicky a politicky kvalifikovaných osob. Jsou však za tím mnohá očekávání. Půjde o to, zda včas rozezná příležitosti a pasti.

Zajímavé nahlédnutí do názorového složení české společnosti nabízejí odpovědi na otázku, zda by dali hlas Sobotkově vládě, který připravila společnost certifikovaných finančních analytiků CFA CR prostřednictvím PR agentury Donath Business & Media a poradenské společnosti Hezmann. Ukazuje, jak se liší názory čtyř oslovených skupin – finančních odborníků, reprezentujících především bankovní sektor (FSA), dále významných osobností podnikového a ekonomického života (VIP), potom čtenářů Bestova bulletinu Fleet Sheet´s Final Word (FSFV), charakteristického velice zasvěcenými informovanými úniky z oficiálního prostředí, a nakonec ještě čtenářů týdeníku Ekonom, tedy lidí s profesionálním zájmem a slušným všeobecným přehledem.

http://web.dbm.cz/dbmweb/Actions.nsf/0/695C7866CFB538E5C1257C7D003D9B98/$File/CFA%20Forecasting%20Survey%202014_cz.pdf

Odpovídalo přes dva tisíce osob, a přestože bychom v takovém publiku očekávali převahu pravicových názorů, jako celek by dali koaliční důvěru v poměru, který je ještě o něco lepší než poměr hlasů ve sněmovně. Svůj hlas by dalo koalici ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL 60,5 procenta dotázaných (odpovědi „určitě ano“ a „spíše ano“).

graf-zf-1-1702

Věc je tedy jasná. Tato vláda má silnou podporu veřejnosti. Vlastně pozor, zdaleka není tak jasná, má také silnou nepodporu. Konfliktnější hodnocení totiž nabízí pohled na rozložení hlasů „určitě ano“ a „určitě ne“. Je docela překvapivé, jak velké rozdíly v jednotlivých skupinách najdeme.

Hlasů pro vládu je ve všech skupinách více než hlasů proti vládě, ale zároveň odpověď „určitě ne“ dostala ve všech případech víc hlasů než „určitě ano“. Nakonec tak rozhodl velký počet odpovědí „spíše ano“, což může znamenat, že vláda má podmíněnou podporu. Ta se může opírat o pozitivní očekávání, na kterých závisí podpora i v budoucnosti. Možná to odráží i „negativní neočekávání“, jak bych nazval názor „hůře už bylo“.

Největší nepoměr silné podpory a silné nepodpory byl u organizátora průzkumu, CFA CR, tedy u finančních analytiků a bankéřů, pro jejichž Forecasting Dinner byl průzkum určen. Jedná se o každoroční setkání v kongresovém sále ČNB, jehož odborná část je věnována předpovědím ekonomického vývoje některou z hvězd oboru a součástí programu je i prezentace guvernéra ČNB, letos tedy Miroslava Singera. U analytiků převažoval zásadní nesouhlas nad zásadním souhlasem s koaliční vládou ČSSD, ANO a lidovců v poměru 3 : 1.

Nepoměr nevznikl tak, že by snad byli „ekonomicky zasvěcení“ extrémně negativní. To určitě nejsou, naopak, v tom se neliší – míra jejich rozhodné nepodpory nastupujícímu kabinetu odpovídá průměru. Na negativní straně se tedy shodují s názorem ostatních. Extrém najdeme na pozitivní straně, rozhodnou podporu vyslovilo pouhých 6,4 procenta odpovědí. A je tam i druhý extrém, ze všech nejčastěji vyjádřili opatrnou podporu („spíše ano“) – ve 48,9 procenta odpovědí. Kritická podpora s vědomím velkých rizik?

„Politicky zasvěcení“, tedy osobnosti a čtenáři Fleet Sheet se shodli na rozhodné podpoře lehce nad 14 procenty. Reprezentují tak na pozitivní straně i celkový průměr. Čtenáři Fleet Sheet navíc rozdělili zcela vyrovnaně rozhodnou podporu i rozhodnou nepodporu.

Čtenáři Ekonoma jsou nejzajímavější – jsou nejvíc ze všech jak „určitě pro“, tak „určitě proti“. To druhé přitom zaznělo o polovinu častěji. Tato skupina má přitom nejblíže ze všech k běžné populaci. Jak se v tom vyznat? Osobně si myslím, že je to plod nešťastné mediální politiky „vyvažování“, kdy v médiích nejde ani tak o to, co se doopravdy stalo, ale o to, aby zazněly „obě strany“. Promluví-li neblb, nutno oslovit i blba. Lidé pak mají silné názory, byť nevědí úplně přesně, na co.

Odpovědi dotázaných pro slavnostní večer finančních analytiků nemohly vyjít z návrhu programového prohlášení, vznikaly dřív, ale koaliční smlouva už na světě byla. Stejně by jim to moc nepomohlo. Vládní prohlášení vznikalo ve spěchu, ale události jsou ještě rychlejší, a tak ještě dřív, než došlo na sněmovní hlasování o důvěře, obecné přísliby začínají být konfrontovány s konkrétními rozhodnutími.

Rekordní nezaměstnanost, spor o Temelín a uhelné limity, obviněný Nečas a šperky Nagyové, církev chce víc, účtenková loterie, zákon o odpadech, to je první vlna velice naléhavých výzev a rozhodnutí.

