Globální kapitalismus: vítězové a poražení

lubos blaha
23.11.2014 09:39
Globální kapitalismus je proces, který začal někdy před třiceti, čtyřiceti lety v takové té plné síle a je to proces, ve kterém jsou vítězové i poražení, jako v každém procesu. Vítězem globálního kapitalismu jsou obří, gigantické nadnárodní korporace, poraženými jsou lidé, jako jsme my. A hlavně lidé, dělníci, pracující ve třetím světě v tzv. zónách volného obchodu, nebo ve španělštině se říká maquiladoras. To jsou moderní otrokárny. To jsou zóny, kde lidé nemají žádné práva. Pracují jako otroci. Bez sociálních práv, bez odborů, 16 až 18 hodin denně, často bez spánku. Když tam někoho zabíjí a v Mexiku se pravidelně stává, že se takové věci dějí, tak si toho nikdo ani nevšimne.

Prohráváme… no nakonec vyhrajeme

To je budoucnost, na kterou se připravme. Protože globální kapitalismus postupuje takovým způsobem, že i poslední bašty takového civilizovaného kapitalismu, který máme v Evropě (stále ještě máme, i když už byl pořádně profackovaný za poslední roky), tak i poslední bašty sociálního kapitalismu končí. Končí a globální kapitalismus to co zavedl v Hondurasu, v Indočíne, to co zavedl v mnoha zemích třetího světa, přináší v dárkovém balení i do Evropy. Přináší to prostřednictvím smlouvy – a tu zkratku si zapamatujte – TTIP.

Nevím na kolik je česká diskuze o této smlouvě silná, na Slovensku prakticky neexistuje, co je tragédie. Protože tato smlouva změní všechno, co v Evropě známe. Je to smlouva, která umožní americkým nadnárodním korporacím anebo nadnárodním korporacím, které sídlí v Americe, aby zkolonizovaly Evropu. Aby z nás všech udělali přesně to, co se jim podařilo udělat s pracujícími v Hondurasu, ve Střední Americe a v dalších částech světa – otroky. Už to pociťujeme. Už to pociťujeme i nyní a obávám se, že to bude jen a jen horší. Tento proces – nerad to říkám na půdě komunistů – tento proces prostě prohráváme. Prohráváme a obávám se, že to neskončí dobře, protože takové prohry, kdy prohrává velké množství lidí nakonec produkují revoluce… a potom opět vyhrajeme. Takže to zase není až tak zlé. Buďme optimisté.

„Veselejší fašismus“

Globální kapitalismus v ekonomice provázejí tři průvodní jevy: deregulace, privatizace a liberalizace. S každým z těchto jevů jsme se setkali v plné míře v divokých Klausových časech, ale potom i později už v rozděleném Československu. Privatizovalo se ve jménu velkého neoliberálního hesla, že stát je zlo. Stát je špatný vlastník, stát je škůdce, stát musí být vytlačený z ekonomiky, ze společnosti, odevšad. Božský trh, to je právě to, co nám vtloukají do hlavy 25 let od sametové revoluce a tady máme výsledek. Vláda oligarchů, vláda těch nejarogantnějších zbohatlíků, vláda opravdu lidí, kterým v konečném důsledku bude vyhovovat to, co se dneska děje na Ukrajině. Fašismus.

To jim bude vyhovovat, protože oni potřebují disciplinovanou pracovní sílu a potřebují mít právní prostředí, které jim zaručí soukromé vlastnictví a tržní prostředí. Čili takový model, který kdysi zavedl Augusto Pinochet, generál v Chile. Nemluvím o takovém fašismu, který tady zavedl kdysi Hitler, Mussolini, nemluvím o koncentrácích, do kterých byli posílání rasově nepohodlní lidé. Mluvím o takovém „veselejším fašismu“. To znamená, že my se budeme tvářit, že jsme svobodní, ano, tváříme se. Budeme si pěkně chodit domů z práce, sledovat ty televizní seriály, které nám americké korporace připraví, aby nás nějakým způsobem zabavili, no a potom těch 16 až 18 hodin denně budeme v práci pracovat za almužny, bez sociálních práv. Takový moderní fašismus. Toto potřebují ti podnikatelé a velkopodnikatelé dneska. A k tomu bohužel spějeme prostřednictvím neoliberálních a neokonzervativních ideologií, které se dějí ve jménu liberalizace, privatizace a deregulace.

Předstíráni demokracie a sociální darwinismus

Má to průvodní jevy. O těch politických bych řekl přesně to, co jsem už naznačil. Demokracie je něčím nepohodlným v tomto procesu. Všimněte si, kdo dneska vládne. Ale už úplně okatě. Když se politici odvolávají na trhy – kdo jsou to trhy? Když se odvolávají na ratingové agentury – kdo volil ratingové agentury? Když se odvolávají na Evropskou centrální banku a jiné centrální banky – kdo tyto lidi volil? Nikdo! To jsou lidé, kteří mají jasné úkoly – veškerými způsoby obhajovat zájmy nadnárodního globálního kapitálu. A právě proto demokracie je něco nepohodlného. Ale i něco, co musíme předstírat, to je samozřejmě třeba, protože jsme v tom „veselém fašismu“. Ale něco takového, jako demokracie už přestává fungovat.

Průvodní jev, který cítíme díky globálnímu kapitalismu, se odehrává i v kultuře. Ten nejsilnější průvodní jev je tzv. sociální darwinismus a asi to také cítíte. Darwinismus vychází z předpokladu, že silnější pes žere. Řeknu to slušně. To znamená, že silnější mají vyhrávat a slabší mají být eliminováni. Tak jako v přírodě, řeknou sociální darwinisté. Ten silný dravec má přežít a ti slabí mají být eliminovaní. Takovou nejzvrhlejší podobou sociálního darwinismu byl hitlerismus, který říkal, že stát eliminuje ty slabé a Hitler si definoval slabé jako jiné rasy. Dneska máme tzv. tržní sociální darwinismus. Už to není stát, už to je trh, který má eliminovat ty jakože slabší. To jsou ti, kteří jsou dělníci, pracující, ti, kteří si nedrží hubu a krok. Ty trh eliminuje. Sociální darwinismus je základní ideologií globálního kapitalismu.

