Zmatení kauzou OKD aneb „mírnej vztek s mírnou hlavou tam v Karviné“

přikryl
29.6.2018 09:11
Že je zmaten kauzou OKD pan ředitel Jaromír Soukup mě nepřekvapuje. Sleduje více mediální dopad toho, co říká, běda mu, až lidé poznají, že v lepším případě podléhá falešné iluzi a pravda je někde jinde. Pak je ale „ten, co neříká pravdu“. Ostatní si dosaďte sami. Že ale podléhá iluzi Parlamentní vyšetřovací komise je poněkud vážnější situace. Tedy pokud uvěříte, že jde o iluzi. Zákonodárce, převlečený za vyšetřovatele, detektiva a soudce, tři v jednom, ta vize se mě zajídá a je vhodná pro bulvár, nikoliv pro ctěný Parlament. A zaklínání zájmem veřejným je jen berlička.

Hlavní cíl je totiž zřejmý – politický soupeř, politici, strany. A nic jiného je nezajímá. Vidí jen předem jasný axiom, tedy tvrzení, které se předem pokládá za platné, a tudíž se nedokazuje. Za vše může vláda v roce 2004. To zákonodárcům nevytváří dobrou pověst. Jak to tedy bylo a je bez kouřových clon a pozičních bojů?

Příběh v nové době se začal po roce 1989. Kupodivu, v roce 1990 nikdo z nájemníků tzv. hornických bytů po vlastnictví netoužil. Nízké regulované nájemné trvalo až do roku 2005. Takže žádný tlak.

Ani první kroky privatizace nikoho neznepokojily. Ani to, že dík politikům v roce 1991 byly ex lege byty původně zaplacené státem (nikoliv podnikem OKD nebo horníky) začleněny do majetku OKD a spolu s ním do privatizace. Nu co, státem zaplacené byty se kterými hospodařily obce šly bezplatně do jejich vlastnictví, tak co. Jak to bylo krátkozraké vidíme až dnes.

Klid byl i v roce 1994. To již například v bytových družstvech dva roky běžela rozsáhlá privatizace, což si vynutilo přijetí zákona o vlastnictví bytů (číslo 72/1994 Sb.) V tzv. „hornických“ bytech klid. Tehdy se uzákonilo předkupní právo nájemníka bytů pro případ, že vlastník se rozhodne jednotlivé byty rozprodat nájemcům. Bytová družstva takový převod dokonce nemohla odmítnout. Nájemce to neinspirovalo. A tehdy by to šlo! Mohl tak rozhodnout stát.

To ale skončilo, když v roce 1996 Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci, vláda a ministr financí zcela dobrovolně, v mašličkách, za JEDNU KORUNU (!) předali soukromým akcionářům akcie státu za 3,5 miliard korun, byl kupodivu také klid. Koho zajímala jména – Václav Klaus, Ivan Kočárník, Jiří Skalický. Koho dnes zajímá, že to byla vláda ODS, kdo nese vinu na ztrátě majority v OKD. Promlčeno, právně i duchovně, dnes máme přece „novou“ ODS.

Státní podíl se v roce 1996 stal tedy menšinovým. Privátní sektor převolil orgány společnosti, zástupce státu tam již nebyl. Každý středoškolský student pochopí, že v akciové společnosti rozhoduje ten, kdo má většinu. Stát to nevěděl? Od tohoto okamžiku bylo vyloučeno, aby stát donutil soukromé vlastníky k čemukoliv, k převodům bytů do vlastnictví, pokud s tím tento sám dobrovolně nebude souhlasit. Tečka pane Soukupe je tady. Jinde ne. Jsou zde další problémy, ale okamžik zlomu je zde.

A na Ostravsku klid. Nízký nájem, žádný zájem. Stát ještě poskytl OKD dotaci 20 miliard na odstranění ekologické zátěže, dodnes nikdo neřešil, zda byly opravdu laguny odstraněny.

Pak ale vláda Miloše Zemana došla k závěru, že takový podíl nemá smysl držet a že ho prodá. Proces doprivatizace trval zhruba od roku 2000 do roku 2004 a týkal se třech vlád – Miloše Zemana, Vladimíra Špidly a Stanislava Grosse. Klid pokračuje, ale někteří nájemníci se začínají ptát – co s byty privátní firma udělá?

