Zbyněk Fiala: Svátek demokracie

obrazek
21.8.2013 12:38
Velkým svátkem demokracie bylo úterní drtivé vítězství hlasů ve prospěch rozpuštění sněmovny a vypsání předčasných voleb nejspíš 25. a 26. října. Zbavili jsme se důsledků volebního podvodu, kdy strana s levicovými voliči vstoupila do pravicové koalice a umožnila tak vytvořit vládu poražených, zatímco vítězná sociální demokracie nedostala příležitost ani k zahájení jednání o vládě. To však neznamená, že nyní to musí dopadnout lépe.

Poslední jednání odcházející sněmovny jen vzácně přineslo bilanci toho, co se vlastně stalo a kdo za to může. Většinou to ústilo do vyrovnávání účtů mezi jednotlivými pravicovými stranami, které se prostřednictvím televizní obrazovky začaly prát o voliče. Psychiatr Pavel Bém se loučil s politickou kariérou v estrádním stylu, ale přitom jasně vyložil krédo ODS: Smyslem politické moci je politická moc, a kdo se jí vzdává, ten páchá politickou sebevraždu.

Nejlepší nápad měl jako vždy Miroslav Kalousek, když vyzval, abychom volby pojali jako boj za obnovu demokracie (jenom nechápu, proč předtím věnoval tolik energie pokusům o obnovu feudalismu). Kalousek zaperlil také ve sporu s bývalým šéfem poslaneckého klubu ODS Zbyňkem Stanjurou, když na jeho posmutnělé výzvy, zda přecejen nezkusit splácat ještě nějakou tu pravicovou většinu, poznamenal: „Není možné prodlužovat politickou krizi čekáním na to, kteří dva jiní prodají příští zápas.“

Do posledního boje za demokracii se vydala i posmutnělá Miroslava Němcová. Důvody, proč se pravicová vláda zřítila, se nezabývala. Někde našla svůj notýsek s nejdůležitějšími výrazy pro život v politice, a tak ve svém projevu připomněla únor, srpnovou okupaci a listopad, a pak postavila parlamentarismus, občany a voliče do protikladu k vyhlídce „levicové komunisticko-socialistické ústavní většiny“.

Demokracie v jejím pojetí, to je demokracie jako řemen. Když bilancovala práci končící sněmovny, nikterak si nelámala hlavu s poměry, které vládnou mezi jednotlivými názorovými proudy ve společnosti: „Určitě někdo bude dávat plusová znaménka například tomu, že došlo po letech diskusí k vyrovnání státu s církvemi, někdo to bude vidět jako největšího strašáka současné doby.“ Čtu to jako sdělení, že tu máme poměr „někdo“ proti „někdo“, což dává skóre jedna - jedna. A vzpomeneme-li si na historické poučení, že „není sto jako sto“, pak není ani jedna jako jedna, je jenom jedno „jedna“, takže jsme to vlastně zvládli „za jedna“. Ale nekřivděme Němcové, zrnko realismu tam bylo, když uznala, že „moje politická strana ODS není ve výhodné pozici“.

Mnohý pysk se třepil slovem „svoboda“. Svobody jsou různé. Občas se mísí a jdou třeba i proti sobě. Například v médiích máme svobodu slova a svobodu podnikání. Která je silnější? Až do vzniku internetu potřeboval člověk, který chtěl oslovit veřejnost, buď klidný kout v parku a bedničku od mýdla (ale pak měl jen velice omezený počet posluchačů), nebo redakci deníku a rotačky chrlící statisíce výtisků či televizní studia s miliardovými rozpočty.

„Vy byste chtěli, abych zkrachoval,“ odpověděl kdysi vlídně můj spolužák Vladimír Železný na výzvy, aby jeho Nova vysílala také něco serióznějšího, než jsou střílečky, telenovely a štěňátka místo zpráv. Uživit mediální obludu znamená sázet na nejnižšího společného jmenovatele, protože komerční televizní pořad nebo soukromé noviny jsou pouze futrálem na reklamu. Svoboda slova je svobodou plácnout cokoliv. Redakce dodává konzumenty komerčních sdělení, k tomu potřebuje masové diváky a čtenáře, a ty snáze přiláká ptákovinou a pitvořením než odvážnou kritickou sondou, která nám nastavuje zrcadlo. Chceš vzkvétající sociální stát a občanskou rovnost? Tak obírej druhé, korumpuj, ohýbej právo, nakraď miliardy, a pak si můžeš koupit redakce, které budou tvé ideály hájit. Dřív ne.