Rekordní nezaměstnanost představuje nejnaléhavější prioritu, lze ji interpretovat jako další argument pro prorůstová opatření. Má to však háček. Naše exportní ekonomika je závislá i na růstu konkurenceschopnosti. Vyšší konkurenceschopnost může znamenat méně míst. Je to vidět na hospodářském oživení v posledním čtvrtletí, které nesnížilo nedostatek pracovních míst. Ve skutečnosti narůstá rozdíl mezi počty žadatelů o práci a volných míst. Práci hledá 630 tisíc lidí, o 43 tisíc víc lidí než před rokem, ale volných míst je 36 tisíc, jen o 2,6 tisíce víc než před rokem. Rozdíl se tak zvětšil z 552 na 593 tisíc.

http://portal.mpsv.cz/sz/stat/nz/mes

K tomu můžeme přičíst prudký nárůst sociálních dávek (miliard poskládaných z nepatrných částek). Stát vyplatil o třetinu víc dávek v hmotné nouzi než před rokem. Je zřejmé, že vedle aktivní politiky zaměstnanosti (chystá se akční plán) potřebujeme ještě něco pro lidi, kteří chtějí pracovat, ale nikdo je nezaměstná. Nazval bych to strategií subsistence, vytvořením podmínek pro to, aby se lidé uživili sami. Většinou to bude mimo běžný trh. Na trh by šly jen přebytky nebo meziprodukty místní kooperace.

To se neobejde bez změkčení pravidel pro ekonomickou aktivitu pro vlastní a místní potřebu (potraviny, energie, bydlení, místní neziskové finance), neboť dnes se ani na dvorku nic nesmí s odvoláním na hygienické, finanční, soutěžní a bůhvíjaké předpisy. Vlastně nelze ani nabídnout výslužku ze zabíjačky. Kampeličky jsou centrální bankou potírány jako škodná. U alternativních zdrojů energie se uvažuje spíše o jejich omezení. Komunální odpady se svezou ze širokého kraje do centrální spalovny, aby z toho v regionech nikdo nic neměl, jak prosadil v závěru týdne čezký poslanec Milan Urban (ČSSD) v novele zákona o odpadech, kde jsou ořezány cíle recyklace.

Do toho zasahuje spor o Temelín jako bitva, ve které to chce vláda a ČEZ hodit jeden na druhého, proč to nejde. Ministr průmyslu Jan Mládek řekl ČEZ, že mu vláda nic nedá (žádné garance ceny elektřiny), ale současně na Žofínském fóru oznámil, že to má nějak zařídit, aby to šlo. V rozhovoru v Právu pak otevřeně řekl, že by s Temelínem počkal. Pokud se pak bude stavět, občané si podle něj mohou vybrat, zda to chtějí platit v ceně elektřiny nebo v daních.

Jako ekonom však ví, že občané se mohou rozhodnout i tak, že to platit nebudou. Pokud by Temelín zdražil elektřinu, o to výhodnější bude vyrábět si elektřinu doma nebo v samosprávném obecním energetickém družstvu. Kdyby vláda místo toho chtěla náklady Temelína zastřít dotací, tedy zvýšením daní, spočítají jí to voliči, protože tuto elektřinu potřebují pouze akcionáři a lobbisti ČEZu.

Ekonomie tedy nedává Temelínu šanci a politici se s tím musí smířit. Pokud jde o uhelné limity, po zimní vlně přírodních katastrof připisovaných změnám klimatu vzrůstá riziko investic do uhlí. Dají se čekat další absolutní omezení uhlíku nebo zavedení drsné uhlíkové daně, případně bojkot těch, kdo pokračují v bezohledném ohrožování druhých. Nikdo na uhelné technologie nepůjčí, nebo draho. Dopadne to jako s atomem.

A teď k politickým řachandám. Bývalý premiér Petr Nečas zatím nemá v žádném obvinění také účty za šperky pro svou paní, ale jistě má starost s tím, co reprezentují účtenky, které se našly v šupleti u vedoucího jeho úřadu a jaký mají vztah ke šperkům jeho paní v hodnotě vysoce nad její příjmové možnosti. Kdyby se ukázalo, že nešlo jenom o politiku, vrhlo by to nové světlo i na řadu dalších „ryze politických“ rozhodnutí, jak byly církevní restituce. Zlepšilo by to šance obrany občanů, kterým se to nechce platit. Církev pomáhá tím, že zvyšuje požadavky. Asi chce, ať se problém nevleče.

Osobně považuji církevní restituce za pokus o převrat, který měl vytvořit trvalou ekonomickou a mocenskou základnu pro konzervativní (spíše feudální) pravici. Moc ztratili v posledním okamžiku, o prachy bych je připravil také.

Nakonec účtenková loterie, o které se nechal proškolit premiér Bohuslav Sobotka v Bratislavě u ministra financí Petera Kažimíra. Když loni doplnilo registrační pokladny také slosování účtenek, výběr DPH prudce vzrostl, jak ukazuje obrázek ze slovenského tisku. Podle některých odhadů se může zvednout až o 30 procent. Čekal bych to zejména u nás, kde je v současnosti pro celé sektory zvykem neoplatit nic. Zkusme si představit, o co jde - zatím se ročně vybere asi 220 miliard korun.

graf-zf-2-1702
zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.