Budeme největším důchoďákem světa?

Jiri-Paroubek-1403-05
14.2.2019 17:23
A bude to tak špatné? V posledních dnech se celá řada českých ekonomických beletristů, jak s oblibou nazývám tzv. ekonomické analytiky, zabývá nezbytností důchodové reformy. Nyní se tato diskuze ještě poněkud oživila ustavením komise, která se důchody (nechci tvrdit, že důchodovou reformou) bude zabývat. Z vlastní zkušenosti mohu sdělit, že jsem začal na důchod dobrovolně spořit již brzy po pádu bývalého režimu, jakmile velké světové pojišťovací společnosti přišly na český trh s vhodnými návrhy investičních produktů. Spořil jsem a spořil a před pár lety, v souvislosti s mým důchodovým věkem, jsem konečně mohl tyto produkty finalizovat a valorizovat. I když to bylo lepší něž nic, vydržely by takto naspořené částky jen na pár let. Rozhodně nejsou tyto zdroje schopné zajistit běžnému důchodci životní úroveň, kterou měl před odchodem do důchodu.

Japonci jdou na to jinak. Nechci doporučovat tradiční japonskou metodu ultratvrdé práce, kdy se japonští zaměstnanci dobrovolně vzdávají podstatné části své dovolené, a to de facto, ve prospěch svých firem a rozvoje hospodářství své země. Prostě tato cesta, kterou Japonsko nastoupilo už kdysi dávno po revoluci Meidži, která zahájila éru intenzivní industrializace Japonska a zejména po II. světové válce, kdy Japonsko chtělo odstranit devastující důsledky války na japonském území, je japonsky specifická. Nám by prosté nebyl vlastní a přiznám se, že i když jsem touto cestou sám osobně (a zcela dobrovolně) šel více než tři desítky let, chápu, že to není cesta úplně pro každého. Nyní japonská společnost stárne. A stárne dosti rychle. Přibývá velmi starých Japonců, kteří se nicméně chtějí udržet v ekonomické aktivitě. Součástí japonské kultury přitom není dovoz levné pracovní síly ze zahraničí, což by samozřejmě v podmínkách východní Asie bylo možné a snadné. Japonská společnost si ovšem vždy zakládala na své homogennosti - jazykové, kulturní, nacionální. Kapitánům českého průmyslu je to jedno. Ti by v klidu dováželi levnou pracovní sílu ze zahraničí, i když to do budoucna státu a společností přinese značné problémy. Problémy, se kterými se tak nebo onak musí vypořádat společnosti jako je francouzská, holandská či britská. Tu s menším nebo větším úspěchem.

Samozřejmě jistou cestou pro Českou republiku je dovoz kvalifikované pracovní síly ze slovanských zemí východní a jihovýchodní Evropy. Tito lidé, kteří přicházejí do naší země již většinou v dospělém věku, se prostě do společnosti snadno vstřebají a český stát v zásadě za ně nemusí nést všechny náklady na vzdělávání či zdravotnictví, které si výchova dětí a mladých lidí vyžaduje. Prostě, většinou může dostat hotovou pracovní sílu, vlastně skoro zdarma.

Navyšovat národní důchod země tímto směrem je samozřejmě možné, ale jiný směr ukazují zmírnění Japonci. Přestože japonská společnost stárne, podařilo se Japonsku docílit v roce 2017 růstu HDP o 1,9% a v roce 2018 0,7%. Oněch 0,7% není sice nijak astronomický růst, ale je to slušný hospodářský růst s ohledem na strukturu japonské společnosti a její demografický profil. Japonsko po desetiletích neustálé modernizace svého hospodářství nemělo ani nyní problém s tím, zachytit základní trendy technologické revoluce, digitalizace a robotizace. To umožňuje růst produktivity práce i růst společenského bohatství s menším počtem pracovních sil anebo s využitím jisté části dříve narozených pracovníků v rámci svého hospodářství. Prostě Japonsko ukazuje zajímavou cestu, kterou se může vydat i Česká republika.

Nejlepší řešení "důchodové reformy" pro naši zemi je to, aby se dosáhlo kombinace tří možných postupů. Pro zajištění růstu budoucích příjmů státu a tedy i pro otevřenou ruku státu pro financování růstu důchodů i v budoucnu. Je to podpora populačního růstu propopulačními opatřeními, je to dále rozvoj technologické revoluce, umožňující rychlý růst produktivity práce. A konečně je to přísun kvalifikované pracovní síly ze slovanských zemí jihovýchodní a východní Evropy.

Početní úlohy, do kterých se pustili před lety exponenti penzijních fondů, různí Rusnokové a Bezděkové, stejně nevycházejí. Jsou to jen pravděpodobně se tvářící fantaskní konstrukce, které mají dosáhnout u veřejnosti souhlasu s tím, aby velké mezinárodní finanční skupiny prostřednictvím svých penzijních fondů ovládly významnou část úspor obyvatelstva, s nimiž mohou bez jakýchkoli zábran a ve svém vlastním zájmu po dlouhou dobu nakládat.

Jiří Paroubek

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014.
Klíčová slova: analýza

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Jiří Volný st.

 

S podporou našich mladých rodin a vyšší porodností našich mladých žen bezvýhradně souhlasím. S robotizací je to těžké, je velice pracná a s jejím zaváděním mnoha odborníkům přibývají vrásky. Vím o tom své. Dovoz Ukrajinců nepodporuji, protože je to absolutně nemorální krok. Vysávat Ukrajině její lekaře, sestřičky a další odborníky, k tomu není co dodat. Navíc to snižuje cenu práce našich lidí. Dalším možným krokem, který se už dnes hojně uplatňuje, je zaměstnávání důchodců, kteří jsou ještě ochotni a schopni pracovat. Pochopitelně záleží na vhodných úvazcích a podmínkách pro tyto čilé důchodce.