Zbyněk Fiala: Poslední Zemanovo vítězství

Miloš Zeman potvrdil svojí pověst prognostika, když očekával těsný výsledek a vyzýval občany, ať se dostaví k volbám v co největším počtu, protože každý hlas rozhoduje. To se vyplatilo. Dokud se sčítaly jen venkovské obvody, jeho náskok narůstal až ke 350 tisícům hlasů, ale čím víc do hry vstupovala Praha, tím víc se čerpalo z rezervy a rozdíl se smršťoval. Nakonec z něj zbyla polovina. Jistě, i ta stačí, aby bylo vymalováno. Miloš Zeman sám to označil za své poslední politické vítězství. Možná se však od něj bude chtít mnohem víc. Znovu se vrací výzva, aby zkusil účinně oslovit širší okruh občanů, než který odpovídá hluboce rozdělenému elektorátu.

Co nás dělí? Volební studia České televize i TV Nova opakovaně ukazovala, jak odlišný byl výsledek v krajských městech a jejich okolí. Také z předvolebního duelu v ČT zní v uších naléhavé otázky dvou voličů z jihočeské obce, jaké jinak v běžné vysílání často nezazněly. Lidé na venkově se cítí opuštěni, jsou zbavováni zbytků služeb, musí komplikovaně dojíždět za prací a výsledek jejích úsilí mizí někde daleko. Kde, to lze částečně vyčíst z toho, že lidé ve městech tyto starosti tak nepociťují.

Jenže všeho do času. Zatímco dnes ještě prožíváme nejvyšší zaměstnanost v historii (ale ve stejném duchu mluvil v Davosu i americký prezident Donald Trump), ze všech stran přicházejí zprávy o technologických průlomech na poli digitalizace a robotizace, která na podstatnou část toho, kvůli čemu dnes lidé chodí do práce, stačí sama. Za pět nebo deset let bude situace zcela jiná. Pracovní místa v tradičním průmyslu začnou mizet, lidé budou zbavováni životních jistot, a pokud zůstanou opuštěni, vzniknou společenské otřesy. To bude něco jiného než dnešní fiktivní hrozba uprchlíků. Začnou vznikat uprchlíci ve vlastní zemi.

Čeká nás období zásadních společenských změn a Miloš Zeman byl zvolen do nejvyšší ústavní funkce, která je tradičně zároveň jakýmsi základním společenským kompasem naší společnosti, právě na ta poslední léta, kdy se na to můžeme připravit. Zatím to vnímá spíše z té náběhové strany a poukazuje na rozpor mezi požadavky stále sofistikovanější výroby a nedostatečného zájmu mladých lidí o technické vzdělání. Měl by však možná přehodnotit svůj přezíravý postoj ke společenským vědám, protože ty budou taky potřeba.

Rozpadá se struktura ekonomiky zděděné z průmyslové revoluce, kdy základem byl velký podnik s armádou zaměstnanců. Když pomineme epizodu socialismu, dvě stě let proti sobě stáli vlastníci výrobních prostředků a lidé, kteří na nich byli závislí a museli se rvát o každý kousek svobody navíc. Z tohoto boje vznikla politická zbraň v podobě strany sociální demokracie, a ta sílila stejným tempem, jakým narůstala industrializace a urbanizace. Tahle etapa je u konce.

Na scénu vstupuje nový jev, kapitál ztratí hlavní slovo. Už dnes ty nejhodnotnější společnosti světa, například Facebook, Uber, Amazon, s jistou nadsázkou žádný kapitál nepotřebují. Facebook nemusí vytvářet vlastní obsah, Uber nemusí mít vlastní auta, Amazon nemusí mít vlastní zásoby knih. Stačí jim myšlenka, převedená do elektronické podoby, která slouží jako platforma pro zprostředkování kontaktu ve specifickém prostředí. Největší hodnotou těchto společností jsou počty uživatelů jejich platforem. Nejcennějším kapitálem je nápad, který uspěl jako první. Přirozeně, nápad spolu se schopností jej realizovat. Tohle prostředí nás obklopuje, a pokud se do něj nepřesuneme aktivně jako tvůrci, ovládne nás a staneme se obětí.

