Daně v pohybu

Fiala Zbyněk
6.8.2020 12:00
Pokud má právě teď vypuknout zásadní debata o daních, je šance, alespoň z ekonomického pohledu. Český průmysl v červnu padal o polovinu pomaleji než evropský průměr. Jako exportní země jsme však závislí na vývoji v zahraničí. Co když zrovna USA prožívají poslední dny staré éry?

Nejprve ekonomické zprávy. Český průmysl se v červnu opět trochu vzpamatovával a byl na tom o 13,4 procenta lépe než v květnu. Nicméně meziročně to představuje propad skoro o 12 procent, když započteme srovnatelný počet pracovních dnů. Stačí se však podívat na průměr EU27, kde byl meziroční pokles o 20,7 procenta, a hned máme o čem přemýšlet. Jsme na tom o tolik líp? Nebo je jen otázka času, kdy nás partneři strhnou za sebou. Čtyři pětiny českého exportu jsou vázány na EU, to je vleklý extrém, který se může v podobné situaci chovat jako extrémní slabina. A všichni mají zaostřeno na Spojené státy, kde se rýsuje odchod Trumpovy vlády i svým způsobem změna režimu.

Z čerstvých domácích statistických výkazů zjišťujeme, že trochu horší to bylo v automobilovém průmyslu (meziroční pokles o 14,3 procenta). Vedle pandemie jsou tam ještě další druhy nejistoty. Do mladoboleslavské Škody Auto nastoupil nový předseda představenstva Thomas Schäfer, vzděláním strojař výrobář, s předchozí praxí u Daimlera a u VW v Jižní Africe. Z toho plyne, že nevyrůstal na laciném šuntu a zažil si i první velké výzvy v africkém prostředí. Z českého prostředí zaznívají varování, že přišel příliš úspěšného konkurenta VW zaříznout orientací na levnější produkci. Osobně si myslím, že půjde spíše o výrobu dostupného auta na baterky, a pochopitelně i potřebnou infrastrukturu, aby bylo kde jezdit. Bude to tedy otřes, jak se mnozí bojí, ale podle mě (z pohledu občana a uživatele) může jít o otřes k lepšímu. Jiní věštci mohou samozřejmě dojít k jiným závěrům.

Auta v Česku přesto v červnu dopadla lépe než výroba strojů a zařízení (pokles o 22,6 procenta, tam už jsme v souladu s průměrem EU). Daří se pochopitelně výrobě léků (plus 17,7 procenta).  

Pohled na tržby z průmyslové činnosti je o něco příznivější, klesly meziročně o 5,8 procenta, z toho z přímého vývozu jen o 3 procenta, výrazně méně než na domácím trhu, kde to bylo skoro o deset procent. Kniha nových zahraničních zakázek je dokonce zaplněna na úrovni stejného měsíce loňského roku! To je super úspěch, i když nevíme, jak se bude zvládat při zpřetrhaných dodavatelských řetězcích. Doma je to se zakázkami slabší, mínus 10,3 procenta.

https://www.czso.cz/csu/czso/cri/prumysl-cerven-2020

Konec světa se tedy zatím neděje, uvidíme, co bude na podzim.

V Americe jsou už investoři před listopadem varováni. Pokud bude na konci měsíce schváleno použití první vakcíny proti koronaviru, nastane na trhu mela. Budou už taky známy výsledky prezidentských voleb, které přinesou další zásadní signál. Půjde se pryč od nevýnosných dluhopisů (úroky půjdou nahoru) a od technologických akcií (zranitelných regulací a vyšším zdaněním) a vzroste o zájem o cyklické akcie (šance hospodářské obnovy).

https://www.bloomberg.com/news/articles/2020-08-06/goldman-says-time-to-think-about-a-shift-in-market-leadership

Soustřeďme se na toho nového prezidenta. Volí se hned první listopadové úterý. Měl by to být Biden, ale může to ještě zazdít. Je zajímavé, jak jsou USA rozděleny. Ve volebních preferencích teď vede Joe Biden podle pravicového (a nejdůkladnějšího) přehledu RealClearPolitics asi o sedm procentních bodů. A podle zcela jiných průzkumů se zhruba stejný podíl Američanů (tedy hodně přes polovinu) cítí existenčně ohrožen, pokud nebudou pokračovat stávající podpůrné programy nebo pokud by z nějakého důvodu sami nemohli pracovat, buď kvůli karanténě, nebo že přijdou o místo. Další hrozbu představují platební karty, kde jsou lidé krok od mínusu. Spousta menších firem už míří do bankrotu.

Při kongresových jednáních o novém podpůrném programu se Republikáni chovají ve smyslu, že lidem se pracovat nechce, dejme jim míň, vyžeňme je z postele. Naproti tomu Demokraté respektují fakt, že v zamořeném státě ekonomika vázne, zvlášť když se hygiena podceňuje, a trvají na stávající podpoře postižené domácnosti příspěvkem 600 dolarů týdně. Na podpoře v nezaměstnanosti je už několik týdnů zhruba 30 milionů Američanů.

