Globální s dírami

Fiala Zbyněk
2.11.2021 09:43
Globální minimální daň, kterou nyní v Římě podpořili lídři skupiny G-20, může zásadně omezit „závody ke dnu“, soutěž o co nejnižší daně, která je základem neoliberalismu. Ale může to dopadnout i opačně a pokles daní ještě urychlí, varuje profesor Gabriel Zucman ze státní Kalifornské univerzity v Berkley. Poukazuje přitom na dvě fatální chyby stávajícího konceptu, příliš nízkou sazbu a redukci zdanitelného zisku u největších společností.

Profesor Gabriel Zucman myšlenku minimální globální daně dlouhodobě prosazuje, ale s vyšší sazbou a bez únikových kliček. V poznámce na stránkách Economy and Society Initiative, skupiny vědců pracujících na přechodu od neoliberalismu, kritizuje jak příliš nízkou sazbu 15 procent, tak možnost snížit část daně po započtení podílu investic a nákladů na zaměstnance v dané zemi.

https://hewlett.org/a-new-global-minimum-tax-and-the-future-of-corporate-taxation/

Je to slovo autority, která se soustřeďuje na daňové úniky nadnárodních společností a nejbohatších jednotlivců. Učí ekonomii na Kalifornské univerzitě v Berkley, ale podobně jako profesoři Emmanuel Saez a Thomas Piketty, další francouzské spojky na pobřeží Pacifiku, udržuje vztahy s vlastí a pomohl vybudovat Evropskou daňovou observatoř (EU Tax Observatory) při Vysoké škole ekonomické v Paříži.

Profesor Zucman ve své poznámce nejprve oceňuje, že jednání o zdanění největších nadnárodních společností se vůbec hnulo z místa. Už od konce 90. let se vyjednávalo o jednotném daňovém základu, ale i když se dospělo k rámcové shodě a bylo jasné, co zdanit, neřeklo se, jak moc. Dané dohodě tak vyhovovala i nulová sazba. Převládala totiž neoliberální představa, že soutěž o nejnižší míru zdanění je zdravá. Méně zdravé už byly důsledky v podobě rostoucího státního zadlužení, rozpadu veřejných služeb a prudkého nárůstu sociálních nerovností.

Současná dohoda, že největší nadnárodní společnosti mají platit aspoň 15 procent, je tedy krokem správným směrem v tom smyslu, že se řeklo konkrétní číslo, pod které se nejde. Teď je však problém v tom čísle, protože je nižší než stávající daňová sazba v mnoha vyspělých zemích. Největší nadnárodní společnosti budou nadále zdaňovány méně, než kolik platí běžní zaměstnanci. A tak místo aby byly „závody ke dnu“ ukončeny, mohou ještě zrychlit.

Mechanismus nové globální daně spočívá v tom, že pokud některá ze dcer nadnárodní společnosti působí v zemi, kde je dejme tomu jen 10 procentní daň ze zisku, pak země, ve které má daná společnost zapsánu svoji centrálu, může předepsat daňovou přirážku ve výši 5 procent, aby to dorovnala na těch dohodnutých 15 procent. Pak by ovšem nemělo moc velký smysl přesouvat produkci do daňových rájů, protože co se nezdaní v ráji, to se zdaní doma.

Ale možná se radujeme příliš brzy. Může se stát, že se nevybere nic. V současném návrhu globální minimální daně je obsažena klička, že daňovou povinnost v určité zemi lze snížit o částku, která odpovídá 5 procentům hodnoty jejích aktiv a nákladů na pracovní síly. Když tam tedy společnost s aktivy za miliardu vydělá 50 milionů, vešla se do těch pěti procent a nezaplatí nic.

Zmíněná Evropská daňová observatoř provedla propočty, kolik by se vybralo s 15 procentní globální daní s možností odečtu a kolik s 25 procentní, kterou považuje za mnohem vhodnější, a bez odečtu, a dospěla k obrovitým rozdílům. První ořezaná varianta dá globálně nějakých 150 miliard dolarů daně navíc, zatímco ta druhá by dala 575 miliard dolarů. Za to už se dá pořídit mnohé.

