Jan Campbell: Měnová válka na horizontu

jan cambell
12.8.2015 09:32
Pohled na pískové hodiny vzbuzuje často dojem, že při zmenšujícím se množství písku v horní části hodin se zvyšuje rychlost propadu písku do spodní části hodin. Tento na první pohled přirozený dojem je čistou iluzí, která napomáhá zakalit kritické, tj. jasné myšlení a uvědomění si skutečnosti, že otvor, kterým písek padá a množství písku, které padá, jsou konstanty. Při prodloužení měření času člověkem musíme pískové hodiny „otočit na hlavu“, a modernější hodinky zásobit novou baterií, nebo je „natáhnout.“ Při pohledu na funkci lidských buněk a jejich dělení, tj. při seznamování se s časem genetickým, neasistuje při prodloužení měření času člověk, ale sama příroda. Podobně je tomu v případě měření délky života peněz, tj. mincí a bankovek. O nás, bez nás.

Dnes, 11. Srpna 2015 se dostává do podvědomí mnohých povolaných a nepovolaných zpráva o největší změně referenčního kurzu čínské měny Rinminbi, pro někoho Juan, za posledních 20 let o celých 1,9%. Naposledy se podobné událo v roce 1994. Od té doby jsme zapomněli „měřit čas“ změn, které probíhají v našem makro-a mikrosvětě a oddali se iluzi, že vše půjde dál jako doposud. Podobně jako je to s horkem, suchem a vodou.

Změna referenčního kurzu čínské měny není ničím jiným než na jedné straně projevem znepokojení ČNB s hospodářským růstem Číny (7% za první pololetí 2015), snížením exportu (o 8,3%), snížením PMI na úroveň 48,2 bodů (což se podle stávajícího hodnotového systému interpretuje jako stagnace, která začíná u 50 bodů), oslabením centrální moci působením umělých hospodářských reforem (převážně západního designu), a tím i zvýšením sociálního napětí ve společnosti.

Na druhé straně lze nazvat změnu referenčního kurzu čínské měny zrcadlem útlumu hospodářství USA, EU a Japonska, hlavních obchodních partnerů Číny. Současně toto zrcadlo nejenom ukazuje, ale přesvědčivě dokazuje na téměř již nekontrolovatelnou závislost světového, téměř zcela globalizovaného hospodářství, především USA, EU a Japonska od Číny. Singapurský, Taiwanský a Australský dolar, a samozřejmě i Jihokorejská vena, všechny tyto měny se dostaly ihned po zveřejnění změny referenčního kurzu do víru oslabení, které způsobila neočekávaná změna referenčního kurzu čínské měny.

Mezi řádky na obou stranách změny referenčního kurzu čínské měny čtu také, že by mohlo dojít k posílení snah tak zvaných rozvojových zemí devalvovat své měny. Je to totiž pro ně jedna z mála cest ke kompenzaci ztrát, které prostě přijdou. Během současné cesty kapitalismu a USD ke krizovému bodu ve smyslu řeckého významu slova krize, vojenská moc USA nebude schopna přinutit místní politické sluhy k trvalé poslušnosti. Při zesílení dynamiky tohoto, jenom povrchně popsaného procesu, který ovlivňuje i zahraniční investice a tím toky a odtoky kapitálu z různých zemí, je více než představitelné, že se za horizontem připravuje měnová válka historického významu.

Dnešních 6,3215 Rinminbi za 1 USD je jenom dalším taktem v již probíhající ouvertuře bublinové opery, v jejímž závěrečném aktu se s největší možnou pravděpodobností odehraje opravdová měnová válka. Ne divadelní válka. Nevím, jak dlouho bude trvat toto představení, vím ale, že ČNB poměrně často rozhoduje oproti očekávání tak zvaného trhu a ekonomů. Nevěřím proto, že dnešní změna referenčního kurzu čínské měny je jednorázovým aktem a konáním, které by dovolilo odstranit nedůvěru obchodních partnerů, kdo by to nebyl.

Nevylučuji, že poslední rozhodnutí ČNB není varováním USA, které má navštívit čínský prezident Xi Jinping koncem září tohoto roku. Umělé devalvace se totiž již v minulosti několikrát staly výbušninou a příčinou konfliktů mezi USA a Čínskou lidovou republikou, které odsunuly řešení mnoha vážných problémů do pozadí nebo dokonce na vedlejší kolej. To i proto, že Čína potřebuje čas k přípravě na boj s USA.