Mcdonaldizace – hlavně nepřemýšlet!

Další stránkou toho „veselejšího fašismu“ je konzumismus. V sociologii na to existuje krásný termín – mcdonaldizace. Máte chodit pěkně do mcdonaldů , papat ty americké hamburgery a popcorny a přitom sledovat ještě nějakou americkou show, kde jsou ti krásní herci, kteří se na vás usmívají. Jen abyste neuvažovali nad tím, co se ve světě děje, abyste se nezamýšleli nad politikou a hlavně nad tím, jak vás vykořisťují v práci. To je základ.

To je základ mcdonaldizace, konzumismu a základ mediální a kulturní manipulace. Takto nás krásně ohlupují. O tomto blíže hovořím v knize Matrix kapitalismu, kterou si případně můžete i koupit, kde popisuji teorie Noama Chomského, jednoho významného levicového teoretika, který byl nedávno i v Olomouci, kde jsem měl tu čest být.

Levice: těch sporů je nějak hodně

Velká otázka je, jak odpovídá levice na tyto procesy globálního kapitalismu. Jaké odpovědi známe? Levice nám nabízí jako alternativu jedno velké – nic. Levice nenabízí alternativu. Levice nabízí asi milion štěpení. Štěpení levice, všichni jsme rozhádaní, všichni máme spory. Ale ty spory byly i kdysi. Neříkám, že levice byla někdy úplně jednotná. Pamatujeme spory reformistů a revolučních komunistů, to byl jeden takový velký spor. Ale i v rámci marxistické levice to byli stalinisté proti trockistům, potom tam byli anarchisté… Vždy se nalevo bojovalo, tak to má být. Nebylo by dobré, kdybychom měli všichni stejný názor. Ale dneska těch sporů je nějak hodně.

Kromě těchto tradičních, které stále ještě přežívají, tady máme spory mezi ideologií staré levice a nové levice. Máme tady z oblasti politiky spory mezi stranickou elitářskou levicí a takovou tou pouliční radikálně demokratickou levicí. Pak tady máme v otázce životního prostředí spory mezi tzv. realos (pragmatičtějšími ochránci životního prostředí) a fundis (fundamentalisté, které jejich kritici nazývají ekofašisty).

Kavárenská levice a užiteční idioti

Pak tady máme spory v oblasti kultury, ty pociťujeme nejčastěji, protože dnes je to velmi živé. Jde o spor mezi liberální levicí či kavárenskou levicí (myslím, že tento pojem se momentálně popularizuje i v Čechách, tzv. kavárenští intelektuálové, to je ta nová levice, liberální levice, to je, ta která poslouchá Pussy Riot) a pak máme konzervativní levici, která má myslím radši pivo, než kávičku, a která stále otevírá témata ekonomické levice jako primární. Já nechci říct, že hlavní téma liberální levice (sám mám velmi blízko k mnohým otázkám, které jsou jí blízké), že témata liberální levice jsou od věci. Mě děsí to, jak se zneužívá agenda lidských práv, zneužívá se na války a o tom hovořil i Oskar Krejčí. Zneužívá se na odlákání pozornosti od toho, co je důležité. A to je skutečně ekonomika. V tom se skutečně shodnou všichni marxisté. Ekonomika je to podstatné a ta kultura, ideologie, všechny ty řeči o lidských právech má být to vedlejší, protože to vyplývá z toho, jak kdo koho vykořisťuje. A vy nemůžete mít vykořisťující systém s lidskými právy. To prostě nejde. A toto ti naši kavárenští intelektuálové mnohokrát nechápou.

Takže lidské práva – samozřejmě! Bavme se o lidských právech. Ale když se ve jménu lidských práv vedou války v Iráku, v Sýrii, v Libyi, na Ukrajině, tak to prostě už nejsou lidská práva. To je vraždění. A to je něco, co naši lidskoprávní aktivisté nechtějí pochopit, že dělají mnohdy neokonzervativním politikům v USA užitečné idioty. Proto mám někdy problém s agendou lidských práv, kterou jinak chápu filozoficky jako zajímavý projekt.

Pepsi-cola a coca-cola

Pak je tady další rozdělení, geopolitické: na prozápadní levici a provýchodní. Nejen ve vztahu k Rusku, ale i ve vztahu k Číně, ve vztahu k jiným zemím, dokonce máme Latinskou Ameriku, která je dneska úžasným příkladem a mnohokrát velkou inspirací pro levici z celého světa. Pak ale máme i ty prozápadní, kteří hledají inspiraci především v Evropské unii a ve Spojených státech amerických. Často je bohužel hledají ve formě, která už má s levicí společného velmi málo a tady se dostávám už k tomu praktickému životu. Protože to, o čem jsem mluvil, je svět teorie. Svět teorie, sporů, které máme často i my intelektuálové mezi sebou, ale po zkušenostech z reálné praktické politiky vám můžu říct, že o těchto věcech se v parlamentech nedoslechnete. Protože v parlamentech sedí lidé, které to nezajímá. Tam se řeší věci, jako jsou kšeftíky, byznys a taková nebo onaká zakázka apod. Tam se neřeší ideologické spory a nebo jen velmi okrajově a velmi účelově.