Vláda se rozhodla dát exkluzivitu, tedy přednost, dosavadnímu majoritnímu vlastníkovi. Mohla postupovat i jinak a vyhlásit veřejnou soutěž pod heslem „nejvyšší nabídka bere“. Nešlo jí asi jen o peníze, ale asi o sociální jistoty. Tehdy, dnes se to měří jinak.

Nechala ocenit svoje akcie. Tady je první uzlový bod. Mohla zvolit jednu z cca 4 metod. Hodnotu zjištěnou výnosovou metodou, nebo použit účetní hodnoty majetku podle výkazů auditora, hodnotu čistého obchodního majetku či souhrnnou hodnotu majetkovou.

Podle znalců se jednotlivé metody liší v hodnotách až několika miliard. Ale Fond národního majetku se spokojil s hodnotou akcií na trhu. Znalec ji určil, Úřad pro hospodářskou soutěž navýšil, a tak se došlo složitou cestou až k ceně 4,1 mld. Kč.

Proto byl také znalec prvoinstančním soudem zbaven obžaloby. Firmu nepodcenil, vyhotovil to, co se po něm chtělo. A to také později jako správné určila Evropská komise. Ale pokračujme v roce 2004.

Vláda Stanislava Grosse a ministr financí Sobotka dal do smlouvy o privatizaci menšinového podílu, co mohl, pamatoval i na byty, i když v podstatě nemohl víc, než mu umožnil již zmíněný zákon o vlastnictví bytů. Vlastně to tam bylo nadbytečné, jinak by postupovat nešlo. Dodnes.

Přednostní právo vyplývalo ze zákona, do smlouvy byla jen dána cena že nabyvatel minoritního podílu, rozhodne-li se k prodeji jednotlivých bytů, odvodí cenu od určené hodnoty na trhu – tedy cca 44.000 Kč za byt, a to v určité době. Na věky to nešlo. Samozřejmě, zákaz prodeje celých domů tam začlenit nemohl. Také téměř ihned došlo k delimitaci a důlní činnost se od bytů oddělila. Závazky ze smlouvy se však na vlastníka bytů vztahovaly i nadále.

To už se nájemníci probudili. Založili si sdružení. Nový vlastník věděl, že nájemné je regulované, provoz domů ztrátový, a tak, poněkud neobratně připustil privatizaci bytů. Ale záhy byla zákonem regulace ukončena. Hodnota bydlení začala stoupat, to je jiná kapitola. Verbální proklamaci právní závazek nenásledoval. Když vzal slib zpět, právní důsledky to fakticky nemělo. Uvedl tím ale do pohybu celou kauzu.

Politici v dobré víře reagovali situaci lidí, na 45.000 bytů, to je už pěkný volební potenciál. Byl jsem jedním z těch, kteří za předsedou sdružení nájemníků OKD panem Macháčkem jel a zjišťoval, o co jde. A zpracoval první rámcovou studii.

Bylo to dost tápání. Smlouva o „doprivatizaci“ byla tajná. Informací málo. Lidé očekávali privatizaci bytů s tím, že jí slíbil pan Bakala. On o ní skutečně hovořil. Ale nic víc.

Tehdy jsem požádal Hanu Marvanovou, aby provedla prvotní analýzu. Zadala jí u ní ČSSD. Tak, jako já před tím dospěla k závěru, že jediným určitým bičíkem je cena privatizace menšinového podílu. Pokud by byla shledána nízká, mohl stát od smlouvy odstoupit a získal by tak zpět svůj MENŠINOVÝ podíl.

Lidem se začalo – vědomě či nevědomě – lhát. Tvrdilo se že kdyby stát, později Evropská komise rozhodla, že šlo o nízkou cenu, tedy nepovolenou veřejnou podporu firmy, mohli by nájemci byty získat.

Ale to pravda nikdy nebylo. Dostali bychom se tím jen na stav před rokem 2004, nikoliv před 1996. Stát by z daní poplatníků musel vyplatit investice do majetku (nešlo přece jen o byty ale o celou společnost). Žádný nárok na byty by nájemcům nevznikl, stát by měl znovu jen menšinový podíl. Politici chtěli lidem pomoci, ale záhy zjistili, že pomoc má své bariéry. A tak jejich zájem po roce 2007 vysublimoval.