Teď máme internet, který nabízí oslovení libovolného počtu čtenářů zadarmo. Ale oslovit neznamená být slyšen. A úplně zadarmo to taky není, připomínají ti, kdo se opravdu pustili do vydávání internetových titulů. Pozornost internetového publika, které se liší od spících televizních diváků nebo listovačů magazíny, získáte jen nejrychlejším zpravodajstvím. Jenže zprávy jsou v médiích to drahé. Druhým atraktivním oborem jsou odhalení. Nejen tedy osoby odhazující svršky včetně prádla, ale také průnik to zšeřelých prostor nejhrůznějších tajemství a triků. Pravda o podvodech. Lidé touží po nahlédnutí pod pokličku, chtějí vědět najisto, co tuší. Ale vezmou i podvody s pravdou, osočení místo důkazů, tvrzení jedné strany, zatímco ta pošpiněná nedostane slovo. Máme tedy taky svobodu slova bez svobodných slov. I to volá po nápravě.

Protiklady lze naštěstí spojovat. Spojením ohně a vody vzniklo století páry a průmyslová revoluce (která se nyní bohužel dostává do fáze, kdy se obejde i bez lidí). Podobně lze propojit zábavu a poznání. Náš úterní svátek demokracie, který spočíval v drtivém vítězství hlasů pro rozpuštění sněmovny, byl večer ozdoben v jedné komerční televizi klasickou střílečkou Tenkrát na Západě. Viděl jsem ji už desetkrát, ale přesto jsem na ni přepínal z fotbalového utkání mezi plzeňskou Viktorkou a slovinským Mariborem. Fascinuje mne úžasná scéna, jak chromý, rozpadající se železniční magnát Morton, hlídaný bandou pistolnických vrahů, rozdá na novou hru. „Jak se to hraje?“ ptají se páchnoucí chlapi s vějířem stodolarovek, která je přece každá stejná. Odpověď je jednoduchá: „Sleduj svůj zájem!“ Tady máš prachy, a zapomeň na ostatní. Uvedený obraz dobře předznamenává nadcházející volební klání, při kterém se nejspíš nebude střílet, ale prachy do něj promluví s naprostou jistotou.

Ideál demokracie rozdává karty tak, že proti těm, kdo mají prachy, stojí kritická média a hlídají je jako zlí psi, aby nezneužili svého postavení. To je ovšem jen mocenská složka demokratického uspořádání. Kritická debata zprostředkovaná žurnalisty má společnosti usnadnit pochopení i širších otázek, než je nejbližší rozhodnutí, ve kterém se sbírají hlasy pro a proti. Proč tahle země nezkvétá? A proč není práce, i kdyby vzkvétala?

Hospodářská krize a prudké tempo zadlužování vede nejčastěji k úvahám, že východisko má podobu hospodářského růstu. Jenže hospodářský růst není zárukou zvyšování životní úrovně většiny. Lidová moudrost říká, že čert kadí na větší hromádku. Znepokojivý nárůst nerovnosti, kdy rozhodující majetek je soustředěn v rukou zlomečku procenta populace, tak naznačuje, že to bude čert, kdo rozhoduje o naší budoucnosti. Obnova růstu může znamenat posílení moci těch nahoře, další bezohledné čerpání přírodních zdrojů, další zaplňování zdaleka nikoliv bezedné popelnice ovzduší, další areály skladišť podél nových dálnic, kudy se vozí zboží k nám, takže nabídce se daří, ale práce mizí.

Práce mizí? Mizí i schopnost pracovat. Jako objev se u nás objevila v minulých dnech zpráva z Německa o „duálním“ vzdělávání, tedy že v řadě technických oborů je kombinováno vzdělávání s praxí u příštího zaměstnavatele. Tři dny v práci, dva dny ve škole. Kdo uspěje, místo si ponechá. Má to jistě své slabiny, dalo by se to zneužívat jako otrocká práce, kterou před koncem cyklu rázně ukončím a najdu si další nováčky. U nás se dá zneužít všechno.

Mizí i schopnost uvažovat o hospodářské budoucnosti. V nesmírně zajímavé studii čelního funkcionáře předválečného družstevnictví Ladislava Feierabenda (Zemědělské družstevnictví v Československu do roku 1952) jsem se dočetl nejen o tehdejším obrovském rozšíření kampeliček a úvěrních družstev, ale také že v těch kampeličkách tvořili většinu dobrovolných účetních učitelé a ti pak učili i děti ve svých třídách základům spoření, účetnictví a investic. Učili je také spolupráci v obci, étosu vzájemnosti, bez kterého byl život na venkově nemožný. Neučili je dravčímu číhání na slabinu souseda, aby se změnil v kořist.