No a jak je to v té politice? V politice je to tak, že jako velmi vtipně hovořil Slavoj Žižek (to je jeden slovinský marxistický či postmarxistický filozof), dneska vám v Evropě vládnou buď křesťanskodemokratické čili pravicové strany anebo sociálnědemokratické strany – a rozdíl mezi nimi je asi jako mezi pepsi-colou a coca-colou. Schválně, kdo uhádne ten rozdíl mezi pepsi-colou a coca-colou? Je skutečně minimální a dokonce někdy, když sleduji tu reálnou politiku Angely Merkelové, jako formální představitelky pravice v rámci sociální politiky a politiku levicových sociálnědemokratických politiků, řekněme francouzského premiéra Vallsa, nebo italského premiéra Rienziho, já mám dokonce někdy pocit, že ta pravice je někdy levicovější, než jsou mnozí sociální demokraté. Když si vezmeme Tonyho Blaira, co už na něm bylo proboha levicového? Já nevím, co je levicového na tom, že posílám tanky do Iráku, to vůbec nevím, ale on i v rámci ekonomické politiky dělal takový prudký neoliberalismus, že to si nedovolí ani Cameron.

Sami nemůžete vyhrát

Takže jaký je dneska rozdíl mezi středopravými a středolevými stranami? No je tam velká šance, že ve středolevých stranách se objeví lidé, jako jsou zde přítomni – kupříkladu Jan Keller, který je dnes ve Straně evropských socialistů nebo i já, který jsem ve straně SMĚR-sociální demokracie, a tedy lidé, kteří to chtějí posouvat doleva a u kterých je opravdu nemožné pochybovat, že za tu levici bojují. Takové v pravicových stranách nenajdete, to je asi jediný bonus, který získáte tím, že pijete tu pepsi-colu (anebo coca-colu). Ale všeobecně v té praktické politice, sociální demokracie nechce anebo nemůže dělat levicovou politiku. A to je otázka: nechce nebo nemůže? A právě proto hovořím o globálním kapitalismu.

Globální kapitalismus funguje tak, že když jeden stát, řekneme Rakousko, i kdyby se tam dostal do čela já nevím Hugo Chávez, tak se prostě nedokáže vymanit z toho koloběhu globálního kapitalismu. Kdyby se vyklonil doleva, tak mu to dají nadnárodní korporace tak pocítit a tak tu zemi izolují a vyhladoví, že ho dřív nebo později někdo zvrhne a když ho nezvrhne jako v případě Cháveze, tak nám ho prostě pochovají. Jednoduše nemůžete vyhrát proti takovému kolosu, jako je globální kapitalismus. Ne sami. A tady je podle mě základní spor dnešní levice – spor o globalizaci.

Antiglobalisté a alterglobalisté

Máme tady dva základní tábory: antiglobalisté a alterglobalisté. Ty slova jsou příšerné a samy o sobě asi moc nepoví. Antiglobalisté jsou ti, kteří odmítají globalizaci jako takovou a chtějí návrat k národním státům, k regulovaným národním ekonomikám, aby si, řekněme, ten slovenský premiér mohl říct, že chce regulovat zahraniční kapitál a bude to takto a takto. Naopak, alterglobalisté říkají, že globalizace se nedá zastavit a jediný způsob jak můžeme zabezpečit, že globální kapitalismus trošičku zpacifikujeme, je tak, že vytvoříme větší celky, řekněme jako je Evropská unie, nebo jiné nadnárodní organizace, které jako celek mají větší sílu, aby dokázaly globální kapitál porazit. To jsou dvě strategie.

Já vám nebudu říkat, která je lepší. Většinou staré tradiční sociálnědemokratické strany anebo komunistické strany jsou spíše antiglobalistické a ta moderní evropská levice je spíš alterglobalistická, ale mnohokrát i na tzv. sociálních fórech jsou spíš alterglobalističtí, tzn. že chtějí jinou globalizaci, jiný svět, ale nechtějí návrat k nějakému nacionalismu, nechtějí návrat k nějakým takovým formám staré levice. Takže, abych opravdu skončil: toto jsou dva základní tábory, můžete se o nich dočíst více v mé knize Zpět k Marxovi?.

Ukončím svou přednášku tím, že člověk v politice potřebuje především nekonečný optimismus, jinak by tam nevydržel, a proto mě strašně zaujal výrok opět Slavoje Žižeka, který reagoval na jeden článek, který napsal britský marxistický historik Eric Hobsbawm, a tento článek zněl: Socialismus skončil v roce 89, kapitalismus selhal díky krizi, co přijde dál? A Žižek hovoří: no to je přece jasné – komunismus.

Ľuboš  Blaha, poslanec Národní rady Slovenské republiky zvolený za Smer 

 

Text Ľuboše Blahy byl přednesen na tradičním Vratimovském semináři ve Frýdku-Místku, kde se každoročně schází levicoví politici, aktivisté a intelektuálové, aby diskutovali o aktuálních problémech levice. Vedle panelistů se letos akce zúčastnilo okolo pěti stovek lidí. Příspěvek publikujeme ve spolupráci s levicovým slovenským portálem Novéslovo.sk.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

josefm

http://venezuelanalysis.com/analysis/11034

josefm

http://venezuelanalysis.com/analysis/11034

josefm

Taková nesmrtelnost je nanic, aneb Už ani ta Budoucnost není, co bývala

čili Pod praporem marxismu-verneismu

- See more at: http://www.blisty.cz/art/50787.html#sthash.SaH4dJAu.dpuf

 

Taková nesmrtelnost je nanic, aneb Už ani ta Budoucnost není, co bývala

čili Pod praporem marxismu-verneismu

Josef Mikovec

- See more at: http://www.blisty.cz/art/50787.html#sthash.SaH4dJAu.dpuf

 