Biden měl před týdnem předstih o skoro deset procentních bodů, ale jeho podpora kolísá. Ohlásil, že se neukáže ani na srpnovém nominačním sjezdu Demokratické strany. Ale jestliže nevyleze ze sklepa, podpora těžko poroste. Prý se snaží soustředit na nejtěžší úkol, výběr viceprezidenta a hlavních osobností případné vlády. Slíbil, že vedle něj bude stát žena. Progresivisté by tam rádi viděli senátorku Elizabeth Warrenovou, která byla na levém křídle hlavním soupeřem senátora Bernieho Sanderse. Kdyby měla být viceprezidentka i barevná a mít nějaké vládní zkušenosti, je tu bývalá kalifornská nevyšší žalobkyně Kamala Harrisová, směřující více do středu.

Největší rozkmit trhu by způsobilo, kdyby kandidátkou na viceprezidenta byla jmenována Elizabeth Warrenová. Má v šupleti zpracovánu více než stovku konkrétních návrhů zákonů pro vznik sociálního státu evropského střihu. Věnujme se zdanění, tam se půjde do prudké progrese. Ale nejen to, navrhována je třeba daň z majetku.

Warrenová má na svých stránkách uživatelsky přítulnou daňovou kalkulačku, která každému miliardáři snadno ukáže, kolik ho bude taková daň stát (je určena jen pro „superbohaté“). Ti nejmajetnější mohou dokonce sáhnout do jmenovitého seznamu. Tak třeba Bill Gates, který je se svými 106 miliardami podle zmíněných stránek příslušníkem horních 0,0002 procenta Američanů (řekněme horních 500), by jenom na této dani příští rok zaplatil 6,319 miliardy dolarů. Toho si ani nevšimnete, utěšuje ho Warrenová, a pomůže to financovat vzdělávací systém nebo všeobecně dostupnou zdravotní péči. Michael Bloomberg má majetek srovnatelný s polovinou Gatese, a tak by zaplatil jen něco přes tři miliardy dolarů.

Pro federální rozpočet USA, který je jedním ze stavebních kamenů jejich globální moci (je desetkrát větší v poměru HDP než roční rozpočet EU i s novým fondem obnovy) jsou nejdůležitější federální daně. Když se Warrenová v loňských primárkách Demokratické strany rozjížděla, upozorňovala na fakt, že největší společnosti tyto daně prostě neplatí, vůbec žádné. Každá na to nějak přišla, jak to udělat, ale výsledek je ten, že třeba Amazon vykázal roční zisk 10 miliard dolarů, ale nezaplatil nic. Ropná Occidental Petroleum, která roku 2018 ještě vydělávala, vykázala 4,1 miliardy dolarů zisku, a přesto uhrála federální daň ve výši nula.

https://elizabethwarren.com/plans/real-corporate-profits/?

Trik spočívá v dvojím účetnictví. To manažerské, které vykazuje úspěšnost podnikání akcionářům a veřejnosti, se zásadně liší od daňového účetnictví na principu, že nula od nuly pojde. Největší společnosti si to mohou dovolit, je to legální. Ale zadarmo to nebylo, velké peníze nejprve financovaly intenzivní lobbying politiků, aby jim ušili zákony na míru jako roucho vyzdobené výjimkami a rafinovaně skrytými dírami.

To by jim Warrenová netrpěla. Proto by měli být investoři na konci listopadu a dál hodně ve střehu, reagují na to investiční poradci. Varují před legislativní smrští nápravy systému, který byl od 80. let orientován výhradně na snižování daní pro bohaté a největší korporace a ořezávání veřejných služeb a sociální sítě.

Česko by něco takového taky potřebovalo, ale napřed by musela vylézt nějaká ta Warrenová. Babišovy pokusy radikálně sáhnout do dílčích prvků systému, jako je poslední balónek s představou zrušení superhrubé daně a převod iluzorní sazby 15 procent, kterou oblboval voliče Mirek Topolánek, na skutečnost, naráží na komplexnost problému. Jedná se rozhodně o správný krok, ale musely by následovat další, kterými se doplní rozpočtová bilance o vypadlých 90 miliard korun. Progresivisté v Americe tuto komplexitu naznačili, když do programu Green New Deal, tedy zdánlivě jen klimatického, zařadili také prudké zvýšení minimální mzdy, vyšší progresivitu daní, všeobecnou zdravotní péči a právo na práci.

Vypadá to jako bramboračka, Warrenová to má promyšlenější, ale je to ilustrace potřeb společnosti na prahu velkých změn. Rozhodně bychom měli být ve střehu také, abychom nespadli černé díry minulosti.

Babišovo jedno číslo možná nic neřeší, ale někde se musí začít. Dobrým začátkem je i paušální daň pro živnostníky. Je velmi důležité, že téma daní se znovu začíná probírat podrobněji a odpovědněji. Je to pochopitelně bitva s velkými kluky, některým ublíží, jiným pomůže. To je politika.

Možná, že čekáme, až se to začne důrazněji měnit venku. Pak to budeme chvíli brzdit, jako za Jakeše. Nakonec to k nám přesto dojde, ale bez návaznosti na logický vývoj, jako čirá opičina a paskvil. Pak se můžeme těšit na změnu znovu.

 

 

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.