Jak se vede českým bankám?

banky
5.1.2021 15:42
Prakticky všechny státy světa – s výjimkou Číny a některých dalších asijských států – zaznamenaly v minulém roce v důsledku koronavirové pandemie velké propady HDP.

HDP je pochopitelně agregátním ukazatelem stavu celé ekonomiky a vypovídá jen málo o tom, jak jsou na tom jednotlivé firmy, obory či odvětví příslušného národního hospodářství. V důsledku poklesu příjmů firem, v některých odvětvích velmi dramatickému, dochází k nepříznivým dopadům také do sektoru bankovního.

Český bankovní sektor byl na počátku koronavirového roku 2020 v bezvadném stavu. Podíl nesplácených úvěrů na konci června minulého roku dosáhl v Česku pouhých 1,2% z celkových aktiv. Mimochodem, úspěšnější v Evropské unii, pokud jde o tento ukazatel, je z pochopitelných důvodů jen Lucembursko s 1,1% toxických úvěrů z celkových aktiv a Švédsko s nepatrnými 0,5%. Sousední Německo má podíl nesplácených úvěrů bank z jejich celkových aktiv na úrovni 1,3%. Česko je tedy v tomto směru ve výtečné společnosti.

Nemá za sebou zátěž minulých desetiletí, jako např. Řecko, Kypr či Itálie.  A velké české banky, po jejich očištění zhruba před dvaceti lety, které předcházelo prodeji největších českých bank zahraničním investorům (Komerční banka, Česká spořitelna a ČSOB), prováděly velmi opatrnou, konzervativní obchodní politiku,  pokud jde o poskytování nových úvěrů. Zatěžovaly však své klienty neúměrnými poplatky a vydělávaly tak ohromné peníze. Pro zahraniční investory, mateřské banky v zahraničí jsou největší české banky slepičkami se zlatými vejci. České banky bez velkých problémů zvládly také recesi v roce 2009.

Při příchodu koronavirové krize a při prvním lockdownu na jaře vláda dohodla s bankami moratorium na splácení úvěrů těch subjektů (firem i jednotlivců), které se dostaly do hospodářských problémů. Tuto ochrannou ruku z podnikatelského sektoru však vláda na podzim, prakticky před druhou vlnou pandemie, z pro mě nepochopitelných důvodů, sejmula.

V českých mediích se objevují hojné informace o tom, jak si tisíce, ba desetitisíce lidí v minulém roce pořizovaly  hypotéky na nákup nových bytů a obytných domů. Sluší se vedle toho ovšem poznamenat, že významná část prodejů bytových jednotek v minulém roce se uskutečnila nikoliv z úvěrů, ale za hotové. Investoři z nejbohatší části české společnosti ukládají  do bytového fondu v krizové situaci své peníze. V českých podmínkách nedůvěřují investoři většinou ani zlatu. Jen velmi malá část z nich chce ukládat peníze do nákupů cenných papírů.

Kromě investic do bytů, které jsou z významné části financovány bankovním sektorem, budeme ovšem při bilancování minulého roku nahlédnutím do výročních zpráv velkých českých bank, vědět, v jakém objemu byly poskytnuty firemnímu sektoru nové úvěry.

Ti, kteří ještě nedávno hovořili o tom, že trh všechno srovná, rádi hovoří na téma nedostatečné podpory firem a živnostníků ze strany státu. Stát by měl všechno zainvestovat. Měl by pokrýt ztráty firem, mzdy zaměstnanců z firem, které nemohou vyvíjet činnost a konečně, měl by rozvinout rozsáhlé investiční programy k oživení ekonomiky. K tomu nepochybně dojde, protože z Evropské unie budeme moci vyčerpat na obnovu a rozvoj české ekonomiky po pandémii více než půl bilionu korun v řádu několika málo let a ještě k tomu peníze v rámci nové evropské finanční perspektivy počínaje rokem 2022.

Banky se tváří, jako by se jich situace v české ekonomice netýkala. Když hovořím s řadou podnikatelů, vesměs si stěžují na nevstřícnost českých bank. Tedy nevstřícnost při půjčování peněz na různé investiční záměry. Do ekonomiky ale nemohou pumpovat peníze jen vláda a další veřejné korporace (kraje a obce), ale musí to být také banky. A pokud se ty největší české banky spokojí převážně jen se zisky plynoucími z poskytovaných bankovních služeb (poplatky) anebo výnosy ze státních cenných papírů, je to špatně.

Velmi pravděpodobně v příštím roce, jakmile budeme mít informace o výsledovkách a bilancích velkých českých bank, budeme moci říci více.

V každém případě by vláda měla začít vést dialog s bankovním sektorem tak, aby se cítil součástí úsilí o obnovu dynamiky české ekonomiky. Vláda nemůže všechno zachránit sama a nemůže suplovat úlohu bank. Firmy musí mít přístup k úvěrování tak, aby se dále rozvíjely.

Pokud se chceme dostat z recese, ve které teď česká ekonomika je, musí  banky půjčovat  peníze. Pokud nebude v ekonomice dost hotovosti, její chod se prostě zastaví...

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014.
Klíčová slova: analýza

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.