Budoucnost přibližného fašismu

Rozhodně budoucnost fašismu v přibližné, nebo vědecko-technické podobě hyper - fašismu, kyber- fašismu, transhumanistického fašismu neboli overhumanismu a "Transcendental Fascist society and utopia" není nikterak zahrazena, naopak. Technopolní mesianismus i kalkulace kapitalismu jej předurčuje ke kvalitativní transformaci z pouhe romantizující politické podoby zaměřené nostalgicky i pragmaticky do poměřující, inspirující a stimulující minulosti, k technizující a chladně vědecké podobě konvergentní budoucnosti. Původnější, historický však reformovaný fašismus, vedle "utopického" technopolního hyperfašismu může plnit svou doplňující, vyvažující, iracionální, estetizující a průvodní "kritickou" roli. Jeho dalšími úkoly je vytvářet potřebné náhradní i náhražkové komunity nabízející i stylový "heroismus a spiritualitu" nadlidství(?) ve shlucích atomizovaných jedinců. Dále má vytvářet druhotné neskryté elity, exaltaci, působivě formující mythopoesis, přístupnou aristokratičnost a grandeurství, militantní politická komanda, kamaraderie a vitalizující kamarily pro nasazení a selekci. A být intelektuálním a estetickým majákem   pro ty, kteří jsou jinak nežli pouze konzumentsky a pracovně zužitkovatelní. Jak je bez tajností předpokládáno. A pochopitelně být svodidlem pro zdokonalené brutální primitivy, agresivní psychopaty a ty, kteří touží po sebeztrátě ve značkovém davu, budou-li v "transhumanistické a transhumánní" společnosti tací potřební a možní. Samozřejmě fašismus bude i nadále také plnit funkci přizpůsobenou, ale v podstatě stejnou jako v minulosti. Částečně jinou funkci může plnit tzv. "metapolitical fascism", pro který lze i přiměřeně vydestilovat, dochutit a obarvit, zčásti dokonce také ideové základy euroasianismu, je-li patřičný úmysl.

Permanentní fašismus v záloze

Optimistům je třeba připomenout, že nejsme pouze v krizi hospodářské; šance fašismů a jejich případná potřeba mohou být tedy větší nežli v minulosti.

The Future of Fascism 

"Fascists of any denomination are not alone in believing that deep structural problems threaten the sustainability of the present "hegemonic system" in the West, notably escalating ecological and resources crises, and the demographic explosion in the "two-thirds world" (often called the "third world," even though in terms of population it is far bigger than the first world). Nor can it be denied that mass immigration and globalization pose threats to established national and cultural identities. There will thus be no shortage of empirical data to convince those with a fascist mind-set that we live in an age of decadence and that "our" only hope lies, sooner or later, in a total palingenesis capable of pioneering a new type of modernity while preserving ethnic roots, cultural identity, and belonging. Given the unusual capacity of fascism for eclecticism and adaptation, it seems likely that, at least in its metapoliticized, internationalized, and groupuscularized permutations, it will continue to thrive as a permanent, though marginalized and ineffectual, part of the political and social subculture of civic society throughout an increasingly Europeanized (or Americanized) world. It will thus continue to generate a steady flow of fresh ideological specimens to occupy political scientists and historians of ideas for the foreseeable future".

Závěr postrádá předvídavost.

Nové vzorky k vyzkoušení

...It would be easy to simply brand the main overhumanist writers as fascists (or neofascists, or neonazis), but that would not give the full picture, even if that seems to be their personal, cultural and political background, and even if some have gone as far as to publicly label themselves as fascists, or to describe the "much despised" Waffen SS as "a model for the future, a European army of political soldiers". Italian author Giorgio Locchi is a much quoted source of inspiration for the overhumanists. In his "Political Expression and Repression of the Overhumanist Principle" he explains that "one cannot understand fascism


 

 Maskulinní a femininní dystopie ( ! ) a Utopie ( ? ) bezpochyby naleznou uskutečnění v pevně zaklesnutém manželském objetí, to jest, maskulinním & femininním totalitarismu. Blahopřejme!

V nadějný kolaps věří jihoameričtí optimisté

poněvadž:

"...it becomes evident the answer to the true dimension of the world crisis in the twenty-first century. It means the overcoming, not only of the history of capitalism, but of the existing history up to now. Not only has the Cold War come to an end. It is also the end of the world history of modernization. Not only this specific modern history, but the world history of fetishist relations in general. Now, the modern commodity-producing system has reached its historical barrier and discloses its failure. A historical collapse of the system with all of its correspondent social relations that expresses itself as a financial collapse, an ecological collapse, a collapse of the society of labor, a collapse of politics and of the national States, a collapse of the relations among sexes, collapse of ...

...Will it be possible to overcome this real abstraction of value-dissociation? Will it be possible to go beyond the commodity-producing system? Will it be possible to build a de-fetis

"...it becomes evident the answer to the true dimension of the world crisis in the twenty-first century. It means the overcoming, not only of the history of capitalism, but of the existing history up to now. Not only has the Cold War come to an end. It is also the end of the world history of modernization. Not only this specific modern history, but the world history of fetishist relations in general. Now, the modern commodity-producing system has reached its historical barrier and discloses its failure. A historical collapse of the system with all of its correspondent social relations that expresses itself as a financial collapse, an ecological collapse, a collapse of the society of labor, a collapse of politics and of the national States, a collapse of the relations among sexes, collapse of ...

...Will it be possible to overcome this real abstraction of value-dissociation? Will it be possible to go beyond the commodity-producing system? Will it be possible to build a de-fetishized society, a society of human emancipation?

The Collapse of Capitalism. Group Radical Critique

http://www.blisty.cz/art/50787.html

 

 

Maskulinní a femininní dystopie ( ! ) a Utopie ( ? ) bezpochyby naleznou uskutečnění v pevně zaklesnutém manželském objetí, to jest, maskulinním & femininním totalitarismu. Blahopřejme!