Stejně tak ztrácí hlavní slovo nutnost koncentrace lidí blízko pracovní příležitosti. Vrátí se atraktivita čisté přírody, vodních zdrojů a úrodné půdy, která přijme masy lidí, bez kterých se průmysl obejde. Vrátí se zájem o život mimo města, ale musí se pro to vytvořit podmínky. V nepříliš vzdálené budoucnosti dostane venkov zcela jinou dynamiku, protože celý svět se stane díky všudypřítomným internetovým službám jednou velkou vesnicí. Kanadský mediální guru z 60. let minulého století Marshall McLuhan si to sliboval už od televize, když ty nejdůležitější osobnosti z celého světa začal denně potkávat ve svém pokoji. Teď se však tato příležitost obohacuje o nejrůznější formy aktivní spolupráce. A znovu, jde to i bez peněz - to, co v časech McLuhana neměla ani NASA, dnes kdekdo najde zadarmo někde v cloudu.

Prezident není vláda, nemá výkonné pravomoci, ale může přinejmenším dbát o to, aby aspoň v jeho dosahu našim přípravám na budoucnost nikdo nepřekážel. Měl by k sobě pozvednout lidi, kteří budou schopni otravovat ministerstva a inspirovat veřejnost. Jisté vnímání nastupujících problémů už v zemi je, proto ještě Sobotkova vláda přešla od úvah o Průmyslu 4.0 k úvahám o Společnosti 4.0. Ale s pouhým heslem dlouho nevystačíme.

Celá tato věc taky trochu souvisí s naším slavným přesouváním republiky na Východ. Zatímco to má Zeman denně na talíři, na jiném konci světa se naopak vytýká Číně, že svými investicemi a projekty jako Nová hedvábná stezka se příliš tlačí na Západ. Kdybychom to brali vážně, jsme v pěkném presu.

Měl jsem krátkou příležitost nahlédnout do onoho východního světa, do čínské provincie Če-ťiang, které je svěřeno těžiště strategického partnerství ČR s Čínou. Toto partnerství Zeman vyjednal za návštěvy čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Praze. Je to partnerství s předním technologickým centrem oné východní země. Nejsme sami, kdo tam zamířil, partnera tam našel I Volkswagen, který tam chce vytvořit svoji čínskou základnu pro společnou výrobu elektrických a autonomních aut. Nedaleko odtud najdeme také čínské partnery pro český letecký průmysl. V Česku už se chytla společnost Dahua, která patří k nejsilnějším v oblasti umělé inteligence. Chang-čou, hlavní město této provincie, pokročilo v Číně nejdál v projektu inteligentního města. Tohle Zeman vybral dobře.

Na naší orientaci na Západ to nic nemění, přestože stále pokulhává naše dálniční spojení se západními sousedy, naše dráhy tam projíždějí jen s obtížemi, a náš průmysl dodává svým německým centrálám hlavně komponenty pro vývoz do Číny. Jít tam napřímo tedy není úplně od věci.

Není pochyb, že Miloši Zemanovi ubývá sil. Čím ho povzbudili ve finále boje o prezidentský úřad, nechci hádat, ale byl tu propastný rozdíl proti tomu, jak vypadal těsně před volbami u Soukupa ve studiu TV Barrandov. Měl by se konečně profilovat někdo mladší, ale pro amatéry to není, to jsme viděli. V tuto chvíli nás však zajímá hlavně kratší budoucnost. Vláda bude vedena Andrejem Babišem. Vyjednávání o podpoře této vlády přestane být pod časovým tlakem. Nový premiér dostane víc příležitostí ukázat, že to umí a získat na svoji stranu veřejnost. Poražené politické strany musí hledat nová vedení a nový přístup, kterými by zvrátily svůj neblahý osud už v blízkých senátních volbách.

Vracíme se do všedních dnů. Zaujalo mne, jak k tomu přistupoval nejen vítězný Miloš Zeman, ale i poražený kandidát Jiří Drahoš, když oba věří, že něco z té předvolební energie, kterou cítili při setkáních s občany, zůstane. Bylo by skvělé, kdyby se ta obnovená občanská energie orientovala ke skutečným problémům. A ty nebudou menší, když nás zastihnou rozhádané.