Proběhl jen jeden spor. Jeden z akcionářů firmy OKD pan Bakala byl označen gaunerem od tehdejšího předsedy sněmovny Lubomíra Zaorálka. Ano, spor vyhrál. Slovo „gauner“ znamená „podvodník“, nebo ten který lže (alespoň podle překladače). Soud tedy věc uzavřel, že pan Bakala v této konkrétní věci lidem neřekl pravdu a Zaorálek se nemusel omlouvat. Že Jaromír Soukup freneticky opakuje že „Bakala je zákonem uznaný gauner“ je tedy opět hloupost, pomíjí ony příčinné souvislosti. Možná že sám lže a pak je také gauner? Rozhodněte si každý sám.

Mnohem později, když Bohuslav Sobotka byl premiér, uvědomili si politici, že by bylo dobré se té kauze podívat na zoubek. A tak pan Macháček podal trestní oznámení, našel si viníka ve znalci panu Douchovi, věc se diskutovala v Parlamentu. Klasika naší scény. Ve jménu veřejného zájmu zničím život, odborné renomé člověku, kterého soud po letech mediálního pranýře osvobodí. Ani se mu nikdo neomluví.

Za ta léta jsem, se svojí odbornou specializací byl opakovaně žádán Úřadem vlády, abych zpracoval nezávislou analýzu. Tu jsem, s postupnými korekcemi, tak jak jsem získával další a další informace zpracoval. Mnohastránkový materiál, dva díly s přílohami. Je jen věcí pana Sobotky, proč argumenty v něm uvedené zcela nevyužil.

Volbami v loňském roce apetit politické konkurence neopadl. Přišli Piráti a hned s podporou kdekoho v neobvykle složené sněmovně vznikla parlamentní komise.

Té bych rád věnoval tuto závěrečnou pasáž.

Po dvanáctiletém detailním studiu, se znalostí dalších dokumentů, které mě poskytl legálně, v souladu se svými zákonnými oprávněními obžalovaný pan Doucha (neměl jsem zájem o spisy soudu nýbrž o dokumenty z privatizace které měl ve svém archivu), dovoluji si tvrdit, že Parlamentní komise se pohybuje na hraně zákona. Její význam a nasazení svědčí o tom, že cítí šanci. Jakou? Pomohou lidem v hornických bytech, kde je horníků dnes stěží 20 %? Tak jak stručně celou kauzu hodnotit?

Rekapituluji tedy:

  • Stát ztratil vliv a kompetence ve společnosti OKD v roce 1996, dobrovolně , bez pozornosti médií, nedůvodně, nesporně mohlo jít o závažná porušení péče o majetek státu, možná i trestný čin. To nikoho ze současných parlamentních investigativců již nezajímá, ani to, že je to pravda.
  • Od té doby nemohl stát jednostranně prosadit nic. Hlavním cílem privatizace nebyly byty společnosti ale těžební firma a práce pro lidi v ní zaměstnané. Ale prosadit prodej jednotlivých bytů nájemcům jednostranně nikdy od roku 1996 stát nemohl, ani pokud by byla prokázána nepovolená veřejná podpora. A na okraj – Jaromír Soukup se plete, pokud vědomě nelže. Neexistuje způsob, aktivní legitimace kohokoliv žalovat u soudu, aby OKD či insolvenční správce byty do vlastnictví dnes již nikoliv horníkům ale nájemcům převedl. Firma Rezidomo a její vlastnická struktura může být pikantní záležitost, ale to je vše. Nic víc. O majetek se stará řádně, prý, podle SONu i se sociální citlivostí.
  • Parlament se dopouští pochybení, když komentuje podrobnosti soudního sporu po vydání rozsudku. Musí, byť prvoinstanční rozsudek respektovat, a jeho činnost je při posuzování ceny akcií nevhodná. Zda chce posuzovat, kdo vypracoval, které stanovisko (nikoliv posudek) a jestli postupoval eticky či nikoliv je pavlačově zajímavé, ale pro nájemce bytů OKD bez jakéhokoliv významu.

· Je bohužel vada naší státní správy, že externí posudky zadává podivným způsobem. Ale jestli advokát Pokorný dostal zakázku a vypracoval posudek, pak mě nezajímá, s kým chodil sbírat houby, ale zda je posudek objektivní. Ale revizi již provedl soud a dělat z Evropské komise loutku na vodítku českého advokáta může tvrdit jen opravdový pomatenec.