 

V nadějný kolaps věří jihoameričtí optimisté

poněvadž:

 

"...it becomes evident the answer to the true dimension of the world crisis in the twenty-first century. It means the overcoming, not only of the history of capitalism, but of the existing history up to now. Not only has the Cold War come to an end. It is also the end of the world history of modernization. Not only this specific modern history, but the world history of fetishist relations in general. Now, the modern commodity-producing system has reached its historical barrier and discloses its failure. A historical collapse of the system with all of its correspondent social relations that expresses itself as a financial collapse, an ecological collapse, a collapse of the society of labor, a collapse of politics and of the national States, a collapse of the relations among sexes, collapse of ...

...Will it be possible to overcome this real abstraction of value-dissociation? Will it be possible to go beyond the commodity-producing system? Will it be possible to build a de-fetishized society, a society of human emancipation?

- See more at: http://www.blisty.cz/art/50787.html#sthash.SaH4dJAu.dpuf

Budoucnost přibližného fašismu

Rozhodně budoucnost fašismu v přibližné, nebo vědecko-technické podobě hyper - fašismu, kyber- fašismu, transhumanistického fašismu neboli overhumanismu a "Transcendental Fascist society and utopia" není nikterak zahrazena, naopak. Technopolní mesianismus i kalkulace kapitalismu jej předurčuje ke kvalitativní transformaci z pouhe romantizující politické podoby zaměřené nostalgicky i pragmaticky do poměřující, inspirující a stimulující minulosti, k technizující a chladně vědecké podobě konvergentní budoucnosti. Původnější, historický však reformovaný fašismus, vedle "utopického" technopolního hyperfašismu může plnit svou doplňující, vyvažující, iracionální, estetizující a průvodní "kritickou" roli. Jeho dalšími úkoly je vytvářet potřebné náhradní i náhražkové komunity nabízející i stylový "heroismus a spiritualitu" nadlidství(?) ve shlucích atomizovaných jedinců. Dále má vytvářet druhotné neskryté elity, exaltaci, působivě formující mythopoesis, přístupnou aristokratičnost a grandeurství, militantní politická komanda, kamaraderie a vitalizující kamarily pro nasazení a selekci. A být intelektuálním a estetickým majákem   pro ty, kteří jsou jinak nežli pouze konzumentsky a pracovně zužitkovatelní. Jak je bez tajností předpokládáno. A pochopitelně být svodidlem pro zdokonalené brutální primitivy, agresivní psychopaty a ty, kteří touží po sebeztrátě ve značkovém davu, budou-li v "transhumanistické a transhumánní" společnosti tací potřební a možní. Samozřejmě fašismus bude i nadále také plnit funkci přizpůsobenou, ale v podstatě stejnou jako v minulosti. Částečně jinou funkci může plnit tzv. "metapolitical fascism", pro který lze i přiměřeně vydestilovat, dochutit a obarvit, zčásti dokonce také ideové základy euroasianismu, je-li patřičný úmysl.

 

Permanentní fašismus v záloze

Optimistům je třeba připomenout, že nejsme pouze v krizi hospodářské; šance fašismů a jejich případná potřeba mohou být tedy větší nežli v minulosti.

 

"Fascists of any denomination are not alone in believing that deep structural problems threaten the sustainability of the present "hegemonic system" in the West, notably escalating ecological and resources crises, and the demographic explosion in the "two-thirds world" (often called the "third world," even though in terms of population it is far bigger than the first world). Nor can it be denied that mass immigration and globalization pose threats to established national and cultural identities. There will thus be no shortage of empirical data to convince those with a fascist mind-set that we live in an age of decadence and that "our" only hope lies, sooner or later, in a total palingenesis capable of pioneering a new type of modernity while preserving ethnic roots, cultural identity, and belonging. Given the unusual capacity of fascism for eclecticism and adaptation, it seems likely that, at least in its metapoliticized, internationalized, and groupuscularized permutations, it will continue to thrive as a permanent, though marginalized and ineffectual, part of the political and social subculture of civic society throughout an increasingly Europeanized (or Americanized) world. It will thus continue to generate a steady flow of fresh ideological specimens to occupy political scientists and historians of ideas for the foreseeable future".

Závěr postrádá předvídavost.

Nové vzorky k vyzkoušení

 

...It would be easy to simply brand the main overhumanist writers as fascists (or neofascists, or neonazis), but that would not give the full picture, even if that seems to be their personal, cultural and political background, and even if some have gone as far as to publicly label themselves as fascists, or to describe the "much despised" Waffen SS as "a model for the future, a European army of political soldiers". Italian author Giorgio Locchi is a much quoted source of inspiration for the overhumanists. In his "Political Expression and Repression of the Overhumanist Principle" he explains that "one cannot understand fascism without realising, or refusing to admit, that the so-called 'fascist phenomenon' is nothing but the first political manifestation of a larger spiritual and cultural phenomenon, which we can call 'overhumanism'"?
- See more at: http://www.blisty.cz/art/50787.html#sthash.SaH4dJAu.dpuf

Budoucnost přibližného fašismu

Rozhodně budoucnost fašismu v přibližné, nebo vědecko-technické podobě hyper - fašismu, kyber- fašismu, transhumanistického fašismu neboli overhumanismu a "Transcendental Fascist society and utopia" není nikterak zahrazena, naopak. Technopolní mesianismus i kalkulace kapitalismu jej předurčuje ke kvalitativní transformaci z pouhe romantizující politické podoby zaměřené nostalgicky i pragmaticky do poměřující, inspirující a stimulující minulosti, k technizující a chladně vědecké podobě konvergentní budoucnosti. Původnější, historický však reformovaný fašismus, vedle "utopického" technopolního hyperfašismu může plnit svou doplňující, vyvažující, iracionální, estetizující a průvodní "kritickou" roli. Jeho dalšími úkoly je vytvářet potřebné náhradní i náhražkové komunity nabízející i stylový "heroismus a spiritualitu" nadlidství(?) ve shlucích atomizovaných jedinců. Dále má vytvářet druhotné neskryté elity, exaltaci, působivě formující mythopoesis, přístupnou aristokratičnost a grandeurství, militantní politická komanda, kamaraderie a vitalizující kamarily pro nasazení a selekci. A být intelektuálním a estetickým majákem   pro ty, kteří jsou jinak nežli pouze konzumentsky a pracovně zužitkovatelní. Jak je bez tajností předpokládáno. A pochopitelně být svodidlem pro zdokonalené brutální primitivy, agresivní psychopaty a ty, kteří touží po sebeztrátě ve značkovém davu, budou-li v "transhumanistické a transhumánní" společnosti tací potřební a možní. Samozřejmě fašismus bude i nadále také plnit funkci přizpůsobenou, ale v podstatě stejnou jako v minulosti. Částečně jinou funkci může plnit tzv. "metapolitical fascism", pro který lze i přiměřeně vydestilovat, dochutit a obarvit, zčásti dokonce také ideové základy euroasianismu, je-li patřičný úmysl.