Dnešní doba je jiná. Zatímco Nečasova pravicová vláda totálně zkrachovala a sněmovna znásilněná masovými přeběhy a trafikami se nedočkala ani řádných voleb, pravicový režim má být přežehnán levicovým Senátem a spustit od Nového roku jako další kalná voda připomínající časy počátků privatizace. Je jím nový Občanský zákoník, o jehož obsahu nemá drtivá většina občanů ani tušení. A kdyby ho měla, je jim k ničemu, protože klíčové bude, jak budou rozhodovat soudy. Připomeňme drobnost, že obchodní zákoník zaniká, všecko bude v oněch nových paragrafech.

Připomeňme také, že registr katastrů dostal nové pravidlo, které spočívá v tom, že kdokoliv může přijít a přepsat si váš majetek na sebe. Nic se nezkoumá. Pokud se vám to nelíbí, můžete se soudně bránit. Když se to dozvíte. Včas.

Stav justice v oblasti obchodního práva ukázal případ soudce Berky uprostřed konkurzní mafie. Znalci tomu říkali třetí vlna privatizace. Majetek se znehodnotí zmanipulovaným konkurzem a pak se prodá kamarádům za babku ve zmanipulované dražbě. Berkův případ byl nejprve svěřen starému soudci, který odešel před dokončením procesu do penze, takže musel být předán jinému soudci a ten ty náklaďáky spisů začal studovat znovu. V lednu byla celá skupina amnestována Václavem Klausem. Někteří státní zástupci se pokoušejí toto bezpráví zvrátit, ale klíčové je, že mezitím se objevily známky existence obdobných konkurzních a majetkových mafií se soudním krytím i jinde než na severu Čech.

Po volbách to může být horší než před volbami, pokud necháme věci běžet samospádem. Nespokojených je v zemi dost, ale schopností dosáhnout změny je málo. Poučná je zkušenost občanských aktivistů, kteří našli hlavní škodnou v politických stranách a začali si zakládat na tom, že působí mimo toto neřádstvo. Výsledkem byla naprostá bezvýznamnost hloučku protestujících bez ohlasu u veřejnosti.

Ono taky jen křičet nestačí. Musíme brát politické strany na vědomí a vyvíjet na ně kvalifikovaný tlak, musíme podporovat ty, kdo jsou ochotni přijímat naše programové záměry. Tyhle volby musí být volbami probuzení. Keců o demokracii bylo dost, začněme si všímat opravdových práv a svobod. A začněme je tvrdě vyžadovat. Napřed ale musíme zvolit ty, pro které není smyslem politické moci jen politická moc sama. Těžko bychom mohli tlačit na někoho, kdo vlastně lidi na nic nepotřebuje.

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Vladimír Štingl

Pane Fialo, dobrý večer.

Je to neuvěřitelně deprimující, když za "svátek demokracie" považujeme, že konečně byla odejita sotňa, která pohřbila poslední zbytky morálky, umožňovala pokračování superzlodějen, pokud sama přímo nekradla, přivodila naprostou devastaci občanských práv, sociálního státu, dala průchod neuvěřitelným podvodům s církevními "restitucemi", "reformou" důchodů, zdravotnictví atd. atd. ... a nic, co by znamenalo sebemenší pozitivum a obrat k civilizaci a moderní Evropě švédsko-finsko-norské společnosti.

Zrůdy odešly a je otázkou co bude dál, když "přechodovou" fázi vede hybridní mutant, který nám líčil "nádhernou" budoucnost s důchodovými fondy. A i já si říkám, zaplať pánbůh, protože i piraňa je lepší a morálnější než Kalousek, Němcová, Schwarzenberg, Heger, Drábek a spol. A to přesto, že chce Rusnok a spol. schvalovat zbytky hnoje v podobě zákonů po odešlé sebrance.....

Je smutné, že lze tuto ubohou "změnu"  bez nadsázky označit jako "svátek demokracie".

Velice hutné a konzistentní shrnutí minulého. A to je tisícina zvěrstev, které má Nečas, Němcová, Kalousek a spol. nesmrtelně a nesmazatelně na "hrbu".....

Zdravím Vás.