  • Prostor pro komisi spatřuji ve snaze získat vysvětlení minulých členů vlády, proč zvolili exkluzivitu, a nikoliv veřejné výběrové řízení. Stát by získal více peněz, ale na byty by to v roce 2004 nemělo žádný vliv. Ověřil bych zda ministerští nelžou ve věci RIF, když zcela propásli využití 3-5 % akcií v držení restitučního investičního fondu. Kdy stát ztratil i tyto zapomenuté akcie, komu je prodal. Tady by komise mohla ledasco osvětlit. Zda tedy byla pravda, že stát byl od roku 1996 opravdu minoritním akcionářem, nebo nevěděl, že tyto akcie vlastní, jen je svěřil do správy. Zde mají prostor.
  • Poté, co firmu ovládli zcela privátní akcionáři, nemá podle mého soudu vyšetřovací komise žádnou kompetenci vyšetřovat její činnost. Mohou vyzvat správce daně a další orgány státu k provedení kontroly hospodaření. Ale cokoliv jiného je ingerence moci zákonodárné do moci výkonné a do práv dle Ústavní listiny práv a svobod. Pokud má komise důkazy, že kdokoliv cokoliv, úvěry, dividendy a jejich výplatu provedl v rozporu se zákonem, nechť podá trestní oznámení, je to věcí profesionálního vyšetřovatele. Možná že poslance práce v komisi baví, ale musí ctít duch práva, principy. Mám informace, že i v této věci probíhá spor mezi insolvenčním správcem a soudními institucemi, likvidátory v Británii, takže jakmile by toto bylo doloženo, komise, nechť nechá soudy pracovat. Britský soud vydal odmítavé stanovisko vůči insolvenčnímu správci OKD, a ten již neučinil žádný úkon, je tedy odmítnutí pravděpodobně pravomocné a tedy nezvratné. Co na to, ctěná komise? V tom Vám nepomůže ani rota vyšetřovatelů….

Politici by neměli lhát. Balamutit veřejnost. Autoři různých úvah by měli přiznat svůj omyl, ne dále radit komisi. Politický kapitál získaný takovouto cestou nemůže nikoho těšit.

Mediální magnáti mě zajímají jen do jisté míry. Nesou si odpovědnost za svá slova a nesou dobrovolně svoji kůži na trh. Jejich cíl je sledovanost a tím i ceny minuty reklamy.

Ambice politiků by měly být jiné. Parlament by takto populisticky postupovat neměl. Spíš by měl mít vzor v „tribunus plebis“, což byl v Římě vysoký volený úředník, který měl zastávat zájmy plebejů, normálních lidí před útiskem patriciů, bohaté šlechty, dnes magnátů a oligarchů. Tolik s nadsázkou. A hlavně říkat lidem pravdu. A té jsem mnoho neslyšel.

Z této kauzy již mnoho politických preferencí politici nevytěží. Spíš obecně patří odsudek jejich předchůdcům, za špatné zákony, se kterými se potýkáme dodnes na každém kroku a Parlament neúnavně i dnes přináší stále nové nekvalitní normy. Třeba zárodek nějaké budoucí vyšetřovací komise. Mluvíme-li o bydlení, tak by se měli snažit přinést lidem nové šance, dostupné bydlení, jak ho zná moderní svět. A to páni poslanci již 27 let nečiní. A tak zbyde nájemcům hornických bytů jen ta píseň jak se tam v Karviné důvodně lidé vztekají, že jim stát v devadesátých letech nepomohl. A že to teď politici chtějí shodit na někoho, kdo s tím již nemohl nic udělat.

JUDr. Ivan Přikryl

(červen 2018)


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Jiří Volný st.

Zajímavé shrnutí OKD kauzy. Po určitou dobu držely 50. a 51.akcii obce, tedy města, pravděpodobně Ostrava, Havířov, Karviná a Orlová. Bylo by užitečné vědět kdo a za jakou cenu tyto zlaté akcie prodal. Je skutečností, že Z.Bakala vytáhl ze společnosti minimálně desetinásobek toho, co za ni zaplatil. Jak je možné, že nenese náklady za ekologické škody a útlum? Pokud nebyla státu, tedy nám všem, způsobena škoda, pak neexistuje ani viník, potažmo viníci. Avšak zhruba deset miliónů občanů si myslí, že jsme byli okradeni.