 

Permanentní fašismus v záloze

Optimistům je třeba připomenout, že nejsme pouze v krizi hospodářské; šance fašismů a jejich případná potřeba mohou být tedy větší nežli v minulosti.

 

"Fascists of any denomination are not alone in believing that deep structural problems threaten the sustainability of the present "hegemonic system" in the West, notably escalating ecological and resources crises, and the demographic explosion in the "two-thirds world" (often called the "third world," even though in terms of population it is far bigger than the first world). Nor can it be denied that mass immigration and globalization pose threats to established national and cultural identities. There will thus be no shortage of empirical data to convince those with a fascist mind-set that we live in an age of decadence and that "our" only hope lies, sooner or later, in a total palingenesis capable of pioneering a new type of modernity while preserving ethnic roots, cultural identity, and belonging. Given the unusual capacity of fascism for eclecticism and adaptation, it seems likely that, at least in its metapoliticized, internationalized, and groupuscularized permutations, it will continue to thrive as a permanent, though marginalized and ineffectual, part of the political and social subculture of civic society throughout an increasingly Europeanized (or Americanized) world. It will thus continue to generate a steady flow of fresh ideological specimens to occupy political scientists and historians of ideas for the foreseeable future".

Závěr postrádá předvídavost.

Nové vzorky k vyzkoušení

 

...It would be easy to simply brand the main overhumanist writers as fascists (or neofascists, or neonazis), but that would not give the full picture, even if that seems to be their personal, cultural and political background, and even if some have gone as far as to publicly label themselves as fascists, or to describe the "much despised" Waffen SS as "a model for the future, a European army of political soldiers". Italian author Giorgio Locchi is a much quoted source of inspiration for the overhumanists. In his "Political Expression and Repression of the Overhumanist Principle" he explains that "one cannot understand fascism without realising, or refusing to admit, that the so-called 'fascist phenomenon' is nothing but the first political manifestation of a larger spiritual and cultural phenomenon, which we can call 'overhumanism'"?
- See more at: http://www.blisty.cz/art/50787.html#sthash.SaH4dJAu.dpuf
josefm

 

 

Tábor byl náš program

„Znovu a znovu vzplávala hranice, zněl v dýmu žalm ... posli tryskem jezdili do Čech, zvony samy se rozhoupávaly, vozy okované se rozjížděly, zbraně řinčely, boží bojovníci se zastavovali u Baltu a u Lipan, Žižka a Prokopové veleli a nepřítel zbaběle prchal od Domažlic" (Kraus 1924: 301)

 

Tábor byl náš program, legionáři noví Táborité bez bázně a hany, ne snad oběti politiky a mocenských zájmů. A vznikl národ (zbrusu) nový – národ     ( úplně ) Československý. Z Masaryka se stal Tatíček a president Osvoboditel. Kontrast mezi jeho českobratrstvím a jeho politikou za války i po ní nebyl viděn. Poúnoroví historici a  propagandisté si pochopitelně ponechali husitství, Masaryka museli zamítnout. Jejich anti-masarykovská propaganda však měla nakonec opačný účinek. Dnes už je 28.říjen spíše Hradní a krajanská záležitost. Nedojímá. K Masarykovi i Benešovi coby presidentovi Budovateli se sice převážně účelově hlásí i KSČM a opravdově přehodnocují někteří komunisté a lidé z levice. Beneš však nebyl  skutečný socialista ani skutečný pre či quasi socialista. Účelové členství v nársoc straně nebyla jediná možnost, o které se uvažovalo, v úvahu padala dokonce Agrární strana. Zestátňování mělo zcela jiné důvody. Byl však zčásti nechtěně, ale zcela vědomě, cestářem a dveřníkem stalinismu a padesátých let. Nezákonosti nezačaly až po únoru 1948.

 

Prokletí české společnosti

"Prokletím české společnosti je neustálé obrozování“. Po roce 1918 se rituálně zabíjelo „Rakousko v nás“, po roce 1939 „mýtus Masarykovy republiky“, po roce 1945 se zase zabíjel „měšťák v nás“, v roce 1968 přišlo „obrozování socialismu“ a nakonec „obrození demokratické“. Nositeli těch různých „obrození“ jsou vždy intelektuální elity, které proto vyžadují privilegované postavení v národě./   ( Václav Bělohradský)

 Účel , věčnost a věcnost potřeby.

„Prokletím české společnosti je především účel a věčnost potřeby neustáleho "obrozování,“ rituálního zabíjení, kýčařských mýtů a častá potřeba shlížet se narcisisticky ve staletých kalužích, vybarvovat historické omalovánky o archetypálních tatíčcích, dobrotivých pečovatelích lidu a z lidu, a o nadšení burcujích, přisprostlých hecířích, co maj pod čepicí, nemluvě. Jsou výjimky potvrzující pravidlo, ale beze snových zítřků a mesiášství to v zemích českých nejde. Prokletím je, že tato obrozování jsou obrozovanými vyžadována a lačně přijímána.