V uvedené studii najdeme odhady, jak by to konkrétně dopadlo v jednotlivých zemích. Výpočty vycházejí ze statistik OECD.

https://www.taxobservatory.eu/revenue-effects-of-the-global-minimum-tax-country-by-country-estimates/

Z uvedeného rozboru je zřejmé, že nejvíc povýší daňové příjmy největších států, protože tam mají nadnárodní společnosti své sídlo nejčastěji. Chudé státy třetího světa znovu utřou. Pokud nepočítáme s uvedeným daňovým odečtem za podíl z kapitálu a pracovních nákladů, Evropská unie může získat z 15 procentní daně asi 80 miliard dolarů ročně. Spojeným státům to může vynést 57 miliard dolarů. Na rozvojové státy by zbylo podstatně méně. Čína – která se do této kategorie stále ještě hlásí – by vybrala 6 miliard a třeba Brazílie už jen 1,5 miliardy.

Jsou tu však ještě ty odečty, které byly navíc v závěrečných jednáních přitvrzeny. Pro první rok platnosti dohody má být od zdanitelného zisku odečteno 10 procent hodnoty aktiv a 8 procent pracovních nákladů v dané zemi. To sníží výše uvedené příjmy EU skoro o čtvrtinu. Uvedené odečty se mají postupně snížit na 5 procent až po deseti letech. Celkové příjmy EU za celé období tak budou nižší než bez odečtů o 14 procent.

Výpočty jsou postaveny na nejčerstvějších číslech OECD z letošního června, ovšem ty pokrývají daňový rok 2017. Na druhou stranu, dřívější výkazy obsahovaly spíše odhady, ale roku 2017 se poprvé začala předávat skutečná data. A vzhledem k pandemii asi nebudeme moc daleko od tehdejších hodnot. Tabulka v uvedené studii uvádí nejprve rozpis přírůstků příjmů jednotlivých zemí z 15 procentní globální minimální daně bez odečtů.

Uveďme napřed Česko. Kdyby to platilo už roku 2017, vybralo by se 0,1 miliardy euro, což je částka bezvýznamná vzhledem k nákladům českého zdravotnictví (v tabulce je nula), a odpovídá 1 procentu korporátní daně (ale evidentně započítává i OSVČ). V Německu by nová daň vynesla 13,1 miliardy euro, posílila by zdravotnictví o 3 procenta a u příjmů z korporátní daně by byl přírůstek dokonce 18 procentní.

Nepřekvapí, že v Irsku by se výnos korporátní daně znásobil (přírůstek 95 %), zatím se tam neplatilo skoro nic. Irsko proto kladlo změně houževnatý odpor, zatím lákalo skutečně extrémní výhodou. Na první pohled zaujme, že Maďarsko by si pomohlo zhruba jako Kypr asi o pětinu. Finsko a stejnojazyčné Estonsko by na tom byli ještě o fous víc, byť v absolutních hodnotách to nedělá zas tolik.

Zajímavý je vývoj unijního průměru. Roku 2016 by EU posílila příjmy o 49,8 miliardy euro, což by mohlo vylepšit finanční situaci zdravotnictví o 4 procenta a korporátní příjmy posílit o překvapivých 15 procent. Jenže rok na to zaznamenáváme skok, výnos 83,3 miliardy dolarů, ze zdravotnictví 6 procent a posílení výnosu korporátní daně o 24 procent.

Jak vidno, tady Česko se svými nulami šlape vodu. Pokud nás někdo okrade, pokutu zaplatí jinde. Mimochodem, při globální sazbě 25 procent by vzrostl příjem EU třikrát, ale český desetkrát (v tabulce už je miliarda euro).

Ale jsou tu i ty odečty. Česka se moc netýkají, ale Německo zpočátku spadne na polovinu a po deseti letech bude vybírat místo 13,1 miliardy euro jen 9,9 miliardy. Celá EU přijde na začátku skoro o čtvrtinu a na konci o 14 procent.

Jenže to jsou účty bez hostinského. Nevíme, na co všechno mezitím přijdou nejlépe placení daňaři světa...

 

 

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.