Starosti bude mít i MMF (IWF). Tato organizace strádá, protože její reorganizace je brzděna USA. Takový stav MMF a konání USA nedovolují Číně mírovým způsobem povýšit status Rinminbi na úroveň „oficiální rezervní měny“ a tím i prostředku k oslabení role USD ve světovém hospodářství. Že to s USD nestojí dobře, svědčí i skutečnost, že ČNB dovolila minulý týden Ruské federaci při-hraniční platby v ruském Rublu. Přestože není in, mluvit o Rusku, dovoluji si uvést následující příklad posledních dnů, který potvrzuje, že americká bankovní a finanční politika je schopna vyprovokovat i menší měnové války mimo území USA. Tam již takové války byly nebo ještě probíhají, aniž by o tom v české kotlině bylo slyšet.

Tak vypadá bankovka, která přinutila St. Peterburgskou prokuraturu otevřít vyšetřování ve věci místní kozácké měny, kterou emitoval před týdnem Pravoslavný svaz „IRBIS.“ Emise má objem 2 milionů bankovek tří různých hodnot. Groš má hodnotu 100 Rublů, Altyn 1.000 Rublů a Bašlja 10.000 Rublů. Bankovky zobrazují na jedné straně atamana Andreje Poljakova, na druhé straně, jak je vidět na obrázku, prezidenta Putina. Bankovky mají, podle speciálního označení, charakter směnky. Ta označuje určitou peněžně platební povinnost členů místní komunity. Protože ústava Ruské federace neuznává emisní právo někoho jiného než Ruské centrální banky, musí státní prokuratura konat. Ta koná, ale již po druhé.

První podobný případ byl uzavřen začátkem července tohoto roku, kdy Jegorovský okresní soud zakázal farmáři Michalu Šlapnikovi používání jím emitované měny, zvané Kolion. Kolion představoval svého rodu forward – contract, smlouvu na dodávku zemědělských produktů v budoucnu. Farmář si vymyslel svojí měnu jako protest proti úvěrové politice RCB, a současně jako možnost si obstarat úvěr za mnohem nižší úrokovou sazbu, než kterou nabízí ruské komerční banky v koncertě s centrální bankou.

Není předmětem příspěvku analyzovat bankovní politiku centrální banky Číny a Ruské federace, ani jiného státu, a jejich dopady na místní hospodářství. Skutečností ale je, že podobná konání jednotlivců a skupin jako se to stalo v Ruské federaci, nebo konání několika federálních států USA jasně ukazují na potřebu politiků se vážně zabývat činností tak zvaných nezávislých centrálních bank, a jejich členství v Basilejském klubu. Praktická politika mnoha centrálních bank nedovoluje politiky proklamovaný hospodářský rozvoj a způsobuje frustrace těch, kteří mohou v době blízké odstranit i tu nejsilnější moc, udělat z ní bezmoc a poslat ji do archivu dějin. Zdá se mi, že švýcarská národní banka si je tohoto nebezpečí vědoma.

O omezeních nákupu akcií a podobných produktů a s nimi spojenou regulací činnosti se nebudu dnes rozepisovat. Každý zainteresovaný čtenář si může hlavní informace obstarat sám přímým dotazem, nebo studiem především švýcarských deníků a týdeníků a podobných profesionálních produktů.

Skutečností je, že zatím, co se transformují slova smlouvy o pomoci Řecku do virtuálních financí a reálných bankovek a mincí, Portugalsko je na prahu bankrotu, Italie v jeho předdveří, Google přestavuje rychle svůj dům, ve kterém budou peníze odděleny od služeb a Silicon Valley trpí strachem z transformace Kalifornie na rozvojovou zemi a finančního krachu. O zemětřesení, kterému vyschlé tisíce hektarů půdy mohou jenom napomoci, nemluvě.

Již proto by se měli mladí pod třicet let koncentrovat na zcela nové finanční plánování, než kterému se učili ve škole nebo na univerzitě, na omezení používání kreditních karet s cílem uspokojení iluzí a přání, ne však základních potřeba, a v žádném případě se nespoléhat na pomoc rodičů. K tomu se řadí zamyšlení nad důchodovým a zdravotním zabezpečením v době, kdy bod návratu je očividně již za námi, a před námi je nebe plné tmavých mraků upozorňující na blížící se měnovou válku.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.