Levice se však bez mýthů , legend, tabuizovaných témat  , fetišů, klišé, natož  triků obejde.


josefm

 

Mezisvětí Václava Bělohradského aneb Proč nejsem liberálem

Josef Mikovec

 

"Karel Čapek odpověděl kdysi na otázku "Proč nejsem komunistou?" jednoduše: "Protože jsem na straně chudých!" Čapkova odpověd je samozřejmě čapkovská a podmíněná a limitovaná nejen Čapkem a otcovskou postavou TGM na pozadí, ale i dobově a lokálně. Nelze ji univerzalizovat, zvláště pokud se univerzalizace považuje za univerzálně chybnou. Zařazena do historických souvislostí má svou nedostačující platnost, jinak je pouze plytká a alibistická. Neodpověděl jednoduše, ale zjednodušeně. "Převraťte společnost čímkoli navrch -- chudí padnou zase ke dnu a nanejvýše k nim přibudou jiní." Chudoba není v jeho očích kategorií ideologickou, ale existenciální, je kusem našeho údělu".

Pesimismus tohoto, jednoduše nepravdivého, bohorovně deterministického tvrzení o nepohnutelné a nezměnitelné Nadhistorii a nezhojitelném hříchu dědičném, je právě tím zpolitizovaným alibismem a to co z něj vychází je zase jen konformní program pro údržbu a držbu stávajícího. Čapek sociální filosof nedosahuje úrovně Čapka spisovatele. Jeho povrchnost a chtěná krátkozrakost mu bránila vyjít z Hradního autismu a rozlišovat. TGM předložil "Otázku sociální" a vzhlížející Podhradí dále nechtělo. Karel Čapek vystačil vlastně s chlapácky hlučícími karlínskými stalinisty a jejich dunivou putykářskou parodií ve formě užmoulaného kapesního marxismu, s výrobci radikalizujících hesel a plakátových vizí v takřka denodenním oportunismu kompartaje a jejich protiváhou, jimiž byla část levicových intelektuálů a umělců, kteří neuměli vidět realitu zmrzačeného bolševismu, anebo se jim to psychologicky nevyplácelo. Čapek vidí jen kompartaj, která je v dohledu, proto nejen vlastně neodpovídá na otázku proč není komunistou, ale dokonce ani na otázku proč není členem KSČ. Také hrůzy sovětského dění v bývalém Rusku znát nechce. Oč dále byl Orwell. "Převraťte společnost čímkoli navrch -- chudí padnou zase ke dnu a nanejvýše k nim přibudou jiní " - dnes je snadné vidět nepravdivost tohoto tvzení. Odvolávat se v tomto na Čapka, znamená usvědčení z omylu. Před očima mám, mimo jiné, v současnosti probíhající jihoamerické Návraty do budoucnosti, ale příkladů by se dalo uvést více.

Dějinná a kulturní podmíněnost a závislost, stejně jako případná psychologická nahodilost, jsou pro pouhou volbu etických příkladů podstatnější a krátkodobější, nežli tomu je v případě norem. O manipulaci a výrobě národního a davového vědomí pospolitosti klonů nemluvě. Kupř. upalování kacířů a čarodějnic bylo příjímáno jako pozitivní, rozumné ba přirozené. Ani mýthizovaný a tabuizovaný Hus nebyl proti upalování kacířů, pokud bylo dodrženo jeho kritérium, to jest, byli usvědčeni z Písma. On se pouze za kacíře nepovažoval. Husité to usvědčení z kacířství a rouhání brali jednoduše a kolektivně, vyplývalo ze samotného nečlenství a z nepříslušnosti ke kalichu. Kacířství odstraňovali plošně. Proti všem. Přesto se stali státujemi vlasteneckých pantheonů a národních panoptik a Hus nejen politickým patronem v národovecké hagiografii, ale i absurdním, regionálním světcem českoslovanské pravoslavné církve, coby důkaz její barvosleposti a úpadku. Pečlivě konstruované, i spontánní lidovou tvořivostí plozené legendy a mýty se často stávají trvale součástí dějinného kolektivního vědomí a jako takové mají trvalou užitkovou hodnotu, bez ohledu na etickou oprávněnost, kulturní opodstatněnost, pravdivost a dějinné souvislosti. Nejčastěji právě naopak, v  nepřímé úměrnosti.

 

Dějinná a kulturní podmíněnost a závislost, stejně jako případná psychologická nahodilost, jsou pro pouhou volbu etických příkladů podstatnější a krátkodobější, nežli tomu je v případě norem. O manipulaci a výrobě národního a davového vědomí pospolitosti klonů nemluvě. Kupř. upalování kacířů a čarodějnic bylo příjímáno jako pozitivní, rozumné ba přirozené. Ani mýthizovaný a tabuizovaný Hus nebyl proti upalování kacířů, pokud bylo dodrženo jeho kritérium, to jest, byli usvědčeni z Písma. On se pouze za kacíře nepovažoval. Husité to usvědčení z kacířství a rouhání brali jednoduše a kolektivně, vyplývalo ze samotného nečlenství a z nepříslušnosti ke kalichu. Kacířství odstraňovali plošně. Proti všem. Přesto se stali státujemi vlasteneckých pantheonů a národních panoptik a Hus nejen politickým patronem v národovecké hagiografii, ale i absurdním, regionálním světcem českoslovanské pravoslavné církve, coby důkaz její barvosleposti a úpadku. Pečlivě konstruované, i spontánní lidovou tvořivostí plozené legendy a mýty se často stávají trvale součástí dějinného kolektivního vědomí a jako takové mají trvalou užitkovou hodnotu, bez ohledu na etickou oprávněnost, kulturní opodstatněnost, pravdivost a dějinné souvislosti. Nejčastěji právě naopak, v  nepřímé úměrnosti.

pravdu můžeme snadno vidět ,že "Prokletím české společnosti je neustálé obrozování". Po roce 1918 se rituálně zabíjelo "Rakousko v nás", po roce 1939 "mýtus Masarykovy republiky", po roce 1945 se zase zabíjel "měšťák v nás", v roce 1968 přišlo "obrozování socialismu" a nakonec "obrození demokratické". Nositeli těch různých "obrození" jsou vždy intelektuální elity, které proto vyžadují privilegované postavení v národě." Prokletím české společnosti je především účel a věčnost potřeby neustáleho "obrozování ", rituálního zabíjení, kýčařských mýtů a častá potřeba shlížet se narcisisticky ve staletých kalužích, vybarvovat historické omalovánky o archetypálních tatíčcích, dobrotivých pečovatelích lidu a z lidu, a o nadšení burcujích, přisprostlých hecířích, co maj pod čepicí, nemluvě. Jsou výjimky potvrzující pravidlo, ale beze snových zítřků a mesiášství to v zemích českých nejde. Prokletím je, že tato obrozování jsou obrozovanými vyžadována a lačně přijímána.

Nepatřičné elity si opravdu od jisté vzdálené doby navykly na základě toho vyžadovat privilegované postavení do kterého jsou vnášeny, možno-li vzývány a obklopeny jásotem. Nevěříme-li však v mystickou moudrost lidu přítomnosti, emanující do industriální a postindustriální konzumentské společnosti, nemáme bohužel na vybranou než doufat. Nejsou lidi a zmizel lid. Je pak nabíledni, že užitková "Věčná potřeba obrození se dnes vtělila do slova "antikomunismus", jeho nositelé vyžadují pro sebe status bojovníků za obrození národa po komunistické devastaci." .Zpravidla jsou to ti, kteří v předsametovém hnojišti kralovali, vesele kolaborovali, nebo alespoň nehnuli prstem.

Liberalismus vyrůstá z kapitalismu, legitimuje jej a vyživuje kulturní a intelektuální imperialismus. Jeho zdánlivě kulturní a kultivovaná obhajoba kapitalismu, to znamená vykořisťování, odcizení, komodifikace, reifikace, fetišizace, fragmentace a desintegrace platí jen ve slunečné dny, jinak bývá nahrazena říznější obhajobou mimo plůtky tolerovaného humanismu. Rozlamování univerz a ostatní doporučovaná aktivita je irelevantní, krotká a bezpečná. Nestačí zabránit ideologickému, kulturnímu a případně ani biologickému klonování, manipulaci, sametovému, natož brutálnímu totalitarismu. V uzavřeném minisvětě bez vizí a perspektivy poskytuje zástupnou činnost, která nemůže být pozitivně příliš účinná.Liberalismus nás má pouze zachraňovat před vědomím nemaskovatelných obludností konce dějin i před nadějí brzkého konce předdějin.

http://blisty.cz/art/48277.

 

Žižka & Švejk - společnost s ručením velmi omezeným

Josef Mikovec

 

"Jeroným Pražský, upálený v Kostnici roku 1416, rovnou vyhlašuje, že Čechové jsou "svatosvatý národ" a bezprostřední potomci Řeků. V době české reformace, takzvaného husitství, tak již můžeme plně mluvit o českém mesianismu..."

Petr Hlaváče

Bývali Čechové statní junáci

Bertold Brecht řekl "Nešťastný národ, který potřebuje hrdiny". Nešťastnější je však národ, který potřebuje nepravé a nepravdivé hrdiny, nepravou a nepravdivou historii. Měli jsme hrdiny, před kterými se docela třáslo půl Evropy. Osobnosti, ke kterým celý svět vzhlížel s bázní nebo úctou a obdivem, pokud o nich věděl. Hrdiny slavné i proslavené, což se doposud rádo zaměňuje. Hrdiny pravé a skutečné i nepravé, padělané a neskutečné i vytvořené z důvodů potřeb. Hrdiny literární, kteří by měli mít své místo v literatuře a literární historii, ne však v dějinách, hodnocení historie, propagandě a tvorbě národního charakteru. Jedním takovým přístupným hrdinou je nezaměnitelný, Josef Švejk coby ukazatel, předloha a vzor. -

 

Pro sváteční chvíle a politický folklór byli znovu nověji přepracováni Hus a Žižka. Čehona, Matěj Brouček a Kondelík byli pro každou každodennost, tedy jak každodennost osobní, tak i kolektivní. Švejk Josef byl pro mírný odboj v mezích zákona, sebeuspokojení a bezbolestné přežití. Později, v době mírného pokroku v mezích zákona, se švejkovat mohlo vcelku bez rizika, ale vcelku také bez užitku. Občasně i k pobavení panstva a opatrnému pousmívání soudobých poručíků Dubů za netečnosti feldkurátů nové (ne)víry, ale Švejk už se vyskytnout nemohl a švejci už vybledli nebo z dění odstoupili. Doba jim nepřeje a jejich sebeklam nepomáhá.

Byli švejci před Haškem a bude Hašek po švejcích?

Nepřekvapuje, že v postvelvetové době nikdo nepozdvihl palcát a kádě se společnými penězi byly vykradeny, ale jak je možné, že kupř. v době humanitárního bombardování Jugoslávie v zemi Švejkově nikdo na vozejčku nevolal "Na Bělehrad, na Bělehrad"? A proč se vlastně za účasti vysokých činitelů v kvádrech a antisystémových aktivistů v chladné vážnosti, za virtuální přítomnosti Egona Bondyho, nekladou věnce ke Švejkovu pomníku? Myslím, že by to bylo v tom pravém a pozitivním duchu Švejka a švejkismu. Osobně bych se pokaždé zúčastnil.

http://www.blisty.cz/art/62997.html